Rozhovor s trenérkou brumovských benjamínků, Blankou Frajtovou

K závěru roku přinášíme rozhovor s dámskou posilou trenérského týmu FC Brumov, Blankou Frajtovou.

Jak hodnotíš letošní rok u benjamínků?
Letošní rok u benjamínků hodnotím kladně. Děti už ví, co po nich chceme, už ví, co a jak, takže tento rok byl za mě ohledně trénování hodně povedený. V průběhu roku se k nám připojilo pár nových dětí, což mě velmi těší.

Kolik dětí máte zaregistrovaných a od kolika let se mohou děti hlásit?
Zaregistrovaných dětí máme cca 20, dost se to mění, někdo přestane chodit, někdo přichází. Ještě se snad nikdy nestalo, že by přišly úplně všechny děti. Děti se mohou hlásit od 3 let.

Tvojí pravou rukou se stala Jana Bařinková, jak se vám spolu trénuje?
S Jančou se mi spolupracuje moc dobře. Vymýšlí nové hry, s dětmi jí to jde, a také děti ji berou mezi sebe, což je důležité. Zapojuje se do všeho, co je potřeba, a proto doufám, že s námi ještě nějaký ten čas vydrží.

Jak vypadá vaše tréninková jednotka, z čeho se skládá a čemu se nejvíce věnujete?
Tréninková jednotka se skládá vždy z nějaké rozcvičky jako je například hoňka, sbírání kloboučků, klasické rozběhávání s protažením aj. Dále je trénink velmi hravý, zapojujeme různé hry s balonem, v tělocvičně využíváme pomůcky na opičí dráhy, přetahovaná s lanem atd. U takového velkého věkového rozpětí se ještě nejde na tolik věnovat těm fotbalovým věcem, ale snažíme se zapojovat slalom se střelbou, shazovaná kuželů na přesnost, přihrávky a každý trénink je zakončený fotbalem.

Co bys vzkázala rodičům, kteří váhají nebo přemýšlí přivést dítě na trénink?
Že se nemusí bát tam své dítě přivést, i kdyby to mělo být jen na jeden trénink. Vyzkouší si, jestli dítě dokáže už vnímat, co po něm chceme. Určitě na tréninku nikoho nenutíme, aby dělal všechno. Když se na to necítí nebo ho to nebaví, jde si sednout, a pak se k nám zase připojí.

Blanko, v kategorii benjamínků se často mění trenéři, ty trénuješ bezmála 2 roky naše nejmenší. Jak vnímáš tento fakt a jak náročné je vést ty nejmenší děti?
Ty začátky pro mě byly hodně náročné. Děti nebyly zvyklé stát v řadě, nepožďuchovat se, nedávaly pozor, co jim říkáme, takže dost často nevěděly, co mají dělat. Za ty dva roky jsme si na sebe zvykli a už i já vím, jak s nimi jednat a oni zase ví, co čekat ode mě. Náročná bývá někdy ta nepozornost, někdy je trénink, kdy si říkám, že je to strašná paráda, a potom je trénink, kdy si i zakřičím, protože nepozornost bývá dost veliká.

Jak vzpomínáš na ženský fotbal v Brumově, ve kterém jsi aktivně působila? Jsi v kontaktu s bývalými hráčkami?
Fotbal mi dost chybí, takže na něj vzpomínám celkem často. Byla jsem ráda, že v Brumově začal ženský fotbal. Když jsem přišla do Brumova, hrála se tam 2. Moravskoslezská liga žen, což bylo pro 13letou holku zážitek. Sem tam se s holkami vidíme. Minulou zimu kolem svátků jsme si šly i zahrát do Brumova na umělku, a to bylo fajn.

Vy jste teď doma taková fotbalová trenérská rodina. Ty a bratr trénujete u nás v klubu, taťka je trenér ligového Baníku U-19. Jak probíhají trenérské porady a kdo se nejvíce doma o fotbale baví?
Nejvíce se baví asi bratr s taťkou. Já to spíš potichu sleduji, jak se daří bráchovi a jak se daří taťkovi. Tím, že taťka nikdy tak malé děti netrénoval, nemůžu se radit, i když bych ráda nějakou inspiraci do tréninků.

Jak se těšíš na Vánoce a co máš na nich nejraději?
Já se musím přiznat, že Vánoce nějak neprožívám. Nejraději na nich mám, že si člověk trochu odpočine od pracovních povinností a má čas si zajet v klidu za rodinou.

Za FC Brumov Lukáš Juřica