Exkluzivní svatbový čaj o páté v Janové
Tentokrát byl čaj o páté v Janové opravdu v mnoha směrech plusově výjimečný. Oproti poslednímu čaji, který se ještě pořádal v období vrcholného politického a mediálního strašení, ale i reálné skutečnosti prodlévání viru v republice, tentokrát to bylo opravdu svobodné a radostné setkání.
Na účastnících byla opravdu viditelná radost, jakoby necelý půlrok znamenal několik let. Mladší ročníky se možná ironicky ušklíbnou, ale jak roky přibývají, čas utíká rychleji a i shledání po několika měsících začínají být vzácností. Navíc, podle škatulek se na čaj o páté chodí vesměs bavit ohrožená skupina občanů. Jak perfektní program a zábavu dovedou lidé věkem zkušení vytvořit, jak úžasné kostýmy a scénáře i herecký výkon v naprosto amatérském a přesto úžasném provedení dovedou předvést, se můžete přesvědčit na dostatečném množství fotografií ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku.
Hned při příchodu získal každý účastník na hruď snítku myrty se slovy, že jde o vítání jara, bílá stužka je prý mír a nevinnost… Jak se nám od médií jakákoliv věková skupina bleskově učí používat nepravdivé, mlžící a zavádějící informace. Nepadlo ani slovo o nějakém svatbovém čaji o páté. Kdeby, prostě jen radost a sranda. Další jaro a vyhlídka na prohřátí koster. My a balamutit vás? Oficiálně byli všichni zváni na čistě společenský čaj bez přívlastku, prostě se jen vybláznit a poobjímat po dlouhotrvajícím domácím vězení. Takže to vlastně mohlo vypadat, jako italské setkání mafiánů po propuštění z basy. Právě proto se pustila řada hostů do zpěvu skoro ještě dříve, než stačil Laďa Stančík ze Semetína hrábnout do kláves a rozezvučet své hlasové zařízení v hrdle. Ta radost ze života byla opravdu cítit ve vzduchu, plížila se mezi stoly a napadala každého bez výjimky, podobně jako její neviditelný nepřítel a předchůdce virus. Ještě něčím zásadním byl tento den zvláštní. Dlouholetý provozovatel a spolumajitel kavárny ZZJM Jaroslav Machalec předal oficiálně otěže vedení své dceři a zeťovi a rej v podniku již sledoval pouze jako spokojený důchodce.
Všechny přivítala Karla Vašťáková, jedna z trojice hlavních pořadatelek, jejichž nápady získávají čaj od čaje profesionálnější razítko kvality. Poté začala neorganizovaná a nefalšovaná zábava a čas utíkal ve výtečné náladě jako zběsilý, takže si, vyjma zasvěcených, nikdo nevšiml, že pořadatelky s doprovodem po necelých dvou hodinách tanečního reje zmizely. Po chvíli Laďa Stančík dohrál rundu a místností se rozezněl svatební pochod. Zpočátku většina přítomných vůbec nereagovala, dokonce si ani nevšimli malého svatebního průvodu. Teprve výkřiky překvapení a sílící smích a povyk všem napověděl, že se děje něco zvláštního. Doslova superzvláštního.
Za páterem, který vypadal jako vystřižený z peruánského kostela Iglesia de la Compañía de Jesús v Cuzcu, přicházela abatyše, která zase jakoby z oka vypadla Whoopi Goldberg v roli filmu Sestra v akci. A jako vrchol celého dění přicházeli ženich Antonín Držmíšek s nevěstou Mařenkou Kuropatovou. Takto za všeobecného povyku, blýskání mobilů a potlesku obkroužili v sále několik kol, než se připravili na obřad sezdání. Dle důkazních fotografií Tonda Držmíšek zjevně míšek neudržel a již před oddáním rukou na zadní části nevěsty zkoušel kvalitu materiálu. Ovšem cudná nevěsta se nedala a šmátravou pracku ihned odehnala. Ovšem při dotazu pátera, jak je připravena na svatební noc cudnost najednou zmizela a Mařenka Kuropatová zvedla sukně a chlubila se úžasným erotickým podvazkem a krajkovými bombarďáky. Tonda Držmíšek se snažil předváděčku prodloužit, ale nyní zasáhla abatyše, která přispěchala s prstýnky. A mělo dojít na polibek. Ačkoliv páter žijící v celibátu znalecky prohodil, že menší vzrůst ženicha se v posteli srovná, k polibku si Franta Držmíšek přivlekl žebřík a teprve pak se novomanželé mohli oddat vášnivému líbání.
Úžasná parodie na svatbu však byla pouhou předehrou pro dvě svatby opravdické. V sále se nacházely dvě dvojice, z nichž jedna slavila zlatou svatbu a druhá dokonce diamantovou. Takže nyní došlo k opakovanému obřadu v prvním případě po padesáti a v druhém po šedesáti letech. A samozřejmě vše bylo stvrzeno manželskými polibky. Poté byly všechny tři manželské dvojice uvrhnuty do kruhu přátel k svatebnímu sólu.
Tento jedinečný zážitek na čaji o páté byl završen vylosováním tří šťastlivců, kteří dostali něco jako svatební dary. Dalším velkým překvapením pro slavící manželské dvojice byly svatební laskonky, které pro každého hosta vyrobily rovněž hvězdy večera, pořadatelky. Jedno je jisté – tento čaj o páté dlouho neupadne v zapomnění.
Radomír Dolanský