Hasiči z Rokytnice slavili 120 let svého sboru

Samostatná obec Roketnice dala vzniknout hasičskému sboru v roce 1904 na popud c. k. okresního hejtmanství ve Valašském Meziříčí. První ustavující hromada proběhla 4. dubna 1904 v hospodě u slečny Petřivalské (donedávna známé jako hospoda Pod Lipkami). Lety se Roketnice změnila na Rokytnici a roku 1950 se stala částí města Vsetín, ale hasičský sbor zůstal až dodnes samostanou jednotkou SDH Vsetín – Rokytnice.

Stovky hodin příprav, dohod a jednání. Řízení desítek dobrovolníků ze sboru, ale i přátel hasičů, rozdělování úkolů, zajišťování každé maličkosti. Zvaní hostů, kontrola itineráře celé akce. To všechno kontrolovaly a koordinovaly starostka sboru Hana Václavíková a náměstkyně starostky Lucie Malá s nejbližšími spolupracovníky. Teprve až po 22:00 hodině po akci se zcela potvrdilo to, co starostka podvědomě věděla dávno. Že velí perfektnímu týmu srdcařů, nadšenců a přátel, na které je spolehnutí jako na hasiče, ale i jako na lidi. A to je dnes čím dál vzácnější zjištění, na druhou stranu hrdost a pýcha, že tohle jsou naši bratři a sestry.

Krátce po 13:00 hodině se zaplnil sál stále ještě nové hasičské zbrojnice předsedajícími a především členy a členkami sboru a vzácnými hosty. Za město Vsetín přijel gratulovat starosta města a senátor Jiří Čunek s místostarosty Jiřím Růžičkou a Petrem Kudlíkem. Za výkonný výbor OSH Vsetín a okrsek č. 1 přijel pozdravit oslavence Michal Lukáš. Lucie Malá jako organizátorka a moderátorka slavnostní schůze dále přivítala hosty ze spřátelených sborů.

Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Lucie Malá požádala v první řadě všechny přítomné, aby chvílí ticha uctili památku bratrů a sester hasičů, kteří již nejsou mezi námi. Poté následoval přípitek nejen k uctění 120 let práce a utváření společenského života předchozích generací hasičů, ale i k oslavě jubilea. Slavnostní přípitek pronesl Igor Goláň, velitel výjezdové jednotky. Samozřejmě se připíjelo valašskou svátostí, která je nesrovnatelně více považovaná než bublinky z oblasti Champagne. Vybídl přítomné, aby pozdvihli štamprky, když tu se u předsednického stolu ozvalo: „My nemáme!“ To se připomnělo hasičské mládí Rokytnice. Všichni propukli v smích a starosta Čunek jejich choutky utnul také se smíchem: „Vy máte kofolu, děcka.“ Pak se všichni navzájem štrngnutím a pohledem do očí pozdravili a popřáli sboru vše nejlepší: „Na sbor a na zdraví.“ Celé slavnostní odpoledne můžete zhlédnout v přebohaté fotogalerii, která je součástí tohoto článku.

Jiří Čunek předal starostce Haně Václavíkové dárkový koš se slovy: „To je jen pro vás.“ Vzápětí, když si uvědomil, jak to zní, urychleně dodal: „Jako pro sbor,“ a zase zavdal příčinu k smíchu. Hned na úvod položil všem přítomným hasičům zapeklitou otázku, zda si myslí, že jsou hasiči více zapotřebí dnes než v dobách svého vzniku? Odpověděl za hasiče vlastním názorem, že dnes jsou mnohem více potřební než před těmi sto až sto padesáti lety, kdy v našem regionu vznikaly hasičské sbory. Nejen proto, že v samých počátcích hasičské historie se lidé stále z velké části spoléhali na sebe a na sousedy. Ale tehdy nikdo nevolal hasiče, že má kočku na stromě, nikdo je nevolal, že si zabouchl dveře od bytu nebo že někde někdo zapadl poněkud pod vlivem a nemohl se dostat ven… Podle starosty Čunka je to především tím, že dnes si lidé již nepomáhají jako tehdy. Ale taky je to asi ne vždy zrovna rozumnými změnami ve společnosti, kdy si musíme stále více dávat pozor na to, jak se vyjadřujeme, místo abychom řešili zásadní problémy, kdy se ve škole bojí učitelé na dítě jen křivě podívat, natož na ně zvýšit hlas a doma už vůbec ne. Zrušila se základní vojenská služba a nevzniklo nic, co by dětem vštěpovalo řád, úctu k autoritám a základní vlastnosti k přežití v kritických situacích. Proto, jak řekl Jiří Čunek, jsou dobrovolní hasiči i na poli práce s mládeží asi jedinou masovou organizací, která děti dovede vychovat k řádu, nadchnout je pro soutěž bez ohledu na tělesné předpoklady, a to je pro společnost nesmírně důležité.

Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Dále Jiří Čunek krátce vzpomněl historii vzniku nové zbrojnice, kterou s místními hasiči slavnostně otevřel 10. 10. 2021. Uvedl, že za jeho tehdejšího starostování se začalo mluvit o nutnosti postavit novou zbrojnici, přistoupilo se k realizaci, a za starostování Jiřího Růžičky se nová hasičská zbrojnice v Rokytnici postavila. Mezitím byly měsíce a roky bojů mnohdy s větrnými mlýny, do kterých se neúnavně pouštěl bratr Josef Mucha někdy s podporou města, někdy musel přesvědčovat o kvalitě a nutnosti záměru i město. Vybojoval se krůček a zase přišel další problém. Proti se postavili i někteří sousedé, došlo až k soudům. Nakonec se podařilo všechny překážky překonat a nová hasičská zbrojnice se stala skutečností.

Po starostovi a senátorovi Jiřím Čunkovi, který se omluvil a spěchal plnit svůj další náročný program, přednesla příspěvek starostka rokytnického sboru Hana Václavíková jeho mnohaletou historii. Sbor prošel za ta léta řadou státních politických změn, jeho členové zažili dvě světové války a bez ohledu na veškeré změny bylo pro muže a ženy pod patronem hasičů Svatým Floriánem hlavním krédem to, co platí dodnes: „BOHU KE CTI, BLIŽNÍMU KU POMOCI A VLASTI KU PROSPĚCHU“. Kdyby se tímto krédem řídili všichni lidé, svět by vypadal úplně jinak. Nebo alespoň naše republika. Starostka Václavíková se speciálně zmínila o úspěších rokytnické mládeže. Práce s mládeží má ve sboru dlouholetou tradici a o úspěších svědčí stovky pohárů a cen ve vitrínách v zasedací místnosti. SDH Vsetín – Rokytnice se dokonce podařilo to, o čem druzí jen sní. Jejich děti se změnily v slečny, chlapce, obojí vyrostli v ženy a muže, řada jich přesto zůstává věrná i nadále rodnému sboru. Dovedli skloubit život a zájmy mladých lidí nebo své první lásky s láskou k hasičským soutěžím a partě, která je prostě jedinečná. Na práci s mládeží můžou být v Rokytnici právem pyšní.

Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Kvalitní práci sboru dokazuje velká řada oceněných hasičů od největších pamětníků až po mládež. Následovala diskuse, kde si slovo vzal Josef Mucha, jedna z ikon rokytnického sboru. Již první věta byla téměř neuvěřitelná: „Máme sto dvacet roků,“ konstatoval Josef Mucha. „Z toho šedesát roků su u hasičů.“ Nabídl všem přítomným, že jim krátce povypráví o dobách ve sboru, které pamatuje jako dítě. V dobách, kdy jej otec brával na cvičení, tedy ještě před započetím jeho členství, v pět hodin ráno nasedl pan Laža (jeden ze starostů SDH – Pavel Laža) na kolo a objížděl Rokytnici s trubkou, kdy všude troubil signál, že bude cvičení. V šest hodin se chlapi sešli u zbrojnice, vytáhli stříkačku a jeli do míst, kde bylo nejvíc dřevěnic. Tam cvičili, jak nejjednodušeji a nejrychleji dostat vodu ke stříkačce. Přitom zavlažili zahrádky místním babičkám, které je za to velebily. Po takovém cvičení vše uklidili a stihli ještě na půl desátou do kostela. Takových zážitků uvedl Josef Mucha ještě několik.

Zdravice byly samozřejmě plné chvály, ale i peprného humoru, který je hasičům vlastní. Například Vít Kopecký z Janové popřál rokytnickým hasičům dalších 120 let a vyslovil naději, že už se v tomto složení nesejdou, poněvadž by to asi nebyl příjemný pohled. Jen tak mimochodem prohodil, že Janová už slavila 125. výročí vzniku a už to začalo. Další zdravice mířili přáním k rokytnickým a jen tak mezi řečí, vždy někdo prohodil, že Janová se sice chlubí 125. výročím, ale oni… Prostě kluci se začali poměřovat jako v Knoflíkové válce a holky se jen chichotaly, co to ti kluci zase tropí.

Pak si vzal slovo valašský maršál nekorektního humoru Michal Lukáš. Oblíbenec mnoha kamarádů hasičů a dokonce, když prochází ulicemi, babičky se křižují a šeptají: „Chvalapanubohu, že tu máme eště takého ogara, kerý dovede srandovať ludsky, jak to známe celý život.“ Jinak vážený člen výkonného výboru OSH Vsetín a host za okrsek č. 1 Vsetín, hned na úvod slíbil, že on na 240. výročí do Rokytnice určitě přijde. Ale to už se z maršála humoru změnil na člověka, který se zase v Michalu Lukášovi tak často nevidí. Vzdal hold Josefu Muchovi a dalším podobným postavám z jiných sborů, kdy zmínil, že je opravdu šťastný, že mohl tyto lidi potkat. Hasiče, kteří jej formovali nejen po stránce hasičské, ale i v životě. Vzpomněl i Jana Bělíčka staršího, Jiřího Pončíka, kteří byli podle Michala Lukáše pro hasiče vzorem, a přiznal, že jsou to osobnosti, ke kterým s úctou vzhlížel. Učil se od nich lidskosti a vzájemnosti mezi hasiči, učil se respektu mezi hasiči a pomoci mezi sbory jako samozřejmosti.

Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Opravdu krásný vzkaz všem hasičům přednesla Jana Blinková, dlouholetá členka SDH Vsetín – Rokytnice, v jejichž hasičských šlépějích kráčí i dvě dcery Kateřina a Zuzana. V první řadě poděkovala předkům, kteří sbor založili a rozvíjeli. Poděkovala cérkám a trenérům, kteří trénují malé děti, což je v dnešní hektické době velká oběť. Připomněla, že v minulosti bylo v Rokytnici mnoho jiných spolků, které se staraly o kulturní vyžití místních obyvatel. Dnes jsou hasiči jediným spolkem, který zde zůstal a dělá pořád akce pro lidi. Proto je zapotřebí si i tohoto mimohasičského dobrovolnictví vážit. Za to Jana Blinková poděkovala úplně všem. Slavnostní schůzi zakončil samozřejmě slavnostní oběd.

Po obědě se všichni přítomní členové i s hosty sešli před hasičskou zbrojnicí, kde proběhlo společné fotografování. Vše probíhalo tak, jak to při oficiálním fotografování probíhá, dokud valašskému maršálovi nekorektního humoru opět nevyletěly ruce nahoru, prý aby foto trochu oživil. Napřed se všichni nevěřícně dívali, copak se to děje a nikdo se nehrnul narušovat vážnost okamžiku. Ale pak se zvedly další paprče, další a další, lidé juchali, pokřikovali a hasičská mládež v předních řadách se dívala, jestli tady není něco špatně. Jestli by neměli dělat skopičiny oni a nikoliv dospělí?

Ale to už se do boje s ohněm chystala rokytnická statečná srdce – přípravka. Sice vzrůstem asi nejmenší, ale nadšením překonávající mnohé dospěláky. Oheň vzplál nad střechou domu, siréna zahoukala a z vrat zbrojnice vyběhla armáda hasičů s helmami asi tak metr nad zemí. Neohroženě se vrhali vstříc záchraně majetku svých bližních. Sice ještě neuměli číst, ale v krvi už měli zakódováno – bližnímu ku pomoci. Nasadili a natáhli hadice a družstva již běžela zaujmout pozice u požáru. Voda stříkala, oheň se zmenšoval. Vyčerpané jednotlivce u proudnice střídaly čerstvé síly a za chvíli nebylo po ohni ani památky. Družstvo se poté seřadilo a s cedulí Mucha team kráčeli za svým hasičským kouzelným dědečkem, aby si s ním plácli za dobře odvedenou práci. Všechno sledovaly desítky mobilů zaznamenávajících akci ve Full HD nebo dokonce i ve 4K.

To už se však chystali mladší hasiči k převedení hasičského sportu nazývaného štafety dvojic. Zde se hodnotí především rychlost se zručností. I tito mladí hasiči si vysloužili potlesk publika. Mezitím se již chystala základna pro předvedení hasičského útoku. V poněkud těsných prostorách museli mladí hasiči zvolit pro ukázku požárního útoku poněkud jiný vzorec, ale když se chce, všechno jde. Bylo odstartováno a družstvo vyběhlo k mašině. Každý jednotlivec si plnil své povinnosti a celek šlapal jako švýcarské hodinky. Béčkař, rozdělovač, spojkař a proudaři vyběhli na stanoviště, košař ke kádi a strojník čekal na vodu poté, co nasadil savici na stroj. Nastal problém. Voda se nedostala do savice napoprvé, tak musela pomoci samotná náměstkyně starostky Lucie Malá úplně jiná, převlečená ze slavnostní uniformy do pracovního. Vše nakonec fungovalo OK. Parta mladých hasičů u mašiny se nakonec i zasmála, když nic netušící divačka schytala spršku při odsávání vzduchu z mašiny.

Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Trochu bokem předváděcí plochy stáli skryti krásní statní koně, patřičně nazdobení ke spanilé jízdě s historickou stříkačkou, kterou přivezli dobrovolníci ze Semetína. Zatím se díváme na podobné zásahy jako na relikt minulosti, ale možná, při pokračujícím zeleném šílenství, budou hasiči nuceni opět sáhnout po technice více než sto let staré. Možná ani ty koně nebudou moci použít, protože koblihy a plyny – to je nepřípustné.

Jinak byl však příjezd spřežení s hasiči na stříkačce opravdu úžasný. Spřežení zastavilo, hasiči odpojili stříkačku a připravili vše k hašení. Ale pozor! Základem dobré kvalitní práce hasičů je bezpečnost zasahujících a teprve pak záchrana. Proto, ať si hoří jak chce, velitel nechal nastoupit posádku v řad a jednomu po druhém podával léčivý trnkový sirup pro zvýšení kvality zásahu. Pak si zavdal i sám velitel a konečně se mohlo jít hasit. Když nic nehořelo, hasili hasiči alespoň nažhavené děti.

Po vystoupení historických hasičů se děti dočkaly pěnového sněhu. Když došel, dobře posloužila i vodní mlha. Na druhé straně zbrojnice se zatím zaplnil prostor výletiště, kde byly v nabídce spousty pochoutek, z nichž asi nejrychleji mizel guláš nebo langoše. K tomu pouštěl hudbu DJ a jen čekal, až přijde čas a lidem se zachce tance. Oslavy 120 let hasičského sboru v Rokytnici stály opravdu za to, jak při slavnostní schůzi, tak při ukázkách a setkání s občany.

text a foto: Radomír Dolanský