Už v pátek odstartuje ve Zlíně předposlední soutěž osmidílného seriálu Mistrovství Evropy v rally (ERC) Barum Czech Rally Zlín (26. – 28. srpna 2022). Soutěžní posádky zároveň čeká boj o důležité body do hodnocení Sonax Mistrovství České republiky v rally (MCR). Do sekretariátu soutěže dorazily přihlášky celkem 115 soutěžících z 21 států. Do Zlína přijede téměř kompletní špička letošního evropského šampionátu, z prvních sedmi jezdců v průběžném hodnocení schází pouze Španěl Nil Solans.   Celá rally bude tentokrát měřit 624 km a obsahovat 13 rychlostních zkoušek (RZ) v celkové délce 202 km na sedmi úsecích s asfaltovým povrchem. Slavnostní start se uskuteční v pátek 26. srpna od 16 hod. na náměstí před zlínskou radnicí. Samotná rally odstartuje večerní diváckou Super RZ v ulicích Zlína, po které následují dvě etapy.  

Největším favoritem je Jan Kopecký a Erik Cais

Slavičínští fotbalisté postoupili v roce 1992 do divizní soutěže a v ní působí již třicet let. Mezitím si dokonce dva roky zahráli třetí nejvyšší soutěž MSFL. Přečtěte si rozhovor s bývalým předsedou klubu panem Mojmírem Argalášem.   Fotbalový klub FC TVD Slavičín v těchto dnech slaví třicet let od postupu do divizní soutěže. Tehdejším předsedou klubu byl pan Mojmír Argaláš, který nám velmi ochotně poskytl rozhovor. Pan Argaláš zanedlouho oslaví již 80 let, ale je vidět, že má stále výbornou paměť a na postupové chvíle velmi rád vzpomíná.     Pane Argaláš, v červnu to bylo 30 let od postupu FC TVD Slavičín do divize. Jak s odstupem času vzpomínáte na tyto chvíle?   To byly chvíle, kterých se člověk dožije jenom několikrát za život. Vidíte, že to vynaložené úsilí bylo zúročeno. Řadil bych to k dalším velkým historickým událostem ve slavičínském fotbale – nejdříve 6. místo žáků na mistrovsví ČR v Chebu, postup dorostenců do celostátní ligy a pak postup FC TVD do 3. ligy   Kdo tehdy pracoval ve výboru FC TVD? Vy jste byl jeho předsedou?   Výbor tehdy pracoval ve složení –  předsedou jsem byl já, mojí pravou rukou byl Jirka Belžík,  jednatelem byl Jaroslav Dubec, členové Arnošt Gorecký, Ivan Holek  st., Alois Váňa a Ruda Novotný.   Kdo tehdy trénoval A tým a můžete nám vyjmenovat hráče, kteří se na postupu podíleli?   Tehdejším a dlouholetým trenérem byl Laďa Papež, ten trpělivě skládal mužstvo, kterému se tento postup podařil. Na všechny hráče si už nevzpomenu, to bychom museli dohledat v archívech, ale oporami byli Ivan Holek ml., Jarda Smolek, Roman Tománek, Jiří Váňa, Laďa Obadal a střelec Jožka Hořák.   Tehdy rozhodoval i domácí zápas ze Vsetínem, který jsme v dešti otočili z 0:2 na 4:3. To byl úchvatný duel, vzpomínáte ještě na něj?    Ano vzpomínám a velice dobře. Trenér Papež postavil jako on to měl ve zvyku mladé hráče. Dodnes si pamatuji na mladého Milana Ptáčkového, když ve druhé půlce nastupoval za nepříznivého stavu 0:2, jak byl tak roztřesený, že si nemohl zavázat ani tkaničky u kopaček a nakonec ten jeho důležitý parádní gól ze čtyřiceti metrů, by se mohl zapsat mezi nejkrásnější v historii.   O postupu se pak rozhodlo výhrou na Stavbě Vsetín. Ve Slavičíně se slavilo do rána a od Pilota šel tehdy průvod až k pivnici Slavičan.    Na tento zápas jely dva plně vytížené autobusy a fanoušci nám vytvořili domácí prostředí. Slavilo se pak opravdu až do ranních hodin.   Postup se ale nerodil lehce.  Přesto měl tým svoji fotbalovou kvalitu.    Nemyslím jenom tento postup, ale všechny po sobě jdoucí postupy byly unikátní. Od postupu z 1. A třídy  do Krajského přeboru a v roce 1991 jsme tuto soutěž vyhráli a v roce 1992 se pak vykopala Divize.   Podařilo se Vám získat hlavního sponzora pana Ing. Otu Durďáka, který klub podporuje neustále..   Máte absolutní pravdu. Nebyla to zásluha jenom hráčů a pár funkcionářů. Velmi důležitým a vůbec rozhodujícím bylo, že  nás vzal pod svá křídla pan Ing. Ota Durďák. Ten se nás ujal ve velice krizové situaci, kdy hrozil pád možná až do Okresního přeboru. Chtěl bych mu touto cestou za všechny lidi,  fanoušky, milovníky fotbalu nejen ze Slavičína při tomto výročí moc poděkovat.  Ještě je nutné vzpomenout velkou pomoc v této kritické době Městského úřadu ve Slavičíně s paní starostkou    Alenou Hubíkovou.  Pozvala nás na Městský úřad u příležitosti postupu do divize a poděkovala za dobrou reprezentaci města. Je nutné vzpomenout desítky dalších menších podporovatelů a sponzorů, kteří nám pomáhali překlenout tuto těžkou dobu.   V divizi jsme pak několikrát měli namále, záchrana se však vždy podařila?   To bylo také tím, hráči si museli hledět taky své existence a chodit do práce a pak už nebylo v jejich silách dávat tomu fotbalu vše. Taky to bylo fluktuací a některými slabšími ročníky. Navíc v těchto porevolučních dobách působila v divizních soutěžích mužstva se silnými mecenáši – jako Poštorná, Mutěnice nebo Prušánky.   Přežili jsme i další horké chvilky, nakonec jsme byli farmou Zlína. Jak tuto etapu hodnotíte?   Toto bylo v té době velice důležité a troufnu si říct, že nás to zachránilo před velkými problémy.   Dva roky jsme pak hráli i MSFL, to byl asi vrchol našeho klubu…   To bych přiřadil k výše uvedeným úspěchům naší historie. Po těchto úspěších v divizi i pak v  MSFL, začal být na celé Moravě slavičínský fotbal brán jako velká stálice a výsledky před covidem to jen potvrzovaly..   Nesmíme zapomenout na pohárové úspěchy, vyřadili jsme Baník Ostrava, Zbrojovku Brno nebo 1. FC Slovácko?   A pak pokračuji, to jsme byli známí už v celé České republice. Já mám osobně poháry rád a vždy se na ně těším. Ještě bych tam přidal Znojmo, ale tím jsme přišli o Jožku Hnaníčka, kam poté přestoupil…   Můžete nám popsat svoje fotbalové začátky a Vaši fotbalovou kariéru?   Začínal jsem ve Slavičíně v roce 1956 jako žák. Tehdy jsem poprvé uviděl trenéra pana  Františka Maryáše, ten mi postavil míč a učil kopat. Za dorost jsem hrál za jihomoravské Valtice, kde jsem studoval na dopravní škole. Tato škola mi dala povolání, které se neslučovalo s časem na fotbal,  měl jsem služby na dráze, kdy se hrálo mistrovské utkání. Jenom po vojně díky vedení Spartaku Slavičín a pochopením  mých kolegů v práci, kdy za mě sloužili, jsem hrál za Slavičín v roce 1965-1970. Pak jsem to dohrál v Rokytnici nad Vláří.   Na které trenéry a pak i spoluhráče rád vzpomínáte?   Pan Maryáš, pan Vaněčka a Ludva Šuráň. Ze spoluhráčů vzpomínám na tyto, i když už jich tady většina není –  Milan Měrka, Mira Joura, Cyril Jedlička, Ivan Holek st., Hloušek Ivan, Františák, Záhumenský, Zdeňa Motůz a z těch mladších Jarda Frajt, Slávek Horalík, Laďa Slezák a ostatní.   Jak hodnotíte slavičínský fotbal v tomto postcovidovém období?   Mimo tohoto ročníku, kdy nás provázela řada zranění,  je fotbal u nás na vysoké úrovni, trochu se nám poztrácela mládež a na tomto  úseku je třeba hodně zapracovat…   Co byste popřál slavičínskému fotbalu do dalších let….   Jak už jsem se zmínil,  věnovat se mládeži,  i když vím, že to nebude snadné. A našemu fotbalu přeji, ať se jim daří, krásnou hru a co nejméně zranění.   Pane Argaláš, díky za rozhovor a přejeme do dalších let pevné zdraví a co největší prožitou radost se slavičínským fotbalem…   S panem Mojmírem Argalášem rozmlouval správce webu FC TVD Slavičín Petr Koseček.

V dalším kole Krajského přeboru se utkala mužstva z našeho regionu. Do Nedašova zavítal celek z Nevšové, který v prvním kole vyzrál na Bystřici pod Hostýnem. Za to Nedašovjané podlehli v derby Brumovu 3:5. A hodně branek padalo i v zápase s Nevšovou. Hosté vedli již po 26. minutách o tři branky a někteří domácí přízniivci začali odcházet domů. Nedašov však předvedl neskutečný obrat a dokázal v samotném závěru výhru strhnout na svoji stranu.   Nedašov - Nevšová 4-3 (1-3)   David Solař, brankář Nedašova: Úvod zápasu nám hrubě nevyšel. Za stavu 0:3 jsme byli zarlí na ručník a radši jsme skončili i s výběrem vstupného. Naštěstí se nám podařilo do přestávky skórovat. Ve druhé půli jsme si vytvořili enormní tlak, díky kterému se nám podařilo do 65. minuty vyrovnat. I nadále jsme se hnali za vítězným gólem, který nám byl nakonec souzen v 87. minutě po rohovém kopu. Takové nasazení, bojovnost a touha po obratu se na hřišti jen tak nevidí! Obrat z 0:3 na 4:3 bylo pro 350 diváků velkým zážitkem.   Ivana Urbanová, předsedkyně Nevšové: Zápas dvou rozdílných poločasů , když už ve 30. minutě jsme vedli 3-0, ale ani to nestačilo na bodový zisk. Soupeř se po nedorozumění v obraně vrátil do hry, kdy upravil na 3-1 a od té doby jsme se nedokázali dostat do klidu, podržet míč a pohlídat si vedení. Nedašov hrozil zejména nakopávanými míči a skóroval ze standartních situaci, které jsme nebyli schopni pohlídat. V závěru tak otočil výsledek utkání ve svůj prospěch.   -kos-

/Rozhovor/  Již mnoho let působí v roli hlasatele na slavičínském stadionu pan Zdeněk Fojtík. Bývalý hráč Slavičína a později trenér, vedoucí a hospodář, který i v uctivém věku moderuje domácí utkání slavičínských fotbalistů.   Návštěvníci fotbalových utkání ve Slavičíně jistě znají hlas komentátora divizních zápasů pana Zdeňka Fojtíka. Ten svojí jadrnou valaštinou a neotřelým humorem informuje o dění na hřišti a podává zprávy o novinkách v klubu a výsledcích jednotlivých mužstev. Pana Fojtíka jsme požádali o rozhovor, o tom,  jak se k roli hlasatele vůbec dostal a jaké zastával pozice ve slavičínském klubu.   Pane Fojtík, jak jste se k roli hlasatele na hřišti ve Slavičíně dostal?   Začal jsem hlásit, až když zemřel pan Trčálek a na výboru prostě řekli, že to budu hlásit já. Zrovna jsem tam začal pomáhat své manželce, která tam pracovala jako pradlena a uklízečka. A tak bylo zvykem, že hospodář dělal na zápase rozhlasového technika. A už mě to zůstalo.   Vím o Vás, že jste byl i výborným fotbalistou. Jaká byla Vaše hráčcká kariéra?   Fotbalová kariéra trvala od žáků, po dorost až do vojny. Na vojně jsem byl doporučen do Rudé Hvězdy Příbram a nakonec jsem skončil v Baníku Bohutín. Tam jsem ale utrpěl zranění kolene a tak má kariéra záhy skončila. Po vojně jsem fotbalu zanechal, neboť mne koleno už neposlouchalo.   Ve slavičínském klubu jste i trénoval. Které to byly kategorie?   Začínal jsem od žáků, trénoval jsem pak dorost s panem Rumplíkem,  pak jsem přešel do B mužstva. A nakonec chvíli záskok u „A “ mužstva, když Franta Šůstek odešel od áčka, tak jsem chvíli zaskakoval, než se našel nový trenér Malota. Převážně jsem ale vedl mládežnická mužstva.     Léta jste působil s manželkou i jako hospodář klubu…   Začal jsem manželce pomáhat, protože některé práce byli pro ni těžké. Třeba navážení 160 sodovek na sobotu a neděli a zajišťování zápasů. To vše bez nároku na plat.   Ještě si pamatuji, jak jsme u Vás fasovali kopačky – buď gumotextilky a nebo i s kolíky „Bardějovky“. V tom by asi dnešní fotbalisté nenastoupili?   No to si ani nedovedou představit….O balónech na zápasy ani nemluvě.   Za Slavičín hrával Váš syn Broněk a později i vnuk Broňa. Jak jste vnímal jejich fotbalovou kariéru?   Byl jsem potěšen že aspoň někdo s rodiny to převzal po mě. Jako otec pak a jako děda a teď se možná dožiji i toho, že začne hrát  i pravnuk. Oba dva Fojtíci byli oporou svých mančaftů.   Slavičínský fotbal znáte jako staré boty, kdy jste začal navštěvovat fotbalová utkání?   Pamatuji dobu, kdy jsem s otcem chodili na fotbal do Slavičína a sedávali jsme ještě na staré dřevěné tribuně, ale spíše jsme se věnovali průzkumu okolí, než fotbalu.   Kdo podle Vás patřil napříč generacemi mezi největší talenty slavičínského fotbalu?   Na starší fotbalisty si člověk rád vzpomene. Ať to byl pan Trlo, říkali jsme mu Oča a nebo Jirka Horňáček a pak z „mladší“ generace Milan Měrka, Joura, bratři Trlovi, Jarda Kučera, Laďa Slezák, Mirek „Gerd“ Barcuch, Ladik Horký, oba Holkové, bratři Švachovi, Kupčíkovi, Jarda Smolek, Pavel Kříž a mnoho dalších a dalších.   Se kterými trenéry se Vám nejlépe spolupracovalo?   Moc trenérů za tu svoji krátkou fotbalovou kariéru  jsem neměl, ale rád vzpomínám na Frantu Maryáše nebo Tondu Vaněčku.   Jak se připravujete na utkání jako hlasatel a kde čerpáte informace?   Teď je lepší se připravovat na hlášení v době počítačů, než dříve jenom z novin. Na počítači najde člověk vše potřebné, takže i ve svém věku jsem se naučil toto zařízení používat.   Jak byste zhodnotil současné výkony slavičínských fotbalistů?   Střídavě. Někdy jim to jde a někdy ne. Ne a ne najít nějakého střelce. Teď se nám ale podařilo uhrát venku šest bodů a rozjezd do sezóny se povedl na jedničku.   Kde podle Vás slavičínský fotbal tlačí pata a co by se dalo ještě vylepšit?   Vylepšit se vždycky něco dá. Dnešní fotbal se totiž nedá hrát úplně zadarmo jako jsme hráli dříve. Někdy jsme po zápase dostali párek. Já myslím, že dnešní slavičínský fotbal je celkem na solidní úrovni i jeho finanční zabezpečení je dobré. Za to patří dík panu Durďákovi, městu a dalším menším sponzorům.  Určitě bychom si zasloužili vylepšení zázemí klubu, které již něco pamatuje a trávník už má také nejlepší léta za sebou. Vždy jsem obdivoval lidi, kteří pracovali ve výboru a dělali pro kopanou, nehledě na čas a peníze, většinou zadarmo. Já sám jsem do fotbalu dělal přes 40 let.   Pane Fojtík, děkuji za rozhovor a přejeme do dalších let pevné zdraví a hodně radosti v okruhu své rodiny a přátel, nejen těch fotbalových.   S panem Fojtíkem rozmlouval Petr Koseček, sekretář FC TVD Slavičín

V sobotu 13. srpna se uskuteční 2. ročník závodu horských kol Bratřejovské kotáry. Závod zařazený do FORCE Valašskokarpatské cyklotour 2022 pořádá obec Bratřejov. Pořadatelé připravili trasy pro děti od 2 let až pro zkušené bajkery a bajkerky.   Hlavní závod je dlouhý 28 kilometrů a má převýšení 750 metrů. Start i cíl je u bratřejovského kulturního domu.   Registrace dětských kategorií bude probíhat mezi 8.30 a 9.15 hodinou. Děti svoje závody postupně odstartují od 9.30 hodin. Registrace juniorských a seniorských kategorií je do 12.45 hodin. Bajkeři v hlavních kategoriích uslyší startovní výstřel ve 13 hodin.   Startovné pro juniory a dospělé bajkery je 250 Kč. Děti od 7 do 15 let zaplatí startovné 100 Kč. Děti do 6 let mají startovné zdarma. V ceně startovného je občerstvení pro všechny.   Pořadatelé v Bratřejově vypsali celkem 17 kategorií od nejmladšího žactva až po veterány a veteránky.   RASY V ZÁVODU BRATŘEJOVSKÉ KOTÁRY 2022: Děti 2 – 4 let (předškoláci): 250 metrů Děti 5 – 6 let (předškoláci): 500 metrů Děti 7 – 8 let (mladší přípravka): 1 kilometr Děti 9 – 10 let (starší přípravka): 2 kilometry Děti 11 – 12 let (mladší žíci): 3 kilometry Děti 13 – 14 let (starší žáci): 5 kilometrů Junioři 15 – 17 let: 28 kilometrů Ženy, dorost: 28 kilometrů Muži, ženy: 28 kilometrů   Lubomír Hotař

V neděli 7. srpna se v Lidečku konal již 52. ročník soutěže hasičů v požárním útoku O putovní pohár Čertových skal. Tato tradiční akce přílákala do krásného prostředí nejnavštěvovanějšího skalního útvaru na Valašsku přes dvě desítky závodních družstev.   Mezi muži byli nejúspěšnější chlapi z Brumova, časomíra se po shození terčů zastavila na hodnotě 14,26. Kategorii žen ovládl místní tým z Lidečka s časem 19,64. A v poslední kategorii - Muži nad 35 let zvítězili borci z Pozděchova.   Padesátýdruhý ročník soutěže O putovní pohár Čertových skal, měl tyto dekorované vítěze:   Kategorie ŽENY: 1. místo SDH Lidečko 2. místo SDH Bylnice 3. místo SDH Popov   Kategorie MUŽI: 1. místo SDH Brumov „B“ 2. místo SDH Hoštiná 3. místo SDH Francova Lhota   Kategorie MUŽI NAD 35 LET: 1. místo SDH Pozděchov 2. místo SDH Lidečko   [gallery columns="5" ids="136402,136400,136399,136401,136398"] O putovní pohár Čertových skal 2022. Foto: Stanislav Sekula. Celá fotogalerie ZDE. Fotogalerie od Leony Petrůjové ZDE   Pohár nejrychlejšího proudaře mířil do týmu SDH Brumov a nejrychlejší proudařku měl tým SDH Popov.   [caption id="attachment_136397" align="alignnone" width="690"] Celkové výsledky. Foto: Stanislav Sekula[/caption]   -tz-

První srpnovou sobotu uspořádal brumovský tenisový klub (Topas club Brumov-Bylnice) otevřený turnaj v tenisové čtyřhře v areálu Topas clubu za účasti čtyř  dvojic z Brumova-Bylnice a jedné dvojice z  Valašských Klobouk.   I když nás trošku pozlobily rozmary počasí a účast byla spíše průměrná z důvodu dovolených a vleklých zdravotních komplikací, přesto všechno měla tato klání skvělou úroveň, a odehrálo se mnoho krásných výměn a vyrovnaných zápasů za účasti  a podpory několika diváků, zvláště z řad rodinných příslušníků.   Chtěl bych proto touto cestou poděkovat nejen hráčům, ale i spoluorganizátorům, jmenovitě p. Surovcovi a p. Babulíkovi, kterým bohužel zatím zdravotní stav nedovoluje aktivní účast, za pomoc a účast na této zdařilé akci a dále také donátorům, kteří dodali kvalitní ceny a to konkrétně Potraviny Macháč a  Autohoby Šánek .   Ačkoli výsledky nebyly zase tak podstatné, přesto uvádíme celkové pořadí všech zúčastněných dvojic a budeme se těšit na další ročníky a klidně i na Vás. Přijďte si zahrát třeba už dnes.   Konečné pořadí turnaje: 1. místo - Ivo Dorňák + Radek Hořák 2. místo - Petr Graclík + Miroslav Raška 3. místo - Jaroslav Vaněk ml. + Jakub Vaněk 4. místo - Petr Krůžela + František Krůžela 5. místo - Rudolf Ritter + Jiří Svitálek   Tenis klub Brumov-Bylnice, Ivo Dorňák

Vítězství se nerodilo lehce, ale bylo zcela zasloužené. Hned v úvodu jsme si vytvořili gólovku, kterou jsme neproměnili a zahrozil také soupeř. Jeho šanci náš gólman zlikvidoval. Hrál se aktivní fotbal a čekalo se kdo vstřelí první branku. Poločas spěl k remízovému stavu, ale během 5-ti minut jsme si vytvořili tlak a dokázali 2x skórovat. Nejdříve po přihrávce Lukáše Hladíka přesně zakončil Vašek Tomšů. Následně ve 45. minutě po centru Lukáše Kutry se nemýlil Lukáš Hladík.   Do druhé půle jsme proto nastoupili uvolněně a v 50. minutě zvýšili svůj náskok na 3-0, kdy po pěkné kombinační akci nedal Vašek Tomšů gólmanovi hostů šanci. Bystřice však vzápětí korigovala Křivánkem na 3-1 a stále byla ve hře. Zbylých 20 minut se hrál urputný zápas, nahoru dolů, ale skóre se do konce již nezměnilo. Za bojovný výkon tak bereme zasloužené tři body.   TJ Sokol Nevšová - Bystřice pod Hostýnem 3-1 (2-0) Branky: Tomšů 2, Hladík Sestava Nevšové: Křížek - Mujkoš, Tomaštík, Toman, Urbánek, Kvěťák, Fojtík, Gabko, Hladík, Kutra, Tomšů Střídali: Welyt, Hrnčiřík, Rudecký   Zdroj: Facebook TJ Sokol Nevšová (-kos-)

Již potřetí se fotbalové hřiště Jiskry Krhová stalo kolbištěm požárního sportu. A poněvadž je soutěž zařazena i do Valašské hasičské ligy, jednalo se o její šestou ligovou zastávku. Takže zde proběhlo něco jako soutěž v soutěži neboli 2 v 1.   Celkově 29 družstev, z toho 17 družstev mužů, 6 družstev mužů Elite nad 35 let a 6 družstev žen, přivítalo sychravé a deštivé počasí, jak by se na říjen slušelo. Ale byl srpen, vrchol léta. Nicméně díky krhovským voličům, kterým se velmi moudře podařilo ve funkci starostky skloubit krásu s rozumem, vyšlo, alespoň před zraky mužů, slunce nad Krhovou, když je přišla pozdravit starostka obce Kateřina Halaštová. Po hlášení velitele sboru Dalibora Sekyry, popřál všem mnoho úspěchů v zápolení taky starosta místního dobrovolného sboru Daniel Malík v jedné řadě s rozhodčími a startérem Evženem Kneblem z SDH Hrachovec. Vzhůru do boje!   Jako první se na trať chystali hrdinní domácí mužové s visačkou Elite, tedy družstvo mužů nad 35 let. I když má tato kategorie přízvisko Elite, určitě to neznamená, že chlapi běhají v punčochách.☻ Kdo zná ikonického košaře místních borců Pavla Frieba a jeho mohutný vous, může si udělat živou představu, jak silný vítr dul sportovním areálem, když jej měl ohnutý skoro v pravém úhlu, jak lze spatřit ve fotogalerii. Takže oblačnost, která se skoro plazila po zemi, déšť nedéšť, jako by si malý Ježíšek hrál s kohoutkem, teplota, která se srpnem neměla nic společného, a již zmiňovaný vítr… No proč si třeba nezasoutěžit v rychlosti na mokré trávě? Kdo chce vidět nadšené obličeje košařů a spojkařů, kteří se nořili do ledové vody a mnoho dalších chvil ze soutěžního dne, nechť nahlédne do fotogalerie, která je součástí tohoto článku. [caption id="attachment_136165" align="alignnone" width="690"] Hasičská soutěž v Krhové. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] Laici dosti často prohlašují, jak můžou takové závody někoho bavit, když je to furt na jedno kopyto? Ovšem jen se dívat nebo vidět a ještě bedlivě naslouchat, je veliký rozdíl. Pro znalé i neznalé diváky a pro hasičské party zde byl perfektně informacemi nabušený moderátor Daniel Dobeš. Jeho profesionalitu musel ocenit snad každý, protože jakmile byl závod zahájen, v podstatě nezmlkl, dokud nedozněl závěrečný potlesk. A to je značka kvality moderátora, když má pořád o čem mluvit a má to hlavu a patu.   A zajímavosti? Jen namátkou. Družstvo žen z Plumlova nastupovalo do boje pod názvem Černé mamby. Možná má toto milé zvířátko, které je druhým nejdelším hadem na světě a jehož pouhé dvě kapky stačí člověku na cestu bez návratu, zastrašit soupeřky. Ale pozor – mamba černá je rovněž jedním z nejrychlejších hadů na světě. K tomuto mazlivému názvu si dívky/ženy oblékly dresy, které na zádech nesly Smrtku s kosou (výborné na death metalovou pařbu). Aby jejich optimistické představení dosáhlo vrcholu, trika měly černá. Ovšem co z toho, když se jim mamba u rozdělovače vysmekla z rukou a v mžiku se ovinula kolem nohy rozdělovačky? Ta však nezazmatkovala, bleskově dostala mambu pod kontrolu a závod družstvo dokončilo na 4. místě. Za podobné výkony se mnohokrát aplaudovalo na otevřené scéně.   Pak zde bylo družstvo dívek z Rokytnice – Vsetína, které se, jakmile připravily základnu, začaly podivně kroutit a natřásat. Někteří zvedali mobily, jsouc přesvědčeni, že jde o skupinový záchvat padoucnice, jiní hledali číslo na doktora Chocholouška, aby z podivných pohybů nakonec vyšel předstartovní tanec, asi něco velmi vzdáleně podobného havajskému tanci hula hula.   Nebo důkaz o hasičském nadšení a smůle. Parta dobráků přijela do Krhové až Turčianských Teplic. Připravili základnu, odstartovali, jedno podklouznutí – a bylo po závodě. Přibližně 150 kilometrů dlouhá cesta do Krhové, možná sedm vteřin závodního času, a 150 kilometrů zpátky. I to se při požárním sportu stává. [caption id="attachment_136166" align="alignnone" width="690"] Hasičská soutěž v Krhové. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] Zatímco se na kolbišti děly věci nevídané, v týlu zajišťovala chod krhovské soutěže pěkná řádka lidí. Zima nezima, žízeň je věčná a možná přišly vhod i nějaké zahřívací lektvary pro diváky, jejichž přítomnost, výdrž a podpora zaslouží převeliké poděkování. Úžasnými dobrovolníky byly ženy hasičky, hasící žízeň druhých. Přesto, že se nezastavily, z kuchyňky se imrvére ozýval hlasitý a veselý smích. Nebo obsada v kuchyni zázraků pro chuťové pohárky, kde se z mistra uzenáře podle fotografií stal na chvíli i rozhodčí základny v kuchařské zástěře. Opět výborná kamarádská nálada. A kdo by si pomyslel, že jednu z nejdůležitějších funkcí zastávala hasičská mládež? Ano, práce a lidé, které dost často přehlížíme – uklízeči! Mladí, neviditelní a přece ve středu dění, po celou dobu soutěže poctivě stírali vodu z plochy a zajišťovali svým starším kolegům bezpečnost. I tak roste hasič srdcem! Bez koho by soutěž nemohla být soutěží, jsou časoměřiči, alfa a omega úspěchu. Ovšem nezapomínejme, že bez sponzorů by se možná tato soutěžní setkání, setkání přátel a fajn lidí, nemohla uskutečnit. Proto i jim, obvzlášť v dnešní době, patří poklona a poděkování.   Přišel čas zúčtování. Chvíle, která je v Krhové téměř pohádková. Stejně jako v dobách, kdy ztepilí rytíři soutěžili na královských dvorech, i v Krhové ti nejlepší dostali coby odměnu nejvzácnější, pusu od princezny. Proto se hasiči v Krhové můžou přerazit, aby se dostali na bednu. A když se na bednu nedostanou, vytáhnou malou lahvinku zvíci tří litrů co do objemu, naplněnou klasicky zelenou hopsinkovou šťávou, a s přáteli slaví úspěch celé akce.   Starostka Kateřina Halaštová pronesla v závěrečném proslovu větu, která by možná v jiném prostředí a s jinými lidmi mohla vyznít jako fráze: „Jsem hrdá, že jsem mohla být přítomná na akci, kterou tak výborně připravili naši hasiči.“ Ano, my všichni bychom měli být hrdí na naše hasiče v celé republice. Na profíky, ale i na naše dobráky, kteří si na úkor svých rodin berou dovolenou, aby pomohli jiným. Na ty, kteří nenatahují ruku a neptají se, co za to?! Na ty, kteří vám přijdou pomoci, i když je třeba celý život urážíte a riskují za vaši záchranu i své životy.   Krhovští dobrovolníci jsou parta srandistů, ale jako pořadatelé se přece jen museli chovat poněkud distingovaněji. Nicméně si to vynahradili alespoň na bonusovém ocenění, jako byla cena Nejrychlejší brko, v překladu nejrychlejší proudař, Miss proud nebo Pěkný košík. Miss proud se stala Daniela Žambochová SDH Rokytnice – Vsetín a cenu jí předal, včetně šerpy a korunky, ředitel závodu Kamil Žlebek. Nejrychlejší brko získal Luboš Kopřiva SDH Plumlov. Cenu Pěkný košík získal Pavol Galánek DHZ Hoštiná, kterému cenu předal košař domácích Pavel Frieb.   Poháry starostky obce Krhová předala osobně starostka obce Krhová Kateřina Halaštová, všem pogratuloval rovněž starosta SDH Krhová Daniel Malík. Kategorie muži: 1. místo SDH Plumlov, 2. místo SDH Prchalov A, 3. místo SDH Velká (Hranice III) Kategorie muži 35+ Elite: 1. místo SDH Pozděchov, 2. místo SDH Vlčovice, 3. místo SDH Velké Karlovice Kategorie ženy: 1. místo SDH Loukov, 2. místo SDH Rokytnice – Vsetín, 3. místo SDH Loučka A   text a foto: Radomír Dolanský

Počtvrté na Valachy manovi a počtvrté zlatý. Vítězem tradičního triatlonového závodu Valachy man, který se konal 5. a 6. srpna u vodní nádrže Na Stanoch v Novém Hrozenkově na Vsetínsku v rámci seriálu DATART Valachy tour, se stal Radim Grebík. Svou přítomností a navíc i skvělým výsledkem překvapil biker a olympijský vítěz v cross country Jaroslav Kulhavý, jenž obsadil čtvrtou příčku. Dvoudenní akce, která jako vždy nabídla trasy nejen pro zkušené sportovce, ale i hobíky, začátečníky a také pro děti, přilákala 928 sportovců a byla letos prakticky vyprodaná.   „Máme z toho velkou radost. V době, kdy návštěvnost sportovních a kulturních akcí spíše klesá, je to malý zázrak. Letos velmi přibylo účastníků, kteří si k nám přijeli vyzkoušet triatlon vůbec poprvé, k čemuž Valachy man díky intervalovému startu a kratším distancím dává ideální příležitost. Dvě desítky sportovců dokonce závodily v obou dnech – jak v pátek na krátké trase, tak i v sobotním hlavním závodě. Do příštího ročníku proto chceme přidat speciální soutěžní kategorii, takového „double Valachy mana“. Evidentně je to pro mnohé zajímavá výzva,“ uvedl hlavní organizátor Bohuslav Komín z pořádajícího Resortu Valachy.   Vítěz Radim Grebík zvládl závodní trasu, obnášející 350 m plavání, 16 km kola v náročném horském terénu a 4,5 km terénního běhu, v čase 1:04:39 a už počtvrté nenašel přemožitele. „Vždy pro mě bylo na Valachy manovi těžší kolo, které je tady opravdu náročné a já jsem zvyklý závodit na silničce, což je úplně jiný sport. Ale letos byl pro mě nejtěžší běh. Docela to po dešti klouzalo a nevzal jsem si úplně dobré boty. Závod byl skvělý – těžký i zábavný, užil jsem si to. Valachy man je moje srdcovka, je jedinečný prostředím i atmosférou,“ svěřil se v cíli talentovaný triatlet, který právě na Valachy manovi před čtyřmi lety absolvoval jeden ze svých prvních triatlonových závodů a od té doby se etabloval nejen do české, ale i evropské špičky – nedávno vybojoval 2. místo v závodu Evropského poháru, 18. místo v závodu Světového poháru a pomýšlí na olympiádu v Paříži v roce 2024. [caption id="attachment_136049" align="alignnone" width="690"] Absolutní vítězové muži[/caption] Druhé místo obsadil loňský vítěz a jeho týmový kolega z Titan Trilife Vojtěch Bednarský. „Věděl jsem, že pro Radima dnes nebudu konkurent, výkoností je jinde a je to obrovský talent. Do závodu jsem šel s tím, že mě na kole sjede Jaroslav Kulhavý, ale pokusím se ho pak seběhnout, a to se podařilo. Dal jsem do závodu maximum, jsem spokojený, a těším se na příští rok,“ dodal Vojtěch Bednarský.   Třetí místo vybojoval Petr Šťastný, čtyřnásobný vítěz celé DATART Valachy tour. Jen dvacet sekund za ním skončil překvapivý účastník Valachy mana – biker a olympijský vítěz Jaroslav Kulhavý, jenž se přihlásil na poslední chvíli den předem. „Je to můj druhý triatlon v životě, poprvé jsem ho zkoušel před 25 lety. Měl jsem teď nějaký tréninkový a závodní prostor a lákalo mě rozbít stereotyp, tak jsem si říkal, že to prostě zkusím,“ prozradila v cíli cyklistická legenda. „Moc jsem netrénoval, dvakrát jsem si zaplaval, běhat jsem skoro nebyl, ale stejně by mi to asi moc nepomohlo, tak jsem to zkusil z voleje. Užil jsem si to. Nejvíc jsem se bál běhu, který je mou nejslabší disciplínou, ale nakonec byl v pohodě. Ale rezervy tam jsou samozřejmě obrovské a nevyhnuly se mi začátečnické chyby, jako příliš dlouhý čas v depu nebo skok do vody, po kterém mi spadly brýle. Ale jsem spokojený, triatlon mě bavil. Asi ještě víc by měl lákal Ironman a jeho delší trati. Když bude prostor, rád by se věnoval i jiným sportům na vyšší úrovni,“ líčil Jaroslav Kulhavý.   Mezi ženami kralovala Helena Kotopulu a to doslova: byla nejlepší nejen v pátečním krátkém závodě, ale nastoupila navíc i do sobotního delšího závodu a i v něm zvítězila. „Na Valachy manovi jsem byla už víckrát, ale většinou jen jako fandící doprovod synů. Vždy se mi termínově kryl se Slovakmanem, který byl ale letos zrušený, tak mi to konečně vyšlo. Měla jsem trochu obavu, po dešti to klouzalo a já nemám dobrou techniku sjezdu na kole, ale nakonec to bylo bez problémů a na běhu už to šlo samo,“ svěřila se Helena Kotopulu. [caption id="attachment_136050" align="alignnone" width="690"] Absolutní vítězky ženy[/caption] Druhé místo v hlavním závodě žen obsadila Tereza Svobodová třetí byla Kateřina Krutílková.   Závod na krátké trase mezi muži v pátek vyhrál Jiří Klíma. Příjemným překvapením byla hojná účast dětí, které do Nového Hrozenkova dorazily z ČR, Slovenska a dokonce i Rakouska.   Další akcí seriálu DATART Valachy tour bude 22. října závěrečný Běhej Valachy, kdy budou současně vyhlášeny i výsledky celé série.     Výsledky hlavního závodu na dlouhé trati (350 m plavání, 16 km horské kolo, 4,5 km terénní běh) Muži: 1.       Radim Grebík (Titan TRILIFE) – 1:04:39 2.       Vojtěch Bednarský (Titan TRILIFE) – 1:08:18 3.       Petr Šťastný (Sport Import) – 1:10:22 4.       Jaroslav Kulhavý (Česká spořitelna – Accolade) -1:10:42 5.       Filip Václavík (Titan TRILIFE) – 1:11:13 6.       Václav Bednarský (Titan TRILIFE) – 1:12:26   Ženy: 1.       Helena Kotopulu (CSG Tri team) – 1:26:21 2.       Tereza Svobodová (Titan TRILIFE) – 1:29:16 3.       Kateřina Krutílková (Bike Pro Racing) – 1:31:25 4.       Barbora Vojtěšková (Titan TRILIFE) – 1:35:20 5.       Mária Sýkorová (Titan TRILIFE) – 1:38:44 6.       Kateřiná Hollá Lindnerová (DK Bikeshop racing team) – 1:38:48   -tz-

Přes osm stovek sportovců všeho věku se utká v pátek 5. a sobotu 6. srpna při tradičním triatlonovém závodu Valachy man u vodní nádrže Na Stanoch v Novém Hrozenkově. O největší tuzemskou triatlonovou akci pro širokou veřejnost, která opět nabídne trasy pro zkušené sportovce, ale i začátečníky a děti, je opět velký zájem. „Kapacita je už téměř naplněná, ve všech kategoriích máme poslední místa. Zájemci se ještě stále mohou registrovat na www.valachytour.cz a možnost bude i přímo na místě, ale jen do naplnění kapacity,“ upozorňuje hlavní pořadatel Bohuslav Komín z pořádajícího Resortu Valachy Velké Karlovice.   Valachy man je tradičně nejnavštěvovanějším závodem sportovního seriálu DATART Valachy tour, který v průběhu roku zahrnuje ještě noční závod na běžkách, maraton horských kol a závod v běhu. „Po covidu si Valachy mana konečně můžeme užít naplno bez jakýchkoli omezení a máme radost, že je o něj stále takový zájem. Díky tomu, že se akce koná přímo u vodní nádrže, je ideální doslova pro celou rodinu. Závodění i fandění se dá spojit s koupáním a doprovodným programem, který připravují naši partneři. Podívanou jistě okoření souboje favoritů. Nebude chybět loňský vítěz Vojtěch Bednarský, čtyřnásobný vítěz celé série Petr Šťastný nebo česká ironmanská legenda Petr Vabroušek. Ten přitom absolvuje ve dvou dnech oba závody – krátký i dlouhý,“ dodal Bohuslav Komín. [caption id="attachment_107524" align="alignnone" width="1200"] Valachy man. Foto: archiv pořadatelů[/caption] Pátek 5. srpna bude dopoledne tradičně zasvěcen závodům dětí v 7 věkových kategoriích. Ty nejmenší do 6 let závodí v běhu, ty starší na standardní triatlonové trati zahrnující plavání, kolo a běh.   V pátek 5. srpna v 15 hodin odstartuje závod na kratší trase, která je svými distancemi (250 m plavání, 12 km kolo a 3,5 km běh) vhodná pro začátečníky a hobby sportovce.   V sobotu 6. srpna od 10 hodin se pak uskuteční závod štafet a jednotlivců na hlavní, delší trati zahrnující 350 m plavání, 16 km na kole v terénu a 4,5 km trialového běhu.   „Trasy Valachy mana představují mini triatlon. Obzvláště kratší trasa je ideální pro hobíky, pro mnohé bývá vůbec první závodní zkušeností s triatlonem. Nahrává tomu i fakt, že se u nás startuje intervalově. Odpadá tak obava z hromadného startu do vody i ostych ze srovnávání s výkony ostatních sportovců na trati,“ dodává Bohuslav Komín. [caption id="attachment_134618" align="alignnone" width="690"] Valachy man - závod dětí. Foto: archiv pořadatelů[/caption] Součástí Valachy mana bude i doprovodný program s aktivitami a stánky partnerů, servisem kol či bohatou tombolou. Titulární partner DATART postaví u nádrže chill out zónu s lehátky, skákacím hradem, soutěží „Staň se malým elektrospecialistou", gamingovou zónou se Sony Playstation 5 a fotokoutkem. Závod bude živě přenášen na internetu hned několika kamerami včetně dronu.   Tradičního moderátora Stanislava Bartůška letos vystřídá neméně zkušený sportovní reportér a komentátor České televize Tomáš Budka, který je autorem dokumentu o 40 letech triatlonu v Česku.   Zajímavostí jsou také oblíbené pamětnické medaile – děti čeká v cíli sladká perníková medaile, dospělé pak kovová 3D medaile s originálním designem.   Více na www.valachytour.cz   -tz-

Druhé kolo celkově tříkolové soutěže se uskutečnilo v sobotu 30. července pod názvem Nejsilnější mladý hasič SDH Huslenek s Autodopravou Mapa. Tentokrát přijelo soutěžit celkem 105 dětí a mládeže v sedmi věkových kategoriích.   Že se jedná o soutěž nejtvrdších hasičů, vypovídala vysoká účast, přestože předpověď hlásila docela důrazně pád mnoha litrů na metr čtverečný a jedním z vybraných míst byly i Beskydy. Hasiči se však nemůžou zaleknout nebezpečí, před kterým ostatní utíkají. Poplach však vyhlásili pořadatelé pro všechny dospělé, jak zúčastněné přímo, tak pro trenéry a vedoucí hasičských kroužků, aby řádně promazali soustrojí akce, ať přece jen soutěžící zbytečně nemoknou a nevystavují se nebezpečí úrazu. Kdo chce zhlédnout průběh soutěžního dne, nechť nahlédne do fotogalerie, která je součástí tohoto článku.   Soutěžící, ale i všechny přítomné v areálu, přišel pozdravit také starosta obce Oldřich Surala. Dobrým zvykem huslenského starosty je, že pokud existuje možnost, účastní se zahájení, vyhodnocení nejmladších kategorií uprostřed soutěže a samozřejmě vyhlášení soutěže na závěr celého klání. Tak tomu bylo i letos. Místostarostka obce Lucie Strbačková zde zase působila jako známá a zkušená moderátorka celé akce, které sekundoval na druhé trati Jaromír Šula z Jarcové. Velitelka soutěže Jana Kovářová poletovala po areálu skoro jako Ježek Sonic. Děti vítal, předával dárky a startéra nejmenším kategoriím dělal Jaroslav Maňák, velitel domácí výjezdové jednotky. Takže soutěž nejtvrdších hasičů zajišťovali opravdu všichni huslenčané od prvního muže obce až po hasičský dorost. Ku pomoci přispěli nemalou měrou Kristýna Orságová jako vedoucí IT centra a její šéf a starosta sboru SDH Stanovnice Josef Řepka a Petr Žárský velitel sboru SDH Nový Hrozenkov. Nesmíme zapomenout na důležité rozhodčí! [caption id="attachment_135604" align="alignnone" width="690"] Soutěž v Huslenkách. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] Trochu ukryti bokem, nicméně vůně je vždy prozradila, byli doplňovači kalorií, kteří se od začátku do konce soutěže nezastavili. Je pravděpodobné, že obsluze u výroby smažených hranolků se o hranatých bramborách bude zdát snad ještě celý týden. Podobně dopadnou ve svých snech asi i výrobci pochutiny, kterou u nás známe pod několika názvy. Ten nejobyčejnější je párek v rohlíku. Skoro obyčejný je i hot dog. Speciální název z Českých Budějovic je pikador podle zápasníka s býky a oslavil letos padesátku. No a fajnšmekři zajisté nepohrdli podávaným gulášem, takže kuchyně a výdej by si určitě taktéž zasloužili medaili.   Během závodů se bohužel předpověď meteorologů začala pomalu ale jistě plnit. Zpočátku nenápadně, několika kapkami, pak více kapkami, pak již deštěm a silnějším deštěm. Ale déšť nedéšť, soutěžilo se pořád dále. [caption id="attachment_135608" align="alignnone" width="690"] Soutěž v Huslenkách. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] Byl čas na závěrečné zhodnocení a teď už se déšť měnil na hustý déšť, až to bylo docela hustý. Ale byl konec, tak včerty. Vítěze celé tříkolové soutěže poznáme 20. 8. 2022 v Novém Hrozenkově, tak se určitě přijďte mrknout. Kdo zvítězil v Huslenkách, zjistíte zde:   Zvláštní ocenění za soutěžící, která přijela z největší vzdálenosti, získala Valentina Šulová SDH Velké Pavlovice   Kategorie A: 1. místo Ondřej Matula SDH Hošťálková, 2. místo Petr Korman SDH Hošťálková, 3. místo Nicolas Mojžíš SDH Hošťálková   Kategorie B: 1. místo Štěpánka Mikulenčáková SDH Huslenky, 2. místo Zuzana Mazáčová SDH Huslenky, 3. místo Julie Dominíková SDH Soběšovice   Kategorie C: 1. místo Jan Kozák SDH Rychlov, 2. místo Petr Vojtek SDH Hovězí, 3. místo David Pelz SDH Hovězí   Kategorie D: 1. místo Marie Pavelková SDH Velké Karlovice – Podťaté, 2. místo Klára Kurfürstová SDH Rychlov, 3. místo Anna Smazalová SDH Velké Karlovice – Tísňavy   Kategorie E: 1. místo Patrik Vojtek SDH Hovězí, 2. místo Jakub Malučký SDH Semetín, 3. místo Tomáš Liška SDH Nový Hrozenkov   Kategorie F: 1. místo Nela Doleželová SDH Velké Karlovice – Tísňavy, 2. místo Šarlota Šenk SDH Rychlov, 3. místo Karolína Filová SDH Hovězí   Kategorie G: 1. místo Michal Pavelka SDH Velké Karlovice – Podťaté, 2. místo Daniel Šipula SDH Halenkov, 3. místo Patrik Kopecký SDH Semetín     Mezi přihlášenými družstvy bylo pořadí následující:   Družstva B+C: 1. místo SDH Nový Hrozenkov, 2. místo SDH Hovězí, 3. místo SDH Velké Karlovice – Tísňavy   Družstva D+E: 1. místo SDH Nový Hrozenkov, 2. místo SDH Hovězí, 3. místo SDH Halenkov   Družstva F+G: 1. místo SDH Velké Karlovice Tísňavy, 2. místo SDH Hovězí     text a foto: Radomír Dolanský

Ve středu se hrálo v Humpolci finálové utkání Regions cupu mezi Středočeským krajem a výběrem Zlínského KFS. Ve druhém poločasu nastoupil do zápasu i Martin Goňa. Svěřenci trenéra Motala nakonec v penaltách vybojovali výhru.   Výběr zlínského KFS  ve středečním utkání na hřišti v Humpolci zdolal soupeře ze středních Čech 5:4 na pokutové kopy a slaví postup do severního Irska, kde se od 10. do 16. října utká nejen s domácím týmem, ale i zástupci Walesu a Švédska. Do druhé půle naskočil za zraněného Bršlicu hráč FC TVD Slavičín Martin Goňa a celé utkání odehrál bývalý fotbalista Slavičína Adam Jakubowicz.  Připravili jsme pro Vás rozhovor s Martinem Goňou, který s odstupem času hodnotí své působení v tomto týmu.   Martine, gratulace k postupu v Regions cup s výběrem Zlínského kraje….   Dobrý den, moc děkuji.   Do finálového utkání proti Středočeskému kraji jsi zasáhl ve druhé půli. Jak jsi prožíval zápas a především závěrečnou penaltovou loterii?   O poločase jsem střídal zraněného Bršlicu, který bohužel nemohl dál pokračovat ve hře, což není úplně optimální naskočit do rozjetého vlaku. Všeobecně zápasy navenek moc neprožívám, spíš to držím v sobě, ale musím říct, že před penaltovým rozstřelem jsem byl dost nervózní. Hlavně, když jsem se blížil na řadu kopat penaltu (smích).   Ve kterých zápasech za Zlínský KFS nastoupil?   Odehrál jsem první dva duely, nejprve s Moravskoslezským KFS a poté i Olomouckým, do zápasu s Jihomoravským KFS jsem nezasáhl kvůli zranění z divizního zápasu ve Strání.   V týmu byl i Tvůj bývalý spoluhráč z FC TVD Adam Jakubowicz. Jak hodnotíš jeho výkony?   Adam je dobrý fotbalista, vždy si svoje uhrál i ve Slavičíně, je škoda že u nás skončil. Je to dobrý kluk i do party.   Jak bys ohodnotil atmosféru v takto narychlo složeném týmu?    Atmosféra byla vždy super, rád jsem poznal nové spoluhráče. Parta se udělala dobrá, to je vždy důležité.   Jak fungovala spolupráce s trenéry Motalem a Koleničem?   Myslím, že spolupráce s trenéry byla bezproblémová, Montyho (trenéra Motala – pozn. redakce) jsem znal jako protihráče v týmu Skaštic. Musím říct, že jako trenér je příjemnější, než jako hráč (smích).   V kádru byli i dva hráči z nedalekého Brumova David Juřica a Marek Chovanec. Znal jsi i některé další hráče v tomto výběru?   Máru i Davida jsem znal už předem, dokonce s Márou jsem i hrával u nás ve Slavičíně. Jinak jsem neznal osobně nikoho.   Podařilo se Vám postoupit do další fáze do Severního Irska. Navštívil jsi už někdy tuto zemi?   Ne, nikdy jsem tam nebyl. Pokud se však dostanu do finální nominace, tak se budu moc těšit.   Vašimi soupeři v další části budou výběry Švédska, Walesu a domácí Severního Irska. Koho favorizuješ na postup do závěrečného finále?   Vůbec si netroufnu někoho favorizovat, nedokážu říct, co to bude za týmy. Ale pokud předvedeme minimálně podobné výkony jako doposud, tak máme šanci na úspěch.   Ve Slavičíně došlo k menší obměně kádru. Jak vidíš letošní ambice FC TVD v divizní skupině E?   Za mně bych se chtěl vrátit do doby před covidem a hrát opět na špici. Věřím, že i s novými posilami se nám to bude dařit lépe, než v minulé sezóně.   Na úvod však máme poměrně těžký los. Dva zápasy venku v Olomouci a poté domácí souboje s aspiranty postupu – Přerovem a Zbrojovkou B?   Pravda, los nám moc nepřeje. Hold budeme muset udělat z domácího prostředí opět nedobytnou tvrz.   Řadíš postup v Regions cup mezi své největší fotbalové úspěchy?   Určitě ano, řadím ho i výš než vítězství v divizi.   Dík za rozhovor a ať se Ti daří!   -kos-   VIDEO z finálového utkání si můžete prohlédnout zde:   https://youtu.be/rtv-8saGlkM

Slavičínští ligoví dorostenci postoupili v roce 1980 do celostátní ligy. Předsedou klubu byl v té době Ing. Milan Ptáček. Ten je sice odchovancem brumovského fotbalu, ale po návratu na Valašsko z brněnské Zbrojovky, nakonec zakotvil ve Slavičíně.   Fotbalový klub ze Slavičína se zapsal nesmazatelně do historie československého fotbalu v osmdesátých letech, kdy se podařilo dorostencům postoupit do celostátní ligy. Na Valašsko tak zavítaly mužstva obou pražských „S“, Bohemians, Dukly, Plzně, Hradce Králové, Baníku Ostrava či Teplic. Jak na toto období a také na svoji hráčckou kariéru vzpomíná Milan Ptáček se dozvíte v našem rozhovoru.   Milane, ve slavičínském klubu jste působil jako hráč, později i trenér a nakonec jako předseda klubu. Jak jste se do Slavičína dostal, neboť jste rodák z nedalekého Brumova…   Do Slavičína jsem se dostal díky fotbalu. Přestoupil jsem do Vlárských strojíren ze Zbrojovky Brno, v červenci 1974.   Vím, že jste hrál i ve Zbrojovce Brno, můžete nám přiblížit své angažmá?   Do Zbrojovky Brno jsem přestoupil z MEZ Brumov v lednu 1973. Absolvovali jsme výběr nových hráčů začátkem listopadu 1972. Ten proběhl ve formě fotbalového zápasu na škvárovém hřišti. Já jsem hrál první poločas stopera. Vedle mne hrál skvělý prvoligový hráč Soukal, středního záložníka Jožka Hnaníček ze Štítné nad Vláří (otec ligového fotbalisty), další Brumovjan Jožka Lysáček hrál na pravé straně útoku. Dal krásnou branku, druhý poločas už nemusel hrát. Já jsem hrál ještě středního záložníka ve 2. půlce. Sledovala nás tam trenérská rada Zbrojovky i s trenéry. S Josefem Lysáčkem jsme při výběru oba uspěli. Bylo nám sděleno, abychom se připravili, že v lednovém přestupním termínu budou jednat s oddílem kopané MEZ Brumov a abychom o tom nikde nehovořili. I na tom výběru jsme byli bez vědomí Brumova. A v lednovém přestupním termínu jsme byli oba koupeni, každý za 15 000,- Kč do ligového mužstva.   Jaro jsem hrál v v divizním B-týmu na postu pravého beka nebo předstopera v herním systému 1-4-3-3. Byli jsme vlastně juniorka ligové Zbrojovky. Spoluhráči byli například Pelikán, Páleník, E. Došek se střídali v brance, v obraně jsem hrál s Tolarem – přišel ze Slavie Praha, J. Hamálem, Hamříkem, Bártou, Jochmanem, později tam přišli ještě z dorostu J. Mazura, K. Večeřa, J. Jaroš  a Jindra Svoboda  (olympijský vítěz z Moskvy). Já jsem v B-týmu hrál v základu. Trénovali jsme v úterý, čtvrtek, pátek a já ještě s některými ve středu, pod vedením asistenta trenéra A-mužstva pana Velíška. V ty středy si tam někdy přišel potrénovat ing. Ivan Hrdlička, bývalý reprezentant ČSSR, který do Brna přestoupil ze Slovanu Bratislava. On bydlel přes týden v Brně na svobodárně a spolu jsme častokrát poseděli večer po tom středečním tréninku. Za ligové mužstvo jsem hrál jeden přípravný zápas na pravém beku  místo Jana Klimeše. To jsem byl velice nadšený, vyhráli jsme moc ku nule a hrál jsem celý zápas.   Po jarním kole jsem byl a s J. Lysáčkem vybrán na letní soustředění s prvoligovým mužstvem, které proběhlo v Hranicích na Moravě. A tam jsem také hrál v přípravném zápase proti Dukle Hranice pravého beka. Ervín Haraga, můj spoluhráč z Bumova hrál za Duklu ve středu zálohy a měli jsme spolu pár nelítostných soubojů (smích). Podzim jsem dohrál v B-týmu, A-tým hrál tehdy pod trenérem F. Havránkem o záchranu. A trenér prosazoval v defenzivě urostlé hráče a tvrdý až hrubý fotbal.   Po odehraní podzimu proběhlo celoroční slavnostní hodnocení hráčů B-týmu. A já jsem byl vyhlášen nejlepším hráčem mančaftu a to tehdy za nás hráli fluktuanti z A-týmu – Karel Jarůšek, Jiří Hajský, Karel Kroupa (on byl tehdy po žloutence a hrával mistráky za nás) a  tímto hodnocením jsem si hodně otevřel vrátka do A-týmu.   V únoru 1974 jsem se oženil a musel řešit bydlení a další otázky. Měl jsem tehdy nabídky ze Sigmy Olomouc – trenér Karel Bruckner, také ze Zbrojovky Vsetín – trenér Dytrich nebo JTT Veselí nad Moravou a další. Jaro jsem ještě odehrál v Brně v divizním B- týmu na místě předstopera s Jiřím Hamříkem nebo s Jardou Hamálem.   A protože jsme byli s manželkou oba z Brumova, tak jsem byl dohodnutý na přestupu se Zbrojovkou Brno do Slavičína. Tam jsem měl v nabídce okamžitě byt i práci. Ten přestup jsme domlouvali s panem L. Bělejou a J. Hamalčíkem. Vlárské strojírny se dohodli k oboustranné spokojenosti se Zbrojovkou Brno. Předsedou fotbalu tam byl ing. Trnka. Tak jsem se tedy dostal zpátky na Valašsko.   V nedávné brumovské anketě jste se dokonce dostal mezi jedenáctku století. Jak vzpomínáte na brumovskou škváru a své spoluhráče?   Do jedenáctky století jsem se jakýmsi zázrakem dostal v anketě, kde mohli hlasovat návštěvníci fotbalu přímo na hřišti, ale také na internetu po dobu pololetí do 30. 6. a také příznivci brumovského sportu. Za Brumov jsem hrál závodně fotbal, hokej, volejbal. Navíc mě přemluvil předseda volejbalu J. Ginter a trénoval jsem ženy a starší žákyně, dokonce na vojně v Olomouci (11/ 1969 až 04/ 1970 jsem hrál volejbal v Dukle Olomouc na postu nahrávače).   Mými skvělými spoluhráči v Brumově byli A. Dvorský, O. Loucký, K. Matějíček, A. Šanta ,V. Šenkeřík, J. Ginter, J. Lysáček, bratři F. a S. Sabršulovi, S. Častulík, A. Durčík, F. Loucký, T. Tankó, J. Trčka, L. Bukovanský, F. Kozubík,  M. Hošek, V. Březáček, J. Hrnčiřík a mladíci F. Polách, J. Miklas,  brácha Oldřich, trenérem byl Z. Miklas , vedoucím mužstva J. Okleštěk a předsedou fotbalového oddílu Bedřich Loucký. Hodně jsem se toho od nich naučil a rád na ně vzpomínám.   Ve Slavičíně jste hrál s několika výbornými fotbalisty. Na které rád vzpomínáte?   Ve Slavičíně byl perfektní mančaft, který tehdy postoupil do Krajského přeboru. Přišel trenér Milan Malota z Valašských Klobouk (hrával 1. ligu za Jiskru Otrokovice v obraně). Podzim jsme zakončili na 2. místě jeden bod za Fatrou Napajedla, která tehdy spadla z divize. Nedá se zapomenout na tehdejší spoluhráče, například  v přátelském zápase jsme na Vsetíně porazili třetiligovou Zbrojovku 4:1. Oni nás škaredě podcenili a my jsme se vyhecovali na pěkném širokém hřišti, kdy ve Slavičíně bylo v té době úzké hřiště. S úctou vzpomínám na výborné spoluhráče, kterými byli:   L. Daďan, K. Kovařík, P. Navrátil v brance, obrana J. Zoller, M. Veslý, A. Bačo, Z. Fojtík, E. Ševčík, O. Majc, J. Macek, L. Papež na záloze L. Horký, M. Ptáček, V. Strnad, F. Růžička, A. Vaněčka, L. Floreš, R. Novák, M. Novák útočníci E. Kašík, M. Barcuch, J. Tomek, M. Both, S. Vaculín, L. Váňa ze Sehradic, Z. Majc a pod trenérem pplk. F. Šustkem byli také dobří dobří vojáci Rigo, Szabo, Toth a další.   V roce 1980 jsem byl osloven panem ředitelem Vlárských strojíren  panem Bělejou, abych začal pracovat ve výboru fotbalového oddílu (FO). Podle tehdejších stanov jsem byl na výroční členské schůzi FO navržen a zvolen do výboru FO a hned ten večer mě výbor FO zvolil za svého předsedu. Na mých třicet roků to byla velká výzva. Neměl jsem takovou pozici ve fabrice, jako můj předchůdce pan Vladimír Jančařík, který byl předsedou ROH ve Vlárských strojírnách (VS). Ten se s zasloužil o výstavu budovy, kde byla dílna s garáží správce stadionu, sociální zařízení pro návštěvníky stadionu a v horním podlaží ještě velká sušárna vypraných dresů.   Dělal jste předsedu oddílu, když se hrála dorostenecká liga. To byly asi „zlaté časy“ slavičínského klubu.   Na  postup mezi elitu dorosteneckého fotbalu ČSSR  se nedá zapomenout. Poslední kolo o postup v moravské lize jsme hráli s Frýdkem-Místkem doma ve Slavičíně. Zápas byl skoro do samého konce bez branek, našim hráčům fandilo 1000 diváků, vynikající atmosféra a drama do poslední minuty zápasu.  A ještě dnes vidím ten „trestňák“ z levé strany na branku Frýdku  u sportovní haly. A to byla naše branka, když jsem ještě hrával. Střelci trestných kopů mohli dobře zacílit, naši kluci to měli natrénované. A Mirek Mynář poslal trestňák přímo do šibenice, kterou hlídal vedle zdi brankář. Ale Mira naznačil točák kolem zdi, gólman vyběhl za zeď, ale míč trefený přímým nártem vymetl šibenici. Kdyby brankář zůstal stát, tak by to asi chytil. Ale zeď byla doplněna našimi hráči, takže gólman asi míč neviděl…..až v síti. V konečné tabulce jsme skončili na 4. postupovém místě a těšili se na zápasy se Slávií a Spartou Praha, Škodou Plzeň, Zbrojovkou Brno, Baníkem, TŽ Třinec a dalšími mužstvy, kde se trénovalo pod vedením špičkových trenérů ve střediscích vrcholového sportu mládeže (SVSM). Tato SVSM byla zřizována  podle vzoru ze zahraničí (Anglie, NSR, NDR apod).   A  začala velice náročná práce celého výboru FO. Rozdělili jsme výbor na komise stavební- ing. František Bill (nové šatny na tribuně pro žáky, přípravku, hrací plochy aj) hospodářská- Ing. G. Lipták technickou – přestupy, disciplinárka, rozhodčí- Ing. František Pleva finanční – vedoucí pan Skrášek Tajemníkem byl tehdy Ervín Haraga, kterého nahradil skvěle Ing. Zdeněk Kučera Metodikem mládežnického fotbalu byl František Maryáš ( II. trenérská třída, dlouhodobý trenér dospělých i mládeže. Ve výboru FO pracovali ještě zkušení  ing. Otrusina, Jan Zouhar (zástupce ředitel ZŠ),J. Josefík , R. Novotný a další. Kromě trenérů velkou práci odváděli  vedoucích mužstev .   Tehdy jsme měli velkou podporu všech podniků ve Slavičíně. Svitu,  JZD Vláry, Státních statků, Komunálních služeb, Výzkumného a Vývojového Ústavu vojenského, Vojenské posádky a dalších. V těchto organizacích a firmách byli na klíčových vedoucích funkcích bývalí fotbalisti, hokejisti, volejbalisti, tenisti, lyžaři, atleti, gymnasti ( za všechny bych uvedl zástupce ředitele ZDŠ p. Josefa Beránka.  Maximálně nám pomáhal  i MNV za předsedy  Ing. Drgáče.(vhodné zaměstnání fotbalistů a jejich manželek, pomoc v řešení bytů aj.)   Na trenérském úseku  ligového dorostu to bylo velice složité. Trenérské smlouvy nám schvalovalo vedení TJ VS. Jediná trenérská II. třída byla u p. Františka Mariáše. Ale  ten byl po operaci očí (šedý zákal)  na trenérské lavičce A- dorostu nepoužitelný. Zájemce o trénování ligového dorostu pana učitele a trenéra 2. ligy Uh. Brodu pana L. Jánského nám hlavní výbor TJ zamítl (dotyčný prý v r. 1968 vystoupil veřejně proti obsazení ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v r. 1968).  Využili jsme naštěstí  známostí s předsedou trenérské rady Jihomoravského kraje v Brně  pplk Aloise. Špačka (to byl můj trenér v Dukle Brno-Řečkovice a setkávali jsme se, když jsem hrával ve Zbrojovce Brno). Ale hlavně jsem se tehdy seznámil s Milanem Bokšou ( rodák z Aše, ročník 1952, byl vedoucím nově zřízeného úseku mládeže na fotbalovém svazu v Praze, později trénoval  Drnovice, Lerk Brno a jiná prvoligová mužstva). A také nám pomohlo, že jsme už měli mužstvo přípravky (trenérem byl pan Vacula). Nastal totiž i velký zájem o fotbalové trenérské kurzy, protože nám na fotbalovém ústředí v Praze zagarantovali měsíční platy trenérů od přípravky až po A – dorost. Metodik mládeže – 500,- Kč, trenéři A – dorostu 500,-Kč, ostatní trenéři – mladší dorost, včetně přípravky 300,- Kč měsíčně. Měli jsme velké problémy to obhájit u hlavního výboru TJ VS, ale  veškeré náklady spojené s platy trenérů mládeže i cestovní i jiné náklady u mládeže nám dotoval fotbalový svaz v Praze, jako by i ve Slavičíně bylo SVSM. Takovou podporu nám zajistil postup A-dorostu  mezi elitu ČSSR. Dostali jsme dvě místa na školení trenérů II. trenérské třídy, další místa na III. trenérské třídy i základní školení trenérů. Kvalifikovaní trenéři byly zárukou odborné  trenérské práce u mládeže…uvedu příklad…. Trenér  pan Vacula u začínající přípravky v r. 1980 měl na tréninku jeden míč pro 20 vybraných adeptů. V rámci rozcvičky jim dal  kolečko okolo rybníka a potom hráli na dvě branky fotbálek. Nebylo tehdy kvalifikovaných trenérů, nebyl dostatek jiné hrací plochy a pan Vacula (tehdy zdarma) se obětavě  věnoval trenérské práci, jako bývalý skvělý fotbalista, útočník a střelec na závěr své fotbalové kariéry v Sokolu Štítná nad Vláří   Měli jsme i dobré známosti v Brně na disciplinárce, kdy byl tehdy předsedou pan Linhart. S tím jsme řešili celou řadu problémů. Vycházeli nám v mnoha případech vstříc. Například:.červená karta klíčového hráče A- mužstva V. Strnada před derby 1.A třídy  ve Štítné, když jsme vyřídili podmínku a on nečekaně pro vedení Štítné nastoupil do  hry. A nebo trenérský přešlap na turnaji Ivo Viktora jednoho z trenérů mládeže, kdy dostal podmínku, ale stejného prohřešku se dopustil i na dalším prestižním turnaji bez trestu….   Z funkce předsedy FO jsem abdikoval po dvouleté hektické práci okolo fotbalu ze studijních důvodů (dělal jsem dálkově VUT v Brně a měl ukončený šestiletý semest). Jinak bych to šestileté studium asi nedokončil a musel si hledat jinou práci. Zastával jsem funkci vedoucího dispečera VDO. A na tuto funkci  předepsal útvar OTŘ  v novém Organizačním a funkčním schématu podniku vysokoškolské vzdělání). Předsedou byl zvolen pan Karel Suchánek, já jsem trénoval mladší dorost a pomáhal mu při řešení některých problémú,  které jsme v minulosti už řešili  na úrovní TJ VS nebo na nadřízených  fotbalových orgánech .   Koho řadíte mezi největší osobnosti a talenty současného slavičínského fotbalu?   Petr Švach, Michal Švach, Ondra Školník Daniel Horáček, Tomáš Kocián, Vojta Kalus. Talenti David Staněk, Dan Zvoníček, Lukáš Šebák.. Obdivoval jsem hru Dominika Plška nebo Milana Otépky.   Jak vnímáte letošní výkony fotbalistů FC TVD?   Vzhledem k náročnosti sezony, covidová opatření, mužstvo předvádělo zajímavý fotbal a 9. místo si zaslouženě uhrálo a má můj obdiv. Za velkou bojovnost na domácím hřišti i za přivezené body z venkovních utkání.   Děláte i čestného prezidenta Internacionálů. Jak byste zhodnotil jejich působení?   Činnost legend slavičínského fotbalu je hodná obdivu. Něco podobného neznám široko daleko. Scházíme se pravidelně jednou týdně na fotbalovém hřišti po 17. hodině. Je nás okolo padesáti! Věková hranice je od 36-let.  A nejsou to pouze fotbálky mezi oranžovými a modrými. Hráváme také hokeje na zimním stadionu v Brumově každé druhé pondělí. Platíme si 1,5 hodiny ledu v čase 18.30 až 20.00 hod ( letos od 3.10.2022 do 20.3.2023). Také pořádáme koncem prázdnin každoročně tenisový turnaj ve čtyřhrách, turnaj ve stolním tenisu, a několikrát v zimních měsících hráváme i kuželky. Máme svoje stanovy, které je třeba beze zbytku plnit. Máme svého prezidenta, pokladníka, trenéra, tiskového mluvčího i svoje webové stránky (legendyslavicin.estranky.cz) s přehledem o naší činnosti. U začátků legend byli trenéři a členové FO  M. Kovařík, E. Haraga, ing. Novotný, Ing. Novák, J. a M. Adámkovi, A. Vaněčka,J., Bližňák, J. Málek, M. Both, P. Miklas, ing. J. Fibich, J. Macek, P. Kováč, K. Kovařík, a postupně mladší ročníky J. Smolek, P. Koseček, Š. Hejník, L. Argaláš, A. Strnad, M. Strnad, I. Holek, ing. J. Váňa j. Divila, R. Bartoš a mnoho dalších.   Tyto pravidelné 1,5 hodinové fotbálky jsme okopírovali od lékařů v lázních Piešťany . Oni hrávali kdysi 2. fotbalovou ligu. A tyto pravidelné pondělky si zavedli pro  odreagování z každodenní rutiny a udržení zdravého těla a mysli.  K tomu všemu se rádi pobavili o svých zkušenostech a starostech při posezení po fotbálku u piva. Vzali mezi sebe i lázeňské kolegy, kteří hrávali v ligových mužstvech -J. Kravárik ve Slavii Praha, T. Krajčovič v TŽ Třinec a další, kteří pracovali v lázeňských domech i jiných pracovištích  v Piešťanech a blízkém okolí Piešťan.   Oba dva Vaši synové patřili mezi opory klubu. Milan byl srdcař a Peťa hrál už v šestnácti letech stopera v divizi za muže. Jak byste zhodnotil jejich fotbalovou kariéru?   Syni jak se říká, nepadli daleko od stromu. Ze studijních důvodů odešli do Brna. A tam hráli ve třetí lize. Starší Milan ve Spartě Brno, potom 3. ligu v Zeman Brno.   Mladší Petr odešel také do Brna a tam se dostlal do Brna – Líšně, kteří vykopali také třetí ligu. Starší Milan postavil rodinný domek v Šaraticích u Brna. Místní ho přemluvili a začal za ně hrát ve středu zálohy. Přemluvil Petra a ten hrál za Šaratice stopera. Z městského přeboru postoupili postupně každý rok až do 1.A třídy,  když do Šaratic zlákali další své spoluhráče. Jejich fotbalová kariéra byla úžasná.  Fotbalová zranění je v závěru dost omezila. Kopačky pověsily již na hřebík a věnují se teď rekreačním sportům – hokej, lyžování, tenis, stolní tenis, cyklistika atd.   Co byste popřál slavičínskému fotbalu do dalších let….   Ve Slavičíně trvale bydlíme od r.1974. A mám radost, že Slavičín hraje zajímavý pěkný fotbal. Hrají u nás hráči ze Zlína a ti nejlepší ze Slavičína i okolí. A trenér Slončík spolu s výborem FO dobře doplňují mužstvo o mladé šikovné hráče..   Kouzlu fotbalové míče jsem propadl v dětství. Můj strýc, Bohumil Miklas ročník 1929, nejmladší bratr maminky, hrál fotbal na vojně v Dukle Mladá s panem Ježkem – rodákem ze Zvolena,  trenérem Sparty a Slavie Praha i mužstva ČSSR, mistrů Evropy z r. 1976. Strýc bydlel u nás v rodinném domku. Hrával fotbal za MEZ Brumov na levém beku. Když hrál Brumov doma, musel jsem být na tom fotbale a ze střechy vysoké stodoly jsem sledoval každý pohyb svého strýce. Třeba kopal odkop od branky tzv „bekaňu“ v zápase proti Štítné nad Vláří. Brankář nedával pozor, bavil se s diváky za brankou. A balon skončil v síti. Míč letěl celou trasu ve vzduchu a zapadl do branky. Je fakt, že to hřiště nebylo v délce 100 metrů, rozhodčí ale gól neuznal podle platných pravidel. Musel by to někdo tečovat. Další příklad. On kopával všechny penalty. Spoluhráči mu postavili míč na značku pokutového kopu. On se rozbíhal už od půlky, nabíral rychlost a kopal to šidlem. Říkal mi, že mířil na hlavu brankáře, který stával přikrčený ve středu branky. Na můj dotaz, proč mířil na tu hlavu brankáře, prý proto, že ten brankář čapl, aby ho to nezabilo – ten balon měl tehdy kožené šněrování a chlapi mu ten balon postavili šněrováním dopředu. I druhý strýc, František Miklas (ročník 1922) hrával za Brumov, také beka, ale toho si nepamatuji.   My jsme měli doma kozu. Se starším bratrem jsme se střídali v pasení té kozy. Když na mě přišla řada na neděli, tak jsem bráchu uprosil, aby šel za mě pást…A on ze mně vytáhl modrou papírovou tříkorunu = dnes hodnota 30,- Kč. A tak jsem měl ten fotbal rád.  Stále se dívám na každý fotbal, třeba i na derby Lipová versus Rudimov, tam bývá větší sranda.     V pátek oslaví ve Slavičíně na hřišti někteří bývalí ligoví dorostenci šedesátiny.   Máte pravdu, čeká nás fotbalové utkání a také velká oslava šedesátých narozenin silných ročníků 1962. Takže zavzpomínáme na tyto časy a pozvali jsme i několik vzácných hostů.     Milane, díky za rozhovor a přejeme do dalších let pevné zdraví a hodně radosti v okruhu své rodiny a přátel, nejen těch fotbalových.   -kos-

TJ Rokytnice nad Vláří Vás srdečně zve na 31. ročník mezinárodního fotbalového turnaje - Memoriál Františka Baklíka. Ten se koná  v sobotu 23. července 2022 ve 13.00 hodin na hřišti v Rokytnici nad Vláří. V letošním roce se v turnaji poprvé představí celek z olomouckých Hodolan, který trénuje někdejší hráč Slavičína Milan Kovařík. Největší hvězdou hanáckého týmu je bývalý český fotbalový reprezentant Marek Heinz. V turnaji se kromě domácího celku představí mužstvo z nedalekého Šanova a čtveřici týmů doplní slovenský celek z Horní Súče.   Účastníci turnaje:   TJ Rokytnice SK Šanov FC Sigma Hodolany FK Horná Súča Od 20.00 taneční zábava – Traverza a Forever Rock v zastřešeném areálu na hřišti. Občerstvení zajištěno. Srdečně zvou pořadatelé.   -tz-