KOMENTÁŘ: Žít s Klobouky I.

Po menopauze v literární činnosti jsem původně nechtěl psát o dění v Klobůčkách, protože se na první pohled zdá, že působení konšelů města lidem nevadí, a dokonce jsou s nimi spokojeni. Jelikož však mám neodbytný pocit, že posílení retence vody v klobucké kotlině nenastane jen pomocí deště a dotovaných nádrží, ale spíše díky potu a slzám z budoucí marnosti a odříkání nevinných obyvatel, a také protože zvolených zastupitelů s jasnou vizí kam otočit hlavu, až vletí to opečovávané hovno v podobě Domu na rohu do vrtule, je v naší osadě opravdu poskrovnu, nadešel čas rodnému městu a jeho občanům pár řádků věnovat. Jsem už velký kluk a po těch letech vím, že většina obyvatel nežízní po pravdě a klam, který je oslní, v nich umí vzbudit iluze.

Hlavní priority našeho města máme nastaveny zhruba tyto:

– Vylepšení KD Klobučan, ve kterém si ale kde kdo nezahraje;

– Rozšíření lyžařského vleku Jelenovská, protože malá doba ledová začíná příští rok, a kdyby ne, tak můžeme konečně začít s budováním toho zasněžování;

– Retence vody v krajině, ale to vyřešíme brzy, viz odstavec shora a následuje …Dům na rohu, pivovar, pálenice, sušírna, cyklostezky, lavičky a krojované průvody městem, nové logo města, fair trade snídaně,  food festivaly a samozřejmě Cyrilometodějská púť… zapomněl jsem na něco? Možná snědá tíseň v Brumovské ulici, ale ta je v pohodě, neřešíme, neumíme, protože… co kdyby … rasyzmus móre…..

Prozatím nám tady nepadají mosty přes Klobučku, ale po otevření nového hitlermarketu v jeho vestibulu kolabovali týden v kuse slevami a kávičkou zdarma naspeedovaní  důchodci, v jeho  nejbližším  okolí  pak kolabuje stabilně doprava, občas tam na přechodu někoho srazí,  mladí lidé nemají pořád kde bydlet, vysoutěžený veřejný dopravce ARRIVA kolabuje také, základní škola má v hajzlu kanalizaci, podpora místních podnikatelů, které už i tak asi dorazí třetí a čtvrtá vlna EET, spočívá v navýšení  poplatku za stálé parkovací místo a zavedení zcela nového poplatku za reklamu, poddaným, přesto, že třídí jak zjednaní, je navýšen poplatek za odpad, ale jinak nám městečko prosperuje. Zaplať Pán Bůh vyhráli jsme soudy s flanďákama o majetek,  a tak se na pastorační dům bude dál vybírat při očistě  duší v místním, hezky vymalovaném svatostánku, které zasponzorovali konšelé z rozpočtu města, zrušili jsme poplatek ze vstupného (protože vytáhneme peníze z kapes místním) a ládujeme peníze do „užitečných“ a hlavně štědře „dotovaných“ projektů. Vezmu to tedy z jedné vody načisto a po pořádku.

Logo

Poněkud fascinovaně jsem si přečetl stránky design bloku o tom, „kterak klobouk ze znaku putuje do značky“. Dotaz tvůrců této taškařice: „Že my jsme ten klobouk už někde viděli…“, je zbytečný. Viděli. Není to nikdo jiný než  Pan Vajíčko ze staré komunistické reklamy.

Paní soudružka grafická designérka ze z Plzně udělala s hlúpýma valachama životní kauf. Po amputaci obličeje, končetin a balonků prodala tento skvost za 120.000 Klobučanom. Nezbývá než jí pogratulovat, panu Vajíčkovi popřát co nejlepší umístění v grafické soutěži po boku Českého lva, a kdyby to „nedopadlo“, tak se vedení města může pokusit spojit s doktorem Pomahačem do USA, zda by nepomohl na ten výtvor s transplantací nějakého, třeba i hispánského obličeje. Má prý v této oblasti vynikající výsledky.

Bydlení mladým nebo multifunkční dům

Mladé rodiny, studenti po škole, čerstvě dospělí z děcáku ze Smoliny – pro tento segment obyvatelstva sehnat cokoli rozumného v oblasti Klobouk k bydlení je naprosto nemožné. Ne teď, ani před rokem. Stav, který trvá už dobrých deset spíš patnáct let. Spousta měst se vedle sociálního bydlení zaměřuje na výstavbu desítek startovacích bytů za stovky milionů korun pro mladé. Ten vysněný západ jsme nakonec přece jen dohnali. Ne ve mzdách ani kvalitě potravin, ale v nedosažitelnosti bydlení a to zvlášť pro mladou generaci. Narozdíl od jiných měst Klobůčky vyměnily byty (v Lipině) za  Dům na rohu. To je ta nádhera u křižovatky, na kterou už dobrých dvacet let chodí chcát cestou domů návštěvníci restauračního zařízení a absolventi školy života „U Fandy.“ Majitelé si ji ocenili na skoro 7 milionů, je na něj skvělá dotace a v očích všech, kteří pro její odkoupení zvedli ruku, fabrika na peníze. Podnikatelský inkubátor II. monstrum, ke kterému se dá pouze přijet, ale už ne zaparkovat. Předpokládané využití také o lecčems vypovídá.  Evidentně se v tomto městě někomu stýská po hipsterské kavárně s dotovanou fair trade kávičkou, kterou sklidily kvadruplegické děti z Burkina Faso bambusovými kleštičkami ovládanými svěračem, kde budou vysedávat různí neziskoví pracovníci nebo zelení levicoví liberálové a vyplňovat tabulky s žádostmi o granty na pestrý sousedský život či pořádání pouličních veselic ve městě. Do jedné takové jsem se omylem loni v létě na našem náměstí přimotal. Mimo to, že nešlo nikde zaparkovat, zarazil mě cestou do spořitelny neuvěřitelný zápach. Přesně takto je to cítit kolem Lesního hřbitova v Gottwaldově, když tam jedou hořáky krematoria naplno a opilý spalovač mrtvol nenahodí filtry. Jako zdroj jsem odhalil výrobu nějakých multikulturních bio pochoutek v přístřešku, pod kterým postávaly chlupaté  intelektuálky v sandálech a batikovaných sukních. Hodně mě na nich zaujaly náušnice. První jsem ten výrobek nemohl nějak zařadit, ale pak to docvaklo. Byly ze sítek, co se dávají do dřezu, aby tam zachytávaly bordel. Asi nějaké „tvořivé“ odpoledne v RC Kaštánek. Směrem ke gymnáziu se situace evidentně lepšila, protože tam zrovna opravovali silnici a smrad z rozehřátého asfaltu byl při srovnání s tím kulinářským programem doslova osvobozující.

Dům na rohu

Myšlenka minipivovaru je také skvělá, protože pivo je in a cool nápoj po mladé dynamické lidi, hlavně pokud ho vyrobíte v takové minivarně z izomerizovaného chmelového extraktu, řepného cukru a dostatečného množství chlorované vody. Za takový high gravity nápoj pak následuje ještě během noci odměna v podobě známého „u řiti niť, na zemi plachta“. Bonus a poděkování za podporu městského podnikání. Jenom připomínám drobný dopad, který souvisí s čerpáním dotací. Nejen že za ně pořídíte takovou zbytečnou a náklady generující krabici, ale až zjistíte, že to nefunguje, nedokážete se toho zbavit, protože vám běží doba udržitelnosti, jinak bude chtít Svaz sovětských socialistických republik západu své peníze zpět. Finanční úřad nám vysublimoval ku Vsetínu, barák je evidentně opuštěný, navrhuju tam zřídit Podnikatelský inkubátor  III. a přihlásit se pak do Pelhřimova s žádostí o zápis do Czech Book of Records.  Obyvatelé a potenciální zájemci o bydlení ať dál zůstávají snadnou kořistí realitek,  zlodějských úvěrů a hypoték klobucké spořitelny a podobných finančních ústavů. Stavební pozemky na Dlouhé, výborný nápad s menší komplikací. Při současné situaci se jedna parcela včetně výstavby rodinného domu pohybuje za hranicí 5 milionů korun. Pro ty mladší ročníky, aby si něco takového mohly vůbec dovolit, by to znamenalo vystartovat ráno do fabriky kompletovat kabeláž do aut, odpoledne prodávat točený kabanos v Lídlu a přes noc dělat hlídače. Město by ke každé parcele mohlo takovým odvážlivcům zdarma přidávat zrovna místo v kolumbáriu, aby je pozůstalí měli kde pochovat, až jim exekutor a banka všechno sebere.

Volné pokračování Žít s Klobouky II. za 14 dní.

Darek Slavík