Slavičínské Legendy vzpomínají na Josefa Masopusta

Velice se nás dotkla smutná zpráva o úmrtí pana Josefa Masopusta, držitele Zlatého míče pro nejlepšího evropského fotbalistu. Před deseti lety, přesně v neděli 29.května 2005 přijel Pepa Masopust svým Superbem z Prahy na Valašsko, aby se zúčastnil na naše pozván oslav 70-ti let kopané ve Slavičíně. Tu neděli byla zrovna i oslava Dnů města Slavičína, kdy v městském parku probíhal kulturní program, kterého se účastnili lidé s okolí Slavičína a všechny složky se angažovaly na celodenním vystoupení. Ale největší vřava byla kolem Pepy Masopusta.

Hrál jsem v 9.00 jako každou neděli tenis s kamarádem, když mně volal předseda slavičínského fotbalu Petr Navrátil, už ho tady máš…

Josef Masopust na archivním snímku              FOTO: Ivana Roháčková, ASC Dukla

Po ubytování v penzionu to začalo obědem na zámku u rytíře Hugona, potom jsme spolu přešli do parku do kuželny, kde se snažili místní kuželkáři vydělat nějaké peníze od návštěvníků soutěžemi pro veřejnost. Už po cestě se za námi lidé otáčeli a vykřikovali jé, to je pan Masopust?! Samozřejmě jsme se s těmi lidmi (byli to moji známí z fabriky i z města a okolí) zastavili, pozdravili se a v té kuželně byli všichni v úžasu……tak Milane, ty sis nedělal srandu, že přijede pan Masopust…..no bylo to velice srandovní….Bylo ten den velké horko, oficiální oslava začínala ve 13.00 hod na radnici ve Slavičíně na výstavě fotografii a byl takový nával lidí a pan Masopust bez odpočinku z cesty debatoval s lidmi, fotil se s nimi. Aby ho neušlapali, tak jsem se s ním posadil do boční místnosti, kde byl chládeček a pohoda, lidé chodili za Pepou a fotili se s ním.

Potom jsme se přesunuli na fotbalové hřiště, hráli tam Internacionálové bývalého ČSSR (Drulák, Dobiáš, Ondra, Veselý, Mira Kadlec, chytal Hruška z Bohemky a další) proti slavičínským Legendám, Pepa udělal slavnostní výkop a po zápase zase chodily davy lidí podívat se na pana Masopusta. Z vesniček okolo Slavičína přijeli pozdravit tuto fotbalovou osobnost, lidi přinášeli co dům dal, nejvíce slivovici, med, bylo to tak spontánní, že i teď mně běhá mráz po zádech, jakou stopu zanechal v srdcích lidí u nás na Valašsku. Pepa Masopust neměl u nás skoro žádný odpočinek, večer ale musel narychlo odjet, paní Masopustová byla po úraze s kyčlí a on ji opatroval. Chtěl jsem řídit auto, aby ho nepřepadl mikro spánek, ale ubezpečil mě, že řízení auta je jeho velká zábava a že se už těší na cestu, že si bude pozpěvovat a vždyť my fotbalisti jsme už na všelico zvyklí.

Potom za dva roky Pepa Masopust přijel i do Lipiny u Valašských Klobouk na Memoriál Františka Strnada a lidé kolem opět vnímali tuto naši neskutečnou fotbalovou legendu Pepu Masopusta, ať už myslivci, hasiči, zdravotníci, fotbalisti nebo přítomní diváci. Někdy až pojedu na Prahu, tak se musím zastavit na místě posledního odpočinku Pepy Masopusta, mého velkého fotbalového vzoru z dětských let i roků pozdějších….byl to náš i můj velký IDOL…

Na pana Josefa Masopusta vzpomínal Milan Ptáček, čestný prezident slavičínských Legend

(-kos-)