Sport

ATP Valašska se v posledních sezonách pravidelně každý rok zúčastňuje 60 až 70 tenistů ze Zlínského, Jihomoravského, Olomouckého a Moravskoslezského kraje a také ze Slovenska. Zakladatelem turnaje je Honza Nahodil z Valašských Klobouk.   „Po té koronavirové hrůze, která nás všechny potkala a znemožnila nám hrát tenis. Ale už je vše, zdá se, v normálu a můžeme to rozjet. Dokonce se mohou zapojit i tenisté ze Slovenska, kteří mohou vyjet do ČR na 48 hodin bez požadovaného testu,“ uvedl pořadatel ATP Valašska Honza Nahodil.   Ročník 2020 začíná na Vsetíně v neděli 31. května, na městských kurtech TJ Zbrojovka, které se nachází vedle fotbalového stadionu. Všechny kurty jsou nově zrekonstruované, mají velmi kvalitní povrch a je jich celkem 6, takže se může sjet poměrně více hráčů. [caption id="attachment_74900" align="alignnone" width="690"] Archivní foto[/caption] 1. turnaj ATP Valašska 2020 má limit 32 hráčů, doposud se přihlásilo 27. Pokud máte zájem se do turnaje zapojit, můžete tak učinit přihláškou ZDE. -red-

Během koronavirové krize se všechny sportovní soutěže museli přizpůsobit nařízením Vlády ČR. Některé byly předčasně ukončené, jinde se termíny zápasů, závodů či jiných sportovních klání museli odložit na pozdější termíny.   Ve čtvrtek 9. 4. 2020 přišla pro mnoho lidí smutná zpráva: Veškeré mistrovské a pohárové amatérské soutěže se plošně na celém území ČR ukončují ke dni 8. dubna 2020.   Fortuna liga, Fortuna národní liga a Pohár FAČR dostali výjimku a zápasy se mohli uskutečnit alespoň bez diváků. Jenže zbylé fotbalové soutěže zrušili, a tak nejen na okresech zavládl nedělní klid a nuda bez fotbalu.   Z tohoto důvodu se vytvořila malá soutěž s oficiálním názvem LIGA 4. Soutěže se účastní kluby TJ Drnovice, SK Slopné, SK Újezd a TJ Vysoké Pole.     První kolo je na programu v neděli 31. 5. 2020:   Vysoké Pole - Újezd 17:00 Drnovice - Slopné 14:30   Rozlosování všech zápasů najdete ZDE.   -tz-

Do zimní přípravy Nevšová vstoupila řadou přípravných utkání už na konci měsíce ledna, kdy fotbalisté odehráli hodně zápasů, které dovršili malým soustředěním ve Znojmě spojeným s přátelským utkáním i utužením kolektivu ve vinném sklepě v Selešovicích v Novém Šaldorfu.   Došlo i k doplnění kádru. „Angažovali jsme do brány Martina Křížka, který přišel z Dubnice nad Váhom a Lukáše Hladíka z Bojkovic, který svého času působil i v divizním Slavičíně. Do mužstva se postupně zapracoval mladičký David Blanař z Viktorie Otrokovice, který se k mužstvu připojil už v závěru podzimu. V současné době probíhají tréninky 2x týdně a poprvé v letošním roce sehrajeme přátelské utkání na domácím hřišti s mužstvem Bojkovic, které mají v současné době velmi silné mužstvo, aspirující na postup do KP. Zápas se odehraje v sobotu 30. května od 17 hodin v Nevšové,“ uvedla předsedkyně klubu Ivana Urbanová.   Následující týden zajíždí tým do Kateřinic, taktéž k účastníkovi 1. A třídy z předních příček. V plánu jsou i další duely s kvalitními soupeři. Zatím nebylo možné zapojit do tréninků hráče ze Slovenska, ale situace se mění každým dnem, tak v Nevšové očekávají, že brzy se i oni zapojí. [caption id="attachment_74775" align="alignnone" width="690"] Nevšovjani. Foto: Jan Zahnaš[/caption] „V koronavirové pauze u nás navíc proběhla rekonstrukce šaten domácích a také další práce na hřišti, prováděná zejména svépomocí. V novém ročníku plánujeme opět účast v poháru DATART (dříve Hejtmana ZL kraje), jelikož se minulý ročník nedohrál, tak budeme naše vítězství z roku 2018/2019 obhajovat. Letos nás ve čtvrtfinále vyřadil Provodov, nyní po anulaci máme novou šanci a velkou chuť opět v krajském poháru uspět. Ač je čím dál více náročné tento pohár hrát z důvodu, že se hraje v týdnu a hrozí i zranění, což nás bohužel potkalo v loňském ročníku a ovlivnilo značně jeho závěr.Trenérem i nadále zůstává zkušený lodivod Vladimír Ďurďa,“ nastínila závěrem situaci v nevšovském klubu jeho předsedkyně.   -kos-

Rozhovor/ Mária Sýkorová z týmu Sykora running je nenápadná čtyřicetiletá vytrvalkyně z Vizovic. Rodačka z Bratislavy, jež pochází ze Záhoří na Myjavě, v kariéře ale dosáhla na spoustu skvělých úspěchů. Tím posledním bylo prvenství v celkovém hodnocení běžeckého seriálu Běhy Zlín za rok 2019. V tomto měření sil skončila druhá Martina Latináková ze Sehradic (Zvonek Sport Valašské Klobouky), bronzovou pozici obsadila Vendula Skoupá ze Slavičína (Sykora running).   Proč jste se rozhodla startovat v loňském seriálu Běhy Zlín? Protože celoroční seriál závodů pořádaný tímto sdružením má skvělou rodinnou atmosféru. Při nich se potkávám s kamarády a známými. Společně si zaběháme a po každém závodu si ještě popovídáme a podělíme o nové zážitky. Proto se na závody ve Zlíně a okolí vždycky těším.   Kolik jste loni absolvovala závodů? Z patnácti závodů jsem se zúčastnila dvanácti. Většinou jsem v nich mezi ženami skončila do třetího místa.   Které se Vám nejvíc povedly? Nejlepší formu jsem měla ve druhé polovině roku. To jsem si téměř ve všech závodech vytvořila osobní rekord. Vydařil se mi říjnový Sri Chinmoy půlmaraton v Přílukách a prosincové podniky Mikulášský běh v Loukách, Štěpánský běh v Přílukách a Silvestrovský běh na Vršavě. V těchto závodech jsem byla zdravotně v pořádku a dokázala jsem v nich prodat naběhané tréninkové kilometry. Na začátku roku jsem totiž měla zánět průdušek. Brala jsem antibiotika a dlouho trvalo, než jsem se pořádně vyléčila.   [gallery columns="5" ids="74666,74667,74668,74669,74674"]   Ve kterých závodech jste se naopak trápila? Nepovedl se mi březnový Josefský běh na Burešově. Ten mám moc ráda. V něm se ale na mém výkonu projevila únava z jarního Sri Chinmoy půlmaratonu na přílucké trati, který jsem absolvovala čtrnáct dnů před Josefským během. Ideální rozpoložení mi také chybělo při srpnové mojí oblíbené Slopenské desítce. Tenkrát bylo ve Slopném velké horko a já jsem se na Valašsku doslova uvařila. Do cíle jsem doběhla jenom díky manželovi, který běžel se mnou a pořád mě povzbuzoval, abych závod nevzdala.   S jakou taktikou do jednotlivých závodů chodíte? Nemám žádnou zvláštní taktiku. Každý se snažím hlavně užívat a běžet ho s úsměvem. Manžel Karel ale říká, že do závodů neumím dát všechno, že se šetřím. Je pravda, že úplně naplno jsem běžela jenom červnový pětikilometrový Běh olympijského dne ve Zlíně. Jinak se do červených čísel nedostávám. Na druhou stranu se však ve všech závodech snažím překonat osobní rekord. A to se mi v loňském roce často dařilo.   Které jsou Vaše nejoblíbenější podniky v seriálu Běhy Zlín? Mojí srdeční záležitostí je Slopenská desítka. Na ni mě před deseti lety pozval její hlavní pořadatel Miroslav Švihel. Od té doby jsem nevynechala ani jeden ročník. Už jsem ji běžela desetkrát. Jedná se o krásný, ale hodně náročný lesní závod do vrchu po valašských kotárech s perfektním doprovodným programem. Obvykle si v něm zazávodí celá moje rodina a to mě těší nejvíc. Ráda mám i Zlínskou Lesní hodinovku na Lesní čtvrti. Při ní se mi líbí, že se běhá na kilometrovém okruhu. Při tomto závodu bývá podél trati hodně diváků a ti nám fandí a neustále nás povzbuzují. To mě motivuje a velmi baví.   Nevyhovují Vám některé závody? Nemám žádný neoblíbený závod. V každém si vždycky najdu něco, co mě při něm těší a baví. Nejtěžší pro mě jsou ty nejkratší. Zlínský Běh olympijského dne a Kovářská pětka v Baťovském areálu ve Zlíně. Lépe se cítím na delších tratích. Rychlík ze mě už nikdy nebude.   [gallery columns="5" ids="74676,74677,74678,74679,74675"]   Kdo jsou Vaše největší soupeřky? V roce 2019 to byla Martina Latináková ze Sehradic a otrokovická Dagmar Vrajíková. Ovšem velkou motivací pro mě je konkurovat kamarádce Janě Žaludkové a Ironmance Heleně Kotopulu. Obě jsou skvělé běžkyně. Snad se mi podaří někdy k nim alespoň přiblížit.   Jak jste prvenství v seriálu Běhy Zlín 2019 oslavila? Zatím nijak. Měla jsem to v plánu při březnovém vyhlašování výsledků. To se ale kvůli koronaviru nekonalo. Ale určitě tento úspěch s celou rodinou brzy oslavím. Hned, jak budou povolené společenské akce nad 20 lidí (úsměv).   Kdo Vás při běhání nejvíc podporuje? Hlavně manžel, který je velmi dobrý sportovec. Dá se říct, že všechno kolem běhání absolvujeme společně. Do běhání se snažíme zapojit i naše dva syny. 20letého Karla a 16letého Tomáše. A z toho mám největší radost.   Kterých běžeckých úspěchů jste ještě dosáhla? Sport je pro mě velký koníček. Při něm si po práci vyčistím hlavu. Díky němu jsem s Milošem Škorpilem běhala v Norsku a Islandu. S Janem Dušánkem a Zdeňkem Křížem z Trailcampsu jsem přeběhla část rakouských Alp, Toskánska, Elbu, Krkonoše a spoustu dalších zajímavých destinací. S Petrem Vabrouškem pak v rámci triatlonového kempu okolí Velkých Karlovic. Těchto zážitků, kdy můžu poznávat různé krajiny a proběhnout si je s kvalitními sportovci, si velmi cením. Hodně mě také potěšilo vítězství v závodu Horská výzva v Jeseníkách, kdy jsme s manželem v roce 2018 vyhráli na střední osmatřicetikilometrové trati kategorii mix. Radost mám i ze zisku bronzové příčky v Horské výzvě v roce 2015 v kategorii Long. Tenkrát jsem v Jeseníkách 65 kilometrů dlouhý závod běžela ve dvojici s několikanásobnou vítězkou Horských výzev na dlouhých tratích kamarádkou Renátou Hlaváčovou.   Určitě máte zaknihované i další sportovní úspěchy? Loni jsem trochu začala jezdit na horském kole. Proto jsem si vyzkoušela Zlínskou 50. A v ní jsem skončila na čtvrtém místě. Oblíbila jsem si i triatlon. V loňském Valachymanovi jsem mezi ženami obsadil pátou příčku a v ženské kategorii do 40 let jsem brala čtvrtou pozici. Jela jsem i závod Bike Valachy. V něm jsem na krátké pětadvacetikilometrové trati vybojovala bronzovou příčku. To mě hodně překvapilo, protože ještě musím pilovat techniku.   [gallery columns="5" ids="74680,74681,74682,74683,74684"]   Kdy jste začala s přípravou na sezonu 2020? Ani nevím, kdy to pořádně bylo. Na jaře jsem všechno směřovala ke startu na 5. dubna v maratonu v Bratislavě. Ten ale zrušili. Zimní objemy mám ale odběhané.   Jak příprava probíhala? Trénovala jsem v lese, na silnici i na dráze. Vytrvalost trénuji v lese a na silnici. Rychlost na dráze. A když si chci běhání jenom užívat, tak v lese využívám fartlek.   Co děláte v současném období, kdy ještě platí některá vládní omezení? Moc se toho pro mě nezměnilo. V podstatě dělám téměř všechno, co dřív. Snad jenom s manželem a syny chodíme víc na procházky do lesa a užíváme si krásné počasí. Synově, protože nechodí do školy, mají na nás víc času (úsměv). Při procházkách parádně relaxuji. S manželem a syny si ráda povídám a hlavně synové mě vždy zaručeně rozesmějí a pobaví. Momentálně mě ale trochu trápí jarní pyly. Proto při tréninku v lese střídám běh s chůzí. Nebo podnikám výlety na kole, abych se moc nezadýchala.   Jakým způsobem se udržujete v kondici? Jsem pořád v pohybu. Takže, když neběhám, tak jezdím no kole, plavu, skáču na trampolíně, nebo doma běhám po kuchyni a vařím, nebo uklízím. Manžel se mi směje a říká, že mám syndrom neklidných nohou. Synové zase tvrdí, že jsem aktivní až ,,radioaktivní,“.   Která závody máme letos v plánu absolvovat? Když budu doma ve Vizovicích, tak všechny co budou v seriálu Běhy Zlín povolené. V plánu mám také v srpnu postavit se na start polovičního Ironmana v rakouském Kaprunu. Snad už budou do té doby otevřené hranice. Nechci chybět ani v červencovém Valachymanovi ve Velkých Karlovicích.   [gallery columns="5" ids="74689,74688,74687,74686,74685"]   Co by pro Vás mělo být sportovním vrcholem sezony 2020? Závod v polovičním Ironmanovi v Kaprunu.   Jaké jsou Vaše další koníčky a záliby? Moc ráda čtu knížky o sportu. Hlavně od Petra Vabrouška a Miloše Škorpila. Nepohrdnu ani zamilovanými romány (úsměv). Mým největším koníčkem je však moje rodina. A tak dělám všechno proto to, abychom byli všichni zdraví a šťastní.   Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo a pití? Z jídla všechno, co uvaří moje mamka. Vždycky se těším, co mi nachystá na talíř (úsměv). Pocházím ze Slovenska, tak si nejvíc pochutnám na brynzových haluškách. Nejoblíbenějším pitím je obyčejná voda z vodovodu. Ještě lépe ze studánky. Nejraději piju vodu ze studánky na Oškerových pasekách. Vždycky se těším, až k této studánce doběhnu a potom si vodu z ní doslova vychutnám.   Kam plánujete dovolenou? V plánu jsme toho doma měli a máme hodně. Díky koronaviru o dvě dovolené přijdeme. Jedna měla být tento měsíc v rámci triatlonového kempu s Petrem Vabrouškem v Kaprunu. Druhá pak v červnu v Itálii s Trailcampsem, kde jsem měla v plánu běžet po trase známého 120kilometrového závodu Lavaredo Ultra Trail. Zatím to ovšem vypadá, že na konci června pojedu běhat s Trailcampsem do rakouských Alp a v červenci se zúčastním triatlonového kempu s Petrem Vabrouškem ve Velkých Karlovicích. Na ten pak navazuje závod Valachyman. A až se otevřou hranice tak pojedeme na výlet na Slovensko do Malých Karpat do Prieval v okrese Senica za mamkou Jozefou, kterou jsem od vánočních svátků neviděla.   Předpokládám, že už se nemůžete dočkat, až budou zrušené úplně všechna vládní opatření? Samozřejmě! Všechna nařízení respektuji, ale myslím si, že jsou někdy přehnaná. Ale vnímám to tak, že všechno zlé je k něčemu dobré.  Protože přestala létat letadla a na silnicích je menší provoz, tak si alespoň příroda odpočinula. Lidi zpomalili a víc se věnovali rodinám. A také tráví víc času venku, než v obchodních centrech.   Co ještě plánujete na léto?   Pokud se otevřou hranice, tak jako každý rok s celou rodinou na Mallorcu. V tamním prostředí je to pro nás všechny příjemný relax. Samozřejmě aktivní. Na Malloorce budeme běhat, jezdit na kole a plavat.   Lubomír Hotař

Vsetínský odchovanec Dmitrij Jaškin je první český hokejista, který byl v KHL vyhlášen jako nejužitečnější hráč sezony a získal Zlatou hokejku. Jak vzpomíná na své mládí na Vsetíně a kdo byl jeho největším vzorem? Jak velcí rivalové byli s bratrem Michailem? Nejen na to se ptali Dmitrije Jaškina v pořadu Rozhovor s ...   https://youtu.be/8andckstClw Video: regionalnitelevize.cz

Štikou podzimní části 1. A třídy skupiny A se stali fotbalisté Valašské Polanky. Svěřenci zkušeného kouče Romana Kučerňáka vypálili rybník všem favoritům a stali se půlmistrem s tříbodovým náskokem na rezervu Valašského Meziříčí. V dalším rozletu je zastavila ale pandemie koronaviru, přesto se ambiciózní valašský celek případnému postupu do Krajského přeboru nebrání.   Můžete nám prozradit, kdy začali hráči Valašské Polanky trénovat? Náš tým měl za sebou zimní přípravu. Trénovat se začalo krátce po novém roce a součástí přípravy byly i kondiční tréninky pod taktovkou Josefa Mikeše ve Vsetíně. Kluci opravdu dřeli, škoda, že nemohli zimní úsilí zúročit na hřišti. Momentálně organizovaně netrénujeme. Hráči nenacházejí nyní příliš smysl trénovat, protože start nové sezony je daleko. Kluci, kteří mají i rodiny podle mě možná jsou teď rádi za volnější víkendy.   Jak moc Vás mrzí, že předčasně skončila sezona, o co Vás obrala a nebránili by jste se případnému postupu do KP. Je už jisté, že Provodov v nadcházejícím ročníku KP již startovat nebude... Mrzí nás to určitě hodně. Jako nováček I.A třídy jsme měli sezonu výborně rozjetou, chtěli jsme se na jaře poprat o další velký úspěch pro Valašskou Polanku. V týmu panovala bojovná nálada. Pokud bychom soutěž vyhráli, pak bychom určitě po postupu do Krajského přeboru sáhli. Dokázali bychom tuto výzvu přijmout.   Jak je na tom tým nyní kondičně, nenabrali někteří hráči kila navíc? Máme tým plný mladých hráčů, kteří sportují pravidelně i individuálně, takže o tyhle kluky nemám obavy, že by něco zanedbali. Možná pár jedinců by se mohlo trochu zamyslet, ale to se určitě s tréninkem vrátí do normálu...   Jaké změny v kádru plánujete, zůstává stejné i vedení týmu? Nemáme v plánu do týmu výrazněji zasahovat. Chceme pokračovat v nastolené cestě, spoléháme se na naše vlastní kluky, kteří v Polance vyrostli nebo k ní mají pozitivní vztah. Nadále zůstává hlavním trenérem Roman Kučerňák, v realizačním týmu kromě mě s ním působí ještě Aleš Černotík na pozici asistenta trenéra.   Co víte o konkurenci, sleduje pohyb v kádrech svých soupeřů? Samozřejmě to v dnešní době jde sledovat celkem snadno, ale nijak nás to nevzrušuje. Až nová sezona odstartuje, budeme se chtít soustředit hlavně sami na sebe.   Kdy očekáváte start sezony a nemáte obavy z dalšího nedohrání nového ročníku  kvůli 2. vlně pandemie COVID - 19? Doufám, že nový ročník odstartuje tak jak má. Fotbal chybí i lidem v obci, neustále se mě někdo ptá, jak to vlastně bude dál. Samozřejmě nikdo nemáme křišťálovou kouli, obavy asi budou v celé společnosti, ale snažíme se být pozitivní a věříme, že budeme moct hrát.   Jaké budete mít v nové sezoně ambice? Naše ambice budou určitě vysoké, budeme se snažit navázat na povedený podzim 2019, jít zápas od zápasu a pokusit se o další úspěch pro polanský fotbal.   Jaké jsou pak další novinky v zázemí klubu, či u Vašich sponzorů? Co se týče zázemí, momentálně probíhá na našem hřišti instalace nového zavlažovacího systému. Dlouho jsme o tuto věc usilovali a jsme moc rádi, že se nám společně s obcí Valašská Polanka podařilo tento projekt dotáhnout k realizaci. Obec nám pomáhá s postupnou obnovou zázemí i celého areálu a nadále zůstává naším největším partnerem. Máme i další partnery, musím zmínit hlavně firmu TZB Technology a advokátní kancelář Maršálek a Žíla. Snaha pomoci polanskému fotbalu jak finančně tak i materiálově je teď na dobré úrovni, ale rozhodně to není tak, že bychom někoho chtěli za jeho sportovní výkony platit.   S Janem Tajzlerem rozmlouval Petr Koseček

Rozhovor/ Pro triatlonistu ze Vsetína Radima Grebika měla být vrcholem letošní sezony účast na mistrovství světa v kanadském Edmontonu.  Devatenáctiletý student vsetínského Masarykova gymnázia se ale v srpnu do severní Ameriky do provincie Alberta nepodívá. Mezinárodní triatlonová unie totiž kvůli pandemii koronaviru až do 30. června pozastavila všechny závody a triatlonové kempy. A protože kanadská vláda zakázala pořádání sportovních akcí až do 31. srpna, tak byl světový šampionát zrušený. Největší triatlonový talent v Česku v roce 2019 přípravu samozřejmě nepřerušil a momentálně téměř každý den ladí formu při klubových online trénincích.   Jaký máte názor na momentální situaci kolem koronaviru? V prvé řadě bych chtěl poděkovat všem, kdo se podílí na tom, že tempo růstu nakažených lidí není tak vysoké jako v některých jiných zemích. Vypadá to, že virus je pod kontrolou. Já osobně se i na nepříjemném období snažím hledat pozitiva. Situaci beru jako příležitost k pozastavení, zamyšlení a revizi mých sportovních priorit. Ani to, že většina lidí musela dlouho zůstat doma, nevidím jako nutné zlo. Lidé se mohli věnovat činnostem, na které neměli dřív čas a které dlouho odkládali.   Jaký má koronavir vliv na Váš současný pracovní a sportovní život? Nejvíc se mě to dotýká studia ve škole. Momentálně nevím, jak to bude s maturitou. Ve sportu nedokážu odhadnout, kdy a jestli vůbec začne triatlonová sezona. Je to období velkých nejistot. Nicméně vážnost situace si moc nepřipouštím. Naopak se snažím z toho minima momentálních možností vytěžit maximum. [caption id="attachment_74476" align="alignnone" width="690"] Triatlonista Radim Grebik ze Vsetína, foto: archiv závodníka[/caption] Jak jste přijal opatření o uzavření všech sportovišť v Česku? Respektuji to. Navíc u triatlonu je výhodou, že pokud jsou momentálně uzavřené plavecké bazény, tak víc můžeme trénovat běh a cyklistiku.   Co v těchto dnech děláte? Moc se toho nezměnilo. V našem sportu je důležité neustále si udržovat kondici. Proto trénuji dál, ale s tím rozdílem, že večer místo bazénu jedu na ,,Balaton“ u Nového Hrozenkova.   Jak ladíte formu na letošní triatlonovou sezonu? Momentálně nemám žádné závodní cíle. Dokud nebude situace jasná a termíny závodů pevně dané, tak nemá smysl spekulovat, co bude dál. Zatím trénuji pro dobrý pocit z pokroku.   Kdy a kde se připravujete. Jaké máte tréninkové dávky? Držím si standardní tréninkový režim. Dopoledne běhám po cyklostezkách v okolí Vsetína, pro cyklistiku střídavě využívám trenažér a jezdím na horském kole v lese. Plavání teď nejlépe nahrazují tahací gumy. Ovšem s přibývajícími slunečnými dny se snažím plavecky se udržovat ve vodních nádržích Štěrkoviště, Všemina a Balaton. Pochopitelně v neoprenu. [caption id="attachment_74477" align="alignnone" width="690"] Triatlonista Radim Grebik ze Vsetína, foto: archiv závodníka[/caption] Jakou představu jste měl o triatlonové sezoně 2020? Prvním cílem byla úspěšně složená maturita. Poté moje cíle směřovaly k podávání dobrých výkonů v mezinárodních závodech. Hlavně na mistrovství Evropy a mistrovství světa v Edmontonu v Kanadě.   Jak hodnotíte svoji loňskou triatlonovou sezonu? S odstupem času jako fantastickou. Až nyní mi teprve dochází, jak se mi v roce 2019 dařilo. Závody jsem si užíval a v nich dosáhl na spoustu velmi dobrých výsledků.   Které závody se Vám nejvíc povedly? Zúčastnil jsem se 15 závodů. Na jaře jsem ale dva měsíce musel kvůli únavové zlomenině holeně několik závodů vynechat. Největší paráda byl červencový závodní víkend zlatý hřeb Valachy Tour – tradiční červencový Valachyman a Evropský pohár v Táboře. Oba závody na ,,domácí“ půdě měly nezapomenutelnou atmosféru. Navíc jsem si v nich ověřil, že závodit po závodě je velmi dobrá taktika. Hodně si také cením zisku 12. místa mezi juniory na mistrovství světa v Lausanne. Ve Švýcarsku jsem navíc posbíral spoustu triatlonových zkušeností.   Jakým dalším způsobem se momentálně udržujete v kondici? Obden si doma dělám malý kruhový trénink s pomůckami, které mám k dispozici. Místo kettlbellu používám pytel brambor. Místo kotouče sáček s pracím práškem a jako činky mám plechovky s fazolemi.     Jak jste s ostatními triatlonisty z Titan Trilife Zlín v kontaktu? Vyšlo nám to parádně. Po předčasném ukončení soustředění na Mallorce jsme mohli dalších 14 dnů v karanténě společně trénovat. Nezaháleli jsme a vybudovali jsme si v garáži předsedy klubu Daniela Tkáče tréninkové středisko. Chyběl nám jenom bazén. Momentálně se hodně připravuji individuálně při online klubových trénincích, které připravuje Lukáš Vrobel.   Jak se trénují ostatní reprezentanti Titan Trilife Zlín? Každý podle svých představ a možností. Někdo dál přesně dodržuje tréninkové plány. Někdo toto období využívá k odreagování a věnuje se disciplínám, které ho nejvíc baví.   Jakou představu máme o dalším průběhu triatlonové sezony 2020? Vůbec by mi nevadilo, pokud by zatím pokračovala v takto utlumeném režimu. Chápu, že někteří triatlonisté mají momentálně malou motivaci do tréninku a pořadatelé mají velké finanční a organizační problémy. Na druhou stranu je toto období k příležitosti k uvědomění si dalších sportovních priorit.   Kdy předpokládáte, že by triatlonová sezona mohla konečně začít? Těžko odhadnout. Hlavně v zahraničí. Pokud se situace nezlepší, tak ať se závody s mezinárodní účastí letos raději nekonají. Ale doufám, že v Česku se na přelomu léta a podzimu alespoň několik závodů uskuteční.     Co mělo být Vaším letošním vrcholem sezony? Na konci srpna jsem chtěl startovat na mistrovství světa v kanadském Edmontonu. Do severní Ameriky bych se ale musel kvalifikovat z červencového mistrovství Evropy v estonském Tartu. Šampionát v Kanadě byl ale zrušený a evropské mistrovství se přesunulo na podzim.   Při čem si momentálně ještě udržujete dobrou náladu? Snažím se chodit co nejvíc ven a pobývat v té nefalšované realitě. Příroda se probouzí. Všechno začíná rozkvétat. Začínají nádherné jarní sluneční dny. V nich by ale po na sníh velmi chudé zimě mělo občas víc zapršet.   Na co se momentálně nejvíc těšíte? Na společné zážitky se sportovními i mimo sportovními kamarády. A až se s ostatními triatlonisty a triatlonistkami sejdeme při nějakém domácím závodu. A v něm si to rozdáme o co nejlepší výsledek.   Kde se v létě chystáte na dovolenou? Delší dovolenou neplánuji. Všechno bude záležet na aktuální situaci u nás i v zahraničí. V každém případě bych chtěl absolvovat nějaký trip vlakem. Buď po Česku, ale rád bych se podíval vlakem do Moskvy.   Lubomír Hotař

Valašské Klobouky – Jan Nahodil je všestranný sportovec z Valašska. Největší vášní valašskoklobuckého třiašedesátiletého matadora je tenis. Spoustu let je úspěšným tenisovým hráčem a také organizátorem dvou velkých podniků. Založil a pořádá ATP Valašska a český seniorský okruh pro hráče nad 50 let Senior’s Tour.    ,,Narodil jsem se v roce 1957 v podhůří Jeseníků v Rýmařově. Gymnázium jsem studoval ve Vítkově u Opavy a pedagogickou fakultu v Ostravě. Tam jsem se seznámil i s manželkou Janou. V roce 1981 jsme se přestěhovali do Valašských Klobouk. Tam bydlíme dodnes. Mám dvě děti. Dcera Lucie a syn Jan žijí ve Zlíně. A podobně jako já a moje žena jsou učitelé. Takže jsme stoprocentní učitelská rodina,“ představil sebe a svoje nejbližší rodinné příslušníky Jan Nahodil.   S tenisem začal v dětství jako naprostý samouk v Rýmařově.   [gallery columns="5" ids="74250,74251,74252,74258"]   ,,Tenkrát mě svými výkony, bojovností a herním nadšením inspiroval Jan Kodeš. A když jsem ho viděl v televizi v roce 1975 v Davis Cupu při zápase s Tony Rochem, stal se mým vzorem. Po přestěhování z Rýmařova do Vítkova u Opavy jsem za tamní klub hrál meziokresní soutěž. Závodně jsem se tenisu ještě věnoval necelé dvě sezony při studiu v Ostravě, kde jsem si dokonce jednou krátce na kurtech NHKG Ostrava chvíli zahrál i s Ivanem Lendlem. Poté jsem kariéru na několik let přerušil a k tenisu jsem se vrátil až po třicítce. To jsem ale hrával pouze tréninkové zápasy. Zlom nastal po sametové revoluci v roce 1990, kdy jsem začal pro hráče z Valašských Klobouk a okolí organizovat okruh ATP Valašska. Tento seriál s přibývajícím roky nabýval na popularitě a já věřím, že už brzy rozehrajeme jeho 29. ročník. ATP Valašska se v posledních sezonách pravidelně každý rok zúčastňuje 60 až 70 tenistů ze Zlínského, Jihomoravského, Olomouckého a Moravskoslezského kraje a také ze Slovenska. Zároveň jsem pořadatelem dalšího okruhu a to Senior’s Tour 50 +. V něm hrají tenisoví matadoři nad 50 let z celého Česka a ze Slovenska. V tomto měření sil se konají turnaje u nás, ale i v zahraničí,“ rozpovídal se Nahodil, který v roce 2012 navštívil v Praze finále Davis Cupu, v němž Česko porazilo Španělsko a on se v hledišti setkal s takovými tenisovými osobnostmi jako Ivan Lendl, Jan Kodeš, Tomáš Šmíd, Jana Novotná a Helena Suková.   ,,Funkce hlavního organizátora ATP Valašska i Senior’s Tour obnáší spoustu mravenčí práce před i po každém turnaji. Starosti, administrativa a vyřizování telefonních hovorů mi však dělá radost, protože mě to baví. Založil jsem webové stránky, na kterých si tenisté zjistí všechno potřebné. Na nich se seznámí s výsledky jednotlivých turnajů i průběžným pořadím v jednotlivých kategoriích. Mimo to jsem zřídil databázi pro každého hráče. Kladu důraz na aktualizaci. Tím se zvyšuje sledovanost i oblíbenost obou sérii,“ vysvětluje Jan Nahodil.   V jednotlivých turnajích bývá k vidění spousta zajímavých a dramatických zápasů.   ,,Turnaje jsou však i příležitostí k pravidelným setkáváním hráčů, kteří si při nich svým způsobem odpočinou a odreagují od starostí běžného života,“ těší jejich hlavního organizátora.   [gallery columns="5" ids="74256,74257,74254,74253"]   S pořádáním těchto turnajů, kterých je každý rok zhruba 30, souvisí i Nahodilovy tenisové úspěchy.   ,,Vzhledem k mému věku jsou ale už staršího data. V minulosti jsem však několikrát získal celkové prvenství v ATP Valašska i v Senior’s Tour. Na těchto okruzích jsem vyhrál spoustu turnajů. V současné době se mi daří v sérii Senior’s Tour v kategorii šedesátníků, protože mladším soupeřům už trochu nestačím,“ uznává s úsměvem tenisový veterán z Valašských Klobouk.   Ten se věnuje i dalším sportům. Za Sokol Valašské Klobouky hraje Okresní stolně tenisovou soutěž 1. třídy. Aktivně také lyžuje. Jeho nejoblíbenější destinací jsou italské Alpy. Rád rovněž jezdí na kole. Ještě je i pořadatelem oblíbeného stolně tenisového TOP 12 Valašska. Tento prestižní turnaj v letech 1996, 1997, 2004, 2006  2009 také vyhrál.   Nahodil si najde čas i na další koníčky a záliby. ,,Musím být stále aktivní. To mě nabíjí. Rád cestuji a relaxuji u moře, lyžuji v Alpách, poznávám cizí krajiny, tradice, kulturu a zvyky. Loni jsme například byli s manželkou tři týdny v  Izraeli. A ačkoliv nejsem věřící, tak na tento zájezd stále vzpomínám. Odreagovávám se i na zahrádce. Rovněž v okruhu rodiny si nádherně odpočinu. Hlavně moji vnuci šestiletý Filip, jenž už druhým rokem navštěvuje tenisovou akademii ve Zlíně a dvouletý Jonáš mě brzy zbaví veškerých starostí. A i když mám už důchodový věk, tak stále učím,“ prozradil pořád vitální Nahodil. [gallery columns="5" ids="74245,74246,74247,74248,74249"] Jan Nahodil s rodinnou   Současná situace kolem koronaviru ho ovšem ubíjí.   ,,Dlouho jsem se nemohl volně pohybovat, zatím nemůžu pořádat žádné turnaje. Lidé v Česku jsou ale disciplinovaní. Proto věřím, že se brzy všechno vrátí do normálního života. Všichni už to potřebujeme. Koronavirus má přesto jedno velké plus. Upevňuje rodinu, která má na sebe víc času,“ našel i pozitiva kolem nepříjemného viru sportovní nadšenec z Valašských Klobouk.   Ten neztrácí optimismus a věří, že se ještě letos několik jeho turnajů odehraje. ,,Snad už v červnu by se to mohlo podařit,“ plánuje závěrem Jan Nahodil.   Lubomír Hotař

Petr Trčka je stolně tenisový srdcař z Valašska. Přestože už je mu jednašedesát let, tak rodák ze Štítné nad Vláří pořád úspěšně bojuje ve zlínské okresní soutěži 1. třídy. V letošní bez čtyř zápasů nedohrané sezoně v ní v barvách štítenského klubu nastoupil ve dvouhře k 58 utkáním. Z nich 44 vyhrál. Díky tomuto skvělému počinku je čtvrtým nejlepším singlovým hráčem nejvyšší okresní soutěže ve Zlínském okrese. Navíc se mu daří v podnikání. Díky práci se také pořád udržuje v dobré kondici   ,,Narodil jsem se v roce 1959 ve Štítné nad Vláří. V této obci bydlím dodnes. V mládí jsem se vyučil a odmaturoval ve Vlárských strojírnách Slavičín. Tam jsem potom 30 let pracoval jako vedoucí skladů materiálu v odvětví zásobování. V devadesátých letech jsem se osamostatnil. Nejprve jsem pracoval v pojišťovnictví a později začal podnikat ve stavebnictví. Založil jsem firmu na stavení lešení na klíč. Postupně jsem firmu rozšířil o půjčovnu hliníkového pojízdného lešení a půjčovnu elektrických pojízdných nůžkových plošin,“ rozpovídal se o svém pracovním životě Petr Trčka.   Ten je rovněž úspěšným stolním tenistou. Svému oblíbenému sportu se věnuje už 49 let.   ,,Se stolním tenisem jsem začínal v roce 1971. Tenkrát jsme si s kamarády složili první pingpongový stůl z vyřazených starých školních tabulí ze staré dřevěné školy ve Štítné nad Vláří. Síťka byla ze záclony. Hrávali jsme u souseda ve stodole. Tam jsme se scházeli v létě, ale i v zimě, když byl mráz třeba deset stupňů pod nulou,“ zavzpomínal na dětství a mládí Trčka.   [gallery columns="5" ids="74072,74073,74074,74075,74076"] Foto z podnikání Petra Trčky. Zdroj: archiv Petra Trčky   Jeho stolně tenisová kariéra odstartovala v sezoně 1974, kdy se ve Štítné nad Vláří postavila nová základní devítiletá škola. V ní byly dvě tělocvičny. V 15 letech pak jako reprezentant štítenské školy vyhrál svůj první turnaj v Otrokovicích. Zajímavé je, že v  tomto stejném prostředí hraje mistrovské zápasy v okresní soutěži 1. třídy dodnes.   ,,Ve stejném roce byl také obnovený a znovu založený oddíl stolního tenisu ve Štítné nad Vláří. U jeho zrodu byl učitel Václav Kozubík, Josef Šuráň, Josef Hnaníček, Jaroslav Maryáš, Josef Cícha, Rostislav Tomeček a Alois Sláma, který zemřel ve dvaaosmdesáti letech na tréninku přímo u pingpongového stolu. Na jeho počest se u nás každý rok hraje Vánoční turnaj – Memoriál Aloise Slámy,“ upozornil Petr Trčka.   Sportovní matador z Valašska byl také u zrodu klubu ve své rodné obci. Jako nejmladší z deseti hráčů byl považovaný za talentovaného stolního tenistu.   ,,Když se za svojí devětačtyřicetiletou kariérou ohlédnu, tak se mi kolem stolního tenisu všechno splnilo. Pětkrát jsem zvítězil v domácím Vánočním turnaji ve dvouhře a osmkrát jsem v tomto turnaji vyhrál čtyřhru. Třikrát jsem vyhrál dvouhru v TOP 12 Valašska.  Se svým mateřským klubem jsme také třikrát ovládli turnaj družstev Zlínský švec. Dařilo se mi i ve spoustě dalších turnajů. Rád vzpomínám i na to, že jsem si se Štítnou nad Vláří jednu sezonu zahrál krajský přebor a jak jsem na vojně dostal opušťák za účast na mistrovství republiky neregistrovaných hráčů. Navíc mám ve Štítné nad Vláří vynikající partu spoluhráčů a na hráče z áčka i béčka Petra Fojtíka, Petra Šuráně, Jaroslava Ptáčka, Vlastimila Svobodu, Tomáše Doležela, Jaroslava Maryáše, Miroslava Pinďáka, Františka Petrů, Josefa Hnaníčka a Františka Faldíka se můžu už spoustu let kdykoliv spolehnout,“ má radost Trčka, který má všechny poháry vystavené doma v garáži.   [gallery columns="5" ids="74080,74077,74081,74078,74079"] Petr Trčka s rodinou. Foto: archiv Petra Trčky.   Před 15 lety se stal předsedou oddílu stolního tenisu ve Štítné nad Vláří. Proto mu přibyly další starosti hlavně se sháněním finančních prostředků na chod klubu.   ,,V naší činnosti nás hodně podporuje i obecní úřad a vedení základní školy. Ve škole trénujeme a hráváme mistrovské zápasy,“ děkuje za spolupráci Trčka.   Stolně tenisový nadšenec z Valašska, jehož nejoblíbenějšími jídly jsou vepřo, knedlo, zelo, kynuté knedlíky s tvarohem a pěrky s mákem, se v minulosti věnoval i jiným sportům. Hrával tenis, nohejbal a volejbal. Rád také luští křížovky a nedávno sbíral pivní krýgle. Když je venku pěkné počasí tak se o víkendu občas obleče do motorkářského obleku a projíždí se po Valašsku na své Chopper Hondě 600.   ,,Nejvíc si však odpočinu časem stráveným s manželkou Helenou. Mám také dvě dcery. Starší Helena bydlí v Brně, kam se s manželkou jezdíme potěšit i s tříletou vnučkou Terezkou. Mladší Jana žije ve Švýcarsku. Tu navštěvujeme dvakrát za rok, kde načerpávám síly v Alpách, nebo při procházkách Curychem,“ svěřil se Petr Trčka.   A co štítenský matador říká na současnou situaci kolem koronaviru?   ,,Je to těžká doba pro každého z nás. Lidi se bojí z onemocnění, ztráty zaměstnání, a aby se nedostali do ekonomických problémů. Snad toto nepříjemné období brzy skončí. Z důvodu koronaviru jsme nedohráli ani okresní soutěž 1. třídy. Dva dny před rozhodujícím utkáním o první příčku s déčkem Jiskry Otrokovice byla soutěž přerušená,“ věří, že se všechno brzy vrátí do normálního života stolní tenista ze Štítné nad Vláří Trčka.   Lubomír Hotař

Rozhovor/ Patrik Seevald má za sebou zajímavou florbalovou sezonu. Vsetínský patriot se v říjnu podrobil operaci kolene, a proto za divizní mužstvo mužů neodehrál ani jedno utkání. V klubu však působil jako hlavní trenér prvoligového áčka žen. S týmem Valašek postoupil do osmifinále druhé nejvyšší ženské florbalové soutěže v republice. V současném období třiadvacetiletý úspěšný absolvent střední průmyslové školy strojní ve Vsetíně normálně pracuje a zároveň se snaží maximálně dodržovat nařízení vlády. Po operaci a rekonvalescenci kolene ale také pozvolna nabírá fyzickou kondici.   Co v současné době děláte? Chodím do práce a snažím se doma cvičit. Občas se také projedu na kole a po cyklostezkách na inline bruslích v okolí Vsetína. A jako spousta dalších lidí sleduji v televizi nebo na internetu filmy a seriály. Koronavirus nás všechny zaskočil.   Jak se vypořádáváte se situací kolem tohoto nepříjemného viru? Vnímám ji takovou, jaká je. Do této situace jsme se dostali vlastní ,,blbostí“. To znamená nedodržováním pokynů vlády. Proto je zase hlavně na nás, jak ke koronaviru budeme dál přistupovat. Pokud budeme rozumní, tak se dřív, nebo později všechno vrátí do normálního života.   Jaký má pandemie vliv na Váš momentální pracovní a sportovní život? V zaměstnání mě zatím nijak neovlivňuje. Při sportu ale hodně. Nicméně protože jsou všechny haly, tělocvičny, hřiště a bazény zavřené, tak mám naopak spoustu volného času, který se snažím efektivně využívat. Opatření a nařízení české vlády se však snažím dodržovat.   Už se připravujete na florbalovou sezonu 2020 – 2021? Jelikož jsem po operaci kolene, tak se ho snažím rozhýbat a rozcvičit a dělat aktivity, které mi koleno dovolí. Pozvolna ho zatěžuji. A až to situace dovolí, tak se začnu se vsetínským divizním týmem mužů připravovat na další sezonu.   Ve florbalové sezoně 2019 – 2020 jste měl velké ambice u mužstva mužů, ale i u prvoligového vsetínského celku žen. Co se Vám podařilo splnit? Divizním mužům jsem chtěl co nejvíc pomoct jako hráč a zahrát si s nimi play off o Národní ligu. Bohužel jsem si stihl v srpnu a září zahrát jenom 6 zápasů v Poháru České pojišťovny. V posledním duelu s Třincem jsem si však utrhl přední křížová vaz a poranil meniskus. A v říjnu jsem musel na operaci kolene. Jakmile to bylo možné, tak jsem ale mužstvu pomáhal alespoň na střídačce. U žen bylo mým záměrem vytvořit dobrou partu a tým, jež by patřil k nejlepším v první lize. Nakonec jsme vypadli v osmifinále soutěže s Havířovem.   [gallery columns="5" ids="73701,73700,73699,73698,73697"] Florbalista Vsetína Patrik Seevald. Foto: archiv klubu Florbal Vsetín   Jak hodnotíte sezonu mužů i žen? Přestože muži skončili v divizi až na 10. příčce, tak udělali obrovský posun dopředu. Hlavně v posledních duelech byli vyrovnanými soupeři i celkům z předních příček tabulky. Také ženám musím poděkovat za jejich předvedenou hru. Jejich výsledky ale byly ovlivněné spoustou zranění a nemocí. Přesto i oslabený kádr statečně bojoval až do konce sezony a nakonec jsme po velmi dobrém výkonu vypadli v osmifinále s Havířovem.   Která utkání se vsetínským divizním mužům nejvíc povedly? Byla to říjnová výhra v Přerově 10:2. Tenkrát jsme zvítězili po třech předchozích porážkách. Důležitý byl rovněž únorový skalp Orlové 9:6. V tomto utkání jsme vzhledem k záchraně v soutěži nutně potřebovali získat tři body. A hodně klíčové vítězství jsme vybojovali nad Třincem. V polovině února jsme v předposledním kole divize druhý kolektiv tabulky zdolali 7:3 a tím jsme se definitivně zachránili.   Proč jste po třetím rozhodujícím souboji osmifinále první ligy žen oznámil, že to byl Váš poslední zápas na střídačce ženského družstva Vsetína? Florbalu jsem doposud na úkor dalších mých záležitostí věnoval hodně času. Téměř každý den jsem byl v hale. Náročné bylo i cestování. Momentálně chci mít víc času na práci, kamarády i sportovní kariéru. Dál budu pokračovat už jenom jako hráč divizního týmu mužů. Pokud ale nebudu mít koleno v pořádku, tak se budu věnovat trenérské práci. Ale už jenom na lavičce mužů.   Jak jste v kontaktu s ostatními florbalisty Vsetína? Skoro každý den prostřednictvím sociálních sítí. Všichni se ale těšíme, až společně zakončíme minulou sezonu a začneme se připravovat na tu další.   Při čem se v tomto období nejvíc odreagujete a udržujete si dobrou náladu? Když si zahraji na Xboxu a projedu se na inline bruslích. Rád také spím.   Na co se v nejbližším období nejvíc těšíte? Až konečně skončí situace kolem koronaviru a všechno se zase vrátí do normálu. A až po několikaměsíční pauze zase budu moct hrát florbal. Při něm vyhrávat zápasy a v divizních utkáních zase střílet góly.   Kam plánujete dovolenou? Původně jsem se chtěl podívat na Island. Ale na to si budu muset ještě počkat. Ale v létě se chystám navštívit nějaký florbalový turnaj. Při něm se potkat s kamarády, s kterými se během sezony moc nepotkáváme. A hlavně se budu poctivě připravovat na další sezonu.   S jakou představou půjdete do florbalové sezony 2020 – 2021? Určitě bych chtěl za Vsetín odehrát co nejvíc zápasů. V nich s naším mužstvem předvádět kvalitní florbal, na který budou diváci rádi chodit.   Lubomír Hotař

Rozhovor/ Jakub Štvrtecký má za sebou povedenou sezonu.  Rodák z Velkých Karlovic byl stálicí v české mužské reprezentaci a hlavně začal sbírat první body v seniorském světovém poháru. Jednadvacetiletý student trenérství Masarykovy univerzity v Brně rovněž získal poslední úspěch mezi juniory. V únoru vybojoval na mistrovství světa ve švýcarském Lenzerheide stříbrnou medaili ve sprintu.   Co v těchto dnech děláte?   Pořád jsem doma ve Velkých Karlovicích. Na Valašsku pozvolna začínám s vytrvalostními tréninky. Chodím běhat a jezdím na kole. A také doháním resty do školy.   Jaký má koronavirus vliv na Váš momentální pracovní a sportovní život?   Jsem profesionální sportovec. Proto na moji práci žádný vliv nemá. Co se týká sportu, tak v nejbližším období pravděpodobně nebudu moct vycestovat z České republiky na soustředění a letní závody.   Jak vnímáte situaci kolem tohoto nebezpečného viru?   Podle mě je hodně nebezpečný hlavně pro starší a nemocné lidi. Media tuto situaci ale hodně zveličují. Spousta lidí je ovlivněna a zneklidněna některými informacemi z televize, rozhlasu, tisku a internetu. Klasická sezonní chřipka má na svědomí podobný počet úmrtí. Covid-19 je něco nového.   Jak se vypořádáváte s opatřeními vlády o uzavření sportovišť a omezení tréninků?   Na jaře po každé sezoně mívám volno od střelby. Proto mi uzavření sportovišť až tak nevadí. Spíš mi vadilo, že jsem nemohl na skialpy a sjezdové lyže.   Jste rodákem z našeho kraje. Bydliště máte ve Velkých Karlovicích. Jak se vyvíjela Vaše kariéra?   S biatlonem jsem začínal ve 2. třídě na základní škole. Tenkrát ve Velkých Karlovicích založili pán Vojtěch Plánka a mým otcem Romanem Štvrteckým klub biatlonu. Začátky byly v polních podmínkách. Stříleli jsme ze zpomalovacích vzduchovek. Měli jsme staré lyže. Několik nadšenců to však neodradilo a tento sport nás bavil. Postupem času jsme začali jezdit na první závody. Nejprve na přespolní běhy a závody v letním biatlonu. Až jsme se pořádně naučili jezdit na běžkách, tak se přidaly také závody v klasickém zimním biatlonu. Poslední sezonu v žákovské kategorii se mi podařilo vyjet si podporu SCM a díky ní jsem přestoupil do jednoho z biatlonových středisek v Česku do Letohradu. Na východě Čech mě trénoval Michael Málek. V Letohradu jsem si vybojoval nominaci na Evropský olympijský festival mládeže a na dorostenecké mistrovství světa. Po třech letech v Letohradu jsem byl nominovaný do juniorské reprezentace. Tu tenkrát vedl Vlastimil Vávra starší. V tomto období se mi dařilo a pravidelně jsem se zúčastňoval juniorského mistrovství světa. A 18. března 2018 jsem jel svůj první seniorský závod ve světovém poháru mužů v Oslu v Norsku. Od té doby se připravuji a závodím za českou mužskou reprezentaci.   Komu chcete poděkovat?   Zejména obci Velké Karlovice, Zlínskému kraji a Českému svazu biatlonu.   Které výsledky Vás v kariéře zatím nejvíc potěšily?   Byl to zisk stříbrné medaile ve sprintu na mistrovství světa juniorů v Lenzerheide ve Švýcarsku v únoru letošního roku. Cenné je i 16. místo ve sprintu ve Světovém poháru seniorů v Le Grand-Bornand ve Francii v prosinci 2019, dále zisk 4. příčky v letošní lednové mužské štafetě v Oberhofu. Potěšilo mě i 6. místo ve vytrvalostním závodu na juniorském mistrovství světa v estonském Otepää v roce 2018. Jsem také dvojnásobným juniorským mistrem světa na kolečkových lyžích z Nového Města na Moravě v roce 2018. [caption id="attachment_64954" align="alignnone" width="690"] Jakub Štvrtecký. Zdroj: archiv Jakuba Štvrteckého[/caption] S jakým cílem jste šel do biatlonové sezony 2019 – 2020?   Chtěl jsem alespoň jednou bodovat ve světovém poháru. To se mi také podařilo. Ovšem se spoustou věcí nejsem spokojený a proto se budu snažit zlepšovat.   Jak se sezona vyvíjela?   Až do začátku března do závodů v Novém Městě na Moravě normálně. A to i přesto, že se Světový pohár ve Vysočina aréně konal bez diváků. Pak byl ale divný a rychlý konec. Ve finském Kontiolahti se ještě uskutečnily závody ve sprintu a stíhačkách. Štafety už ovšem nikoliv. A poslední závody na Holmenkollenu v norském Oslu už byly zrušené. Já osobně bych dal přednost normálnímu závěru sezony bez omezení.   Kde se Vám nejvíc dařilo?   Jak jsem už říkal, byl to zisk 16. místa ve sprintu v Le Grand-Bornand ve Francii. Potěšila mě i 29. příčka ve sprintu v rakouském Hochfilzenu a 31. místo rovněž ve sprintu v Novém Městě na Moravě. Ve všech těchto areálech se mi velmi dobře závodí. V dobrém rozpoložení mě zastihl i vytrvalostní závod ve švédském Östersundu a dobrý pocit mám i ze štafety v Hochfilzenu. Všechny tyto závody mě zastihly v dobré formě.   Jakým způsobem se momentálně udržujete v kondici?   Jezdím na kole, chodím běhat, jezdím na kolečkových lyžích. Zapotil jsem se i u výkopových prací při dostavbě střelnice ve Velkých Karlovicích.   Jak bude příprava pokračovat?   Postupně se přesunu do Jablonce nad Nisou a tam asi budu až do července. A protože do léta se pravděpodobně nebude moct vycestovat z naší republiky, tak budu jezdit po soustředěních jenom v Česku. S přibývajícími týdny budu pilovat střelbu a přidají se i vytrvalostní tréninky. Ty před zimou vystřídají intenzivnější tréninky.   Jak jste v kontaktu s ostatními biatlonisty z české reprezentace?   S klukama si občas píšeme ve společné skupině na facebooku. Ale na jaře se každý věnuje svojí rodině.   Jak se další biatlonisté udržují v kondici?   To přesně nevím. Předpokládám ale, že i ostatní mají podobný tréninkový plán jako já. A ten si podle potřeby upravují.   Při čem se ještě v současné době odreagováváte?   Pustím si nějaký seriál, nebo film. Oblíbil jsem si španělský kriminální seriál Papírový dům. Z filmů se rád podívám na americký sportovní film z roku 2019 Le Mans 66.  Někdy se také projedu s kamarády na kole, nebo se zajdu projít do přírody v okolí Velkých Karlovic. Líbí se mi výjezd na Kasárna a procházky na Soláň a na Javorníček. Občas si také pochutnám na svíčkové od mamky Vladislavy.   Na co se nyní nejvíc těšíte?   Až se situace kolem koronaviru konečně uklidní a všechno se zase vrátí do normálu. A až nám u biatlonu začnou společná soustředění a jak se při nich setkám s ostatními biatlonisty z českého týmu.   Co plánujete na zbytek jara a na léto?   Na dovolenou už asi nepojedu nikam, protože na ni mám čas jenom na jaře. A protože bylo letošní jaro atypické, tak jsem byl většinou doma ve Velkých Karlovicích. Na pořádnou dovolenou se proto chystám až příští rok. Na léto ještě nemám tréninkový plán. Uvidím, s čím přijdou trenéři.   S jakým cílem půjdete do biatlonové sezony 2020 – 2021?   Aby moje výsledky byly stabilnější a měly vzestupnou tendenci.   Lubomír Hotař

Jaké plány má na nadcházející sezonu nový trenér VHK Robe Vsetín Jan Srdínko? Jako hráč slavil se Vsetínem na přelomu milénia pět mistrovských titulů, nyní se do klubu vrací v roli hlavního trenéra.   https://youtu.be/wNwMkKqiYaY Video: regionalnitelevize.cz

Valašskokarpatská cyklotour (VKCT) je seriál závodů horských kol na Valašsku určený pro všechny, kteří rádi sportují, rádi jezdí na kole a jsou soutěživí. První ročník startoval v roce 2012 a postupně se zapojily další lokality pro pořádání těchto soutěží.   Vzhledem k situaci způsobené pandemií COVID – 19 se cyklistická sezona rozjíždí pomaleji, ale  snad už se vše začíná vracet k běžnému způsobu života. K tomu se přidávají i závody horských kol na Valašsku.   Seznam závodů:   4.7. Zděchovský krpál - Zděchov 8.8. Klobucká kola – Valašské Klobouky 5.9.  Hradní okruh – Brumov-Bylnice 13.9. Kašava 19.9. Polanský duatlonek – Valašská Polanka 3.10. Ploština   Bohužel se neuskuteční závody v Horní Lidči. Na příjemné sportovní okamžiky při závodech se těší pořadatelé VKCT.     -tz-

Ještě před dvěma roky Lucie Barbořáková Javorová poháněla soupeřky v závodech horských kol i v krosových a silničních běžeckých podnicích. Úspěšná byla i v duatlonu, triatlonu a klasickém lyžování. V září 2018 se rodačka z Hvozdné vdala, a když se jí před devíti měsíci narodil syn Antonín, tak přerušila svoji bohatou kariéru. V minulosti si ale zaknihovala spoustu skvělých výsledků.   ,,První sportovní kroky jsem udělala v rodné Hvozdné. Tam místní nadšenci v letech 2000 až 2003 každý rok pravidelně pořádali amatérský triatlon a bikerový závod Cyklorally Hvozdná. Tyto podniky mě motivovaly do dalších závodů,“ zavzpomínala na dětství a mládí dvaatřicetiletá Lucie Barbořáková.   K cyklistice ji přivedl její otec Stanislav Javora. ,,V roce 2004 jel na závod do Velkých Karlovic. Do auta přibral i moje kolo, abych se tam nenudila. Pořadatelé na Valašsku mě však přemluvili, abych si také zazávodila. Tenkrát jsem bez jakékoliv přípravy skončila mezi juniorkami na 2. místě. Pořádně jsem ale začala závodit až v ženských kategoriích. Hlavně ve Zlínském kraji. Časem jsem přešla i k běhu a vyzkoušela si i silniční cyklistické závody. S mojí výškou i váhou jsem měla velmi ráda časovky do vrchu. Na horském i silničním kole. S přibývajícími roky jsem se věnovala ještě duatlonu a triatlonu a v zimě také klasickému lyžování,“ rozpovídala se o svojí kariéře Barbořáková.   Učitelka tělesné výchovy a matematiky na základní škole momentálně na mateřské dovolené, jež bydlí ve Vizovicích, vybojovala spoustu cenných úspěchů.   ,,Během dosavadních třinácti let sportovní kariéry jsem si svoje cíle splnila. Dařilo se mi zejména v závodech v našem zlínském regionu. Také jsem absolvovala hodně náročné podniky. Zúčastnila jsem se 180kilometorvého OBR Drásala, 120kilometrového Drásala a extrémního duatlonu Koutyman. V těchto podnicích jsem vybojovala medailové pozice. Na pódiové umístění jsem dosáhla i ve Valachytour, Valachymanu, v závodech horských kol Valašský MTB král, Okruh Luhačovickým Zálesím, Zlínská kola pořádaná na Štákových pasekách i na Lesní čtvrti. Dařilo se mi v časovkách na Hostýn, Vsácký Cáb, Velký Javorník, do vrchu Pusteven. V triatlonech v Morkovicích, Holešově, Hulíně, Brumově-Bylnici a Trnavě u Slušovic a v bězích Kašavský kros a Vita Sana Run. V letech 2017 a 2018 jsem si splnila další sny. S manželem Antonínem jsme si na kole vyjeli na některé vrcholy známé z etap Tour de France a Giro d´Italia. Na kole jsme si projeli i některé rychlostní zkoušky známé z Rallye Monte Carlo,“ pochlubila se pětinásobná ženská vítězka lidového triatlonu Trnavský kolík v Trnavě u Slušovic.   Bývalá skvěla bikerka, běžkyně, duatlonistka a triatlonistka, jež si nejvíc pochutná na tataráku, momentálně další sportovní výzvy nemá.   ,,Na mateřské dovolené se můj život úplně změnil. Ze starostí kolem závodů se staly starosti o syna Toníka a manžela Tondu. Je to velmi krásná změna. Ani kondice nyní není pro mě důležitá. Přesto se snažím udržovat ve formě. Ovšem veškerý sport momentálně přizpůsobuji chodu rodiny. Společně chodíme na procházky a výlety v okolí Vizovic a Luhačovic,“ přiznala Barbořáková, která se v nejbližších dnech a týdnech nejvíc těší, až jí její devítiměsíční syn řekne máma. Posiluje ji i jeho nádherný úsměv.   ,,A nejvíc si odpočinu při návštěvách mých a manželových rodičů. Nenahraditelný je i pocit z toho, když vidím jejich nadšení z toho, co náš malý umí a jaké dělá pokroky,“ užívá si roli matky Lucie Barbořáková.   A co reprezentantka kašavského klubu Valachbajk Team říká na současnou situaci kolem koronaviru.   ,,Jsem ráda, že největší panika kolem nepříjemného viru trochu ustoupila a hlavně doufám, že se všichni brzy vrátíme k normálnímu životu,“ přeje si vizovická bikerka a běžkyně, ale dneska hlavně matka Barbořáková. [gallery columns="5" ids="73113,73114,73115,73116,73117,73118,73119,73120,73121,73122,73123,73124,73125,73126,73127,73128,73129,73130,73131,73132,73133,73134,73135,73136,73137,73138,73139,73140,73141"] Foto: archiv Lucie Barbořákové   Lubomír Hotař

Rozhovor/ Je zvyklý být pořád v zápřahu. Bez sportu a další činnosti se cítí nesvůj. Dvaasedmdesátiletý stolně tenisový veterán Jaroslav Kučera ale vládní opatření zvládá. Individuálně se připravuje na další průběh sezony a přitom věří, že si letos ještě zaknihuje další úspěšné výsledky ve Velké ceně Česka a že se mu bude dařit i na Slovensku.   Jak zvládáte momentální souboj s koronavirem?   Naštěstí mi drží zdraví. Ale jinak je to náročné. Covid – 19 mi hodně narušil můj sportovní život. Všichni, kdo jsme ještě v březnu pravidelně sportovali, pravidelně se potkávali na trénincích a při zápasech, jsme ze dne na den izolováni od sportu. Stolní tenis hraji 60 let a poprvé v kariéře jsem zažil, že se na tak dlouhou dobu přerušily, nebo se dokonce nedohrají soutěže. Pozastavená je Velká cena Masters Česka i slovenská Velká cena veteránů. Odložené až na přelom dubna a května 2021 je veteránské mistrovství světa ve francouzském Bordeaux. To se mělo hrát letos v červnu a mělo se ho zúčastnit 5800 stolních tenistů. Nemůžu pořádně trénovat. Opatření české vlády to nepřímo zakazuje. Zavřená je i slavičínská sportovní hala. V ní se momentálně provádí jenom drobné úpravy. Opravují se podlahy a sprchy.   Jaký dopad má nepříjemný virus na stolní tenisty ve Slavičíně?   V soutěžích máme 4 družstva mužů a 2 družstva žáků. Divizní áčko mělo odehrát jenom jedno poslední utkání. Pokud by v Rožnově pod Radhoštěm vyhrálo, tak by se posunulo do horní poloviny tabulky. Béčko v krajském přeboru 2. třídy mělo sehrát ještě dva duely.  Ovšem souboje s otrokovickým céčkem a třetím týmem Dolního Němčí už by nezměnily nic na skutečnosti, že obsadí pozice mezi šesti nejlepšími kolektivy. Naše céčko a déčko hrají regionální soutěže. Je však možné, že se ještě poslední zápasy přece jenom budou hrát. O tom se rozhodne na konci dubna. Družstvo žáků vede regionální soutěž, druhý náš žákovský tým složený z mladších hráčů je v ní na osmém místě.   Jakého slavičínského kolektivu jste v letošní sezoně hájil barvy?   Hrál jsem za rezervu v krajském přeboru 2. třídy. V soutěži jsem nastoupil ve všech 20 utkáních. V nich jsem odehrál 78 dvouher. Z nich 59 vítězných. To je na můj věk a drobné zdravotní problémy dobrým počinkem.   Kromě toho, že jsme pořád úspěšný stolně tenisový hráč, tak jste také velmi činným sportovním funkcionářem?   Funkci předsedy SK Slavičín, dříve TJ Vlárské strojírny Slavičín, vykonávám od roku 1993. Správce sportovní haly ve Slavičíně jsem začal dělat od roku 2001. A o slavičínský oddíl stolního tenisu se starám od maturity, od roku 1965. Jsem také členem Okresního výboru České unie sportu ve Zlíně a členem výboru Českomoravského klubu veteránů. A ještě jsem členem sportovní grantové komise při městě Slavičín.   Vzpomeňte na sezonu 2019 ve veteránských Velkých cenách Česka a Slovenska. Jak se Vám v nich dařilo?   V obou těchto soutěžích jsem měl tradiční cíl. A to obě celkově vyhrát. Víc se mi dařilo na Slovensku, kde jsem získal titul slovenského mistra. A to i přesto, že jsem z 11 turnajů odehrál jenom čtyři. Všechny jsem ale vyhrál. V Česku jsem se po dlouhé době neprobojoval do závěrečného listopadového Turnaje mistrů v Hluku. Protože jsem léčil zdravotní neduhy, tak mi u nás odehrát jenom 4 turnaje nestačilo. Proto jsem v kategorii sedmdesátníků skončil na 12. místě.   [gallery columns="5" ids="73025,73024,73027,73026,73028"] Jaroslav Kučera v Bošanoch, foto: Ján Kubinda   Loni jste se představil i na 13. mistrovství Evropy veteránů v Maďarsku?   V Budapešti jsem mezi sedmdesátníky ve dvouhře postoupil mezi dvaatřicet nejlepších stolních tenistů. Ve čtyřhře jsme s Jiřím Fafkem z Chomutova vybojovali postup do čtvrtfinále. V mojí kategorii se v Maďarsku představilo 328 stolních tenistů z 31 zemí.   Jak se momentálně udržujete v kondici?   Pravidelnými procházkami v okolí Slavičína s naším pejskem malou fenkou Džesinkou. Od 13. dubna jsem začal stolně tenisovou přípravu na pingpongovém robotu.  Trénink se spoluhráči to sice nenahradí, ale alespoň něco.   Jakým způsobem jste v kontaktu se svými kamarády a spoluhráči?   Dost často. Ovšem jenom přes mobil a emaily. Telefony jsou v tomto období dost dlouhé. Všem nám totiž náš milovaný sport hodně chybí.   Na co se v nejbližších dnech a týdnech nejvíc těšíte?   To je přece jasné. Až zase budu ve stolně tenisových zápasech bojovat o výhry. Ale také na to, až se zase budu moct plně věnovat organizační práci v oddíle a sportovních klubech. Řešit problémy v Českomoravském klubu veteránů. Těch bud určitě spousta.  A až se zapojím do práce České unie sportu ve Zlíně.   Co plánujete na letní měsíce?   Chtěli jsme s manželkou jet na dovolenou k dceři do New Yorku. To padlo. A tak pojedeme na návštěvu vnuků do Brna. Pokud to půjde, tak bych se v srpnu rád zúčastnil mého oblíbeného veteránského turnaje v maďarském lázeňském městě Harkány. Ve Slavičíně bychom chtěli na začátku září uspořádat už 49. ročník turnaje ve stolním tenise. Celé léto bych se chtěl věnovat tréninkům mládeže. Při nich dohnat momentální zameškanou přípravu. A budu také trénovat a ladit formu na podzimní sezonu.   S jakou představou půjdete do zbytku roku 2020 a do stolně tenisové sezony 2020 – 2021?   Ve Velké ceně Česka veteránů skončit v kategorii sedmdesátníků do 3. místa. Na Slovensku ve stejné společnosti obhájit titul. Na mistrovství světa Masters ve Francii v singlu postoupit do osmifinále a ve čtyřhře získat medaili. Jinak mám pro všechny svoje soupeře připravené pěkné suvenýry. Už abychom se zase všichni setkali.   Lubomír Hotař