Po nerostných surovinách se Valaši poohlédnou ve vesmíru
Lidstvo se začíná potýkat se surovinovou krizí. Co mohl, to člověk za použití dostupných technologií z hlubin Země z velké části vytěžil. Nyní je nucen poohlédnout se po zdrojích surovin mimo rodnou planetu. Napomoci při tom má první výlučně český kosmický projekt s názvem SLAVIA, v němž se okolo brněnské společnosti SAB Aerospace soustředila skupina tuzemských firem a institucí včetně Hvězdárny Valašské Meziříčí.
„Jedná se o základní výzkum s cílem co nejlépe poznat chemické složení meziplanetární hmoty v okolí Země. Kromě drobných částic nazývaných meteoroidy a částeček prachu jsou předmětem zájmu tělesa v blízkosti naší planety, jako jsou planetky a kometární jádra,“ vysvětluje ředitel hvězdárny Libor Lenža.
Proč právě chemické složení?
Protože je dosti pravděpodobné, že už v blízké budoucnosti budeme nuceni hledat zdroje surovin, zejména vzácných prvků a kovů, mimo Zemi. Nemám na mysli ani tak zlato a stříbro, jako spíše suroviny používané k výrobě elektroniky. Je proto dobré vědět, kde lze tyto prvky nalézt v dostatečném množství.
Projekt SLAVIA je ryze český, přitom tenčící se zdroje surovin představují celosvětový problém. Neměl by se na jeho řešení podílet větší počet zemí?
Na tomto úkolu pracuje celá řada států, neboť výzva Evropské kosmické agentury (ESA) při zadávání ambiciózních národních projektů směřovala do různých členských zemí. Jedna z nich byla určena pro Českou republiku. Pokud je mi známo, u nás se přihlásila tři konsorcia. Do dalšího kola postoupil projekt SLAVIA, jehož jsme součástí a který předpokládá vypuštění dvou speciálních družic na oběžnou dráhu Země.
Jaký bude další postup?
Pokud bude projekt schválen k realizaci, bude nejprve nutné navrhnout základní systémy budoucí družice, související například s telekomunikací, udržováním teplot, počítači nebo zdroji energie. To bude věc průmyslových firem, které jsou hlavními partnery případného projektu. Souběžně bude probíhat vývoj užitečného zatížení, tedy vědeckých přístrojů provádějících měření. Až to všechno dáme dohromady a ověříme funkčnost takového celku, bude zapotřebí zaplatit nosič, který ho vynese na oběžnou dráhu. Tím ovšem projekt neskončí, protože bude nutné zajistit řízení družic, komunikaci, stahování vědeckých i telemetrických dat a podobně.
Jak dlouho projekt potrvá a jaké náklady si vyžádá?
To je zatím předčasné říkat. Během dvou až tří měsíců zahájíme další etapu přípravy, spočívající ve zpracování studie proveditelnosti. Naším úkolem bude prokázat, že jsme schopni postavit, co se od nás očekává, a že to bude fungovat. Kompletní studii bychom měli ESA a našemu Ministerstvu dopravy předat rok od zahájení těchto prací, aby ji následně posoudili naši i zahraniční odborníci. Pokud záměr uznají za proveditelný, začne fáze návrhů a konstrukce, která potrvá odhadem další dva až čtyři roky.
V čem má spočívat podíl valašskomeziříčské hvězdárny?
Naše hvězdárna se do projektu dostala díky dlouholeté úspěšné spolupráci s Ústavem fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd ČR, který je hlavním garantem vědecké části mise. Společně s kooperujícími hvězdárnami mnoho let pozorujeme meteory nejen s cílem zjistit dráhy těchto zanikajících drobných tělísek, ale i pořídit spektra s „otisky“ jejich chemického složení. Významně se budeme podílet na vývoji, kalibraci a celkové přípravě kamer, které jsou součástí experimentu VESNA, jednoho ze tří nejvýznamnějších na palubě družic. S pomocí těchto kamer chceme získávat kvalitní spektra meteorů z oběžné dráhy. Zároveň bychom se měli podílet na zpracování vědeckých dat a na laboratorních testech. Lze říci, že patříme mezi hlavní pilíře pozemní části experimentu VESNA.
-tz-