Vendula Haragová by měla působit v Monaku

Pro čtenáře Regionu Valašsko jsme připravili exkluzivní rozhovor s odchovankyní slavičínského volejbalu Vendulovou Haragovou, která se před nedávnem vrátila z turnajů v Jižní Koreji a se svojí spoluhráčkou Míšou Formánkovou by chtěla startovat na mistrovství České republiky v beach volejbalu. Musí však také dotáhnout své nové angažmá v šestkovém volejbalu ve Francii a jejím novým působištěm by měl být monacký tým a zde by měla dokonce mít na starost vybudování nové beachvolejbalové akademie. Přečtěte si rozhovor s Vendulou Haragovou, která nám ochotně odpověděla na naše dotazy i po vyčerpávající cestě z Asie.

1. Úvodem gratulace ke skvělým výsledkům v Jižní Koreji, čtenáři našeho portálu měli možnost shlédnout video z utkání s USA, jak vůbec turnaje v Asii probíhaly?

Děkuji, byly to tři exhibiční mezinárodní turnaje, které tam probíhají každý rok, moje parťačka Míša Vorlová tam už jezdí myslím pět sezón a letos oslovila i mne (prý jsem byla její hráčcký favorit…), protože její spoluhráčka letos do Koreje nemohla, byl to celkem náročný beachový maratón. Každý den se hrály dva zápasy (ve skupině, semifinále, finále) a hned po vyhlášení se přejíždělo do dalšího místa, kde se už začínal další turnaj. Moc času na nějaké velké poznávačky nebylo, ale i tak jsme se snažily si z toho udělat i tak trošku dovolenou (ještě s našimi slovenskými "protihráčkami").

2. Jak jste se vyrovnaly s časovým posunem a jak Vás vnímaly korejští fanoušci?

Posun tam byl pro mne asi lehčí než nazpět, ještě teď jsem v 18 hodin na usnutí a každé ráno se budím cca pravidelně kolem 4:30… ale snad už se to spraví doma – chvilku odpočinku, relaxu, týden ale nechci balon vidět! Byla ale sranda, jak jsme šly ráno na 9 hodin na zápas (takže poctivky na osmou ranní a plus hodinová rozcvička) a pro mne byly vlastně 2 hodiny ráno, ale říkám, nazpět to bylo daleko horší. Navíc jsem jela rovnou na turnaj do Chodova u Karlových Varů již v pátek po příjezdu. Celý víkend a turnaj jsem hledala svoje nohy (asi v letadle) a taky hlavu (byla jsem jak ve snu), ale nakonec se nám podařilo turnaj na Karlovarsku i vyhrát.

3. Měly jste zde možnost navštívit i některá turisticky zajímavá místa?

Spíš jsme se pohybovaly kolem hotelu a kolem hřišť, v prvním místě v Ulsanu jsme byly na takovém českém "Máchově jezeře" , u Východního more. Byla to taková větší dědina – nic moc tam nebylo, domorodci, důchodci, co jedou k moři se nadýchat čerstvého vzduchu, sice hezké místo, ale bylo tu hrozně mlhavo a větrno. Další město bylo Daego ve vnitrozemí, údajně nejteplejší město v Jižní Koreji a měli pravdu. Hrály jsme ve 13 hodin na centrkurtu uprostřed baseballového stadiónu, kde navíc byly slavnosti Chicken&beer,… takže cca kolem 45 stupňů pod deštníkem, tam jsme byly jen jeden den (2 noci) prošly jsme jen hlavní ulici u hotelu (všude byly samé restaurace a kavárny- to si myslím, že je jejich hit a móda. Na závěr jsme startovaly v přímořském městě Busan – odkud je i video z finále proti Američankám).

To bylo asi ze všech tří míst nejturističtější, žilo to tam v noci i přes týden, v osm večer už byla tma, ale to osvětlení – no klasické asijské, mosty a mrakodrapy jen zářily a blikaly. Hlavní město Soul jsme viděly jen z letadla a letiště na přestupu (mlha, smog, mrakodrapy…)

Vendulu Haragovou (vlevo) dotáhly k volejbalu spolužačky                   Foto: Ervin Haraga

4. Nebály jste se nové nemoci, která řádí především v Koreji – MERS?

Řešily jsme to předem a konzultovaly s dalšími volejbalistkami, co tam byly už na začátku července, to nás docela uklidnilo. Ale i tak jsme si vezly roušky, a když jsme viděly po příletu na letiště, že jsme jediné, co je mají a naše průvodkyně, co nás tam čekala, říkala, že už je po ohrožení a bylo vyhlášeno "bezpečno", tak jsme se daly zpět do batůžku.

5. Jaké jsou Tvé další beach volejbalové plány?

Již 12. – 24. srpna 2015 jedeme s mojí stabilní spoluhráčkou Míšou Formankovou do Turecka na jejich Beach Tour (celkem 3 turnaje na třech různých místech, včetně Kypru). A právě řešíme, jestli bychom mohly dostat divokou kartu na mistrovství ČR na konci srpna, když jsme se letos již nemohly zúčastnit mistrovství Francie, protože Francouzská federace narychlo změnila pravidla a žádná zahraniční dvojice už nemohla zasahovat do finálových bojů.

6. Kde budeš hrát klasický šestkový volejbal?

Očekávám každým dnem smlouvu z Monaka, zatím jsme se domluvili s prezidentem ústně na podmínkách, měla bych tam hlavně být pilířem k vybudovaní beachakademie (trénovaní beache mladých členů klubu a hobby dospělých, dále bych měla na starost administrativu v klubu a k tomu – pro mně jako doplněk – hrát klasický šestkový volejbal ve třetí nejvyšší soutěži ve Francii – National 2, už jsem dospěla k názoru, že jen "šestky" profesionálně mě nebaví, chci se orientovat dál a ne pořád jen stereotypně trénink, jídlo, siesta, trénink, spát – stereotyp, který nechám "mladším", co si toho ještě tak neužily.

7. Jaké byly Tvé první volejbalové krůčky a jak se dále odvíjela Tvá kariéra?

K volejbalu mne dotáhly mé spolužačky, když mi bylo nějakých deset roků, začínalo nás tam tak jen ze srandy asi 40 u pana Končického, no a skončilo nás tam u toho cca 7 (za juniorky a zároveň ženy). Vzpomínám na to ale ráda, byly jsme velice dobrá parta, Verča Šmídlovic, Gabrielky, Natka, Sirka a všechny "ženské" ). S odchodem na vysokou školu do Prahy jsem hrála za juniorky na Olympu Praha a pak za ženy ve Střešovicích. Po návratu na Moravu jsem hrála ještě za Přerov a pak Uherské Hradiště, kde mám taky super vzpomínky a zážitky hlavně z cest…) V roce 2007 jsem se vydala do rakouského Innsbrucku, kde to byla Bundesliga (moje první zahraniční angažmá- navíc v horách – takže srdcová záležitost) a od 2008 jsem byla 6 let ve Vannes ve Francii, kde jsme toho taky hodně zažily (každý rok jsme postupovaly) s našimi holkami (především s mojí parťačkou z beache – Míšou Formánkovou a dalšími dvěma Češkami a vloni jsem hrála PRO-A za francouzský Istres. Ale jsme pravidelné účastnice francouzského národního šampionátu série 1, kde jsme letos i vloni vše vyhrály (včetně loňského titulu šampiona Francie), získaly jsme první místo na mezinárodním turnaji super cup A v rakouském Grazu a víkend před odletem do Koreji jsme měly taky pěkné skalpy rakouského reprezentačního týmu, který skončil stříbrný na nedávných Evropských hrách v Baku a bronzový na granslamu ve Vaduzu, což si myslím byly pěkné úspěchy.

8. Pocházíš ze sportovní rodiny, otec Ervín kopal ve Frýdku-Místku či ve Slavičíně, bratr Filip okusil divizi ve Slavičíně, mamka Magda hrávala házenou, mohlo se i tohle projevit na Tvém dalším sportovním růstu?

Tak určitě….!!:) i když mi pořád říkají, že jsem magooor, tak odpovím, že nejsem o nic horší než oni, když oni hráli ještě profi…

9. Co říkáš na rozchod naší nejznámější dvojice KIKI a MAKI, nepůjdeš třeba hrát beach volejbal s jednou z nich?

To je teď otřepané téma, které jsme probíraly z nejrůznějších stran, jak v Koreji, tak na turnaji v Chodově tento víkend, každý má na to svůj názor, já se raději zdržuju komentářů. Je to sport – a hlavně ten profi sport, takové situace ve volejbale jsem už zažila, takže mne to nijak nešokuje, ale zároveň říkám, že to je škoda – no a jestli bych měla jít hrát s jednou z nich – tak to je hlavně na holkách, koho si k sobě vyberou…

10. Sleduješ náš regionální portál Region Valašsko ve Francii a nebo na turnajích? Co popřeješ našim čtenářům v době letních dovolených?

Sleduju, sleduju sice nepravidelně, ale sem tam na to mrknu. Jak bych to řekla, takové to klasické – užívejte si ve zdraví a s rodinou, načerpat síly, ale taky hodně pít a do stínu jít hlavně teď, když mají přijít ty další pařáky!!!

Slavičínské Vendule Haragové přejeme jménem všech čitatelů Regionu Valašsko hodně sportovního štěstí a k tomu samozřejmě patří, aby se jí vyhýbala nepříjemná zranění a aby při svých dalekých cestách nezapomínala na rodné Valašsko.

 -kos-