Vendula Horčičková obsadila na mistrovství světa ve sprintu dvaadvacátou příčku
Vendule Horčičkové se na mistrovství světa v orientačním běhu dařilo. Česká reprezentantka z klubu OOB TJ Slovan Luhačovice v závodu ve sprintu obsadila dvaadvacáté místo. V Terezíně dosáhla na 3,5 kilometrové trati s převýšením 40 metrů s 20 kontrolami, času 15:29. Titul světové šampionky vybojovala za čas 14:03 Tove Alexandersson ze Švédska. Na druhé příčce skončila Ruska Natalia Gemperle závodící pod neutrální vlajkou, bronz získala Maja Alm z Dánska (14:20).
Jak jste se na závod ve sprintu připravovala?
Vzhledem k velmi specifickému terénu v terezínské pevnosti a okolí bylo hodně důležité věnovat se kvalitní teoretické přípravě. Ta v případě závodu ve sprintu spočívá především v procházení ,,street view“ na Google mapách, satelitních snímcích a na mapách.cz. To jsem dělala hlavně proto, abych získala představu, jak vypadal terén v závodu v Terezíně a co jsem mohla od tamního terénu čekat. Kluci z týmu právě na základě různých podkladů z internetu sami nakreslili orieťáckou mapu. Na ní jsme si kreslili různé postupy a vymýšleli, kudy bychom běželi. Tím jsem se snažila připravit na závod tak, aby mě stavitel trati co nejméně překvapil a také, abych byla schopná co nejrychleji zvolit nejlepší postup mezi kontrolami. V závodě ve sprintu, který trvá jenom zhruba 14 minut, je to totiž velmi podstatné.
Jak jste před mistrovstvím světa dolaďovala formu?
Ladění formy mám spojeno s dobrým odpočinkem v kombinaci s několika klíčovými tréninky, ve kterých jdu do maxima. Což je buď úsekový trénink na dráze, nebo orienťácký spritový trénink s mapou.
S jakou představou a taktikou jste do závodu ve sprintu v Terezíně šla?
Díky dobré teoretické přípravě jsem věděla a měla jsem jasnou představu o tom, co mě v závodě čeká. Věděla jsem, že musím běžet plynule a zvládnout dobře klíčové postupy. Ty byly v terezínské pevnosti hodně komplikované.
Jak se ženský sprint v Terezíně vyvíjel?
Kvalifikační závod, který byl dopoledne, se mi úplně nepovedl. Na začátku se u mě projevila nervozita z velkého závodu. Nedokázala jsem běžet dostatečně plynule. Neměla jsem dopředu vybrané postupy, kudy poběžím z kontroly dál. Několikrát jsem si vybrala pomalejší postup. Proto jsem byla ráda, že jsem těsně postoupila do odpoledního finále. Ve finálovém závodu už ze mě nervozita spadla a podala jsem v něm plynulý výkon. Krátké postupy na začátku v parku jsem proběhla plynule. Po náběhu do opevnění jsem však vybrala několik horších postupů, které mě stály lepší umístění. S výkonem i umístěním jsem ale spokojená. Sice jsem doufala, že skončím v TOP 20, konkurence je ale velká. Letos jsem na víc neměla.
Co bylo rozhodující pro zisk dvaadvacáté příčky?
Základem byl postup z dopolední kvalifikace. V ní se závod nevyhrává, ale může se v kvalifikaci prohrát. Po postupu jsem šla finále naplno. Ve finálovém závodu bylo důležité zvládnout přechod z rychlého parkového úseku do opevnění. Tam se ale těžko hledaly ideální cesty. Důležité také bylo pořád běžet až do cíle naplno, protože ve sprintu rozhoduje každá sekunda.
Co budete dělat po mistrovství světa?
Minimálně si týden odpočinu a potom se vrátím zpět do tréninku. V letošní sezoně mě čekají ještě dvě kola Světového poháru. V srpnu ve Švédsku a v říjnu v Itálii. Obě kola budou v krásných a náročných terénech. A na to se těším a také věřím, že se na severu Evropy a poté na Apeninském poloostrově představím v lepší formě, než na jaře a v červenci. Na podzim se ještě uskuteční také několik závodů mistrovství republiky. Takže mám o motivaci postaráno.
Lubomír Hotař