V neděli 2. října na hrubé hodové mši svaté, v kostele svatého Michala ve Vlachovicích, proběhlo slavnostní požehnání zrekonstruovaných původních krojů z oblasti Vlachovska. Tedy valašského typu kroje, jenž se dříve nosil ve Vlachovicích, Vrběticích, Křekově, Vlachově Lhotě a Haluzicích. Při této příležitosti se posvětily i nové dětské kroje valašského dětského souboru obcí z vlachovska – Malý Dokopyjánek. Zároveň se jednalo po dlouhé době o obnovenou hodovou krojovanou mši svatou, kdy i těch několik málo příchozích v kroji dokázalo mezi spoustou návštěvníků hodové mše svaté, udělat příjemnou a přitom přirozenou, lidovou sváteční atmosféru. Bylo by krásné, kdyby jich postupně přibývalo.

V prvních třech rekonstruovaných krojích šli symbolicky zástupci z Křekova, Vrbětic a samozřejmě i z Vlachovic a to zástupci mládeže, rodičů a starších, přičemž samotné požehnání vlachovských krojů proběhlo v polovině slavnostní mše. Po mši následovalo venku před kostelem vystoupení Dokopyjánku, kdy děti zazpívaly místní staré lidové písničky sesbírané na Vlachovsku často už v první polovině 19. stol. Zároveň proběhlo v omezeném čase představení krojů a stručné seznámení s výsledky výzkumu a zjištěnými hlavními znaky původních krojů. Lidé mezitím mohli, se známými, krátce pobesedovat a to často i při sebou donesenými zákusky či vdolečky.

Rekonstruovaný kroj z Vlachovska z průběhu 19.stol.      více fotek

První, nové tři páry vlachovských krojů bude mít na starosti O.s. Dokopy, přičemž mohli vzniknout jen díky finančnímu přispění Obce Vlachovice. Budou sloužit jako obecní kroje pro různé příležitosti a reprezentaci, přičemž si je mohou i občané a různé místní organizace vypůjčovat pro svoji potřebu. Během příštího roku se zhotoví některé chybějící krojované součástky a snad se zhotoví i další obecní pár. Ovšem nejkrásnější by bylo, pokud by si tradiční místní kroje pořizovaly a rádi používali, alespoň při některých příležitostech, i sami místní občané z Vlachovic a okolních obcí vlachovska. Jen tak se mohou opět přirozeně obnovit a jejich krása a zajímavé místní detaily zůstanou zachovány. I kvůli tomu se pracuje na vzniku brožury, kde se objeví kompletní informace o výsledcích výzkumu zdejšího kroje, proč má takový vzhled, včetně fotografií dochovaných krojovaných součástek, podrobného popisu vlachovského kroje a jeho variant. Pokud by už přesto měl někdo zájem o informace, jak by měl vlachovský kroj vypadat a jaké jsou jeho základní znaky a odlišnosti, lze se již obrátit např. na sdružení Dokopy.

Tradiční každodenní nošení krojů zaniklo na vlachovsku, především díky chudobě, levnějším továrním materiálům a přizpůsobování se blízkým typicky „miškářským" obcím již mezi rokem 1870 -1880, přičemž začátkem 20. stol. „ dodírali" některé původní krojované součástky většinou jen ti nejstarší. Původní podoba kroje postupně úplně upadla, z různých důvodů, v zapomnění a to až do takového dnešního stavu, že se někteří mylně domnívali, že se ve Vlachovicích v kroji nikdy běžně nechodilo. Během 20. stol. zde sice vznikaly i nové, často i různě typologicky blízké kroje, většinou ovšem s prvky převzatými s různých oblastí, nebo se kroje z okolních dědin vypůjčovali. Nejednou se stalo, že vlachovské „cérky" při dožínkách šli dokonce i v bohatých, kyjovských krojích.

Pod záštitou O.s Dokopy probíhala více než rok práce na výzkumu a následné rekonstrukci kroje z „vlachovského krojového okrsku". Práce probíhala za pomoci odborníků a muzeí, přičemž celou rekonstrukci vedla PhDr. Blanka Petráková, kurátorka sbírky textilu Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně a vedoucí Muzea luhačovického Zálesí, jenž má s rekonstrukcemi krojů bohaté zkušenosti a jíž patří velký dík.

Jihovalašské obce z vlachovské farnosti, již patří do oblasti, kde se do valašského horského typu kroje mísili už i některé rovinné slovácké prvky. Do krojů horského typu pronikaly na přechodových územích rovinné prvky, například v použití konopného plátna, ve střihu některých součástek apod. Pro charakter tradičního kroje ve Vlachovicích, Vrběticích i v dalších obcích vlachovické farnosti měla stěžejní význam blízkost Valašských Klobouk, Brumova a dalších jihovalašských obcí, ovšem vliv zde sehrálo i spojení se Zálesím a Slavičínskem. Dle významných badatelů Josefa Klvani a Antonína Václavíka patřilo území jihozápadní části Valašskokloboucka – Vlachovska pod nejsevernější oblast tzv. slavického kroje, který patří mezi kroje valaško-slovácké.

Z důvodu malého množství dochovaných původních trojrozměrných dokladů krojovaných součástek z 19 .stol., se při rekonstrukci krojů vycházelo z velkého množství různých útržkovitých písemných zdrojů a dále zlomkovitých muzejních sběrů. Rekonstrukce byla rozdělena do tří fází. V první fázi proběhla snaha o rekonstrukci podoby ženského a mužského svátečního kroje z Vlachovic z první poloviny 19. století, přičemž hlavním východiskem byl popis kroje ze dříve krojově velmi blízkého Hrádku a Divnic, ze souboru kvašů z roku 1814. Pro druhou fázi rekonstrukce byl zvolen ženský sváteční kroj z poloviny 19. století, jehož podoba vychází především ze sbírkového souboru ženských krojových součástek dochovaných ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti, doplněný o Klvaňúv popis. Třetí fáze se zaměřila na rekonstrukci podoby zimní i letní varianty všedního pracovního ženského a mužského kroje z druhé poloviny 19. století.