Hasiči z Ústí u Vsetína slavili 100 let existence

Takřka dennodenně nás dění doma i ve světě opakovaně přesvědčuje o nezastupitelnosti vzácného druhu člověka, který, ať už jako profesionál, a snad ještě o to více jako dobrovolník, pomáhá lidem kolem sebe s nasazením toho nejvzácnějšího, co má – vlastního života.

Hasiči jsou, a pro každého by měli být, hrdinové. V dnešní zhrublé a stále více pomatené době je velmi složité vyhnout se tupcům urážejícím cokoliv dobrého a přínosného. Podobně možná řada lidí považuje u hasičů a hasiček označení za hrdiny jako nadsazené. Lidé zjistí pravdivost označení mnohdy až ve chvíli, kdy hasiči jsou jediní, kteří zůstali a pomáhají, i kdyby je člověk, který volá o pomoc, den předtím zesměšňoval nebo urážel. Naštěstí je pořád hromada těch, kteří dobře vědí, komu přijde vzdát hold. Ti svou účastí na oslavách přišli podpořit své hrdiny, i když je běžně oslovují jako sobě rovné, jak to žádá přirozenost. Chvíle oslav můžete sledovat ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku.

Hasiči z Ústí u Vsetína slavili 100 let existence. Foto: Radomír Dolanský, fotogalerie ZDE

Hasičský sbor v Ústí u Vsetína je jeden z mladších sborů v okolí, svou členskou základnou asi odpovídající velikosti obce. První zmínka o vzniku hasičského sboru v Ústí u Vsetína je uvedena v obecní kronice, kdy se zastupitelé 23. ledna 1921 usnesli, aby se konaly přípravy k založení dobrovolného sboru hasičského v obci. Dne 13. února 1921 svolala obecní rada do místního hostince schůzi občanů. Promluvil zde náčelník hasičské župy vsetínské František Plachý, v civilním životě řídící učitel z Liptálu. Hned po přednášce se v obci ustanovil sbor dobrovolných hasičů a byli zvoleni funkcionáři sboru. Do sboru se přihlásilo 30 členů pod vedením náčelníka Jana Trlice z č.p. 27.

Tímto základním historickým ohlédnutím přivítal na slavnostní schůzi k oslavám stého výročí založení sboru členy a hosty starosta SDH Ústí u Vsetína Libor Dvořák. V první řadě přivítal zástupce zřizovatele, starostu obce Zdeňka Srněnského a vzácné hosty spřátelených sborů z Nového Hrozenkova, zástupce družebního sboru z obce Ústí poblíž Teplic nad Bečvou, z Janové, ze Lhoty u Vsetína, z Jasenky, ze Vsetína, z Rokytnice, za OSH Vsetín přivítal starosta Dvořák Kateřinu Blinkovou a samozřejmě členy místního hasičského sboru, kterých je po sto letech o tři více než v roce 1921, tedy 33. V úvodu přítomní uctili minutou ticha památku bratrů a sester, kteří se dnešního slavnostního dne nedožili.

Hasiči z Ústí u Vsetína slavili 100 let existence. Foto: Radomír Dolanský, fotogalerie ZDE

Ve shrnutí činnosti za celých sto let se samozřejmě nacházela období úspěchů i neúspěchů, tu větší podpory obce, tu zase téměř nezájmu o existenci sboru, jak už to během ubíhajících let bývá. Přestože ústecký sbor není příliš početný, vlastní poměrně kvalitní výzbroj, kdy asi nejdůležitější jsou čerpadla pro občasné záplavy především z říčky Senice. Přibližně v posledním desetiletí, díky evropským dotacím, prošla rekonstrukcí hasičská zbrojnice, obec zakoupila pro hasiče obytný kontejner jako zázemí sboru, ale přibyla i řada technického vybavení pro boj s požáry a přírodními kalamitami. Podpora obce je v současnosti zcela nesporná, ale k nezaplacení jsou stovky hodin, které členové tráví při repasích a věčných opravách těch kusů techniky, které se již nepočítají mezi moderní zařízení zbrojnice. V tomto ohledu je pro ústecký sbor nemalým přínosem její starosta Libor Dvořák, jehož koníčkem je právě historická hasičská technika.

V závěru slavnostní schůze byl za 20 let činnosti ve sboru vyznamenán Ivo Nohavica. Po zdravicích hostů a malém sladkém pohoštění ke kávě, se oslavy přenesly pod modré a slunečné nebe ve sportovním a společenském areálu obce. Zde, mezi moderní i historickou technikou hasičských sborů, nastalo slavnostní fotografování, představení nového praporu ústeckého sboru a pak již opravdové oslavy stoletého výročí. Přátelé myslivci z Mysliveckého sdružení Janová – Ústí ulovili v okolních lesích kus masa, od Baby Yagy si zapůjčili velekotel a jako odborníci na slovo vzatí vyrobili srnčí guláš, jehož hladina začala povážlivě klesat v závislosti na neustávající frontě. Do areálu totiž během odpoledne přicházeli pozdravit své hasiče místní i přespolní občané, aby si, mimo jiné, mohli včas předat co nejvíce informací, než jim to zase nějaký mocichtivý politik zatrhne.

Hasiči z Ústí u Vsetína slavili 100 let existence. Foto: Radomír Dolanský, fotogalerie ZDE

Vyjma guláše a naplněné udírny, nezměrných zásob valašské tekuté svátosti podávané panem hasičským starostou a stolů zkrášlovaných dalším valašským zázrakem – frgály, probíhaly v areálu ukázky hasičské techniky v akci. Například účinnost vodního děla, podobného, které je používané běžně spíše jinými složkami při rozmluvách o svobodě shromažďování, budila úctu u všech přítomných. Hned poté však nastaly Vánoce pro děti a filmové žně pro mobily rodičů. Na rozpálený asfalt začala vytékat bělostná šlehačka měnící se v pěnu. Děti i rodiče zpočátku nedůvěřivě naslouchali řečem o nezávadnosti hmoty, ale po názorné ukázce a několika prvních odvážlivcích nastaly zimní radovánky v létě. To bylo zářících očí a radosti!

Zdejší jednotka však musela přítomné občany přesvědčit, že dovedou opravdu zasáhnout, když je potřeba. V areálu došlo k požáru domečku a v tom již všichni zaslechli houkající sirénu hasičského auta, které v plné rychlosti najíždělo k požáru. Natažení hadic bylo dílem okamžiku a požár se stal minulostí. A protože nějaká voda v cisterně zbyla, ozvalo se po chvíli nadšené pištění a ječení, když se na děti začala snášet vodní mlha.

Ať nám ústečtí hasiči i v další stovce let přinášejí jenom radost a zábavu, ať trpí pouze na cvičišti a jinak se válejí a jsou bez práce. A když už to jinak nepůjde, tak ať pořád platí: Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci a vlasti ku prospěchu! A za těch uplynulých sto let velké díky bratrům a sestrám, kteří prošli řadami Sboru dobrovolných hasičů Ústí.

Radomír Dolanský