Nejlepším odzemkářem je rožnovský Goláň
Čtyřiadvacet tanečníků odzemku a obuškového z celého Valašska se utkalo o vítězství v tradiční soutěži ve valašském mužském sólovém tanci na Memoriálu Dušana Růžičky, který se uskutečnil dnes v rámci programu mezinárodního folklorního festivalu Vsetínský krpec. Titul v obuškovém obhájil již poněkolikáté Josef Goláň z Rožnova pod Radhoštěm, v tanci bez obušku byl nejlepší Jakub Ekart ze Vsetína.
Soutěž, jak je již zvykem, probíhala dvoukolově. Nejprve se všichni účastníci utkali v základní části, prvních pět z každé kategorie se pak utkalo ve finále. Výkony tanečníků hodnotila odborná pětičlenná porota, složená z dlouholetých odzemkářů, která hodnotila pestrost figur, jejich provedení, celkový projev tanečníka, jeho kroj a případně práci s obuškem, tedy valaškou. A právě Josef Goláň s Jakubem Ekartem obstáli v silné konkurenci nejlépe. „Josef Goláň měl mezi tanečníky obuškového jednoznačně nejlepší provedení figur, vynikající práci s obuškem, výborné výskoky a celkové provázání a skladbu figur. Mezi odzemkáři byl Jakub Ekart ten, kdo technicky nejlépe provedl všechny povinné figury. A to jak v základním, tak i ve finálovém kole," objasnil důvody, proč právě tyto tanečníky porota hodnotila nejlépe, její předseda Pavel Tomeček, který se sám více než deset let tomuto tradičnímu, fyzicky náročnému tanci věnoval. |
Vítěz Josef Goláň foto MěÚ Vsetín |
Josef Goláň, třiatřicetiletý dlouholetý odzemkář, který letos kvůli zdravotním potížím absolvoval pouze soutěž v obuškovém tanci, si však před zahájením finále vítězstvím nebyl moc jist. O to více jej potěšilo. „Dneska jsem se moc necítil a ani jsem neměl ze svého výkonu moc dobrý pocit, navíc ve finále obuškového jsem měl silnou konkurenci v podobě čtyř kolegů z mého souboru Radhošť. Takže o to více mě výsledek soutěže těší, byla to pro mě i otázka prestiže," svěřil se několikanásobný vítěz podobných soutěží.
Ani Jakub Ekart si však nešel pro jisté vítězství. „Nikdy nepočítám s tím, že vyhraju. Vždycky je to souboj," říká osmadvacetiletý tanečník valašského souboru písní a tanců Vsacan, který se tomuto valašskému mužskému sólovému tanci věnuje už 15 let. Tančit odzemek přitom není snadné. Předpokládá to vynikající fyzický fond. Tanec má totiž několik částí. „Začíná se předzpěvem a poručením muzice, aby hrála. Pak následuje sunová pasáž, za ní přechodová část, při které se tanečník začíná dostávat na kruh, a pokračuje kruhovými figurami. Pak tanečník tancuje na místě dřepy, různé výsuny, které ovšem musí splňovat pravidla valašského tanečního projevu, dále figury u země jako jsou kozáčky nebo mlýnek a vrcholí to výskoky a závěrečnou melodií, které se říká friška," přiblížil jednotlivé prvky odzemku Tomeček. Navzdory složitosti tohoto tance je o něj mezi mladými folkloristy čím dál větší zájem. „Posledních šest let se věnuji především školení zájemců o odzemek, přičemž každoročně pořádáme několikadenní seminář. Letos se nám přihlásila dvacítka zájemců, přičemž jeden účastník se dopravil na Valašsko až z Hongkongu. Jedná se totiž o syna tamního českého konzula, jak jsem se později dověděl," poznamenal Pavel Tomeček, který usiluje společně se svými kolegy o zapsání odzemku do nehmotného kulturního dědictví České republiky, což je první krok k tomu, aby mohl být, podobně jako verbuňk, zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Eva Stejskalová |