Setkání Tomových dětí z 3. oddílu Zálesák

Vznik chlapeckého 3. oddílu Zálesák známe z archivů Josefa Tomka, přezdívaného všemi členy Tom, naprosto přesně. Zálesák vznikl 2. 5. 1968 a založil jej samozřejmě již řečený Josef Tomek. Takže před několika dny uběhlo 55 let od založení tehdy ještě skautského oddílu.

I z tohoto důvodu se rozhodli Pajtáš a Smerf, jak zní jejich oddílové přezdívky, uspořádat setkání bývalých členů. Ze zakládající party dětí jsou dnes již důchodci a řada čekatelů na odchod do důchodu to má „za pár“. Na setkání dorazila řada členů spíše z posledních let existence oddílu, takže Pajtáš vymyslel originální rozlišovací kód – samolepky s přezdívkami na prsou. Ono bylo opravdu mnohdy složité se orientovat podle obličejů, podle prostorové stavby těla už vůbec ne, a tak když nezabrala ani přezdívka, zůstalo jen povědomí, že se museli podle roku příchodu do oddílu jednotlivci znát.

Setkání Tomových dětí z 3. oddílu Zálesák. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Členové 3. oddílu Zálesák se srazili kde jinde než u střediska Junák – český skaut v ulici Záviše Kalandry na Vsetíně – Rybníkách. Paradoxně v této budově fungoval svého času politický likvidátor skautského hnutí OV SSM Vsetín. Za dobu své existence prošlo řadami 3. oddílu Zálesák pravděpodobně více než 500 dětí, ale podle ještě ne zcela zpracovaných archivů po Tomovi, který si pravděpodobně nastavil laťku zápočtu členství teprve u těch, kteří vydrželi alespoň rok, jich bylo necelých 400, kdo prošli skautem, který byl později donucen přijmout krycí název pionýr, místo hrdého názvu Zálesák se oddíl nuceně přejmenoval na Pupavu a nakonec jej komunistické hnutí zlikvidovalo. Kdo chce zhlédnout fotoreportáž ze setkání a cestování členů, může si otevřít fotogalerii, která je součástí tohoto článku. Zde naleznete i několik fotografií z původního tábořiště na Dynčáku, které s laskavým svolením uvolnil provozovatel vzácných stránek www.skauteum.cz .

Po evidenci dorazivších členů se všichni vydali na posvátné místo všech oddaných zálesáků do Velkých Karlovic na Dynčák, který zažil řadu ročníků letních táborů, ale i zimních výprav, kdy se dobrodruzi prodírali po prsa napadaným sněhem. V údolí z původních staveb zůstala jen hájovna, stodola a bývalá táborová kuchyně, která později sloužila jako bačův chlév pro ovce. Na místě tábora je dnes golfový green. Parta zálesáků si udělala první společné foto dne u studánky asi 300 metrů od tábora, který jej zásoboval vzácnou a chutnou vodou. Zde se dostavilo 33 členů, ale celkově se setkání zúčastnilo kolem padesátky nadšenců, kteří dorazili až na Březiny. Ale o tom později.

Setkání Tomových dětí z 3. oddílu Zálesák. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Z Dynčáku vedly kroky všech účastníků do Velkých Karlovic k dřevěnému kostelíku, kde dnes odpočívá zakladatel a mnohaletý vůdce 3. oddílu Zálesák Josef Tomek alias Tom. Odešel v úctyhodných 91 letech v roce 2022 jako neúnavný bojovník a ochránce jeho milovaného oddílu. V roce 1970, kdy byl zakázán skaut, se i Zálesák musel přejmenovat na pionýrskou organizaci nebo zaniknout. Tehdy odešla ze Zálesáku celá družina chlapců, kteří odmítali nosit červený šátek. Navenek tedy oddíl přijal socialistické principy výchovy mládeže, ale svou činností vychovával všechny děti i nadále ve skautském duchu. Děti si musely po příjezdu na tábor samy postavit podsady pro áčka, vybrat si z hromady neopracovaných desek, kde ty nejkvalitnější zavčas vybrali zkušení borci. Zde doslova platilo, jak si usteleš, tak si i lehneš. Plnila se i nadále Tři orlí pera – 24 hodin mlčení, 24 hodin hladu, jen o čisté vodě a 24 hodin samoty včetně přespání pod širákem. Plnili se bobříci, kterých bylo celkem 13, hoši si sami vařili a samozřejmě si museli sami vykopat a udržovat latrínu, vhodný objekt pro odčinění trestů.

Za takový styl výchovy mládeže byl Josef Tomek dlouhá léta pronásledován, házeli mu takřka doslova klacky pod nohy, na tábory jezdili na kontroly politicky uvědomělí učitelé, které mnohem více zajímala nástěnka, kde chyběly podobizny a oslavné články komunistických vůdců, než spokojenost dětí. Znak 3. oddílu Zálesák měl rohy, které musely zmizet. Na rozhledně u táborové brány musel nakonec místo zálesáckého znaku viset znak PO SSM (Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže – pozn. aut.) a mnohá další politická šikana, která nakonec vyústila pro Josefa Tomka zákazem činnosti jako oddílového vedoucího. Pak ještě Zálesák několik let přežíval, měnil názvy, vedoucí, až nakonec zanikl. Už jen pro památku Tomova boje proti zvůli mocných bychom měli velmi bedlivě sledovat v současnosti vracející se pokusy stále častěji dehonestovat nebo dokonce už i vyhazovat z práce ty, kteří mají vlastní názory v opozici s vládnoucí garniturou. Jak je vidět, nemusí to být ani vláda jedné strany, aby se svoboda slova a názorů stala sprostým slovem a lidé se opět začínali bát vykládat nahlas politické vtipy.

Setkání Tomových dětí z 3. oddílu Zálesák. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Na hřbitově ve Velkých Karlovicích vzdali pamětníci hold ještě i svému kamarádovi Zdeňkovi Parmovi alias Gumimu, velmi oblíbenému členovi oddílu. Pak již všichni vyrazili do Kateřinic, do bezbariérového dětského centra Březiny, kde setkání vyvrcholilo. Kamarádi nachystali malou vatru, mohli si prohlédnout kroniky, fotografie, a historické filmové záznamy z táborů na Dynčáku. Později vytáhli kytary a vrátili se do dětství. Jakmile se začalo šeřit, došlo k dalšímu posvátnému skautskému zvyku – zapálení ohně. Čtyři vybraní chlapci s pochodněmi zapalovali vatru každý pro jednu světovou stranu. Samotné ztvárnění textu je různé, ale vše vychází z ducha, těla, mysli a služby. Například duch je síla a ta se dělí na odvahu, skromnost a poslušnost. Poté se všichni kolem vatry chytili překříženě za ruce a zazpívali si nesmrtelnou mnohohlasou, původně prý českou lidovou, dnes trampskou píseň Červená se liné záře. A pak už se hluboko do noci, možná až za nejhorší hlídku (od 23:00 do 01:00 hod.) jen vzpomínalo a zpívalo.

text a foto: Radomír Dolanský + foto: Skauteum.cz