V Janovéj, po dlúhej době, zaséj čaj o pátéj
Protentokráť sa roby pořadatelky dohodly, že bude s podtitulem valašský. Tolikého ludu sa těšilo, že zaséj zapaříja, kostry a klúby na parketu prověříja, ale ty zmjaty novinářské a televizní tolikého hnoja vypustily, že nekeří už ani nevíja, jak sa sami menujú, a eště aby věděli, co je pravda. Aj vracajúcí sa virová příšera a zištění, že ty aměrikánské zázraky, co do nás cpú už napotřetí, nejsú zaséj až taký zázrak, zavinilo, že ludkovjá keřísi radšéj ostali lapěť doma. No aj tak byl valašský čaj o pátéj oslavú a demonstrácijú, že nás Valachy a slivovicu na kolena enem tak lehko neco nedostane.
K temu všeckému přijeli zagégať ogaři z muzigy Frťani. Asi sa jim po tak dlúhém lapění doma zpěnila krev, lebo aj přes známé varování, že roba v kapele znamená rozpad jak u Beatles, přesto si sebú jedno cérčisko přitáhli. No ogaři sa uznésli, že Veronika Stradějová je tak fešná děvčica, že aj nejaká ta rana do dyně mezi kamarádama stojí za to. Aj rozpadnúť by sa klidně mohli přes týdeň, do další hry. A gdyž sa jedná o valašský čaj o pátéj, tož není nad Veroniku a její cimbál. To by měl věděť každý cimbál. Jak to všecko dopadlo možete zhlédnúť ve fotogalérii, kerá je súčasťú tohoto článka.
Na každého, gdo sa rozhodl přijíť, čekala hneď u vchodu fešná valašská cérečka od Hany Hladkéj za povolení přeshraniční návštěvy, lebo sú aj ze svojim z Ústí. Jak to roby nemajú rády, gdyž jim gdegdo čučí pod sukénky, u téjto panenky k temu přímo vyzývaly. Lebo pod sukénkú na všecky čekala muffina upečená od janovskéj cérky Jany Machalcovéj. Na stole nechyběl ani najvzácnější vítací inštrument, chleba ze solú, takéj vyhnětený a upečený doma, tentokráť u Jiřky Machalcovéj. Všeci si pochvalovali a nekeří už věštili, že je to tréning na povolební utahování úplně všeckého, neenom opasků. Tož a takto sa vršily na stoloch všelijaké poklady a dárečky, keré sa pozdějc budú losovať ve známéj čajáckéj hře.
Oficiální odstartování valašskéj veselice, prvéj od března 2019, si vzala na starosť další z robek pořadatelek Karla Vašťáková. Skoro s plačem oznámila, že roby zapomněly kúpiť čaj, a tož sa na čaji o pátéj bude chlpať zaséj enem slivovica. Hlavně chlapi si hlasito a s radosťú oddechli. No a to už sa do teho na valašskú notečku pustila kapela a ludkovjá sa hneď od prvních tónú přidali k takým vypalovačkám, jak je My zme Valaši, Javorník, Javorník, Beskyde, Beskyde a hafo dalších. Lebo v téjto zemi bylo zakázané aj zpívať. Tož včíl sa napříky všeckému nésly valašské pěsničky celým údolím. Potem sa rozezněl sálem hlavní repertoár frťanského playlista, po valašsky řečeného seznamu pěsniček, a ludé sa hrnuli na parket vytvářať kreácije, keré za doby temna už skorem zapomněli.
Aby si nepotrénované hlasivky trocha odpočaly a ogaři z Frťanů si mohli dať po frťanu, tož přišla na řadu vyhlášená hra dárečky pro všecky. To si nanosíja súsedé dajaké věci, štamprličky, flaštičky, náčiní, voňavky, ale pozor, žádné šunty, no a potem o všecko všeci losujú. Tož to je srandy, ale aj křiváky sa v kapcách otvírajú, když si lozí pro ceny furt jeden a ten samý. Skořéj dělával púťového vyvolávača jeden jediný chlap, ale že ostal dělat garde doma svojéj ochořeléj robě, vrhla sa na vyvolávání očná valašská děvčica a šlo jí to, jak gdyby dělala se zbožím celý život.
Tož tak sa všeci na valašském čaji o pátej veselili, radovali, zpívali, pozdějc aj gégali, tančili a zkúšali kreácije podobné tanci, dělali všecko, co všeckým dělalo dohromady velkú radosť. A to je dycky ten hlavní úkol celého teho setkávání. Šak příště přiďte a okoštujte taky.
Radomír Dolanský