Martin janovským dovezl nejvzácnější dar

Jako každoročně na děti z Janové čekal s Martinem i lampionový průvod. Jen kousek chybělo, aby přilétl i sníh.

Opuštěnou akci si v předchozích letech vzali pod svá křídla janovští hasiči. Především hasičská mládež s ženami a řada pomocníků z řad kamarádek a kamarádů. Poctivá příprava se určitě zúročila v tentokrát opravdu výjimečné účasti. Ta je pak pro pořadatele, společně s nadšenými dětskými úsměvy, tím nejlepším vysvědčením a odměnou. A vězte, že tentokrát se od začátku do konce usmívali všichni. Přesvědčit se můžete ve fotogalerii, kterou naleznete v odkaze pod fotografií v článku.

V podvečer začalo být u hasičské zbrojnice rušno. Pro děti bez lampionů zde byla připravena spousta materiálu, který mohly využít pro výrobu vlastních a použít tak svou nezměrnou fantazii při jejich krášlení. Samozřejmě přišly vhod zručné ruce maminek, babiček, ale i leckterého tatínka. Hned vedle na stole zvaly k nakousnutí sladké i slané pochoutky, jež připravily především hasičky – maminy jako trénink před Vánoci.

Martinův lampionový průvod            Foto: Radomír Dolanský         fotogalerie

Najednou se prostor před obecním úřadem nějakým kouzlem rozzářil voňavou třpytící se radostí. To bylo z rozzářených dětských očí, protože přiváděli Martinova koně. Stejně jako v české zemi Martin tu a tam již rozhazoval náruče sněhu, i jeho koník byl s bílými skvrnami. Dětské ruce se natáhly vzhůru, koník sklonil hlavu dolů a nastala oboustranně vítaná symbióza plná hlazení ušlechtilého majestátního zvířete. Na pomoc přispěchala židle a Martin byl, chtě nechtě, nucen propůjčit svůj dopravní prostředek onomu nadšeně zářícímu kouzlu.

Netrvalo však dlouho a formoval se průvod. A že to byl ale průvod! Přibližně sto hlav čítal had, jenž se linul za Martinem. Samozřejmě děti, pak děti v kočárcích, maminky, tatínkové, babičky, dědečkové, ale i prababičky… Na lampionovou procházku přišli i lidé prostě jen tak. Aby se viděli se svými sousedy, se známými. Aby byli součástí toho něčeho, co nelze chytit ani vidět, a přitom to tak hřeje u srdce. Sounáležitost? Přátelství? Martin janovským dovezl nejvzácnější dar. Dárek, který děti nevnímají, poněvadž jej berou jako samozřejmost, nezkaženy záští a intrikami. Ale pro dospělé, a právě v této vesnici, to byly nejkrásnější dary, kterých se mohli dočkat.

Martinův lampionový průvod            Foto: Radomír Dolanský         fotogalerie

Trasu průvodu lemovaly strašidelné svícny s netopýry, zubatými dýněmi, které s učitelkami vyrobily děti v nových prostorách školky. Procházku chvíli pozlobil mírný deštík, který se ne a ne změnit v očekávaný sníh. Ale to se již průvod blížil k cíli své poutě do sportovního areálu v Janové. Zde již na prokřehlé poutníky čekal horký čaj, na starší doprovod zase horké víno. Děti dostávaly hned v cílové zóně perníková lízátka, a kdo chtěl, mohl ihned nad zlatorudými plameny vyrobit další pochoutku, špekáčky. Ohně se vůbec nikdo nebál. Vždyť kde se člověk podíval, byli kolem něj hasiči. Od těch nejmenších po dospělé. A s janovskými hasiči mají všichni pro strach uděláno. Řada pohárů ve zbrojnici mluví za vše. Koník si nestačil ani přikusovat fotbalového pažitu, jak byl opět vytížen, babičky se spokojeně dívaly na neméně spokojenou drobotinu. Všude kolem vládla příjemná nálada, a to nejen díky pořádajícím hasičům, ale především díky tomu, že se všichni sešli pospolu.

Radomír Dolanský