Luboš Roza se stal mistrem světa v muškaření

Tento vítězný článek asi mockrát za život už psát nebudu, nebo kdo ví. jestli ještě někdy vůbec. Není to obyčejné vítězství. Vždycky jsem si říkal, že i takové legendy jako třeba Milan Janus neměly v životě tu kapku štěstí, i když byli skvělí rybáři a nedosáhli na stupně vítězů v průběhu tolika let. Proto jsem si říkal, že získat někdy titul mistra světa v jednotlivcích se mi třeba nikdy nepodaří. A třeba taky jo. No a já nakonec tu kapku štěstí měl, světe div se.

Na letošní šampionát jsem neměl moc času se připravit ( nová práce, nové bydlení, spousta nových starostí ) a odjížděl jsem se strachem, že mi Fojt překontroluje krabičky. No to by mě asi i vystřídal. Po šampionátu padaly různé nápady od různých lidí, jak pojmenovat tento článek, třeba jako – Mistrem světa a dvě poloprázdné krabičky. Ještě že se slitovalo Terezce Rutové a navázala mi pár streamerů – díky Teri.

Všichni kluci přijeli na trénink už skoro o týden dřív než já, což mě mrzelo, protože byla grilovačka tu já tuze rád, prej proběhlo i pár zelených – nečekaně. Bydlení na poště je klasikou a o výhledu nemusím ani mluvit, prostě paráda! Já dorazil jen týden před šampionátem ve středu večer. Kluci řekli co se zatím dělo a tak jsem roztočil svěráček a ruce a skončil až po MS – něco mi zbylo tak na republiku a ligu už vázat nemusím. Vltava je známá rudořitková a orangetagová řeka a tak nebylo co řešit. Spousta nasazených duháků taky nebyla zrovna vybíravá. Dva druhy mušek – na jigových háčcích na duháky (H400BL) a na klasice na potoky (H230BL). Dvě velikosti 14 s 2,8mm hlavou a 16 s 2,3mm hlavou a barvy se střídaly dost intenzivně.

Ilustrační foto – Luboš Roza

Tréninkový týden utekl jako voda ve Vltavě a přišlo zahájení, na kterém nám zahrál kamarád Jarda Bartoň s jejich kapelou Citron. Byla to fakt pecka a Tom C s Mácou a Tonym to pořádně roztočili. Nakonec jsme se přidali všichni. Následovala plavba po Lipně, hezký výlet. Náš tým absolvoval jen jeden trénink a to z lodě kde jsme se po půlce prohodili. Tam jsme něco nachytali, ale moudří jsme z toho nebyli. Do závodu už se jen vázalo.

Páteční ráno jsem nastupoval na lodě. Toho jsem se nebál, z lodí si myslím, že chytat umím, ale pro jistotu prvního postavení lodi jsem si ve čtvrtek ještě zajel na čumendu. abych lokalizoval, kde se nejvíc ryb projevuje. Moc se jich teda neprojevilo a tak jsem vyšel z informací od okolních lidí a já jsme pár teda taky viděl. Volba byla dobrá. Od prvních hodů jsem zasekával ryby, ale ty mi dost padaly, obzvláště dublety, ale to moc dlouho netrvalo. Ryby se rozjezdily poměrně rychle a pak už to bylo o driftování a hledání ryb. Já neponechal nic v náhodě a nasadil fluorocarbon Hanák 0,23mm a to stačilo i na opravdu velkou dubletu, kterou jsem nakonec dostal.

Dle mého dobrého zvyku jsem jezdil po místech, kde bylo méně lodí. S tím souhlasil u můj kolega ze Slovenska Peter, a tak jsme si to různě šněrovali. Celkem jsem znejistil rožkem u loděk, kde se pořád motala tak půlka lodí a to bylo jasné, že tam jsou. Nicméně víme dobře, jak se má driftovat a tak jestli se měli točit na driftech, tak tam jednotlivec nemohl vyskočit s nějakým větším počtem, leda by nedriftoval, o což se ale postarali sektoráci, kteří tyto praktiky za včas zamítli. My jsme našli pár menších hejnek míň chytaných na protější straně na plytčím ,,pupku" a tam jsme se závěrem ještě trochu zahojili. Francouz zvolil stejnou taktiku a dal o rybu víc než já na jiné loďce a tak ukořistil jedničku a já dvojku, což bylo fajn. Super byl náš boatman Pavel Kneifl, který se ukázal jako velmi dobrý znalec lovu z lodí a ušetřil mi nervy s vysvětlováním těm maličkostí okolo. Díky.

Druhé kolo jsem měl na Vltavě pod Vyšákem. Bylo jasné, že kdo si losne místa 13 a nahoru tak je v pohodě a ti níž na tom byli o dosti hůře, protože řeku kalila Vltavice. V očekávání jsem sledoval Frantu jak vyslovuje ty šťastné co vysedali jako první. A já byl mezi něma – číslo 7. To místo znám, mám ho moc rád. Věděl jsem, že to bude dobré umístění. Nicméně jsem z tohoto kola odešel jako nespokojený. Byla to hezká 4, ale sám vím, že jsem udělal pár taktických chyb. Krásné překvapení bylo to číslo 7 a druhé návštěva velké části rodiny včetně Dorotky, kterou jsem opravdu nečekal, protože se učí na státnice. Nějaký ten hudlan a už jsem močil nohy do vody. Start byl dosti chladný, moc to nežraly, občas něco. Chytal jsem na vtoku do starého špajzu. Nezbývalo, než se vrhnout dolů a tam ryby už žraly. První potočák a pak duhák přes 50, kterého jsem úmyslně urval, protože to nemělo smysl na tu 0,12. Vzal jsem teda do ruky streamer a vsítil několik duhovců. Pak jsem odebral ty potočáky co jsem na steamera nechytil a pak jsem pokračoval dolů na výběh k seníku. Taky super místo kde občas cáknul potočák, ale tam jsem pak zaváhal, když jsem dost odbyl suchou, která mě pak vytrhla, ale až na konci po tom, co jsem nějaký čas ztratil na nymfě. Dvě rybky víc a mohla být dvojka, ale nevadí…teď nevadí, předtím vadilo.
Večer na poradě, když jsme vedli týmy asi o 25 bodů najednou Fojt povídá: ,, chlapy moc nám to nežerou" . Pobavil. Ale Fratíci teda makali hodně a co mě udivilo nejvíc, tak byly jezera, kde naprosto vynikali a musím uznat, že jim to fakt šlo! Frantíci! Ti nymfovači! Mazec…

Třetí kolo v sobotu ráno jsem vyrážel na Květák. Kluci tam přede mnou solidně zachytali a protože na jezerech ze břehu si věřím, věřil jsem i teď, že nepřinesu nic špatného. Začátek kola pod cestou uprostřed. Většinou to bývá solidní flek, tak jsem byl rád i když jsem věděl, že louka naproti byla lepší. První hod, ryba 40+. Celkem slušný začátek. Pak jsem se trochu kousnul a francouz vedle začínal kontrovat a přidávat více než já. Viděl jsem, že chytá trochu hloubš, ale ryby dával po nahozu tak šňůra nestačila klesnout. Moje rychlá intermída si myslím že nebyla špatná, dala ale jen 3 ryby, Frantík 6 a vedle taky 3. Nic moc a ani dobrý pocit z toho, jak mi to ,,ne"žerou. Rotuji na louku pod auty a naštěstí na krajní místo, což bylo určitě dobré. Tam se dá hodně daleko házet a tak jsem si říkal, že z dálky nějaké ryby dostanu. Nasadil jsem teda howerku s lurkama s TG hlavou. Naštěstí nebyl poblíž nikdo, kdo by mi to rozmluvil, protože všichni lovili hluboko a tak bych dostal asi vynadané. První hod – ryba. Celkem slušný začátek opět. Pumpička a další daleký nához. Věděl jsem, že házím daleko až k hraně a tak jsem tam nechal lurky na howerce vyklesat. Zátah, ryba 53 v podběráku hezky z odhozu jak se sluší. Hod na to, ryba taky tak přes pade stejným stylem padá u podběráku což jsem napravil dalším hodem 51cm. Super. Nakonec jsem dal 5 a už dobře věděl, co mám dělat. Nakouřit to co nejdál, nechat padat a když nic tak plynulý mlýnek středně rychle s přestávkami. Fungovalo to i na hrázi kde to dalo 3 kusy a to už jsem věděl, že budu dobře. Nakonec jsem rotoval na č.6, což nebylo nejlepší, ale místu u stromečku jsem prostě věřil. První hod ryba. Opět! Vše totálně z dálky a pak už jsem si to užíval, krásné záběry, velké ryby, přesně jsem věděl co dělat a nepochyboval o tom, že je to to nejlepší co se dá dělat. Nakonec dalších 5 zápisů a celkem krásná jednička v sektoru s 16 kusy.

Po třetím kole to s týmem vypadalo dobře a já taky věděl, že mám náběh jako jednotlivec. Byly ale ještě dvě kola a tak jsem nad tím ještě moc nepřemýšlel. Čtvrté kolo chytám U Fíka. Sakra jen jedno místo níž a mohl jsem si pískat. Bohužel, jsem nad a tím se z toho stává opět boj. Kdo tam byl, říkal, že to nebyl sto pro výkon, ale já vím, že to bylo moje nejlepší kolo. Většinou si dokážu najít co bych udělal líp, ale tady jsem prostě chytal dobře, i když ryby přibývalo pomalu. Začal jsem streamer, to se muselo, zkusit odebrat pár duháků a taky že jo, proběhly i nějaké padiny. To byla ale jen jedna menší jamka, kde jsem je čekal, ale co pak? Ve břehu jen jelci 15-17cm a hodně, takže k velkému se nelze jen tak dostat, potočáci nesbírali… pečlivě jsem pročesával vodu, našel jsem místo s proudníky a pár jich dal taky. Postupně jsem odebíral nějaké duháky i na nymfu. Spadly mi 2 ryby mírové, což by nic neřešilo. Po kole jsem myslel, že je to tak umístění 10, k mému údivu jsem si vychytal 5! Paráda. Týmy jsme pořád drželi, i když Francouzi dotahovali a vše bylo otevřeno. Večer na hotelu mě navštívila rodina a známí, kteří byli i u vody a fandili. Dali jsme jedno pivo a já se dozvěděl, že týmy vedou o 17 a já jednotlivce o 3. To se nezdá, ale je to už hodně blízko a přitom tak daleko. Druhý a třetí jsou Frantíci a ten druhý je se mnou ve skupině… Musím si ho pohlídat.

Ráno jsem byl nervózní. Musím přiznat. Věděl jsem, že Fratíci to na čerťácích umí s tou jednou muškou. V autobuse mě vycukali, že točím právě s Francouzem! To mě dostalo úplně a úplně jsem zvadnul. Naštěstí se ale točila suchá lichá po proudu, protože nahoře bylo 7 míst. Ufffff! Točím po Portugalci!!! Tak a teď něco chytit ještě že? Mám místo s proudy na půlce sektoru a druhá půlka je nadržení s pomalou vodou. Občas vidím sběr. Rozhodnul jsem se teda pro proudy, kde se ryba chytá snáze. No a taky že jo a proto tam už skoro nic nebylo. Mám 4 ryby a 40 minut za mnou. Jsem na dně a mám se od čeho odrazit. Letím dole a atmosféra na břehu taky není úplně veselá. Přišel trenér Tom a vlévá krev do žil…jdu na lepší místo s překvapením. Vzepřel jsem se a začal na sucho v pomalé vodě.

Nic moc. Velký chrostík nefunguje, pstruzi nereagují. Poslední možnost, přírodní suchá jepička šedá. Hodím a vidím se zvedat rybku, která jakoby ukradne mušku z hladiny. Prouďas. A dalších několik. Občas potočák. Tempo se stupňuje a já si zase věřím. Končím s 19 kusy což je super!!! Musím podržet poslední rotaci. Počítám tak 35 ryb by bylo zlatých. To není nereálné. Od lidí okolo a taky rozhodčího se dozvídám to slíbené překvápko. Tady se řeka rozdvojila nad mým číslem a tekla tedy dvěma korytama. Nechápu jak, ale ti závodníci předtím to nevěděli, i když se to říkalo na poradě. Prostě tam nikdo nešel a já jsem tak závěrem šel do nechytané půlky řeky! To už jsem tušil, že je to na dosah, ale nevěděl jestli tam bude tolik ryb. BYLO. 4 hody – 3 ryby. Nicméně lov se dvěma nymfami byl špatný, protože jsem ztrácel dost ryb a neměl úplně kontakt a tak jsem ani neproměňoval moc záběrů. Nasadil jsem jednu a objevil to kouzlo. Najednou jsem chytil snad vše co bylo okolo, přesněji jsem házel a vůbec to bylo snazší. Když podepisuju boďák ještě na ostrově, kde nikdo kromě mě, rozhodčího a mezinárodního rozhodčího není, už tuším, že jsem to nakonec dokopal na zlato. Vyšlápnutí na cestu, kde všichni čekají co řeknu byl opravdu hodně silný zážitek. O to hezčí říct – 48ks. Dál už to asi nemá cenu popisovat, gratulace, rozhovory, plácání, objetí a polibek od milé. Bylo to jako scénka z toho krásného filmu Teče tudy řeka – stál jsem na břehu a jako bych se ani nedotýkal země.

Luboš Roza se stal mistrem světa v muškaření

Závěrem ještě poděkování. Toho se bojí nejvíc, protože nechci na nikoho zapomenout, moc by mě to mrzelo, ale pokud se tak stane, napravím v komentářích. Díky organizátorům, ČRS, MRS, JČRS, sponzorům MS, firmě HANÁK jmenovitě, přátelům, rodině a všem, kteří se na tomto úspěchu podtrženém dvěma zlatýma podíleli a ti kteří to jsou to ví a netřeba je jmenovat.

A tak jsme přivítali zlatý hattrick doma a v pondělí ráno se rozjeli zase k domovu s plnou náručí krásných vzpomínek na toto povedené mistrovství světa. Více informací najdete na http://www.muskarskezavody.cz/

Luboš Roza, upravil Petr Koseček