Klobůčky – fakt férová snídaně?

Na značku Fair Trade poměrně často narazíte u vybraných druhů potravin, typicky káva, čaj, kakao, ovoce apod. Sděluje kupujícímu, že tyto výrobky byly v rozvojové zemi vykoupeny za tzv. spravedlivou cenu. Producenti, podle organizace Fair Trade, zasluhují dostat za svou práci spravedlivě a dobře zaplaceno, takže součástí členství v systému je vyplácení nějaké sociální prémie, jsou kontrolovány sociální podmínky a je zakázána dětská práce. Zajisté jsou kupující, kterým nákup Fair Trade výrobků za vyšší cenu činí potěšení, mají vnitřní pocit, že udělali něco pro chudé africké, asijské či latinskoamerické zemědělce.

Demonstrují tak svou koupí snahu napravit nespravedlnost mezinárodního obchodu vůči výše uvedeným – hlavním viníkem jsou v jejich očích často nadnárodní korporace.

Producenti Fair Trade mají však jedinou motivaci – maximalizovat zisk. Jejich zaručená cena, která je vyšší než tržní, zároveň vede k nadprodukci a nižší kvalitě. Vyšší produkce vychází z prostého zákona nabídky. Čím vyšší je nabízená cena, tím vyšší je nabízené množství statku. To znamená, že například káva se pěstuje i na méně příhodných místech, čímž trpí logicky kvalita, o kterou výrobce nemusí dbát, protože cena se s kvalitou prostě nezvyšuje.

Ilustrační foto

Neexistuje způsob, jak zpětně zjistit, kolik bylo farmářům ve skutečnosti zaplaceno a zda se na výrobě produktu podílela dětská práce. Děti nepracují na takových farmách z plezíru, ale protože je to v daných zemích jejich nejlepší příležitost. Pokud jim tuto možnost někdo zakáže, určitě jim tím nijak nepolepší.

Nicméně tím hlavním viníkem a překážkou prosperity producentů potravin v chudých zemích je politika západních vlád, které ve formě cel a dovozních kvót chrání své zemědělce. Konkrétně v EU platí, že čím má výrobek vyšší přidanou hodnotu, tím vyšší jsou cla uvalená na tyto dovozy z třetích zemí. Tamním producentům potravin je tak efektivně bráněno dodávat na rozvinuté trhy potravinářské výrobky s vyšší přidanou hodnotou, a tak raději prodávají komoditu s nízkými zisky. Producentům potravin v EU jsou rovněž vypláceny dotace na vývoz přebytků do třetích zemí, kterým pak místní firmy nedokáží cenově konkurovat. Fair Trade je pouze pozlátko, je to další přenášení nákladů znásilněného mezinárodního obchodu na konečné spotřebitele.

Fair Trade je spíše než projektem na spasení třetího světa jen dalším oblbovátkem, který nemá logiku trhu a ekonomiky a musí tedy zákonitě selhat. Tak hezkou snídani s produkty toho „spravedlivého obchodu."

Darek Slavík