Papeži provaz, pro Ježíše …

Naše moravská metropole „Šalingrad" na chvíli zapomněla na trable se svým stěhovavým nádražím a žije kulturou, přesněji festivalem Divadelní svět Brno. Divadlo Husa na provázku uvede v rámci tohoto festivalu 26. května divadelní hru chorvatského režiséra Olivera Frljiče „Naše násilí a vaše násilí." Představení, jak se píše na stránkách festivalu, provokativně připomíná, že Evropa zapomněla na svou koloniální minulost. Konkrétně v této hře pak reaguje na aktuální otázky související s konflikty na Blízkém Východě a uprchlickou krizí tím, že Ježíš sestoupí z kříže a znásilní muslimku. Pokud byste to chtěli stylově, v brněnském hantecu, pak ta věta bude znít asi takhle: „Kábr Ježiš vymámí plótve z křiža a vykropí hrobku plachetkářce." ….nějaký čas jsem v Brně pobýval.

Petice a zápis
Pobouření křesťanů, kteří sesbírali přes 6000 podpisů pod petici zavrhující tuto hru, i nesouhlas České biskupské konference lze zajisté pochopit. Inscenace je z jejich pohledu zvrácená a rouhačská, ale tím by to zároveň mělo skončit. Požadovaný zákaz hry s návdavkem trestněprávní roviny, vše posílené tvrzením o narušení sociálního smíru, začíná přesně tam, kde jsme v Klobůčkách na podzim roku 2016 skončili. Evidentně neskonalá touha po cenzuře a zakazování nezmizela a zase na nás civí, tentokrát prostřednictvím signatáře petice Rozka – asistenta exorcisty. Mimochodem pod peticí je podepsáno 13 osob z Valašských Klobouk, 5 z Lidečka, 7 z Brumova a 9 z Nedašova. Bože! Žijeme ve svobodné demokratické zemi, kde platí právo světské a nikoli církevní a nikdo tady nikoho nenutí na takové představení chodit. Ten zabedněný pohled na svět odpovídá seknutému myšlení hasiče, který vám na otázku jaký je rozdíl mezi klavírem a houslemi odpoví, že klavír déle hoří. 91 % procent našich mladých nevěří v Boha, a co je náboženství, v podstatě ani netuší. Když už se s ním pak setkají, tak z titulu vynuceného zákazu či omezení. V této zemi je pouhá 1/8 obyvatel křesťanů, přesto pořád zasahují do života těm zbývajícím 7/8.

Naše násilí a vaše násilí, Mladinsko Gledališče            zdroj: divadelnisvet.cz

Zcela náhodou jsem narazil na internetu i na zápis ze zasedání brněnského zastupitelstva konaného k tomuto dílku, podle kterého ztracenou víru evidentně našli i komunisté. Spolu s podobně rozhořčenými lidovci se obávali, aby prý „nebyla uražena víra". Tak taková starost ideových dědiců režimu, který duchovní vraždil, mučil, zavíral a po čtyřicet let cíleně devastoval církevní památky, je skutečně neuvěřitelně dojemná. Následné prohlášení nějaké radní pipiny v zápise z jednání o tom, že „Umění by mělo být především krásné a kultivující"…..tak pod toto by se podepsal zajisté i každý normalizační referent přes kulturu. Jednoho takového jsem znal. Je to Klobučan a říkalo se mu Bobkový čtyřlístek. Aby bylo jasno, žádné špinavé máničky, pardon, divadelní avantgardisti, nám tady republiku rozvracet nebudou. Kromě rozhořčenosti a obrany morálky mají všichni výše jmenovaní včetně petentů z našeho kraje společnou ještě jednu věc. Inscenaci samozřejmě neviděli. Já jsem se k ní nachomýtnul zcela náhodou. Na konci roku 2016 byla vedlejší součástí koncertu kapely Wedding and Funerall Orchestra Gorana Bregoviče. Ani jsem tenkrát neznal její název a byla to pro mě spíše slátanina, která nezanechala téměř žádný dojem. Navíc Ježíš nemohl ani nikdy žádnou muslimku znásilnit, protože islám vznikl nějakých sedm set let po jeho ukřižování. Zajímavé ale budou následné recenze. Pokud se nepletu, tak v jedné ze scén herečka vytáhne z rozkroku národní vlajku té země, ve které se představení hraje. Přibude nějaké hanobení státního symbolu?

Od Balkánu to táhne… třeba takový Laibach
Znevažování institucí včetně církve k umění patří stejně, jako využívání silných symbolů. V Bosně narozený Frljič je setsakra blízko slovinské umělecké skupině Neue Slowenische Kunst, jejímiž nejznámějšími představiteli jsou Laibach. V březnu tohoto roku jsem si udělal krátký výlet do Bratislavy na tuto „kontroverzní" skupinu, která rozhodně nezapře fascinaci socialistickým realismem, nacistickou symbolikou a materialismem. Koncert inspirovaný filozofickým románem Friedricha Nietzscheho Also Sprach Zarathustra je vystaven na opravdu efektní HD projekci s působivými obrazy, které společně s temným elektronickým podkladem udělají skutečně děsivou atmosféru. Dostat diváky se jim podařilo toho večera dokonale. Především pak promítáním originálního záznamu Seppuku (u nás spíše známé pod pojmem Harakiri – plátkování žaludku) samurajem, kterému přihlížela jeho manželka a dvě malé děti. Několik diváků či spíše divaček opustilo šokovaně beze slova sál.

Skočili jste mu na špek pane kardinále…
Stačí chvilka u internetu a zjistíte, že Oliver Frljić je svými provokativními produkcemi proslulý a jednoznačně razí směr čím skandálnější, tím lepší a do citlivých míst se nestrefuje poprvé. V Polsku na něj dokonce podali žalobu za uvedení inscenace Klątwa. Není divu. Na scéně bylo polské publikum svědkem toho, jak se papež Jan Pavel II. dočká orálního uspokojení a následně je dokonce oběšen s nápisem „obránce pedofilů." Církev může být ráda, že si pan režisér nerozšířil portfolio a nezapracoval do některé ze svých scén i pedofilní skandálky pravomocně odsouzených českých katolických knězů a duchovních. Třeba takového Františka Merty, Jana Slívy, Františka Provazníka, Zbyňka Schneidera či Erika Tvrdoně. Oběťmi byli ministranti, nezletilé dívky i dospělé ženy jejich farností.

Kardinál Duka se nechal slyšet, že inscenace je výprodejem křesťanství. S tímto lze klidně souhlasit. Na druhou stranu z minulosti musí přitom minimálně on i biskupové vědět, že kritizovanému dílu pouze dělají parádní public relations reklamu. Hlavní problém je v tom, že debata začala dřív, než na jevišti padla první věta. Církev i politici se svých rolí prostě zhostili na výbornou. Divadelně to lze nazvat jako naprostý sukces. Mimochodem představení je beznadějně vyprodáno. Stačí si vzpomenout na obdobnou hloupou „kritiku" skupiny ORTEL, která je vynesla na výsluní Zlatých slavíků nebo papežská kritika knihy a filmu Šifra mistra Leonarda, která přihrála do kapsy autora několik milionů dolarů navíc. Pan režisér je skvělý provokatér a nic to nemění na tom, že i taková tvorba má právo na existenci. Jim Morrison také nebyl žádný Mozart, přesto by byl bez jeho Light My Fire hudební svět o dost chudší.

Rozmáznutá aférka v médiích s odpískaným koncertem v Klobůčkách vygenerovala tenkrát jasný vzkaz. Za ohrožením kultury či morálky nestojí ti, co píší sprostě, ukazují škaredé věci nebo dělají příliš hlasitou muziku s čertem za zády. Největšího svinstva a prasáren jsme se vždy dočkali od svatouškovských krasoduchů, kteří se schovávají za dobrými mravy a vždy nejlépe vědí, co je správné. Tito arbitři slušnosti a pořádku si naprosto neomylně vybírají za cíl díla či osoby provokující, nekonformní a občas i nutící ke tříbení názorů. Na samotnou degradaci kultury a schopnosti kritického myšlení má přitom daleko větší vliv programová, doslova lobotomická skladba našich televizí počínaje stupidními seriály, přes reality šú a konče bulvárními magazíny s umělohmotnými moderátorkami, vše proložené nekonečným přílivem reklam. Proti tomuto se tito strážci etiky nikdy neozvou.

Všichni podepsaní pod peticí z našeho městečka a okolí se u mě hlaste. Stali jste se součástí skvělého divadla o lidské hlouposti. Pozvu vás na panáka a v případě něžnějšího pohlaví zakoupím květiny. Zahráli jste to skvěle.

Darek Slavík