Každá mimořádná událost přináší cenné poznatky pro krizové řízení

Ing. Robert Pekaj je mnohaletým odborníkem krizového řízení, který se dosud specializoval zejména na chemické havárie a na krizové a havarijní plánování. Tento obor také externě vyučuje na Katedře logistiky a krizového řízení UTB.  Hned při vyhlášení nouzového stavu v souvislosti s COVID-19 byl hejtmanem Jiřím Čunkem pověřen funkcí tajemníka Bezpečnostní rady Zlínského kraje a krajského krizového štábu. Zejména v prvních týdnech této nové mimořádné události to znamenalo fungovat prakticky non stop, zapomenout na spací režim, koordinovat dodávky ochranných prostředků, které byly naváženy ve dne v noci, nevyjímaje svátky včetně Velikonoc, a také být v kontaktu jak s Ústředním krizovým štábem, tak zároveň s krizovými štáby obcí s rozšířenou působností v regionu, do nichž kraj ochranné prostředky distribuoval přesně podle algoritmu stanoveného Ministerstvem zdravotnictví. Kromě toho kraj vlastním nákupem materiálu zabezpečoval své organizace tam, kde státní dodávky chyběly – zejména sociální služby. Nové zkušenosti přiblížil Robert Pekaj v rozhovoru pro červnové vydání krajského Magazínu 21.

V čem byla epidemie COVID naprosto nová a náročná ve srovnání s událostmi, které jste již v minulosti řešili?

Riziko ohrožení u všech ostatních dosud řešených událostí šlo identifikovat tak, že člověk viděl, co mu hrozí a území se rozdělovalo na zóny postižené nebo „čisté“. Například u povodní známe záplavové lokality, máme historickou zkušenost i matematické modely, kdy jsme schopni spočítat, kam až voda může dosáhnout. Živelné pohromy, jako je vichřice, přijdou, nadělají škodu a odejdou, je po ději. U chemických havárií vidíme valící se dým nebo určité příznaky na rostlinách, uhynulé ptáky na zemi, olejové fleky v řekách, mrtvé ryby, můžeme tedy pozorovat, kam dosáhly toxické účinky. Člověk se má kam „schovat“. Navíc pokud je zamořen chemickou látkou, udělá se mu většinou okamžitě špatně a může to řešit, izolovat se. I u ptačí chřipky byly stáje či drůbežárny, kdy se uzavřela konkrétní farma nebo obec. Existovalo jasné rozhraní. U koronaviru nikdo nevěděl, kde na koho číhá, protože během inkubační doby se virus mohl nepozorovaně rozšiřovat. Proto v případě epidemie je na tom člověk i psychicky hůř, jelikož má strach z něčeho neviditelného, co se nemusí hned projevit. Myslím, že všichni to pociťovali velmi intenzivně i vzhledem k tomu, že plošný nouzový stav s sebou nesl i velký zásah do práv a svobod občanů.

Do jaké míry se počítalo s takovou pandemií v krizových plánech?

Máme k dispozici pandemický plán kraje, projednaný s epidemiologickou komisí. Počítá se v něm s riziky a se systémovými opatřeními, především ve zdravotnictví. Vše je dobře zpracováno. Během COVID-19 však vyvstal problém s materiálním zabezpečením. Za dobu 30 let, kdy se věnuji oboru, nepamatuji takovou potřebu ochranných prostředků. V novodobé historii logistiky se ani netvoří tak velké zásoby, neboť se vychází z toho, že každý je schopen vše rychle sehnat díky leteckému spojení, kamionové přepravě atd. Moderní logistika nepočítá s přeplněnými sklady a s tak obrovskou spotřebu desinfekce, roušek, respirátorů a plášťů, k níž došlo a kterou opravdu nikdo nepředpokládal ani v okolních zemích. Avšak ani do budoucna nelze skladovat obří zásoby, protože všechny prostředky mají určitou omezenou dobu expirace. Někdo se také o ně musí starat, ošetřovat je. Mohou v nich být umrtvené miliardy, a proto je nutná strategie státu, jak do budoucna postupovat. Určitě bude nutné více posílit Sklad státních hmotných rezerv, ale především nasmlouvat u našich firem možnost operativních dodávek. Nemůžeme spoléhat na cizí státy, protože v nouzovém stavu každý vyhlašuje embargo na vývoz a drží zásoby pro své obyvatele.

Jsme už dnes připraveni i na zvládnutí případných dalších epidemií?

Určitě ano. Všechny typy událostí, které jsme v regionu řešili: od povodní, přes africký mor prasat, ptačí chřipku, metylalkohol až po výbuch Vlachovice-Vrbětice, nám poskytují cenné zkušenosti ohledně způsobu řízení a režimových opatření, přičemž každá má své specifické znaky a vyžaduje schopnost improvizace a rychlého rozhodování včetně toho, kteří odborníci musí nastoupit do týmu stálé pracovní skupiny krizového štábu. Právě na lidech ochotných a schopných fungovat v těžkých podmínkách stojí naše práce.

Za rozhovor poděkovala

Helena Mráčková

ZDROJ: Magazín 21/červen 2020