V Bystřičce přivítali dvanáct nových občánků
Letošní vítání občánků v Mateřské škole Bystřička – Jeřabinka vítal, vyvedený z papíru na stěně, i Malý princ, hrdina nejkrásnější pohádky na světě pro děti i dospělé. Jako by jeho stvořitel a autor Antoine de Exupéry napsal právě pro tuto slavnostní příležitost i svůj citát: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
Ano, očima jsme viděli rodiče, objímající svoje malé ratolesti, ale jen srdcem jsme mohli pocítit, kolik rodičovské lásky se koncentrovalo v učebně školky. Mohli jsme být svědky vítání největšího bohatství mladých rodin, ale i obce Bystřička. A bude záležet na snahách maminek a tatínků, stejně jako obce, co vložíme těmto capartům do vínku a v jaké osobnosti vyrostou. Takže to, co vypadá navenek jako hezký zvyk měst a obcí v naší republice, je vlastně veledůležitým příslibem rodiny a obce pro budoucnost, aby se společně snažili z nových životů vykřesat zářící démanty. Kdo by si to nepřál? A přesto se jedná o nejtěžší úkol lidstva. Právě proto bychom si měli do svých myslí a srdcí navždy vytesat ony dvě vzácné věty Antoine de Saint Exupéryho. Jak celé vítání probíhalo, můžete vidět ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku.
Letos Bystřička vítala celkem 12 nových občánků, což je pro obec této velikosti v podstatě ustálený průměr. Všechny, většinou ještě batolata, tedy ohromě zkušeně se plazící lidské osůbky, které jednu chvíli naráží čelem do sedačky, aby, jen co se maminka otočí, strhávali záclonu, přivítala i s jejich rodiči a tu a tam i prarodiči a dalšími rodinnými příslušníky ředitelka školky Hana Koňaříková, která již brzy bude řadu z dětí počítat mezi své svěřence v krásné Mateřské škole Jeřabinka. Rovněž přivítala Martinu Kovářovou a soubor valašských tanců při ZŠ Růžďka, který paní Kovářová vede, aby prosvětlil slavnostní odpoledne těmi nejkrásnějšími kroji na světě – valašskými.
Že je Martina Kovářová pro své svěřenkyně asi ta nejsprávnější volba, můžete vidět na fotografiích v jejích očích, kdy je právě ona jednoznačně tím nejšťastnějším člověkem v celé Bystřičce, když vidí „své“ děti vystupovat. Dívky předvedly malým divákům krásné tanečky, říkanky a zpěvy, které rodiče odměnili opravdu vřelým potleskem, jenž valašské tanečnice a jejich vedoucí vyprovázel i během celého odchodu do zákulisí. Růžďka má být na co pyšná.
Po vystoupení valašského tanečního souboru promluvil k mladým rodinám a novým občánkům starosta obce Zbyněk Fojtíček. Byla to slova, která pohladila po duši, ale i závazek jak pro rodiče, tak pro obec. Protože obec by měla být pro starosty jako vlastní rodina. A vždy bude záležet na jejich starostlivosti, samozřejmě s pomocníky zastupiteli, jestli se budou rozšiřovat řady lidí, kteří zde projeví přání žít. To, co si v obci přejí její zastupitelé, aby jednou, až se malí občánci rozletí do světa za úspěchem, i jako mistři světa nebo vědci s mezinárodním renomé, ale i kterýkoliv občan Bystřičky dovedl hrdě a nahlas říci: „Já su z Bystřičky na Valašsku.“ Teprve pak si můžou říci, že odvedli kus dobré práce.
Ale to už se schylovalo k oné nejslavnostnější chvíli, zápisu rodičů do pamětní knihy a fotografování v kolébce s rodiči, jako sudičkami kolem. Dagmar Kopecká, stojíc vedle fotografa, dovedla řadu dětí k tak roztomilému smíchu, což fotografii doslova rozzářilo. Co dělala paní Dagmar za opičky, kamery nezaznamenaly. Starosta za obec předal rovněž poukaz na 1.000 Kč pro prvního občánka narozeného v obci Bystřička v roce 2022. Dar byl přijat občánkem velmi pozitivně, protože se jednalo o jedno z chechtajících se dětí. Jako téměř neviditelná a přesto nenahraditelná zajišťovala technicky hladký průběh Dagmar Kopecká, zaměstnankyně obce, takže veškeré změny programu klapaly jako na drátku. A to ještě stačila pořizovat videozáznam. Maminky dostaly jako výraz úcty k jejich mateřství velkou rudou růži a tatíkové převzali za svoje maličké tašku s dárečky. Pro starostu obce Zbyňka Fojtíčka bylo vítání občánků slavnostní i v osobní rovině, protože se stal dědečkem a vítal, mezi jinými, i svoje vlastní vnouče. Při fotografování v kolébce se ani jedno z dětí se při ukládání neleklo, že musí jít spát bez Večerníčku, a tak se žádný pláč nekonal. Hezké chvíle a veliký závazek pro všechny.
Radomír Dolanský