Prince of Persia v Práglu a Sikhové z Igly

Prince of Persia v Práglu a Sikhové z klobucké Igly 

„Milé děti, letos na jaře jsem navštívila Prahu a zažila zvláštní nedorozumění. Ta Praha, ta mě vzala. Ty staré paláce, ty velebné chrámy"…prohlásila irská paní učitelka znavená prohlídkou velkoměsta. „A to jsme ještě nebyli u Pinkasů… tam je výčepní, ten to pivo teda úplně hejčká"…pravil Hárún ar Rašíd. Snědý, kudrnatý, hezky stavěný jižanský typ. Irové jsou s krásou poněkud na štíru a navíc ze země, kde proprší dvě třetiny roku. Trojka v žíle, vzájemná přitažlivost, vařící krev…. kdo by odolal? Po prokalené noci byla Rašídova nabídka sexuálních služeb asi rychle vyčerpána, leč z domoviny zakódované „rape culture" otevřelo dveře hotelového apartmá jeho dalším pěti soukmenovcům. Kmocháček vždycky říkali, že kdyby ženský nebyly závistivý, tak stačí jedna na celou ulici. Kucí arabský to evidentně znají, akorát nějaká zaostalá Irka to nějak nepochopila.

Zpráva z tisku: Pražská policie vyšetřuje znásilnění dívky v hotelu v centru Prahy. Na pokoj šla dobrovolně s jedním, pak ji údajně napadlo dalších pět cizinců (alžírských studentů), které policie později zadržela. Nepomohlo jí ani to, když cizincům podle zdroje Práva oznámila, že je učitelka. No, bude to takový právnický oříšek. Jeden šestkrát by nevadil. Šest jednou už ano. Merkelová má pravdu. Musíme se naučit jim rozumět. Netuším, jestli Irsko vyhlásí Alžírsku válku, nebo alespoň nějaký ekonomický bojkot, leč ani jeden myšlenkový směr nevidím reálný. Irská armáda tam nedojede, protože je to daleko a bojkotovat není co, protože Alžír nic použitelného nikdy nevyprodukoval. Na druhou stranu je potřeba říct, že pro některé dámy nyní atraktivita naší země jako turistické destinace slušně vzrostla a ukázalo se, že naše hlavní město může nabídnout i něco více než předražené hotely, hospody a zlodějské taxikáře.

Němci spustili stránku, která má imigrantům jednoduchou formou vysvětlit evropský pohled na sexualitu zdroj:  www.zanzu.de

Zvykejte si a laskavě neprovokujte

Mám v posledních letech neodbytný dojem, že především v Evropě si evidentně začínáme užívat prolínání kultur. Paní učitelka si tohoto prolínání užila dokonce tak, až ji z toho musela bolet…. Silvestrovský masový sexuální džihád v Kolíně nad Rýnem, který se bohužel nepodařilo přes veškerou snahu ututlat, rozvířil na chvíli špinavou hladinu evropského multikulti und correct rybníčku. I vzniknul návod pro táty od rodin, kteří se proměnili v "syrské uprchlíky", omládli na 16-17 let a momentálně navštěvují seznamovací kurzy kdesi v Mnichově, jak se pomocí piktogramů stát plnohodnotným západním Evropanem. Nastal čas přihodit na stránky www.zanzu.de i češtinu. Jistý pan redaktor Fendrych vznik tohoto dílka považoval v jednom ze svých článků za objev srovnatelný s Flemingovým penicilinem. To je přesně ten typ lidí, kteří zavírají oči před realitou života a klidně přesvědčují druhé, že v jistých zemích, dotaz: „Krátký nebo dlouhý rukáv" pokládá švadlena nebo nějaký místní Osmany Laffita. Pravda je ovšem taková, že přijdete o část ruky, protože takto se ptá zásadně chlap s mačetou.

Možná vám to připadá jako banální story, a ona to vlastně i taková banální story je. Už mockrát se něco podobného stalo a ještě mockrát se to stane, třeba hned zítra vaší dceři někde v Anglii. I když tam asi ne, protože v televizi říkali, že je tam monarchie, takže je tam mnohem větší pořádek než tady, a co v „Kingdom of Condom" zakázali zbraně a šroubováky, je tam prý i zcela bezpečno. Věřte tomu, že již brzy vás zvolení politici osloví a budou požadovat, abyste se vzdali další části svých peněz a svobody výměnou za větší bezpečnost. Ta sestava sedmi opálených ,,nizozemců,, co zrychtovala fasádu číšníkovi v Praze by mohla být první vlaštovkou. No, nastal pomalu čas zbudovat v hlavním městě nějaké lehce vazební multikulturní středisko s wellness, modlitebnou, halal stravou a fundovaným překladatelem. Dal by jsem tomu nějaký takový neutrální pracovní název…třeba…. „Nemá to nic společného s ničím".

Skupina cizinců napadla číšníka v Praze                   video                   foto: PČR

Na západ od nás jsou takové férovky už celkem běžné, u nás sice také, ale prozatím má na ně monopol pouze jisté etnikum. Česká vláda místo toho, aby zavedla kontroly na hranicích provozuje Centrum hybridních hrozeb, ministr vnitra otevřeně lže do médií tvrzením, že tady nikomu nic nehrozí a Pražská primátorka řeší pohodlí vítačů z Kliniky, kteří nejdřív tvrdili, že se nic takového nemůže stát, teď že je to normální a za pár měsíců prohlásí, že si máme zvyknout a neprovokovat. Taky jsem se nedávno prošel po Václaváku. Po deváté večer to tam vypadalo jako v nefalšovaném bordelu pseudo orientální despocie. Celkem by mě zajímalo, na základě čeho se tam ty všudypřítomné exotické zjevy zdržují. Možná konečně nějaký smysluplný podnět pro práci cizinecké policie? No nic. Děkuji. Jdu snít dál.

Studenti?

Coby student zažil jsem obyvatele Maghrebu na vlastní kůži. A to doslova. Poprvé na střední škole, když přes prázdniny v rámci nějaké výměny ubytovali na našem internátu lybijské pionýry. Bohužel, nezbyl žádný beduínský stan, bunga bunga, po zuby ozbrojené krasavice, drogy ani ropa…zůstala jenom zákožka svrabová, která mě navštívila během prvních dnů nového školního roku. Později, jako vysokoškolský student jsem se s těmito nadějemi rozvojových zemí potkal znovu, pravděpodobně ještě v rámci socialistického dozvuku nějakého programu internacionální pomoci, který si pod vlivem Havlovy mafie nedovolil nikdo ukončit. Nikdy jsem se nedopátral, co se tihle studenti učí. Ve škole se vyskytovali minimálně, u zkoušek vůbec a mám obavy, že jejich těžce nabyté dovednosti se v prosperitu Palestiny, Libye, Sýrie, Alžíru a dalších podobných lokací nikdy nestačily přetavit v práci a možná proto to tam vypadá, jak to tam vypadá.

Nedílnou součástí jejich života zde byly ale především české dívky. Byly to v podstatě takové vesnické a maloměstské pipky, nic moc hezké ani chytré a spíš prakticky založené. Někdy se to charakterizuje větou „oklátil bych ji, ale nerad". Nebyly zlé ani vypočítavé a trpěly představou, že Abdul nebo Fahím je tady v ČR hrozně sám, opuštěn a daleko od domova, kde běsní válka. Klasické curriculum vitae takových děvčat po studiích spočívalo v návratu do rodné vesnice, kde nastoupila jako „úča" nebo v strojní traktorové stanici, vzala si živočicháře, rodila děti a vláčela lahváče z konzumu, teď bydlí v baráku, a jelikož zateplovali, mají hypošku, oktáfku fkombajnu ftédéíčku na úvěr a po hliněném dvorku chodí ve světle zelených crocsech.

Láska a proměny

Přesto se tenkrát ale něco událo. V rámci vztahu s cizincem do těchto slečen v určitém okamžiku proniklo něco tajemného, pevného, velkého a vzrušujícího. Ne, nebojte. Nebylo to to, co si myslíte. Byl to naprosto ryzí a čistý duch multikulturalismu. V light verzi se to projevovalo chronickým poukazováním a napomínáním ostatních, že „vypadá jako skin, byl viděn se skiny", nebo „volí Sládka" (to byl tehdejší Konvička), ve verzi medium heavy to už bylo napadání národa a katolické církve (že ty křížové výpravy nebyly taky úplně ok) a jako prvosenky zaznívala nová slova „xenofóbyje" „intolerance" „extremismus", ve verzi heavy, pak nastupovala změna duše tedy netolerantnost typická pro všechny pravdoláskaře, ztráta nadhledu a verbální agresivita, vše doplněno proměnou oblečení v plandavé šatohadry zemitých hnědobarev, batikované free modely s etnickými doplňky z obchodu Sanu Babu, řemínkové sandály, korálky typu kozí bobky, různé pestrobarevné vzory a nezbytná mošnička na trávu. Tyto heavy exempláře pak šly v dané komunitě již v podstatě z ruky do ruky, někdy z rozhodnutí jejich, jindy pak partnerů samotných. Když například Abdul sexuálním nárokům své partnerky již nepostačoval či naopak ta se zdráhala reflektovat některé požadavky jeho, přepustil ji Fahímovi, který praktikoval xenofilii jinak a jinam. No, vidíte. Nynější, hlavně mezi mladými levičáky tolik populární služby s názvy končícími na -sharing již byly dávno vynalezeny, a je vidět, že jejich předmětem mohou být i jiné objekty než obyčejné jízdní kolo.
Myslím si, že tyto harcovnice, kterým teď bude tak od pětatřiceti výš, do kterých pak mnohokrát vstoupil duch islámu různých barev, délek i průměrů, jsou takovým základním důstojnickým kádrem multikulturních a genderových zásahových komand. Na vyšší level sice nemají, ale psaní článků, komentářů na internet a na působení v různých podvratných neziskových organizacích či univerzitách dosáhly. Jejich naprostou výhodou pak nepochybně zůstává fakt, že většina jejich pozitivních okamžiků v životě je spojena s islámem. Ono by nebylo od věci, tyto nositelky jediné a správné pravdy, poslat na pár misí do Indie, Íránu, Iráku, Egypta anebo Turecka hlavně za těmi zbytky neislámského obyvatelstva, aby jim nejlépe na místě vysvětlilo, jak moc xenofobní a naprosto nepřijatelné je odmítat ten islám.

A co takhle svatba, princi?

Nicméně v průběhu studia došlo občas i k zásadnějšímu obratu, když si ta či ona uvědomila, že je zde příležitost, jak se vdát do ciziny či vzít si cizince a u kamarádek z vesnice vyvolat závist srovnatelnou tenkrát se zakoupením VHS videa. Protože já teď chodím s Ahmedem, on je podnikatel a budeme se brát. No tak jistě. Je to konec konců dospělá očkovaná běloška a tatínek jí nemá co nařizovat, ale potom taky platí, že má, co chtěla. O některých z těchto svateb se lze posléze dočíst v novinách. Famhúd al Rašíd unesl malou Fatimu do Tunisu! Zdrcená matka Jana al Šahrazad Prohaska žádá velvyslanectví v Tunisu o pomoc! Nešťastná Fatima doma u otce! Jana al Šahrazad Prohaska se hroutí. Všechno bere do rukou tchýně, posedlá svatou pomstou za zničenou vidinu dovolených u Středozemního moře a posléze i přesun do exotiky natrvalo. Nakonec najme právníka, zmobilizuje tisk, ultraneziskové ultrahumanitární ultraorganizace a všechny televize plus podobná média, tedy všechna, a začne kolotoč, na jehož konci je v tom lepším případě slušné výživné, v horším případě česká kikina pár měsíců žije ze soucitu a zájmu médií, než se opět stane bezcennou nickou. Jiná česká dívka pak kdesi na Dálném východě s hadrem přes ksicht vytáčí popelnice před barák a poráží ruční pilou cedry a sekvoje, aby bylo palivo do rodinného krbu, zatímco její manžel Tariq Udin popíjí s přáteli pitíčka s deštníčkem a pochvaluje si výdrž i vytrvalost české ženy. O těch se už toho bohužel moc nedozvíme, což je podle mne docela velká škoda. Holt málokterá česká holka se propracuje do výšin nebeských jako Mrs. Trump neboli Ivča Zelníčková z Gottwaldova. Chce to mozek a pevnou vůli uspět a na to každá pipina prostě nemá.

Sikhové

Kdo ví, zdalipak si něco užili i oturbanovaní Sikhové z Igly, kteréžto povolala naše německo-valašsko-česká fabrika coby výkvět budoucích manažerských pozic v Indii na zaškolení do Evropy. Prý se u nich ty pracovní návyky moc vypěstovat nepodařilo. Šla taková hláška, že by prý bylo jednodušší naučit fenu Lajku ve Sputniku2 nasadit a zapnout přes vysílačku skafandr. Nu což. Půlnoční, podivně kmitající odlesk zlaté spony turbanu a zrychlený dech za trnkovým keřem vedle Kravína při cestě na Klobůčky mě tenkrát dal prostor pro hodně divoké fantazie. Návštěva této místní a vyhlášené diskotéky se tak stala pro mnohé z nich zajisté ještě dlouhotrvajícím zdrojem vlhkých snů, především po návratu do rodného Tamil Nadu na úpatí Modrých hor.

Darek Slavík