Vodění barana v Janové opět svobodně

Dalo by se říci: „Rychle, než nám to zakážou!“ Ve dnech, kdy se o Vsetínsku opět hovoří jako o jednom z premiantů v počtu nakažení virem otravným stejně jako média, která jsou jím zahlcena, po roční přestávce, kterou zavinil stejný vetřelec, se v Janové radovala řada občanů s muzikanty a chasou v maškarózních oblecích.

Letos pořádali vodění barana, hodovou tradici sahající mnoho desítek let do historie, místní dobrovolní hasiči. Nejnáročnější je, stejně jako pro kterékoliv jiné složky, získat dostatek dobrovolníků do role chasy v maškarách. Naštěstí se pořád najdou ještě lidé, kterým zachování tradice leží na srdci více než pohodlí a nezájem o veřejné dění. Protože je dnešní doba dostatečně bláznivá, sám mladý baran přišel na akci s dobrozdáními od psychologa a psychiatra, že je normální, i když se chce celý den procházet s lidmi. Nanejvýš, že by úplně náhodou narazil na starého barana, který by zrovna hučel do davu ovcí. Takže sám mladý baran měl kulaté razítko, aby byl chráněn před odborovými předáky z řad ochránců zvířat, a celá parta mohla vyrazit oblažovat ty, kteří o to stáli. Těch je v Janové pořád ještě většina.

Vodění barana v Janové. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Se zpěvem: „Já jsem rumová víla,“ a s řádně červenými frňáky nastoupila nějaká podivná lesní strašidla, držíc v rukách láhve s nápojem, který je v zemích EU již dávno zakázaný. Naštěstí to nikdo ze snaživých českých bonzáků v Bruselu nestačil naprášit, tak se víly mohly celý den radovat a řádně si přihýbat. Některým občanům obce se zase splnily, alespoň částečně, jejich sny, když viděli místostarostu ve vězeňském mundúru. Ale projíždějící policejní vůz neprojevil sebemenší zájem. Takže snad až příště. Snad nejviditelnější byla mezi maškarami vzácná návštěva – hasič z Havaje. Při odchodu od hasičské zbrojnice se pohyboval prkenně, později, po setkání s místními občany, zvláčněl, a před obědem se již přesunoval krokem připomínajícím tanec hula hula. To vše dokázala pohostinnost místních a valašský modře znějící poklad v tekuté formě dvakrát přepálený. Mnoho zájemců se našlo mezi muži, kteří čekali ve frontě na taneček se sličnou slečnou Beruškou. Zato u klauna si nikdo nebyl pořádně jistý, jestli má převlek nebo je pořád v civilu. Na morálku dohlížel mnich, a poněvadž zodpovědně koštoval, zda některý neznaboh nepodstrčil chase ďábelský nápoj, záhy tančil sám hříšné tance a proklínal celibát.

Vodění barana v Janové. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Jedině valašský muzikant vydrží tolik, co Hověžanka, která byla již v sobotu celý den zavalena přízní hodujících občanů v Ústí u Vsetína, a v neděli jim podstrojovaly hospodyňky v Janové. To pak někomu mohly trumpety připomínat spíše spirály v pálenici nebo výfukový filtr nebezpečných zplodin. Nicméně výkon je to hodný takřka zápisu do knihy rekordů, když si uvědomíme, že celá hodová sláva končí po šesté hodině večerní. Možná se nakonec projeví při měření hladiny protilátek u chasy a muzikantů, že valašská slivovice působí na virus podobně jako Šaratica na zažívací trakt a Valaši tak zachrání lidstvo před zvůlí mocných a jejich poskoků mudrců. To by se pak mohlo hodovat každý den.

Radomír Dolanský