Dar pro ministra zahraničí USA vyrobil Luhačovjan David Kranz

Luhačovjan David Kranz je zručný kovorytec, který předává zkušenosti v oboru také mladým talentům jako středoškolský učitel na Střední škole Centrum odborné přípravy technické Uherský Brod. Letní prázdniny ale věnoval z velké části práci na zakázce pro Senát Parlamentu ČR, pro který vyráběl exkluzivní dárkový předmět určený těm nejváženějším osobnostem. Ač to rytec původně netušil, první z kazet se zdobeným symbolickým klíčem od Senátu putovala jako oficiální dar americkému ministru zahraničí Miku Pompeovi.

Jak vnímáte, že šel Váš výrobek jako dar tak významné osobě?

Je to obrovská prestiž, je fajn, že člověk ví, že po něm něco takového zůstane. Je to ale jako spousta věcí o náhodě, že jsem se k tomu dostal.

Jak k tomu došlo?

Senát oslovil pana akademického sochaře Miroslava Kováříka z Ratíškovic, aby navrhl výtvarnou podobu klíče. On si naši školu pamatoval z burzy středních škol, kde jsme se prezentovali, a tak se na nás obrátil, jestli by se to u nás mohlo realizovat.

Co bylo dál?

Pan Kovářík oslovil ředitele našíškoly pana Ing. Ladislava Kryštofa a ten doporučil mě. Původní myšlenka byla, že to budou realizovat pod mým vedením naši studenti, ale školy byly nejdřív zavřené kvůli koronaviru a pak byly prázdniny, takže ta realizace nakonec byla na mně. Ze senátu totiž chtěli mít první sadu pěti klíčů dodanou už do září. Tak jsem na tom ve spolupráci s dalšími lidmi strávil přes léto víc než měsíc práce.

Jak se postupovalo?

Nejprve mi udělal můj kolega a kamarád pan Martin Bártek na 3D tiskárně model klíče z umělé hmoty, aby se podle něj dala vyrobit forma. Muselo to být ale na několik kusů, k tomu se dodělala část také z vosku. Zvlášť se totiž připravuje to pole se lvem podle vyrytého znaku, který se připravil samostatně. Lev je pak na výsledném odlitku sice patrný, ale musí se podle těchto kontur na konečný výrobek znovu vyrýt, aby reliéf vypadal tak jak má. Takže každý klíč je v tomto opravdu originál.

Materiál je jaký?

Je to konstrukční ocel, ze které se běžně lije. Pan Kovářík udělal návrhy, ze kterých si senát vybral. Uvažovalo se i o verzi, že celý klíč by byl jakoby rezavý, zalakovaný a na něm naopak výrazné stříbrné pole s lvíčkem a logem senátu. Nakonec ale vybrali kompletně zlatou variantu. Ono to pokovení ve skutečnosti ale není zlato, jen má zlatou barvu.

 K tomu je ta kazeta. Tu dělá kdo?

Tu jsem dělal sám, jen čalounění zadáváme, panu Žandovskému do Hluku, který dělá tyto věci i na pistole pro zbrojovku a má v tom bohatou praxi. Kazety daly hodně práce, vlastně víc než klíč. Samotná práce na klíči nebyla tak dlouhá, ale jde o to, že je tam spousta různých technologií a technologických postupů a na ně se musíčekat. Odlívalo se v Popovicích u pana Dědka a pokovení (zlacení) zajistila firma JK nástroje z Podolí.

Do toho shonu náhle přišel požadavek na klíč pro Pompea?

Napadlo je v Senátu, že by to byl hezký dárek už pro něj. Ale bylo to nečekané, měl přijet už v půlce srpna. V úterý večer jsem si tak šel pro odlitky, ve středu mi volali, že dalšíúterý to už potřebují v Praze. Já ale ani nevěděl, pro koho to má být, jen že už je to potřeba. Bylo potřeba nejen vyrýt lva. Klíč měl jít ještě na zlacení, takže pro mě následovalo 48 hodin soustavné práce, aby se to vůbec stihlo. Všechno se naštěstí dalo uspíšit a podařilo se to.

Na kolik vůbec vyjde kompletně vyrobit ten klíč s kazetou?

Na necelých 30 tisíc. Když si ale spočítáte, kolik jsem s tím strávil času, řeknete si, že děcka co chodí brigádně točit zmrzlinu vlastně vydělají víc. Všechny ty technologie to hodně prodražují, kromě rytí a výroby kazety musíte předem vymyslet konkrétní postupy. Samotné vyrytí lvíčka trvá tak patnáct hodin. Podle vyrytého originálu ho odlijete, pak ho děláte znovu podle těch kontur. Ale musíte počítat s chybami v odlitku. Takže ve finále jde spíše o prestižní záležitost.

Jak jste se vlastně dostal ke kovorytectví?

Původně jsem vystudoval učební obor s maturitou Mechanik-seřizovač na škole, kde dnes učím. Tehdy to bylo střední odborné učiliště. Škola je od počátku spojena s Českou zbrojovkou v Uherském Brodě, kde jsem pak i nastoupil do výroby. Podařilo se mi dostat se odtud na dvouletou stáž do Ameriky k firmě Colt, známému výrobci historickýchpalných zbraní. Zde jsem se dostal k prvním pokusům o rytiny, ale spíše do dřeva. Po návratu pro mě ve výrobě nebylo místo, tak jsem v ČZ a.s. dělal nějakou dobu normovače. Snižovali ale stavy a mě oslovil můj někdejší mistr ze školy, jestli bych nešel učit, protože jsem měl i maturitu a dobrou praxi.

Nepotřeboval jste další kvalifikaci?

I když jsem s kovorytectvím i výrobou ve zbrojním průmyslu měl zkušenosti, musel jsem si dodělat výuční list. Jako kovorytec jsem byl samouk, začínal jsem na té stáži v Americe. Takže potom jsem si dodělal i výuční list jako rytec kovů a puškař, taky doplňující pedagogické studium abych to mohl učit. No a učím už 19 let na SŠ-COPt Uherský Brod obor Technik puškařa obor Uměleckořemeslné zpracování kovů. Taky máme na škole možnost dálkového studia oboru Nástrojař- rytec kovů a puškař, které vyučuji. Díky specializaci a jedinečnosti oborů navštěvují naši školu žáci opravdu ze všech koutů naší republiky a máme i pár studentů ze zahraničí. Obor rytectví má i dnes perspektivu a doufám, že se řemeslo i v době moderních technologií udrží.

Jaké je uplatnění, pokud člověk třeba přímo nebude rytcem?

Může třeba přejít i na šperkařinu, zlatnictví, či restaurátorství. Spíš než zlatničinu ale chodí naši absolventi pokračovat ve studiu na restaurátora kovů do Turnova. Nebo jedna velmi šikovná studentka pak šla na obor Zubní laborant. Neměla tolik té výtvarné fantazie, ale skvěle se naučila techniku, takže byla oceněna jako nejlepší laborantka za historii téškoly a strčila do kapsy všechny, kdo tam šli z gymplu.

Co když se chce člověk živit rytectvím?

Chce to hlavně trpělivost a neustálé pracovní a tvůrčí nasazení. Dlouho trvá, než se člověk prosadí a dostane se na úroveň, kdy se může tímto řemeslem živit. Záleží to na množství času, který je člověk ochoten řemeslu věnovat. V řemesle nejde jen o samotné rytí, jde o tvorbu návrhů, znalost mnoha různých technologií a taky v neposlední řadě o jednání se zákazníkem.

Jak dlouho trvá krásně rytím něco vyzdobit?

Na noži, který mám teď rozdělaný, jsem dělal už cca 160 hodin a ještě není hotový. Vždycky jde i o velikost ryté plochy a o zvolenou techniku rytí. U střelné zbraně můžete vyrýt něco malého na dno zásobníkové schránky, nebo třeba ozdobit celou zbraň. O rytí zbraní je neustále zájem, ale já se věnuji hlavně výrobě a rytí nožů ve spolupráci s panem Ladislavem Mikulkou a jeho synem Davidem Mikulkou, který je i můj bývalý žák.

Jaké nástroje ke zdobení používáte?

Ryje se rydly. Jedná se o nástroje z nástrojové oceli, já osobně používám HSS Co5. Samozřejmě jde o to, do jakého materiálu ryjete. Ale dá se dělat i technika mikro frézkou.

Na nožích sám pracujete, jak jste říkal. Děláte i něco dalšího, třeba přímo pro někoho z místních nebo pro nějakou budovu v Luhačovicích?

Pro jednoho z místních jsem dělal zdobený nůž. Teď dělám jako koníček i mědirytiny nejznámějších luhačovických staveb. Začal jsem kapličkou u kolonády, jako nejstarší budovou areálu lázní. Chtěl bych vydat limitovanou sérii tisků a nabídnout je k prodeji. Ještě nemám finální verzi, ale první tisky už jsme zkoušeli a nevypadajíšpatně. Myslím, že by to mohlo lidi zaujmout, hlavně různé sběratele nebo nadšence architektury luhačovických staveb.

Zdroj snímků k článku: N. Synek, Senát  ČR, archiv D. Kranze

Autor: Nikola Synek