Zámecký ples hasičů Vsetín – město

Především hold založení dobrovolných hasičů na Vsetíně, ale i výborná nálada, hromady srandy, tance a smíchu, to byl ples hasičů Vsetín – město.

Dobrovolní vsetínští hasiči slaví letos 140 let svého vzniku, a proto pro své přátele a širokou veřejnost uspořádali zámecký ples. No, veřejnost zase tak široká nebyla, poněvadž mramorový sál vsetínského zámku nepojme hordy chtivé tance v neomezeném množství. Ovšem o to více byla celková atmosféra večera familiárnější asi jako větší svatba. Přítomní zajisté potvrdí, že to mělo spoustu výhod. Všichni se o tom můžou přesvědčit ve fotogalerii, jejíž odkaz naleznete pod titulní fotografií v článku.

Již u vchodu byli vzácní hosté, úplně všichni byli vzácní hosté, vítáni, jak se na Valašsku sluší, lektvary podomácku pálenými (upozornění pro finance – výraz podomácku pálený znamená ve valašských pálenicích, tak se zase zklidněte). A právě již mezi dveřmi se objevovali usměvaví lidé slibující příjemný večer.

Hasiči jsou ve svém volnu vesměs banda vtipálků. To samozřejmě platilo i ve chvíli, kdy si hráli na zámecké pány. Některý z nich aktivně přesunul jedničku 140. výročí na konec, takže se v mžiku změnily dějiny a vsetínští hasiči tvrdili, že vznikli za vlády Albrechta z Valdštejna, kterému Valaši dávali pěkně zabrat pro zradu moravských stavů.

více fotek ve fotogalerii

Oficiálně zahájil ples starosta sboru Jan Bělíček a pak již hrábli do strun a kláves muzikanti seskupení okolo frontmana Pepy Vondráčka. Dle neustále plného parketu lze tvrdit, že odvedli svou práci naprosto dokonale.

K plesu patřil rovněž fotokoutek, kde se zprvu zastavovali hosté poskrovnu. Ale jak už to s přibývajícími dávkami nálady bývá, provoz se zvyšoval a po chvíli fleše fotoaparátů blýskaly jako na červeném koberci v Houllyvúúúdu. Hasiči – pořadatelé zde nabídli ku zvýšení atraktivity fotografií různé propriety, z nichž nejužívanější byly nápisy daruji manželku za odvoz, hoří a hasím žízeň. Většina žen hlásila, že nejsou manželky, takže se jich to darování netýká. Mnozí zde s přibývajícím časem nalézali ve svých myslích netušené fantazie, které se pak odrazily v roztodivných pózách. A srandy bylo kopec.

I na parketu se tanečníci při drcení balónků na nohách nepřátelských párů, dočasně nepřátelských, vžili do bitvy s plnou vervou. Nad mramorem se co chvíli ozývaly výbuchy balónků i smíchu, jehlové podpatky se změnily z jemné něžnosti v predátory hrůznější žraloka velkého bílého láskyplně přezdívaného lidožravý. Dravec v člověku zmizel s posledním výbuchem, vítěz převzal láhev kvalitního vína a kapela nabídla všem sladké tóny ploužáků.

Dvojice se přivinuly k sobě, usmívaly se, oči jiskřily tu něhou, tu zamilovaností, bez ohledu na nějaká čísla označující rok narození. V mramorovém sále vířil díky vsetínským dobrovolným hasičům i po 140 letech koktejl úžasné atmosféry, pohody a rozjařené radosti. Díky.

text a foto: Radomír Dolanský