Milovníci folkloru se sešli v Bohuslavicích nad Vláří již podruhé

Pěkné prostředí přírodního areálu bohuslavického výletiště a zpěv moravských či slovenských lidových písniček zpříjemnily sobotní odpoledne a večer účastníkům Valašské tancovačky. Milovníci folkloru se sešli v sobotu 27. července 2024 v Bohuslavicích nad Vláří již podruhé. Během jedenáctihodinového maratonu písní a tanců se na pódiu vystřídaly čtyři hudební uskupení – DH Záhorovjané, FS Polančan, Dareband a ĹH Ďanta.

Místo na scéně zaujala nejdříve Dechová hudba Záhorovjané. Hudba s více než stoletou historií pod vedením Jaromíra Kročila se po celé odpoledne v hodinových blocích střídala s FS Polančan, který předváděl valašské lidové tance. Folklorní soubor vystupoval s tanečními vstupy souhrnně nazvanými Mezi horami.

Valašská tancovačka v Bohuslavicích nad Vláří. Celá fotogalerie ZDE

Program vyvrcholil ve večerních hodinách, kdy úderem devatenácté hodiny začala produkce tolik očekávaného a osobitého Darebandu ze Vsetína, hrajícího výhradně vlastní skladby z dílny Jury Dareby Václavíka. I když se jedná o písničky umělé, nejvíce svým pojetím připomínaly písně lidové. Aleš Ptáček, který byl moderátorem celé akce, nakonec pozval na pódium posledního účinkujícího, kterým byla Ĺudová hudba Ďanta až z dalekého Liptovského Mikuláše. Slovenská cimbálová muzika zaujala vystoupením už v loňském roce a našla si své další příznivce i v tom letošním. Překvapením bylo odtajnění názvu muziky, neboť se návštěvníci dozvěděli, že český název slova Ďanta je Kalafuna. Ve večerních hodinách si s ĹH Ďanta také zahrál i zazpíval vedoucí CM Stěřina, cimbalista a organizátor celé akce Matěj Kramář.

Valašská tancovačka se stala i setkáním mnoha starších členů FS Slavíček ze Slavičína, u jehož zrodu stál bývalý slavičínský učitel Milan Švrčina. Zpěváci včele s Lubomírem Fraitem ukázali při krátkém vystoupení, že ani čas jim neubral na elánu a nadšení pro zpěv lidových písní. Málokdo ví, že prvního ročníku tancovačky se zúčastnila a letošního zprostředkovaně snad dosud nejstarší žijící sólistka Slavíčku Ludmila Bařinková.

Bylo příjemné se v areálu potkávat s muži oblečenými v bílých plátěných košilích, v soukenných nohavicích, obutých do krpců, které jsou součástí valašského kroje či holínek jako součásti kroje slováckého. Podobné to bylo i s krojovým oblečením žen, a to nejenom těch účinkujících. Valašská tancovačka tak dává naději, že lidové tradice budou zachovávány i nadále a najdou si i mezi mladšími ročníky ty, kteří budou dále udržovat regionální historické kulturní zvyklosti.

-tz-