Vítání občánků v Janové zaplnilo společenskou místnost obce
V Janové se uskutečnilo po roce vítání občánků, které bylo premiérou nejen pro deset novorozenců obce Janová, ale i pro starostu Jaroslava Tomance.
Premiéra to byla opravdu slavnostní, poněvadž deset novorozenců v obci, která má něco přes 750 obyvatel, se jedná o příznivý demografický údaj. Po dlouhé době se všechny maminky s dětmi nevlezly do první řady. Už jen to bylo pro všechny přítomné důvodem k oslavám. K slavnostnímu aktu se dostavilo všech deset novorozenců s různě početnými doprovody, takže ve společenské místnosti obce bylo docela plno.
Maličkým dětem, které se po světě rozkoukávaly teprve od několika měsíců přibližně do roku, přišli zazpívat, zatančit a zarecitovat jejich budoucí starší kamarádi z místní školky, kteří zde byli vítáni mezi občany obce před několika málo lety. Ti nejmenší však dali ihned najevo, že když přijde na věc, dokážou si postavit hlavu. Když školkáči zpívali indiánskou ukolébavku Ho, ho watanay, místo klidu začalo snad všech deset dětí docela hlasitě vstupovat se svými poznámkami do krásného pěveckého přednesu. Anebo když vyprávěli básničku, kde sloužil jako proprieta kočárek s panenkou, vrhala se nejbližší batolata na kočárek, aniž by projevila sebemenší zájem o probíhající program. Takže se nikdo nedozví, jestli nebyla mezi sudičkami teta, která kdysi Růžence a království přála dlouhý spánek. Nicméně dětem ze školky za vystoupení poděkovali nadšeným potleskem alespoň rodiče a starší sourozenci jak nových občánků, tak vystupujících dětí.
Batolata si vedla svou, i když byli jejich rodiče vyzváni k projevu úcty povstáním při příchodu starosty obce Jaroslava Tomance. Pan starosta má ale taktéž malé děti, takže velmi dobře ví, jak to chodí, když mluví dospělí. Přestože přál novorozencům vše nejlepší do života, mluvil spíše k rodičům, kteří jim starostovu řeč během následujícího života opakovaně budou převádět do praxe. Což bylo samozřejmě přání všech přítomných, ale také všech občanů obce, která díky dalším novorozeným prodlužuje svoji vlastní existenci a stopu zanechanou v historii obce, Valašska, státu a lidstva.
Na závěr se za všechny přivítané občánky obce podepsali rodiče do kroniky, přijali blahopřání starosty, místostarosty a kulturní referentky obce, kytičku a malé dárky jako upomínku slavnostního dne. V Janové pak následuje tradice, kdy si rodiny fotí v kolébce své ratolesti a vytvářejí zde i společná fota.
Radomír Dolanský