Filmy, co vás donutí přemýšlet

Mezery mezi dobrými filmy jsou pořád delší, mezery mezi reklamami zase pořád kratší.

Mám pochybnosti o všem, co přede mě předkládají. Mám pochybnosti o své cestě i cestách jiných. Nedůvěra a někdy i odpor k životu naplní mísu osudu zvratky až po okraj, a tak trvale  masochisticky vyhledávám knížky a filmy, které mi to potvrdí. Nabídka klobuckého resuscitovaného kina bývá žalostná. Výběr povětšinu spočívá v hollywoodské produkci, něco Anglie a zoufalé tuzemsko. Koneckonců Amíci to mají akční i romantické, dokonalý marketing, na české filmy, mně připadá, se chodí spíše z lítosti. Vidět a zapomenout, jelikož vzpomínat není na co. Nevím, jestli už v Klobůčkách zavedli colu a popcorn, aby dokonale navodili atmosféru multikina a paní uklízečka měla práci, ale víno tam prý koupit jde, tak vám dám opravdu dobrý tip a zrovna tři, kdy takovou produkci ustojíte spíš s lahví než popcornem.

Nabarvené ptáče (Česká republika)

V létě, na Lužnici, jsem se shodou náhod ocitnul v kempu u řeky, kde bivakoval s divadlem Sklep Václav Marhoul. Tam jsem o tomto filmu vlastně poprvé uslyšel. Knížku se stejným názvem od Jerzyho Kosińského znám a je šílená. Některé pasáže jsem „rozdýchával“ opravdu s velkým sebezapřením. Spatřit tento snímek se mně podařilo v Itálii (ne, nebylo to v Benátkách), v Klobůčkách bude promítaný 12. září. Popisovat děj nebudu. Udělají to filmoví kritici, ale za sebe prohlašuji, že jsem doposud v životě nic podobného nespatřil. Je to nadčasové a geniální. Je to opravdové, živé, a jde to až na dřeň člověka. Miloš Forman by měl radost. Tříhodinové peklo i s očistcem.

Volyň (Polsko)

Etnické čistky na národnostně smíšené Volyni v letech 1939 – 1944. Odhalování bílých míst v historii mezi Ukrajinci a Poláky, která napoví mnohé. Špičková ukázka ukryté nevraživosti zakončená masakrem. Převedeno do dnešních dní – cesta neřízené migrace do Evropy, ze které nebude návratu a to se všemi důsledky. Pokud pochopíte, seznáte, že naprosto první a nejlepší volba v případě jakéhokoli násilného konfliktu je odejít. Jestli zůstanete s přesvědčením, že to dobře dopadne, bude to přesně do doby, než vám vykopne dveře od baráku chlap s kvérem. A pak zjistíte, že smrt není jenom jedna. Umřete při obraně domova nebo také přivázaný k povozu poté, co vám stáhnou zaživa kůži z těla, manželce probodnou břicho vidlemi a děti zavážou do otepi slámy, kterou zapálí. Postava starosty, který dokáže uvítat ruské soudruhy z NKVD a rozkulačit vesnici, vzápětí stejně vřele obejmout Němce a likvidovat Židy je také nadčasová. Připomíná mně v mnohém svojí flexibilitou a postoji stoupence partaje KDU-ČSL. Být to o nějakých sedmdesát let později a víc na západ, má v Bruselu jistou funkci eurokomisaře.

Klér (Polsko)

Čirou náhodou jsem se dostal k lístku na Letní filmovou školu v Uherském Hradišti. Netušil jsem, usedaje do doslova narvaného kina, že tento film vidělo v samotném Polsku více jak 6 milionů diváků. Je to neuvěřitelná karikatura o duchovních, mezi kterými vládne alkoholismus, pedofilie, korupce a bezohledný kariérismus. Nikdy jsem neměl, vyjma velmi mladých let, o církvi velké iluze. Film není proti náboženství a už vůbec ne proti věřícím. Je to o naprosto zprofanované a zkostnatělé instituci katolické církve, o které tvrdím, že se všemi svými symboly má na rukou tolik krve a zla, že se všichni farníci musí modlit pro jediné. Aby Bůh nebyl. Mám ale obavu, že je.

Doufám, že se tento snímek nestane předmětem tiché cenzury Kulturního a vzdělávacího střediska Valašské Klobouky, kdy stoupenci naší farnosti už dokázali zhluboka „hrábnout“ kvůli čertovi do jeho provozu a klobucké kino film zakoupí, promítne a dopřeje nám tak opravdu zajímavý a neotřelý kulturní zážitek. Byl točený převážně u nás v kostelích na severní Moravě. Měl by se dostat do distribuce během září.

Mám už drahně let vybudovaný postoj ke všem, kteří se pohybují v politice, vyšším náboženským představitelům  a pracovníkům bezpečnostních složek tohoto státu. Bez rozdílu je považuji za svině a každé jejich slovo za lež až do doby, než se prokáže opak. Svět je poskládaný z různých symbolů a hodnot. Jakmile se začne některý ze symbolů upřednostňovat, skončí to většinou gulagem nebo provazem. Proto ta moje obezřetnost a malé nadšení pro věc. V očích mnoha lidí se totiž houpe permanentně provaz a všechny tři shora uvedené snímky jsou toho příkladem. Hezké dívání.

Darek Slavík