Děti a dospělí se přišli bavit do Janové. Dětský den a kácení máje
Dětský den a kácení máje, dva v jednom, první letošní akce pro veřejnost v režii sportovců TJ Tatran Janová, spolek. Spíše už jen zdržovací taktika vlády, která nezadržitelně přichází o možnost manipulovat s národem, nezabránila prožít stovkám hostů báječný den.
Ano, stovkám hostů, přestože limit nařízení překročen nebyl. Každoroční akce, kdy se v pořádání střídají již zmínění sportovci, hasiči a myslivci, je vlastně takovým průchozím zábavním parkem. Rodiče přijdou s dětmi, obě generace se pobaví, odejdou a přichází další. Limit 300 osob nebývá v Janové v jednom okamžiku překročen možná ani v dobách, kdy limity neexistují, takže zde pořadatelé z porušení nařízení obavy mít nemuseli. Sic všude visela upozornění o dvoumetrovém odstupu, na vesnicích je velký problém zjistit, kdo není!!! z rodiny. Vždyť za stovky let jsou spřízněni snad téměř všichni starousedlíci. Ale odstupy se dodržovaly – stejně jako v supermarketech!
Političtí bubáci zůstali tedy za branou sportovního areálu a uvnitř se nalézal ráj zábavy. Především pro děti. Vlastně i pro rodiče a občany z širokého okolí. Hlad po společenském životě zavál do Janové hosty z Hovězí, Ústí u Vsetína i samotného města dříve nazývaného okresním. Tolik toho bylo k povídání… K tomu nádherné počasí s velmi příjemnou teplotou, po letech konečně přirozenou pro naše mírné pásmo, pomohlo vymodelovat úsměvy na tvářích snad všech přítomných. Na den plný veselí a zábavy se můžete podívat ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku.
Na akci sportovců v Janové byl k vidění i opravdový zázrak nových rehabilitačních a léčebných postupů. Kubíček Pacut, jehož léčbu finančně podpořila řada občanů a složek z Janové, ale i stovky neznámých lidí, se přišel pochlubit prvními krůčky na vlastních nohou bez cizí pomoci. Podle sdělení právem hrdých a vděčných rodičů se tak děje v posledních měsících. Mnozí přispíváme na pomoc potřebným, ale nevidíme konkrétní výsledky naší pomoci. V Janové všichni, kteří pomohli, měli možnost pocítit u srdce nádherný pocit, že to byli i oni, kdo bojovníkovi Kubíčkovi umožnili něco tak (ne)obyčejného jako je samostatná chůze.
Na všechny děti čekaly pamlsky, budoucí radost dentistů, ale za splnění pohybových úkolů. Pořadatelé byli sportovci, tak se děti musely hýbat. Samozřejmě, že nesměly chybět kopy přesnosti na branku, kde především malé slečny zjišťovaly, že to není jen tak. Hned na vedlejším stanovišti si mohly vyzkoušet skoky v pytli. Zde dokazovaly některé děti, že i bez nosné rakety Elona Muska se dovedou vlastní silou vznést takřka do oblak. Velmi vyhledávanou atrakcí byly hody tenisákem na pyramidu plechovek. Trefovat se prasátkům do dutiny ústní bylo složitější. Možná proto, že my se raději trefujeme prasátky do vlastních pusinek. Velmi náročnou sportovní disciplínou bylo přenesení pingpongového míčku na lžíci po vyznačené trase s překonáním překážky v podobě lavice. Pro uklidnění a vzdání holdu vlastnímu intelektu mohly děti na dalším stanovišti kreslit a omalovávat. Nechyběl ani magnetický rybolov.
Jako vždy se největší a neustálé fronty tvořily u dopravního prostředku o výkonu jednoho koně. Báječný pocit sledovat svět ze hřbetu koně, a byť jen na chvíli, se cítit jako děti náčelníka Apačů Mescalerů Inču-čuny, bojovník Vinnetou nebo jeho sestra Nšo-či, jejíž jméno v češtině – Krásný den – tak úžasně doplňovalo dění v Janové.
Všechny dětské radosti a příjemné posezení pro jejich rodiče, prarodiče a úplně všechny hosty doplňoval výborný srnčí guláš a řada tekutých doplňků, které bývají obvyklé v tak slavnostní dny. Sportovcům z Janové se podařilo nabídkou i organizačně zajistit mnoha hostům příjemné odpoledne.
Radomír Dolanský