EU parlament schválil směrnici o zbraních

Evropská komise, oficiálně v odezvě na teroristické útoky ve Francii, navrhla ve svém „Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 91/477 / EHS o kontrole nabývání zbraní a střeliva", zveřejněné 18. 11. 2015, omezení prodeje a držení zbraní v EU, tedy omezení svobod a práv svých vlastních občanů.

Na základě směrnice se omezí držení krátkých poloautomatických zbraní se zásobníkem na více než dvacet nábojů a dlouhých poloautomatických zbraní se zásobníkem na více než deset nábojů, nelegální se stanou dlouhé střelné zbraně se skládací či teleskopickou pažbou a registrace se bude týkat i zbraní upravených pro slepé náboje. Repliky historických zbraní pak budou muset být uloženy v trezoru či zaregistrovány na policii a i zde budou muset mít majitelé nově zbrojní průkaz.

Až doposud jsem si troufnul tvrdit, že Evropská unie nezaútočila na své občany přímo, ale nyní zcela evidentně přehodila na vyšší level a rozhodla se vzít lidem legálně získané prostředky k tomu, aby bránili svůj život a majetek.

Paradoxem v daném případě je především skutečnost, že lidé si zbraně v poslední době začali pořizovat především kvůli rizikům plynoucích ze selhání Schengenu, evropské imigrační politiky a čím dál méně schopných silových složek státu.

Absurdnost celého spočívá především v tom, že Evropská komise není absolutně schopna a nyní již zcela evidentně ani ochotna udělat cokoli pro zvýšení bezpečnosti svých občanů, navrhne odzbrojení a už v průběhu jednání doslova před zraky všech zúčastněných ukáže, že zástupci Komise nemají pro celý tento proces žádný rozumný podklad, ale navíc zcela vědomě lžou a je jim to vlastně úplně jedno. Za takových okolností je více než pravděpodobné, že bude rozhodovat čím dál více iracionálně, podobně jako komunisti na konci svého neslavného vládnutí. Prostě a jednoduše hodili za hlavu pojmy jako přiměřenost, účelnost, racionalita, vydali se na cestu podle vlastních pseudozásad a máme tady jednoznačnou konfrontaci v jasném stylu kdo s koho.

Klidně si můžete říct, nějaké zbraně, co je mi po tom, žádné nemám, důvěřuji policii…jenomže příště vám taky možná zabaví váš dům, protože v něm málo bydlíte, máte v něm místo a přidělí ho nějaké preferované společenské skupině a těm je přece třeba pomáhat. Malinko si zavěštím. Představitelé vlády i opozice momentálně tvrdí že byli proti. Postupem času začnou establishmentová media tak nějak svorně tvrdit, že vlastně o nic nejde…už včera jsem zaznamenal článek, že myslivců se vlastně tato úprava nijak nedotkne. Následovat bude několik statí na slovo vzatých odborníků, že je to na Západě normální, nemít zbraň, určitě poklesne násilí a následovat bude fáze implementace tohoto paskvilu do lokální legislativy, která pod hrozbou tvrdých sankcí bude toto omezení držení zbraní vynucovat a vláda vše doprovodí pláčem a prohlášením, že stejně nemohli nic dělat.

Předpokládám, že nikdo z nás není tak naivní, že by snad naši současní vládní představitelé mysleli vážně řeči, že najdou cestu, aby si občané mohli své zbraně ponechat. Nic takového nemají v úmyslu a nikdy neměli a jde jim jen o krátkodobé uchlácholení veřejnosti a obyčejné předvolební lhaní.

Jen si dovoluji připomenout, že v našich dějinách jde o třetí omezení práva občanů v této oblasti. Jako první přišlo drastické omezení v době III. říše a poté za komunistického režimu. A teď přichází třetí, od Evropské unie. Tuto symboliku ještě podtrhuje datum schválení směrnice, v předvečer 15. 3.

Kdo zapomene svou minulost, bude nucen si ji zopakovat
Před sedmdesáti osmi lety, 15. března 1939, definitivně zaniklo předválečné Československo. Německá armáda vpochodovala do okleštěného zbytku ČSR, aby vzápětí vznikl Protektorát Čechy a Morava. Na titulní straně této směrnice mi už jen chybí fotografie z tohoto roku. Adolf Hitler, zpupně hledícího z oken Hradu na Prahu. Celé to evokuje podobnost se současnou, stále výraznější snahou Německa převzít řízení Evropy, tentokrát cestou ovládnutí Evropské unie. Významným odkazem této doby je také historicky jasně definovaná a doložitelná skutečnost, že soužití dvou národů, z nichž jeden odmítá integraci, nemůže skončit jinak než katastrofou, bez jakékoli šance na kompromis a to i přesto, že jsme s Němci měli shodné kulturní kořeny. Pro soužití s lidmi z Blízkého východu a Afriky pak toto platí dvojnásob.

Budou li zbraně postaveny mimo zákon, budou je mít jen ti, kdo mimo zákon stojí
EU tvrdí, že toto omezení práv je jen naše dobro, protože nás bude chránit před terorismem. Dospět k takto úplně zcestné myšlence na základě nějakých pochybných a zvrácených konstruktů v domnění, že terorista a zločinec nakupuje zbraně v legálních obchodech a registruje je na příslušných odděleních policie může opravdu jen totálně vyšinutý jedinec. Mimochodem drtivá většina našich europoslanců byla striktně proti, pro hlasovali Štětina, Keller a Niedermayer. Tito tři asi v duchu hesla ,,zítra ráno vstanu a něco zakážu".
Zařadili se tak po bok ostatních individuí z Europarlamentu, kteří se považují za nejpovolanější k řízení životů běžných lidiček, těch, z jejich pohledu hlupáků, kteří vlastně ani nerozumí tomu, co chtějí a co je pro ně vlastně dobré. Evropská unie našla pro takovéto ,,učence,, opravdu plnohodnotné uplatnění, umožňuje jim dokonce víc než důstojně přežít a jejich děti pak vystudovat a rozšířit již tak početnou armádu sociálních antropologů, urbanistických ekologů, casualplayerů a youtuberů. Myslím, že už toho projektu ambiciózních levičáků bylo dost.

Tato opravdu kontroverzní směrnice občany neochrání před ničím a i méně vzdělaný člověk ví, že s teroristy nelze nic vybojovat pomocí razítek a už vůbec ne jim takto jakkoli reálně omezit přístup ke zbraním. Buď je už dávno mají, nebo si je obstarají nelegálním způsobem, konec konců ostatně jako vždy.

Ona se totiž nezadržitelně blíží doba, kdy se kdokoli z nás nebo našich blízkých může stát obětí útoku, který samozřejmě nebude mít nic společného s terorismem, islámem a bude spáchán duševně narušeným jedincem a teď po novu ještě omámeným návykovými látkami nejlépe v kombinaci kokain, marihuana a chlast. V duchu křesťanských tradic by jsme se měli začít pomalu, ale jistě učit odpouštět. Já osobně Věřím, že člověk by měl umět druhému odpustit, ale na druhé straně, by jsem u toho rád a viditelně držel ruku na pistoli, aby si to ten druhý náhodou nějak špatně nevyložil. Pro tu jistotu…. A pokud zase přijde nějaký Peršan a tu pistoli bude chtít, dostane se mu stejné odpovědi jako Xerxesovi od Sparťana Leónidase……. MOLON LABE

a ještě něco závěrem

V Nizozemí máme po volbách a je s podivem, že kvičící komentátory a redaktory slavnostně informující o naprostém propadu nacionalisty a radikála Geerta Wilderse nijak nevzrušila jiná věc. V těchhle volbách totiž mimo vítěze, stranu VVD, ještě uspěl někdo jiný. Strana DENK získala v Amsterdamu 7,5 procenta. V roce 2012 ještě ani neexistovala. Vznikla v roce 2015 a za pouhé dva roky existence dostala tři křesla.

Lidé si v Nizozemí do parlamentu zvolili pravého radikála – islámského, který se netají nevraživostí k Židům. Je to poprvé, kdy se v zemi, která je členem EU dostala do parlamentu čistě muslimská strana. Součástí programu DENKu, který však média samou radostí nad prohrou Wilderse nezveřejňují, je, mimo jiné, zřízení protirasistické policie a celostátního rejstříku usvědčených rasistů, kteří by nesměli být zaměstnáni ve veřejné sféře. A to není zdaleka vše. Její předseda Tunahan Kuzu se dokonce nechal slyšet, že nikdy nepodá ruku Židovi, což prokázal při schůzi s premiérem Izraele Netanjahuem. Strana také žádá, aby se přestalo používat slovo „přistěhovalci", protože to nové občany Nizozemska stigmatizuje.
Vzhledem k opravdu nadprůměrné plodnosti a porodnosti voličů a počtu nově přijatých…… co bude v těch volbách příštích a dalších? Až se pak tato strana stane dostatečně silnou k tomu, aby v holandském parlamentu začala účinně prosazovat „ práva" svých voličů, bude opravdu hodně zajímavé. A jaká práva to budou, myslím, že není až tak těžké odhadovat!

Thomas Kulidakis 16. března k Nizozemským volbám napsal: „Wilders zaséval nenávist – a nenávist také sklidil. Zatímco jiní politici jeli volit třeba na kole, on v pancéřované limuzíně".
O jednom, co nenávist nezaséval a na tom kole jel také, byť ne k volbám, vím také. Jmenoval se Theo van Gogh, nizozemský režisér, publicista, televizní producent a herec. V roce 2004 natočil krátký film Submission, který pojednává o násilí a zvůli vůči ženám v islámských komunitách. Vyprávějí své děsivé příběhy, pokleknuté a schoulené do modlitby a na jejich polonahá – jen poloprůsvitnými závoji pokrytá těla jsou promítány texty z Koránu, které se vztahují k nadřazenosti mužů nad ženami. Za tento film byl zavražděn muslimem marockého původu, 26letým Mohammedem Bouyerim, dne 2. listopadu 2004 v Amsterodamu, když jel na kole do práce. Boyerim na něj osmkrát vystřelil, poté vzal nůž a bodnul ho do krku a hrudníku. Momentálně si za tento čin odpykává trest doživotí. Tak tolik jenom k té nenávisti, pane Kulidakis…..

Darek Slavík