Loučku osvobodila rumunská armáda

2. světová válka v Loučce očima pamětníka…

29. dubna 1945

Dne 29. dubna před večerem přijíždí do obcí vojenské pracovní oddíly, složené většinou z Vídeňáků. Jejich úkolem bylo-od Vídně až k nám připravovat ustupující německé armádě obranné zákopy.

Ráno druhého dne obecní strážník v Újezdě bubnem oznamuje, že: „Pod trestem smrti jest každý občan mužského pohlaví ve stáří od 16 – 60 let povinen nastoupit buď s lopatou, neb krumpáčem na návsi, doma smí zůstati pouze nemocní a jen ti, kteří mají písemné potvrzení od německého vojenského velitele majora Schramma, který takové potvrzení vydává v hostinci Jiřího Maliňáka“.
Občané seřazeni do trojstupu, jsou odpočítáni a za dozoru německých vojáků odchází k lesu, kde jsou přinuceni kopat zákopy, které jsou vyměřeny po kraji lesa směrem od Loučky až po katastr obce Drnovic. Tyto obranné bunkry jsou od sebe vzdáleny 50 – 100 m a kopou vždy jeden bunkr 2 – 3 lidé.

Odpoledne přijíždí na koni vojenský posel, kvapně vyřizuje dozírajícím vojákům nějaké rozkazy a tito se slovy: „Rychle dodělat zákopy a jít domů!“ rychle pospíchají k vesnici, sbírají po domech svoje zavazadla a opouští obce. Na rozloučenou jim nad silnicí směrem k Loučce posílá ruský pilot z letadla kulometný pozdrav.

1. května 1945

Dne 1.května večer občané pozorují ve směru Vlachovice – Bojkovice světelné rakety a je také dobře slyšet střelbu z pušek a z kulometů. Napětí se zvyšuje a tu noc někteří lidé vůbec nespali poněvadž nedočkavě očekávají brzký příchod osvobozující armády.

Ještě v noci a časně z rána dne 2.května objevují se v obci menší oddíly ustupující německé armády. Jeden takový oddíl 8 mužů přivezl občan z Loučky kravským potahem. Vojáci nutí povozníka, aby jim vezl zavazadla až k lesu, kde jsou zákopy, ale ten se brání a proto berou zavazadla a střelivo z vozu a rychle odchází do připravených bunkrů.

Po půlhodinových přestávkách přišly ještě čtyři takové oddíly po 8 -10 mužích směrem k zákopům. Dopoledne již nevidět žádné vojsko, je klid před bouří. Poněvadž nevíme, jaké množství Němců jest v lese, jaké mají zbraně, je tato nejistota tím horší.

2. května 1945

V tento den, 2. 5. , v odpoledních hodinách se rozpoutal nad vesnicí prudký boj, který trval nepřetržitě až do odpoledních hodin druhého dne. Až za pomocí těžkého dělostřelectva byla Loučka osvobozena 3. 5. ve 14.30 hodin. O tomto boji bych se chtěl zmínit trochu obšírněji. Pamětníků tohoto strašného boje v naší obci postupně ubývá a bylo by škoda, aby další generace nevěděly, jak osvobozování naší obce proběhlo.

Dne 2. 5. v ranních hodinách se po celém hřebenu hor začaly zakopávat německé jednotky. Během dopoledne bylo na hřebenu baráku zakopáno mnoho těžkého dělostřelectva, a také mnoho zákop pro pěší zbraně. Rovněž na protějším kopci v okolí Haluzic a v lesích až po okruh polí Hluboké, Surova a Vítova se začínají zakopávat jednotky rumunské armády, kterou řídilo ruské velení. Pro německá vojska byl úkol, co nejdéle udržet rumunská a ruská vojska za vizovickými horami (tj. u nás), jelikož po hlavní silnici od Polanky přes Vizovice na Zlín a Přerov ustupovala v té době celá jedna německá armáda. Aby tito vojáci nepřišli do zajetí, tak se musel bránit osvobozujícím jednotkám přístup do Vizovic. Proto se Němci tak dobře opevnili na hřebenu baráku. Osvobozující vojska se postupně stáhla od východu až do Újezda, od západu až do Slopného a všichni se připravovali na boj o Loučku a silnici do Vizovic.

Zveřejněno ve spolupráci s archivem Vojenského muzea Loučka