„Ke stěžejním příspěvkům patří text o dvou rodácích z Valašských Klobouk, Janu Františku Šoltýsovi a Tobiáši Fuskovi, kteří přestože pocházeli z chudých poměrů, vystudovali na kněze. Při svém kněžském působení pak založili studentské nadace ve prospěch dalších klobouckých studentů," prozradil o jedné ze součástí Vlastivědných kapitol Petr Odehnal z městského muzea, který je současně autorem zmiňovaného textu. Díky podpoře kněží pak mohli ročně studovat další následovníci, především z jejich rodin. „To však nebyla jediná zásluha. Tobiáš Fusek se zapsal do dějin Valašských Klobouk i tím, že v roce 1747 nechal na náměstí postavit známou sochu Jana Nepomuckého."

Valašskokloboucký autor Zdeněk Mikeska píše o malíři Františku Líbalovi. Zmiňuje jeho tvorbu a časté návštěvy zdejšího kraje, který si velmi oblíbil. Hlavně o prázdninách sem jezdil za svým bratem Aloisem, který v Kloboukách působil jako advokát. Zajímavostí je, že to byl právě Alois Líbal, kdo si v polovině 30. let koupil známou Brattmanovu vilu, a od té doby se jí také začalo říkat Líbalova vila. Sborník obsahuje rovněž reprodukce malířových děl, které na Valašsku tvořil. Závěr Vlastivědných kapitol patří literární pohádce z roku 1929, kterou etnograf zaznamenal podle vyprávění lačnovského rodáka Josefa Stoklasy. Už název „O tom Karlovi, co ty zbójníky zabíl" dává tušit, že půjde o napětí i humor. V jedné části má pohádka dokonce lechtivý nádech, který pak rozkrývá pointu celého příběhu.

Desáté Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka vydávají Městské muzeum Valašské Klobouky a Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách.