V souvislosti s aktuálními krajskými volbami mě docela zaujal článek s názvem Buď zrušte kraje, nebo malé obce. Račte si vybrat.   Píše se v něm mimo jiné např.:   Dnes vám drtivá většina politiků z naprosto všech stran mimo záznam přizná, že za současné podoby a fungování jsou krajské samosprávy skoro k ničemu ... Ve skutečnosti toho moc nerozhodují – spíše jen jako pošťáci přeposílají peníze určené z centra dál. Proto jim kritici posměšně přezdívají „průtokové ohřívače peněz“ ... což takhle úplně zrušit kraje a místo nich naopak posílit roli obcí s rozšířenou působností? Ostatně mnoho analýz ukazuje, že právě tyto „malé okresy“ se stávají přirozenými centry.   Vcelku by se dalo možná i souhlasit, i když v řadě věcí se kraje naopak osvědčily. Jenže také se zde píše např. i toto:   Kraje už asi nezrušíme. A nějaké zásadní opravy systému asi nemůže čekat od politických stran, jimž se v regionech náramně líbí. Nejenže do celostátních pokladen čerpají státní příspěvky za mandáty krajských zastupitelů (750 tisíc korun ročně za jednoho). Hlavně v regionech upíchnou své straníky na lukrativní místa. Takové křeslo uvolněného předsedy zastupitelského výboru za nějakých sto tisíc měsíčně je vyloženě výhra v loterii.   Jinými slovy před řešením efektivnosti se bohužel dává často přednost politikaření. Na jedné straně člověk naráží na to, že stát bude mít opět další rok zhruba 250 miliard „sekeru“, není na důležité věci, „musí“ se zvedat daně atp. Na straně druhé si pak čte také články, jako např. Politici v dozorčích radách krajských nemocnic: Lukrativní trafiky s minimem práce. Kumulace funkcí při inkasování vysokých odměn v různých orgánech, do kterých někteří pak ani nedochází atp.   Hrnec s veřejnými financemi spíše připomíná děravý cedník, kterým teče všemi směry. Pod ním často stojí ti, co se umí nasát na tyto veřejné finance a není jim hloupé chtít pak po daňovém poplatníkovi, aby seshora do toho cedníku přiléval stále více. Nebylo by rozumnější zkusit ty díry nejprve zalepit?! A je jedno jestli jde o stát, kraj či obce – jde o veřejné finance obecně.   Člověk z toho může být znechucen. Tomu rozumím. A také tomu, že si pak někdo může třeba říct „nejdu volit, je to hrůza a stejně můj hlas nic nezmění“.   V krajských volbách nekandiduji. Neříkám ani koho je či není dobré volit či nevolit, to je na každém z nás. Jen bych rád upozornil, že když zůstanete doma, budou za Vás rozhodovat ti, kteří k volbám přišli. A pak právě těm, které tam v konečném důsledku zrovna nejvíce nechcete, stačí o to méně těch jejich skalních voličů, co jim to tam prostě hodí. Zatímco třeba zrovna Vy sedíte doma.   A že jeden hlas nic nezmění? Možná, ale také to tak být nemusí. Kupříkladu zrovna ve Val. Kloboukách minulé komunální volby v r. 2022 rozhodoval jeden jediný volební lístek mezi prvním a druhým místem! A rozdíl mezi prvním a čtvrtým místem byl pouhých 15 hlasovacích lístků. Zatímco 52 % voličů – přesně 2064, k volbám vůbec nepřišlo. Každý z nich mohl být přitom ten jeden, kdo rozhodl.   JUDr. Petr Hradil zastupitel města Valašské Klobouky  

Vážení voliči a kandidáti letošních komunálních voleb ve Valašských Kloboukách,   děkuji Vám za podporu kandidátky Soukromníci | Strana soukromníků České republiky v nedávno proběhlých komunálních volbách. Díky Vám jsme dosáhli vynikajícího volebního výsledku. Velice si vážím této podpory a slibuji, že Vaše očekávání nezklameme, jakkoliv nám v tom od samotného počátku bude zvoleným vedením bráněno. Za Vaše hlasy opravdu děkuji, jakož i všem kandidátům, kteří se o co nejlepší výsledek snažili na naší kandidátce.   Ve volbách jsme s Vaší podporou dosáhli mimořádného úspěchu. Přestože jsme získali poměrně hodně hlasů a výsledkem jsou čtyři mandáty, musím se přiznat, že jsem neskromně očekával tak o dva mandáty více. Takto vlastně nebylo v komunálních volbách ve Valašských Kloboukách na počet mandátů vítěze a mělo se tedy správně rozhodovat dle získaných hlasů. Ale o tom později.   Jsem rovněž velmi hrdý na naše kandidáty, kteří se rozhodli kandidovat za Stranu soukromníků České republiky, šli do volebního klání za naše myšlenky a dali všanc své jméno k zhodnocení spoluobčanům. Všichni jsme si tak vyzkoušeli, jak nelehké je být veřejnými osobnostmi, snažícími se přesvědčit občany, že právě náš volební program pomůže městu nejvíce. K tomu patří i značná vnitřní síla všech kandidátů, ať jsou z kterékoliv strany, hnutí či uskupení, přijímat rovněž kritiku, osočování a někdy i vulgarity, velmi často především od těch, kteří nic více než řeči v životě nevytvořili. Ať již tedy výsledek voleb ve Valašských Kloboukách úplně nekoresponduje s naším očekáváním, vězte, občané Valašských Klobouk, že se nevzdáme a nenecháme se odradit od svých snah škarohlídy, populisty a už vůbec ne kariéristy či dokonce zkorumpovanými politiky, pokud se v našem městě vyskytnou.   Chci Vás informovat o průběhu povolebních vyjednávání, jak je vidím já a moji spolustraníci. Protože, jak jsem již zmínil, z hlediska počtů mandátů nemělo město vítěze, začalo se hned po volbách jednat. Jednání ovládly při rovnosti mandátů rovněž také intriky a machinace, možná sliby dobrých a výnosných míst… Valašské Klobouky v tomto zdatně začaly kopírovat „velkou“ politiku posledních let, kdy se kašle na přání voličů, z kterých si mnohé strany vzápětí po volbách vytvoří opět na čtyři roky jen nepotřebné stádo. Chci říct jen jedno - politicky ani lidsky se nově vytvořené vedení města dobře nezachovalo. Přesto jim odpouštím, ale nezapomínám. Umím prohrávat, přesto se nikdy nevzdám. Nesnáším lež, ale vím, že pravda někdy bolí.   Z tohoto pohledu je pochopitelné, proč nás z ostatních kandidujících stran nikdo nekontaktoval, vyjma lídra z kandidátky z ODS. Protože už se intrikovalo a Soukromníci byli ti, kteří měli být odsunuti, aby staronovému vedení a vodičům loutek v pozadí nebylo vidět pod prsty. Jediný Michal Drga, a budiž mu díky za jeho solidní přístup, nás informoval, že bývalá starostka, jak asi všichni vědí, členka v současnosti značně profláknuté strany STAN, si za svoji kandidátku ihned, a zcela nepochopitelně, nárokovala post starosty pro Josefa Bělašku a zahájila jednání o novém vedení. Přitom, pokud je paré v počtu mandátů, měly by rozhodovat preferenční hlasy voličů. Tedy, měly by rozhodovat mezi slušnými politiky, kteří se snaží vyslyšet přání občanů. To zcela určitě ve Valašských Kloboukách nezafungovalo! Nicméně v nedokonalém zákoně o komunálních volbách, nejsou takové čachry nezákonné. Pokud by opravdu šlo o přání voličů Valašských Klobouk, měl by starosta vzejít z uskupení Valašské Klobouky – město pro život a dle počtu získaných preferenčních hlasů by se jím měl stát kandidát Luboš Tkadlec. Teprve druhou nejsilnější stranou z pohledu získaných hlasů byla Klobučané společně. Je tedy otázkou, jaké intriky nebo sliby a dohody stojí za skutečností, že si práva prvního přivlastnili ti druzí? No a třetí, dle počtu hlasů, byla právě naše strana Soukromníci, která, jak již víte, nebyla k jednáním přizvána vůbec. Jak to, že v radě města není Ludmila Šulcová, která měla u Klobučanů společně o 173 hlasů více než 4. v pořadí Eliška Olšáková? Je to, bohužel, opět špatný volební zákon a možná i osobní neprůraznost vítězů, které umožní bezohledným intrikánům s ostrými lokty vyškrábat se na posty po zádech úspěšnějších, jak nám ostatně STAN předvádí i na celostátní úrovni, kdy například Petr Gazdík s velkou pompou rezignoval z šéfa ministerstva školství, aby se tam po pár týdnech v tichosti vrátil jako poradce nového šéfa. Podobné nechutnosti se dějí nyní i ve Valašských Kloboukách.   Eliška Olšáková si nejdříve zajistila podporu u lidovců. Což nebyl problém, protože tato strana v celé své dlouhé historii šla do koalice jako přívěšek s kýmkoliv (pamatujeme osudnou snahu Miroslava Kalouska, kdy navrhoval spolupráci s KSČM), aby si pak nárokovala u velkého koaličního partnera víc a více prebend za své hlasy. Možná i tentokrát převážily osobní ambice, kdy byl post v radě VaK příslíben i nadále jednomu z lidovců, samozřejmě za velmi slušné penízky plynoucí z tohoto místa. Jak bylo již řečeno, je s podivem, že vítězné straně stačí post místostarosty (Jaroslav Baloušek) a paradoxně vše kočírovala z pozadí ta, která na rozhodování vůbec neměla právo a občané jí to svými hlasy daly zřetelně najevo – Eliška Olšáková. Ale pokud má kolem neprůrazné spoluhráče a největšího kritika raději ani nepozve k jednání, proč toho nevyužít. Tak se nám pomalu s Elišky Olšákové stává úspěšná sběratelka funkcí. Uvidíme, jak bude vše stíhat pro dobro občanů obce i státu zároveň?   A novopečený starosta Valašských Klobouk Josef Bělaška, se dopustil lži hned ve svém úvodním projevu: „Při povolebním vyjednávání jsme usilovali o nastavení takové formy koaliční spolupráce, která bude reflektovat volební výsledky…“ Opravdu, starosto Bělaško, reflektuje koalice přání voličů a volební výsledky? To by přece v počtech nepotvrdilo ani dítě I. stupně základní školy!   Přesto jsem se pokusil pozvat zvolené kandidáty z politických stran. Ze strany PRO účast potvrdil Jaroslav Kubík a Roman Petrůj, další dva Petr Hradil a Dalibor Maniš neměli zájem. Za ODS Michal Drga a za naši kandidátku všichni zvolení Sába, Macek, Liška, Bistrý. Také jsem pozval lidovce. Ti však odmítli účast, prý nám nemají co nabídnout. Nebo jsme jim neměli co nabídnout my? Lidovci brali vyšší nabídku a strany PRO i ODS bojovaly za sebe získat místo v radě, což se jim podařilo. Samozřejmě, že mě výsledek netěší a přestože byla řada voličů podvedena, zákon o komunálních volbách takové čachry a intriky umožňuje, jak jste mohli vidět v mnohem větších městech v republice, nemluvě o Praze, kde dohoda stále neexistuje (v době uzávěrky tohoto článku – pozn. aut.). Počkáme si, co dokáže novopečený starosta Bělaška, vypečená Olšáková a nováček ve funkci místostarosty Baloušek.   Taktéž se ukázalo, že nestačí volební kampaň realizovat pouze virtuálně na sociálních sítích bez přímého kontaktu s obyvateli Valašských Klobouk a obcí. Naše strana nebyla vůbec daleko od podstatnějšího úspěchu a právě podcenění setkávání s občany pro nás mohlo být osudným. Volby jednoznačně ukázaly, že rozhoduje především veřejné mínění a občané dávají svůj hlas spíše osobnostem, které dobře znají, než volebnímu programu, což opět souvisí s osobní prezentací před občany. Celkově je škoda, že jsme nedokázali dostat k volbám větší počet občanů.   Na ustavující schůzi dne 24. 10. 2022 jsem byl k mému údivu navržen na funkci předsedy finančního výboru a posléze také zvolen. Je to samozřejmě spíše taková útěcha pro tzv. opozici, kde nic moc ovlivnit nemůžete, když si jako předseda finančního výboru nemůžete sám navrhnout členy výboru. Ty navrhuje rada města, takže již tímto krokem vzniká možnost korupčního prostředí. Je to podobné nepřímé ovlivňování jako v místním zpravodaji, kdy redakční rada není povinná obhajovat zamítnutí kritických článků, takže za peníze občanů Valašských Klobouk si radnice pěstuje umělého chváliče vlastní práce. Navíc veškerá činnost je řízená zastupitelstvem, které rozhoduje o všem. Přesto se této zodpovědné funkce zhostím se vší odpovědností tak, aby naše práce byla přínosem pro město Valašské Klobouky.   Pokud byste měli jakékoliv nápady, návrhy, připomínky a potřeby projednat cokoliv na zastupitelstvu, určitě se na mě můžete obrátit. Budu Vám rád k dispozici. Rovněž Vám do dalších dnů, měsíců a let přeji zdraví a pevného ducha, kterého budeme mít všichni zapotřebí, jak z pohledu republiky, tak našeho města. Zároveň očekávám i nadále Vaši podporu a přízeň a těším se na další spolupráci s Vámi.   Přeji Vám i Vašim rodinám krásné a ničím nerušené svátky vánoční, do nového roku 2023 a dalších let hodně radosti a zdraví.   Vámi zvolený zastupitel města Valašské Klobouky   František Sába     [totalpoll id="146097"]

Mohu vás svými články vykolejit,  připravit o sny a to zcela bez náhrady. Netvrdím, že jsem chytřejší, než kdokoli z vás a nikoho nenutím to, co napíšu, číst.   Je to jenom chvilka. Pomalu celý národ šil roušky, nechal se očkovat, projevoval solidaritu se zdravotníky. Ocitli jsme se v éře gest a doba nyní vyžaduje žlutomodrou barvu kdekoli, sbírku jakoukoli, benefiční koncerty kohokoli, ale hlavně odmítnutí ruského čehokoli. Nákaza všeobjímající infekce primitivní nenávisti je skutečně doslova a do písmene nefalšovanou ukázkou davové psychózy. Tento opravdu nechutný, křečovitý a dryáčnický cirkus atakuje v každém z nás to nejtemnější a otevírá vlastní Pandořiny skříňky. Téměř všichni mají jasno, kde se nachází dobro a není třeba jakkoli pátrat, hledat fakta a souvislosti. Někteří toto sado-maso povýšili na level, vedle kterého je ten slavný nápis v hospodě AMERIČANŮM NENALÉVÁME jen slabounká kávička bez kofeinu, aby vám nebušilo srdíčko. Za parádní majstrštyk bych považoval přejmenování legendárního hotelu Moskva v Gottwaldově na základě petice, pod kterou se mělo podepsat 1300 lidí. Prý o přejmenování uvažovali již loni, kdy se dozvěděli, že muniční sklady ve Vrběticích  odpálili ruští agenti. No, tady si jen lehce dovolím odbočit a podotknout, že jako jejich bývalý správce jsem v těchto skladech strávil téměř 10 let. Bylo by nanejvýš vhodné držet se skutečných faktů, které byly známy ještě ten samý den této mimořádné události. Profesionální i dobrovolní hasiči, se kterými jsem ke skladu č. 16 ten den přijel, věděli a měli hlášeno, že prvotní byl požár, a až jeho následkem cca po hodině hoření došlo k výbuchu uskladněné 300kg letecké pumy. Hořící objekt byl navíc i vyfocen.     Ke skladu č. 12 se nebudu vyjadřovat, protože byl v té době již celý areál uzavřen a hlídán policií. Po pohnutém vystoupení Hamáčka a Babiše v televizi s prohlášením k národu o skutečných vinících této tragédie jsem ten samý večer na dvoře spálil knihu Antona Pavloviče Čechova Humoresky a začal nenávidět Šostakoviče. Ano, byl jsem prvním občanem této země, který zaujal proti Rusku zcela jasný a nekompromisní postoj.   Ale zpět k věci. Jako další v pořadí je odmítnutí pronájmu haly Olomouckou univerzitou ke koncertu Jaromíra Nohavici (má medaili od Putina, sice za kulturu, ale nevadí), přejmenování ruské zmrzliny na ukrajinskou, polévání pomníků padlých sovětských vojáků červenou barvou a v neposlední řadě pak požadavky občanů měst na změny místopisných názvů majících připomínat cokoli ruské. Pánům konšelům jen nastiňuji.....máme v Klobůčkách ulici Partyzánská, co když si to někdo začne dávat do souvislostí ...třeba s Murzinem... jsme v našem městečku dostatečně pokrokoví a udržíme prst na tepu doby?   Ovšem v duchu naší západní demokracie je jasné, že Vladimir Vladimirovič Putin aspiruje na minimálně tři nominace Nobelovy ceny. Tu první za oblast medicíny, protože problematiku COVID-19 definitivně odstranil během několika hodin ze všech sdělovacích prostředků. Druhou nominaci bude mít za ekologii, jelikož zastavením dodávek plynu a ropy uzavřeme problematiku emisí a CO2 v Evropě a ta třetí nominace bude samozřejmě za mír, i když vedle již obdarovaných Arafata a Obamy je přeci jenom prozatím poslabší kousek.   Válka je otřesné svinstvo, a nic v ní není černé a bílé.  Všechno je nekonečně šedé a jako absolutně první v ní umírá pravda. Agresor i napadený si ji pak vykreslují přesně tak, jak se jim hodí. Ukrajinský Majdan v roce 2014 nebyl pro obyčejné lidi ničím jiným než touhou po útěku z bídy, bohužel se stal doslova předpisově odstrašujícím příkladem revoluce v ulicích, která skončila v rukou kšeftařů a oligarchů. Následné vmanipulování Ukrajiny do pozice hlavního provokatéra vyvolalo jen reakci, na kterou všichni doslova čumíme a Ukrajinci zase pro změnu nemohou uvěřit, že je ti demokratičtí západní lídři naprosto s klidem hodili přes palubu. Koneckonců prezident Spokojených států, kterému nosí jaderný kufřík nebinární osoba, si je stejně plete s Íránci.   Somálsko, Salvador, Jemen, Grenada, Sýrie, Guatemala, Libye, Panama, Perský záliv, Angola, Rwanda, Afghánistán, Súdán, Jugoslávie, Irák...lámu si hlavu, kdepak jste byli, vy, s těmi přišpendlenými stužkami v modro žluté, organizátoři sbírek a pořadatelé benefičních koncertů. Ach pardon, ono se jednalo jenom o neagresivní a neútočné války, ve kterých se slovo ,,bombardování,“ nahrazuje termínem ,,údery NATO,“ a skuteční mrtví se stávají jen ,,vedlejšími škodami“. Svatá prostoto, Bůh musí mít břicho nacpané doslova k prasknutí té vaší krvavé demokratické tlačenky.   Darek Slavík

Mohu vás svými články vykolejit,  připravit o sny a to zcela bez náhrady. Netvrdím, že jsem chytřejší, než kdokoli z vás a nikoho nenutím to, co napíšu, číst.   Náš ,,svobodný“ svět CZECH REPUBLIC se zcela nepokrytě vyvinul k dalšímu stadiu. Někdy ke konci února oznámila téměř všechna média s patřičnou univerzální omáčkou následující informaci: „Po konzultacích s bezpečnostními složkami státu a na základě doporučení vlády zablokovalo internetové sdružení CZ.NIC osm dezinformačních webů.“   Dovolím si odcitovat prozatím ještě platnou Listinu základních práv a svobod, Článek 17:   (1)    Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.   (2)   Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.   (3)   Cenzura je nepřípustná.   (4)   Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.   (5)   Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.   Přečtěte si odstavec 4 opravdu pořádně a odpovězte si na následující:   Weby se v této zemi vypínají už na základě ,,doporučení“ nebo po ,,konzultaci“ s bezpečnostním složkami státu !?   Tak takto jednoduché to teď a tady je.   Totalitní těhotenství bezprecedentního porušování zákonů této země u jehož početí stála minulá vláda nyní završila vypráskaná pětikoalice v čele s Fialou čerstvým porodem děcka, o kterém začínám pochybovat, že půjde ještě zadávit. Čouhají z něj pokřivené končetiny pandemického zákona, dalšího nouzového stavu, nijak neřešené šokově rostoucí ceny energií, pád měny a svoboda slova dostala od tohoto batolátka až neuvěřitelně na držku. Pohledem do historie lze důvodně předpokládat, že bude následovat majetek, ať už ve formě vyvlastňování (nejspíš začnou u občanů Ruské federace) nebo jeho poskytnutí k bohulibým například humanitárním účelům, dále pak zavedení přídělového systému a skončí to klasicky, tedy lágry pro nepohodlné. Z ještě včera nemyslitelného se stává diskutované, pak přijatelné a nakonec to bude povinné. Abych se přiznal, byli mně milejší ty úplatné a hamižné svině nakupené kolem ANO, než ta nynější sestava nadšených idealistů, kypící nejpokrokovějšími myšlenkami EU pevně zasazenými v jejich postojích, kteří nás s laskavým úsměvem doprovází na nádraží a po cestě zapáleně vysvětlují, že ten výlet, ze kterého už nebude návratu je jen pro naše dobro a ve jménu něčeho daleko důležitějšího a lepšího než jsme my sami.  Celé je to o znalosti věci. Ti první z transportů se taky chodili sprchovat naprosto bez obav.   Po taškařici s Covidem jsme se ocitli v situaci, kdy se do veřejného prostoru již nedostává rozum a naopak jsou odměňováni ti z titulků, kteří nedělají potíže. Připadá mně to, jako když se nedopatřením objevím v Klobůčkách ve frontě na letákové slevy u hitlermarketu Lidl. Stejní lidé, motivace, atmosféra.... Odpadávají názory, odpadávají diskuze a národ si zvolil ještě větší bolševické kreatury, než jakými byli sami komunisté a bohužel i pokračování onoho trpkého ...káleli nám na hlavu, tak teď otevřeme hubu. Nezbývá mi, než popřát této zemi a hlavně straně ODS aby se odporoučela do hajzlu podobně jako KSČM, ČSSD, navždy a nejlépe SPOLU.   Dlouho mi nedala spát myšlenka, jestli slzy učitelky ruského jazyka na mojí střední škole, kdy při výročí úmrtí Leonida Iljiče Brežněva špendlila rudý karafiát k jeho fotografii, jsou pravé, nebo jenom předstírané. Až teď po letech a po tom co máme za sebou a hlavně před sebou vím, že byly pravé. Lid této země je neskutečně tvárný.   Jsme dál, než jsem si byl ještě nedávno schopen připustit. Nějak se z mediálního prostoru ztrácí videa, názory, texty, webové stránky, virtuální osoby, nebude to dlouho a začnou mizet i ty reálné.   https://www.youtube.com/watch?v=Ai4bWabgsXI   Darek Slavík

Možná řadě občanů v souvislosti se zběsilým během událostí uniklo, že počínaje dnem 24. února 2022 v České republice s okamžitou platností politicky a novinářsky skončila pandemie covid-19.   Stovky hodin jednání politiků od samotného vrcholu až po okresy. V obcích už představitele státní správy přestalo bavit dělat ze sebe před občany idioty, a tak se dávno začali chovat tak, jak se měli chovat všichni dávno – vydat doporučení a zbytek nechat na lidech. Ono by se ukázalo, zda jsou občané opravdu hloupí nebo tímto tvrzením jen politici potřebovali upevnit svou moc a omezování svobod, které si mnohdy nezadalo s estébáckým terorem před rokem 1989.   Takže s přísunem nového tučnějšího tématu pro novinářský mainstream a politiky zmizela obava o zdraví občanů z povrchu českého. Co bychom si ještě mohli přát jako lepší důkaz toho, že drtivá většina všech dosavadních nařízení byly jen prázdné a zbytečné kecy, pouze zvrhlá radost z moci omezovat práva občanů pod zástěrkou nebezpečné nemoci, která již přestala být nebezpečná? Viděli jsme v mnoha příspěvcích, jak se politikům a novinářské svoloči dařilo strašit občany tak, že řada z nich by dnes nosila roušky nejraději celoživotně. Když to říká tolik politiků a odborníků, tak to asi bude pravda. A ti, kdo hlásají cokoliv jiného, jako by z oka vypadli rozvracečům socialistického zřízení. Fuj! Ještě, že pracující lid nezačal posílat do Sněmovny dopisy odsuzující tyto kriminální živly.   Všiml si vůbec někdo, že propaganda zde pracovala možná ještě kvalitněji než ta komunistická před více než třiceti lety? Všiml si někdo, jak se nám zde pod rouškou nemoci tiše, ale trvale vrací cenzura a omezování svobody projevu? Všiml si někdo, že je v Bruselu jednou z vrchních cenzorek žena, Češka, která prožila léta komunistické cenzury a dnes dělá to samé, aby „zachránila“ demokratické hodnoty? Stejné kecy jako měli strážci socialistické čistoty názorů. Dovedete si vůbec ještě představit, že dokonce i vrcholní politici po roce 1989 tvrdili, že svoboda projevu znamená svobodu i pro názory, které se nám nelíbí? Které jsou třeba mylné nebo dokonce lživé? Samozřejmě vyjma těch, které zakazoval tehdejší rozumný zákon. Za třicet let nám tu svobodu okleštila hezká řádka zákonů a nařízení, kdy i obyčejní Gumáci z prehistorie TV Nova by dnes byli tématem na žalobu. Ne, značné množství občanů nechce doopravdickou demokracii, aby si každý mohl říkat svoje názory. Zase jsme se nechali jako stádo omezit na projevy, které vládnoucí partě (dnes spíše Bruselu), ať je to hot nebo čehý, vyhovují. A občané již z velké části zase drží hubu a krok. Musí, pod pohrůžkou trestu!   Doufejme tedy, že i když nám cenzura zatím mílovými kroky nabývá na síle až tak, že se už za své názory můžeme dostat do vězení, nadobro zmizeli z obrazovek televizí takoví, jako třeba paranoidní fanatik doktor Kubek, který by nejraději na věčné časy zakázal a zavřel vše a všechny. Že v propadlišti dějin zmizel i Jaroslav Flégr a jeho desetitisíce mrtvých v kamionových chlaďácích. Že zmizeli všichni ti údajní odborníci, kteří se promenovali denně minimálně dvacet minut hlavních zpráv na obrazovkách každé z televizních stanic, kde neznali jiné téma než covid, covid a zase covid, i když každý tvrdil, že je správné něco jiného.   Nyní už mají téma jiné, ale asi nelze tvrdit, že naštěstí. Přesto téma, které nám opět ukrojí svobody slova. Ale na druhou stranu dovolí a dokonce podporuje odsouzení systémem kolektivní viny. Každá nula, která dnes vymyslí lepší plivanec na člověka, který se narodil v zemi uzurpátora, je za hrdinu. Jak moc jsme se poučili z našich vlastních svinstev při odsunu Němců? Ale to už je jiná, i když v mnohém souvisící, písnička.   Radomír Dolanský

Od samého počátku covidové aférky jsem přesvědčena, a vím, že nejsem sama a nepřicházím s ničím novým, že to všechno, co se děje, směřuje k vyprovokování občanské války, cílem jsou z nějakého prazvláštního důvodu nepokoje a nenávist mezi lidmi. Všichni vidíme, že rozdělení společnosti na nesmiřitelné tábory není nové, ale moderní technologie, sociální sítě a média, internet a rychlá doba ho dokážou podporovat a rozdmýchávat do intenzity neuhasitelného požáru. Na život a na smrt rozhádaní lidé se nedokáží bránit a nedokáží spolupracovat.   Děsím se každého nového článku a každé nové aktivity, které staví očkované proti neočkovaným, ty, co se doopravdy bojí vlivu CO2 na klima proti těm, kdo si myslí, že je životní prostředí ohroženo něčím zcela jiným, zastánce bezbřehého multikulturalismu proti těm, kdo si kladou oprávněné otázky o nebezpečí politického islámu, progresivní levici (nebo jak se tomu teď vlastně říká) proti těm, kdo jsou skutečnými liberály.   Mám obavy z toho, že onu vzájemnou nesnášenlivost, která je přímou cestou do pekla, nepodporují jen proklínaná média, ale že stejně účinně působí i jiní, kteří se snad domnívají, že bojují za svobodu. Když to vztáhnu čistě na covid, což je samozřejmě hloupé zjednodušení, je mi doopravdy čím dál víc smutno z toho, že nedokážeme držet míru ani na jedno straně barikády. Tlak na očkování a podvolení se nesmyslným opatřením je extrémní, ale protitlak, který vyzývá k útokům nebo který šíří stejné bludy jako „vědci“, je rovněž zkázonosný. Nerozumím tomu, proč lidé umí fungovat jen v extrémech – buď anebo – s námi nebo proti nám. Vím jen, že jsem ještě před pár měsíci cítila rovněž nenávist vůči těm, kdo byli domněle proti mně. Teď jsem ale doopravdy přesvědčena, že je to hloupá pozice. Nemusím se s těmi, kdo nedokáží pochopit význam svobody, přátelit, nebudu se hnát do aktivního stýkání se s takovými lidmi, nebudu vyhledávat kontakt, ale nesmím je nenávidět. Nesmím cítit touhu po pomstě, nesmím dělat věci, které by se mně samotné nelíbily, dělal-li by je někdo mně. Bohužel jsem už během svého boje s covidem napsala a udělala hodně blbostí, kterých lituju, ale beru to tak, že jsem v tom greenhorn a jedině chybami se člověk učí. Ne každému holt byla dána moudrost, někdo ji horko těžko dobývá.   Chceme-li ostatním ukázat, že je lepší cesta než ta, kterou nabízí protivníci, nesmíme se snížit na jejich úroveň. Jednejme proto podle zlatého pravidla. Je to jediná možnost. Bohužel je v každém z nás dobro i zlo a probíhá neustálý souboj obou pólů našich osobností. Je těžké to, co je v nás špatné neustále potírat, ale nic jiného nám nezbývá. Snažme se zkrotit svoje zlé já a nechat ostatní prostě žít, jen tak můžeme vyhrát. Nechtějme agresi, protože jinak se dočkáme jen horších věcí.   Vendula Záhumenská právnička   [totalpoll id="114063"]

Když si čtete novinové titulky, musíte nutně nabýt dojmu, že boj s covidem nás stál a ještě bude stát opravdu hodně. Nemusíme přemýšlet jen v nějakých abstraktních kategoriích, ačkoli je jasné, že právě od jejich chápání se odvíjí i materiální kvality našich životů. V blízké budoucnosti nás nebude trápit „jen“ ztráta svobody, víry v lepší budoucnost našich dětí, důvěry v lidská práva a v to, že lidské bytosti mají nějakou hodnotu, ale i hlad, nouze, sociální nepokoje, nemoci, zmar a celková skepse.   S hořkým úšklebkem vzpomínám na to, že jsem téměř na kolenou prosila ústavní soudce, aby ochránili lid a národ. Vím, že v globálním světě to byl směšný počin, ale podobně jako já se snažili lidé ve všech státech. Bohužel nebyli vyslyšeni, protože přece bylo třeba zachránit jakési přestárlé a velmi nemocné. Tento nesmysl se stal mantrou našich životů a jak vidíme, ještě stále sídlí v myslích mnoha lidí a bohužel i soudců Nejvyššího správního i onoho prokletého Ústavního soudu.   Nejsem schopna pochopit, že soudcům nedochází, co způsobili. Jak to, že vůbec nechápou, že to oni mají na svědomí útrapy, které nás všechny čekají. Že oni mohou za to, že umírají lidé se zanedbanými nemocemi, že oni mají na svědomí děti, které přišly o vzdělání, že oni nesou vinu za osamělé staré lidi z domovů pro seniory, kteří marně doufali, že ještě uvidí své blízké. To soudci jsou odpovědni za chudobu, za nedostatek a za ztrátu toho, co jsme považovali za samozřejmé. Je mi to líto a ještě více mne mrzí, že jsou tak slabí, že to nedokážou přiznat a omluvit se a jednat konečně jinak. Necítím nenávist, necítím zlost, jsme jen v jakémsi šoku, cítím zklamání, jsem otřesena lidskou hloupostí. Nechápu to.   Cítím zoufalost, když si přečtu, že prý má být hodnota života promile lidí větší než cena zdraví a životů zbytku společnosti. Opatření, která na nás stále valí vláda a která ničí vše a zanechávají spoušť horší než atomová bomba, jsou od počátku naprosto nepřiměřená. Nezachraňují nikoho. Měli jsme se doslova a do písmene vykašlat na to, že někdo umře. Neměli jsme zastavovat obchod a život. Nestálo to za to. Rozhodně ne. Následky jsou totiž, přesně jak jsme psali od počátku, nesrovnatelně horší než smrt minimálního množství lidí. S C+ testem údajně zemřelo za ty dva roky běsnění necelých 5 milionů lidí. Co to proboha je? Kapka v moři. Zaplatili jsme otřesnou daň.   Bohužel jsme nepoučitelní. Děkujeme za opatření proti covid a nebráníme se proti dalším mnohem ničivějším počinům Evropské unie. Proč? Nechápu, nerozumím. Dnes jsem si přečetla o dalších katastrofických scénářích, o těch světlých zítřcích, co nás čekají s Green Deal a Farm to Fork programem, který má za úkol zlikvidovat zemědělství a zasít mezi lidi hlad. Vadí to někomu? Zamýšlí se někdo nad tím, co se vlastně děje? Nebo se jen tančí pod šibenicí a čeká na to, až bude doopravdy nejhůř? Možná, že my lidi potřebujeme temno, potřebujeme hrůzu a zlo, abychom se zase odrazili ode dna. mrzí mne ale, že jsem do toho přivedla svoje děti. Vím, že jejich osud nemůžu ovlivnit, ale přesto mne to nevýslovně bolí. Hlavně proto, že vůbec nechápu, proč jsme si to udělali. Proč?   Vendula Záhumenská právnička   [totalpoll id="114023"]

V posledních dnech můžete při toulkách po lesích v okolí Vlárského průsmyku narazit na skupinky zvláštních lidí, kteří se nekochají okolní přírodou, leč zkoumají hmyz. Je to úderná jednotka z Entomologického ústavu Biologického centra akademie věd ČR. Jejich cílem se nestalo nic menšího než záchrana Tesaříka alpského žijícího ve zdejších lesích a to za každou cenu bez ohledu na oběti. Tesařík je bezesporu krásný a vzácný brouk, za jehož výskyt zde můžeme být rádi, ovšem s výskytem entomologů, které jeho přítomnost přitahuje, je to horší. Tito totiž přišli s návrhem, aby se pokácené dřevo které se v současnosti v lesích nachází nevyváželo a zůstalo zde, jelikož do něj tesařící nakladli vajíčka. Týká se jak velkých klád určených pro dřevozpracující průmysl, tak metrového dřeva, které si lidi nachystali na topení. Ochrana přírody potažmo vzácných druhů je jistě bohulibá činnost, ovšem měla by se dělat s rozmyslem a ne ve stylu zachráníme brouka za každou cenu a lidé nás nezajímají. Slovutní entomologové by si měli uvědomit, že zdejší lesy jsou hospodářské a člověk je po staletí využívá, navzdory tomu se zde tesařík stále vyskytuje. Jejich predikce o tom že pokud nezasáhnou tak zde tesařík vymizí, jsou akorát věštěním z křišťálové koule a dokazováním si vlastní důležitosti. Svým bezohledným postupem silně dráždí místní firmy a obyvatele, a tak se klidně může stát, že na místo vzácného brouka chytnou akorát pár facek – po zásluze. Když se s nimi setkáte v lese mějte na paměti, že se jedná o zvláštní druh agresivní šelmy – „Čecháčka Rozpínavého,“ který si myslí, že může rozhodovat dokonce už i o tom, jestli v zimě zmrznete, nebo si zatopíte svým vlastním dřevem. Proto vyzýváme všechny místní obyvatele vyznávající západní hodnoty k zastavení řádění těchto islamistů!   Vyvěšením tohoto příspěvku chceme hlavně upozornit na nebezpečný trend ve společnosti, kdy jakýkoli brouk, křeček, hmyz či plaz je schopen zastavit stavbu dálnic, domů, a dokonce už i odvézt si vlastní dřevo. Máme za to, že ohroženým druhem už se stal člověk sám, respektive jakýkoli rozvoj, pokud se to znelíbí kdejakému fundamentalistovi a zbraň už si vždycky najde!   Autor: Sidon   [totalpoll id="107018"]

Milý státe,   tak prý od začátku května otevřeš služby, ale za stejně nesmyslných podmínek, jako jsi otevřel školy. Hmmm. Se zájmem čtu výhružky těch, kdo si myslí, že nám, svobodným lidem, vládnou. Prý ke kadeřnici půjdu jen s testem. To víš, že ano, státe. Ještě sis asi nevšiml, že lidi chodí do hospod, dopřávají si masáže, jsou ostříhaní, ženy mají „udělané nehty“, i když ty se to snažíš zakázat. Venku chodí lidi (díky bohu!) ve stále větším počtu „nahoře bez“. Dýchají a uvolněně se usmívají, protože si dovolili nemít strach z policajtů. A ty si doopravdy myslíš, že tím, že nařídíš nějaký přitroublý certifikát někoho k něčemu donutíš?   Nemám strach z toho, že bych byla utiskovaná, nebudu-li mít doklad o absolvování testu. Najdu si pivnici, kavárnu, kadeřnici a masérku, kde na podobnou šikanu nepřistoupí, a to si piš, že budou. Naopak jsem vlastně ráda, že se tohle všechno děje, protože velmi přesně budu vědět, kdo jsou kolaboranti, kterým svoje peníze dávat nemám. Jen ty, drahý státe, nebudeš mít z oněch „pokoutně“ poskytovaných služeb ani korunu na dani, a odskáčeme to my všichni, protože se bude muset snížit úroveň všech služeb, které lidem máš poskytovat.   Možná mi, státe, zakážeš chodit mimo okres bez testu. Jsi všehoschopná zrůda podporovaná těmi, kdo raději mlčí, i když se jim věci nelíbí, jen aby nemuseli něco dělat, vystoupit ze své komfortní zóny, za něco se postavit. To mi nevadí, do lesa nějak proklouznu a bez ostatního se obejdu, i když se mi bude stýskat po kultuře a po zámcích. Možná, že se pokusíš zničit ty, kdo se testu nepodrobí tím, že jim znemožníš pracovat, školákům už jsi to udělal a prakticky nikdo s tím nemá problém. No i tomu se pokusím přizpůsobit, abych tvé tyranii unikla. Skromnost ale není špatná a chudoba cti netratí. Můžu pracovat doma a online. Možná, že dupneš i na přístup k potravinám – budu doufat, že si něco koupím od těch, kdo tohle podporovat nebudou a umožní lidem, aby si koupili jídlo.   Jediné, čeho se doopravdy bojím, je, že řekneš, že přístup ke zdravotní péči budou mít jen očkovaní nebo testovaní. Lékaře totiž v některých chvílích nahradit nemůžu. Nevyříznu doma na kuchyňském stole dítěti slepé střevo, neodstraním podezřelé znamínko. Nedivila bych se, že by něco tak zrůdného podpořili lékaři, kteří za ten rok a něco prokázali, že nemají žádnou páteř a přizpůsobí se jakékoli lži. Můžu jen doufat, že i mezi nimi se najdou ti, kdo dělají medicínu nikoli pro peníze, ale proto, aby vážně pomáhali lidem. Pak ještě mohu spoléhat na dobrou karmu a na to, že já a moji blízcí dožijeme v relativním klidu bez potřeby operace.   Milý státe, vím, že se urputně snažíš, vím, že za tebou stojí soudy, vím, že za tebou je armáda, policie, učitelé, zdravotníci, státní zaměstnanci, korporace a většina mlčící populace. Vím, že ti, kdo jsou v „odboji“, se ti jeví jako obtížný hmyz, který bzučí, ale neumí ani bodnout. To si asi mysleli i dřívější politikové, kteří ubližovali lidem – že jsou silní, neporazitelní a že je nikdo neodstane. Nakonec vždycky ale zlo padlo a zvítězila pravda a svoboda, byť jen dočasně, než se to špatné zase začalo drát k moci.  

Proč se u nás nedemonstruje? Chce to změnit koncept!

Neuvěřitelný úspěch české BIS! Po akčních šesti a půl letech předložila veřejnosti údajná důvodná podezření, nikoliv fakta a pádné důkazy. Rychlost vyšetřování je zarážející, načasování naopak pochopitelné.   V současné eskalaci Studené války II se hodí každé obvinění nepřítele, a to bez ohledu na to, zda existují nevyvratitelná fakta nebo pouze domněnky jakkoliv opodstatněné. Kdyby taková fakta neexistovala, stejně se to občan nikdy nedozví, protože na nepříjemné otázky se jednoduše odpovídá, že informace spadají do režimu utajení. Takže na řadu přijde propaganda, kterou naše mainstreamová média ovládají perfektně, a již rok si ji procvičují momentálně na covidu. Propaganda tak dovedená k profesionalitě, že by Goebbels závistí vraždil.   Jak je vidět, přestože dle vyjádření Andreje Babiše – ZDE1, které mistrně přednášel rozechvělým hlasem, jako by oznamoval, že jsme ve válce, existuje důvodné podezření, ale nikoliv jistota, kdy se slova o údajném, nikoliv jistém a nevyvratitelném zapojení ruských agentů do výbuchu ve Vrběticích teprve šetří, ministr vnitra Hamáček již trestá. Když si přečteme článek – ZDE2, je nepochopitelné, z čeho mají naši politici obavy? Dvojice agentů v Česku blbě nastaví roznětku nebo si úplně spletou místo, v Británii otráví/neotráví Skripala s dcerou, takže je jasné, že se pohybují buď pod identitou Pat a Mat nebo Laurel a Hardy. Jestli Rusko lepší agenty nemá...? Tak trochu to rovněž připomíná fanatické hnutí MeToo, kdy si po mnoha letech nějaká ženská vzpomene, že ji chlap plácl po zadku. A jak na sviňu to byl zrovna vždycky někdo známý, boháč, herecká hvězda, nikdy guviř z OKD. Zde se taky trestalo bez důkazů, bez soudů.   Eskalace napětí mezi Spojenými státy a Ruskem se očekávala ihned po vítězství Joea Bidena. Demokraté jsou na rozdmychávání sporů ve světě experti. Neuběhlo ani pár měsíců, a je to tady. Ukrajinci škemrají o vstup do NATO, což je obrovská šance pro Američany posunout se až na hranice Ruska. Ovšem zapomínají na velmi podobnou snahu Sovětského svazu v roce 1962, tzv. Karibská krize, což byl jen krůček od 3. světové války. Kdo dnes tleská snahám Spojených států dostat se na Ukrajinu, je naprostý blázen, protože si koleduje o válečný konflikt, který jako vždy nejvíce odnese Evropa. Po DVACETI letech končí okupace Afghánistánu. Spojené státy nesmyslnou válkou překonaly rekord Sovětského svazu o deset let. Mimochodem, i Česko, zamindrákované vlastní okupací, bez výčitek okupovalo jiný stát a omlouvá to v podstatě stejně jako tehdy vládnoucí komunisti okupaci Sovětským svazem. Z Německa se americká vojska mají rovněž přeskupovat, takže stačí, aby takzvaná česká demokratická opozice napsala nějaký zvací dopis, aby nás zase někdo chránil na věčné časy (ani o minutu déle).   Spojit Vrbětice s Ruskem však může mít ještě několik nezanedbatelných přínosů. Vzhledem k situaci se zásobováním západními vakcínami, kdy je mimochodem opravdu velmi zajímavé, že kapitalistický trh v tomto případě funguje záhadně úplně stejně, jako kdysi fungoval ten socialistický – váznou dodávky, hrozilo, že v Evropě se státy přikloní k ruské vakcíně, jak se již mnohde děje. Takže tento problém máme vyřešený. S někým, kdo nás ohrožuje, se obchody nedělají, i kdyby mělo zemřít kdoví kolik Čechů bez očkování.   S rozumnými otázkami bez zbytečných emocí, jaký motiv by Rusi k vyhození skladu mohli mít, přišel jako jeden z mála Robert Šlachta, který byl v té době šéfem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu – ZDE3. Zato opozice má již ve všem jasno. Trapně úsměvný je ve svých vyjádřeních Vít Rakušan, který s obrovským zanícením tvrdí, že jsme sebevědomý národ, který se nebude ponižovat, což vůči Únii a USA děláme takřka denně podobně, jako před lety vůči Sovětskému svazu. Že nebudeme prosit o vakcíny – přesně to děláme ve všech zemích, i když Rusko vynecháme. Prostě trapnost nad trapnost, jen ta stavidla zášti se protrhla, aby naši současní přátelé slyšeli, jak sebevědomě plníme jejich přání.   Politici se zrovna dohadují, jestli pustit Rusko do tendru na stavbu jaderné elektrárny. Vždyť zakázku by tak moc chtěli naši současní přátelé ze Spojených států. Takže tento problém by nám Vrbětice taky vyřešily. A v širším kontextu tady máme neposlušné Německo, které navzdory sankcím svého přítele USA, pokračuje v dokončování monstrakce Nord Stream II. Kam by pak Američani prodávali svůj břidlicový plyn, když Evropu bude zásobovat Rusko? Takto by jeden muniční skládeček uprostřed Evropy mohl vyřešit řadu nepříjemných problémů. Kdoví, třeba to je právě to, oč tu běží?!   Radomír Dolanský   Radomír Dolanský – Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.     [totalpoll id="99677"]

Ačkoliv se politici snaží, seč můžou, aby to vypadalo, jak moc jim záleží na životech občanů, svými mnohými kroky se sami usvědčují ze lži. Celá šaráda připomíná čím dál více spíše zkoušku na politiku Velkého bratra.   On tady už Velký bratr zčásti vládne a sílí stále rychleji. Spousta lidí je slepá, nebo chce být slepá, a k pocitu svobody jim stačí dovolená u moře. Chabé, ale funguje to. A zatím se nám ve světě rozlézá příběh, který jako by z oka vypadl románu 1984 Erica Blaira, známého spíše pod pseudonymem George Orwell. Poslední, dokonale orwellovskou, totalitní zprávu nám média představila v minulých dnech – od srpna 2021 budou vydávány občanské průkazy s dvěma otisky prstů. Schváleno českou vládou 5. října 2020 na popud EU pod všeobjímající rouškou boje proti terorismu – ZDE1. To nevymyslel ani komunista, kterým zde 30 let řada vykuků pořád straší! Ale to nevadí, hlavně, že můžeme k moři do Egypta.   Podobnou špínu v sobě skrývá celý boj s pandemií koronaviru. U českých politiků, jedno, zda vládních či opozičních, začíná boj o nastávající výměnu u koryt a nikoliv starost o životy občanů. Především hlavní mediální proud si oblíbil novodobé Nostradamy, kteří obyvatele od prosince straší tisícovkami mrtvol v chladících přívěsech kamionů, pacienty na chodbách nemocnic. Ti, kteří byli umírnění a používali rozum v rozporu s představami ministra Blatného, například onkolog a senátor Jan Žaloudík, stomatochirurg a specialista Roman Šmucler nebo vakcinolog Jiří Beran, byli prohlášeni za nedůvěryhodné a média je ihned začala téměř bezvýhradně poslušně ignorovat. Mnohá omezení očividně nefungují, ale to agenta Milionu chvilek na ministerstvu zdravotnictví spíše jako by ještě podněcovalo k dalšímu omezování svobody a až vyhrožování, že pokud nebude národ dodržovat jeho mnohdy přitroublá nařízení – a just vám nedovolím sundat roušku v liduprázdné ulici – tak zavře školy, které ještě neotevřel. To je podobná ubohost, jako když se svého času červená mikina snažil svalit vinu za smrt spoluobčanů na porušovatele příkazů. Obyčejná arogance moci. S úžasným entuziasmem se politici stávají vrahy české ekonomiky a peníze z dluhů rozhazují nesmyslně plnými náručemi... ZDE2.   A z boje o život těch úplně nejobyčejnějších lidí se stává až prasácká bitva o prachy a vliv na domácí i mezinárodní úrovni. Zatímco mnozí naši politici poskakují jako skvělé loutky dle melodie Evropské únie a Spojených států a ze všech sil odmítají ruskou vakcínu, USA dle svých mnohaletých zvyklostí, jdou za kšeftem přes mrtvoly – ZDE3. A i když AstraZeneca není v USA ještě schválená, odmítají Spojené státy, aby z tamní továrny vyvezli desítky milionů dávek – ZDE4. Holt, to jsou naši přátelé, před kterými se dnes podělánkovsky hrbíme stejně, jako v minulosti před Sovětským svazem. Otázkou rovněž zůstává, kdo se tak vehementně snaží mediálně snížit solidnost vakcíny AstraZeneca?   Kdekdo je najednou odborníkem, blábolí o Ivermektinu a nejsou studie a nejsou studie a jen tu a tam proskočí obhajující sdělení – ZDE5. Pak se zjistí, že původně kritiky oslavovaná kolumbijská studie je uplacená a česká média, až na výjimky, se o věci taktak zmíní jednou dvěma větami – ZDE6. Taková odhalení se nehodí do krámu v kšeftech s o mnoho set procent dražšími a možná ještě méně účinnými léky. Ale než k odhalení došlo, mohl se prezident ČLK Milan Kubek a jemu podobní doktůrci přetrhnout, aby na tuto zfixlovanou studii upozornili, jak dokazuje neúčinnost léku. Již se ani moc nezmiňuje Remdesivir, svého času, díky médiím a pražském taxikáři úžasně zreklamovaný, dnes víme, že samostatně nijak zvlášť účinný není. Kde jsou ty doby, kdy se Andrej Babiš hrdě bil v prsa, že nechá udělat studii na Isoprinosin, viz slova z tiskové konference vlády na otázku Adély Jelínkové z TV Prima – ZDE7 – a ticho po pěšině, stejně jako například z oslavných jízd do Maďarska, Srbska nebo v minulosti slibech o prověření všech neziskovek, především těch skrytě i neskrytě politických (to by dnes bylo ušetřených miliard do státní pokladny). Isoprinosin se na počátku léčby stále používá, ale není politicky korektní o tom hovořit. Co kdyby měl náhodou poměrně příznivé účinky a překazil by kšefty s novými nabídkami farmaceutických firem?   Hra s čísly, pokud hrozí rozvolnění, vytvoří se jiná překážka, další číslo. Když zavřené okresy nefungují, protože vlna pandemie se tak jak tak dostala z Čech na Moravu, zase výmluvy, že to roznesli lidé (to asi ti uvěznění v okresech). Již rok trapně se opakující hesla Společně to dáme, Vydržme to, Omlouvám se, Omlouváme se, Chápu, že jste unavení, Havlíčkovy každotýdenní sliby, co se otevře a další lži a oblbování, děti můžou místo sportovišť běhat po lese – v Praze, Ostravě nebo v Brně je les za každým rohem... Mlácení demonstrantů, lidí bez roušek u nás i jinde ve světě, což bez zvuku vypadá stejně jako kritizované zákroky v Rusku nebo Bělorusku. Další orwellovský zákon v Británii o demonstracích. Ostatně i doba, kdy se Jan Blatný dušoval, že vše se bude řídit podle tabulky PES je dávno lží. Dnes jsme na pozici 3, ale uvězněni hůře než ve stavu 5. A nový PES? Jen si jej přizpůsobí k ještě většímu omezování a zkouškám, jak dlouho národ ještě bude držet hubu.   I když to zní nelogicky, aby si rodina, které stačí bochník chleba, objednala bochníků deset, v připitomělé nelogice přerozdělování vakcín, zdá se, bylo chybou českých politiků, že objednali „jen“ dostačující počet vakcín – ZDE8. Ovšem pokud se prokáže jako pravdivá zpráva, že náš premiér tak dlouho mudroval, až ČR přišla o nabízené dávky navíc – ZDE9, bude se jednat o další neskutečný premiérův „úspěch“. A moc na věci nemění ani fakt, že si nakonec Andrej Babiš od některých států vysomroval víc než jsme ztratili. To si zase opozice freneticky zahuláká. I když POZOR, taky to opravdu může být, jak tvrdí premiér, jakási daň za odmítnutí držhubného. Je však otázkou, jestli jsme momentálně v pozici dělat ze sebe haura?   Když se neznalý profesor Jan Pirk pohoršoval v pořadu Partie, že prezident republiky vlastně páchá trestný čin, pokud se snaží do ČR dostat neschválený Sputnik V, musel jej Roman Prymula usměrňovat s tím, že možnost dovézt neschválené vakcíny zákon připouští a – co naše média taky neroztrubují, že všechny vakcíny, kterými se u nás očkuje, jsou konec konců rovněž schválené pouze podmínečně – ZDE10 - cca od času 38:00. Zatímco věčně zamindrákovaná část politiků i obyvatel z okupace 68 ́ hrdinně odolává náporu Sputniku V, ostatní státy, nevšímaje si hlupáků, jednají s Ruskem. Ať je to mutti Merkel – ZDE11 s Macronem či Rakousko – ZDE12, rozhádané Slovensko nebo již očkující Maďarsko a neunijní Srbsko, tak Česká republika zůstává sice hrdě na ztrouchnivělých principech, ale se stovkami, možná tisíci mrtvých navíc. Takže chrání politici životy občanů nebo je spíše rozhodující, zda má vakcína Stars and Stripes, Union Jack nebo trikolóru z Východu?? V podstatě totožně pomatená česká politika, kdy do tendru na jadernou elektrárnu odmítáme Rusko a Čínu a Německo, nedbaje vzteku Američanů, že neprodají svůj předražený břidlicový plyn, staví nadále s Ruskem Nord Stream II. Česká republika stojí na principech a naši unijní bratři čile obchodují. A historicky se nepoučíme z vlastní blbosti a nepoučíme. Kdybychom si alespoň vzali příklad z našeho vzoru, Spojených států, které v minulosti kritizovaly Hitlera a cpali do něj peníze a materiál, jak se dalo. V současnosti kritizují Čínu a hromady amerického značkového zboží nechávají vyrábět v Číně. Nebo pokrytecká německá automobilka Škoda, která odmítala kvůli nedodržování lidských práv v Bělorusku sponzorovat mistrovství světa v hokeji, ale zároveň má pět továren na výrobu aut Škoda a řadu subdodavatelů v Číně... Česká republika musí být pro smích i pralesním indiánům z Amazonie.   Koronavirová krize je v české kotlině úžasnou líhní nových milionářů a multimilionářů na hrobech malých a středních živnostníků. Pomalu vychází na světlo nehorázné vykrádání státní pokladny a červená mikina to obhajuje dobou a nutností rychle jednat. Zajímavé – když jedná rychle bytový zlodějíček, žádná polehčující okolnost to není. Jak stát zachází s penězi daňových poplatníků, si můžete přečíst například - ZDE13 nebo - ZDE14 či - ZDE15. Za neuvěřitelné peníze vláda objednávala nekvalitní roušky, respirátory, nyní zase antigenní testy, ale na nabídky českých odborníků v mnoha případech nedbala, například – ZDE16. A zase, pokud se tato zpráva - ZDE17 – alespoň zčásti potvrdí jako pravdivá, tak jsme zpět u české blbosti. Můžeme být sice hrdí, že máme v Senátu Tchajwance, ale děti si díky tomu možná nebudou mít ve škole čím špárat v nose, snad kromě prstů.   I bez pandemie je v České republice obrovský bordel, a s tím, co se hrne do voleb, to lepší nebude.   Radomír Dolanský   Radomír Dolanský – Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.   [totalpoll id="98717"]

Po deseti letech budeme mít znovu možnost přihlásit se při sčítání lidu k moravské národnosti a rodnému moravskému jazyku.   Vzkříšení Moravy není tématem politických elit, usazených daleko za hranicemi Moravy, diktujících nám podmínky našeho každodenního života. Tyto elity dosud nepřekročily stín svých chlebodárců, pro které je moravanství tabu. Tyto elity si však neuvědomují, že moravanství je základním stavebním kamenem nejen raného moravského, ale také českého státu.   Jan Amos Komenský kdysi napsal, že nad labyrintem světa vítězí ráj srdce. Ráj srdce uvědomění si sebe sama; pevný bod duše, věřící, že vše má svůj smysl..   V dnešní těžké době si uvědomujeme, víc než kdy jindy, že návrat ke kořenům je tím, co naší společnosti zoufale chybí. Heslo „kupředu do minulosti“ nabývá na síle v časech ohrožení naší civilizace, v časech diktátu nerozumu, v časech neschopnosti udržení řádu, sounáležitosti a základních lidských hodnot. Vítězí neústupnost, trvání na „své“ pravdě; vítězí zatvrzelé srdce. [caption id="attachment_98007" align="alignnone" width="690"] Příklad vyplněného formuláře[/caption] Překonejme tyto antagonismy návratem ke kořenům, návratem zpět k pramenům. Návratem k moravanství, které dnes dává znovu pevný bod naší existenci.   Moravanství je prostředkem – ne cílem – záchrany naší civilizace. Prostředníkem k její záchraně může být každý z nás.   Projevme, že jsme ještě nezapomněli na své drahé předky, kteří zde už nejméně 1200 let den co den obnovovali svoji vlast. Bez obnovy totiž vlast umírá – v srdci, i v krajině.   Obnovme proto svoji vlast, obnovme svoji Moravu. Přihlasme se, při této jedinečné příležitosti, k naší moravské národnosti a k našemu rodnému moravskému jazyku!   Zdraví vás všechny Jiří Zvoníček   https://youtu.be/KURFkRfBKMU  

Zajímalo by mne, jak to vidí odborníci na data (ale ne takoví jako Kulveit nebo Ludwig, ale ti opravdoví). Já sama nechápu, kde má být to děsivé drama roku 2020: hnijící mrtvoly na ulicích, krematoria jedoucí 24/7, rakve, mrazáky, první linie, umírající na chodbách nemocnic praskajících ve všech a to všechno. Kdybych si nečetla Seznam zprávy nebo Aktuálně, asi bych ani nevěděla, že se něco děje a že se mám bát.     Data, která nakonec vypadla z Českého statistického ústavu postrádají onen rozměr paniky. Nic překvapujícího, nic děsivého, nic zajímavého. Však se o tom taky prakticky nemluví, protože je to celkem trapný výsledek na nejhorší apokalypsu světa.     Za rok 2020 zemřelo 129 289 lidí. Pětiletý průměr je 111 130. V roce 2018 zemřelo kupř. 112 920 lidí.   S pozitivním – nejčastěji nic neříkajícím PCR – testem (odmítám už říkat i s covidem, neb to nevystihuje pravdu) zemřelo 11 941 lidí v průměrné věku cca 78 let, což je u nás také tzv. naděje dožití – když žijete déle, můžete si olíznout všech deset, že přesluhujete (pokud tedy máte život aspoň trochu kvalitní a nejste všemi opuštěný nemohoucí ležák v LDN, což je bohužel odporná realita mnoha těch chráněných stařečků) .     Nad průměr umřelo 18 159.To znamená, že „navíc“ (zjednodušeno! – žádný rok neumře přesný průměr) zemřelo 6 218 lidí, ze kterých se ten kousek RNA nepodařilo PCR testem vydolovat. Kdo jsou a proč zemřeli, to je asi fuk. „Odborníci“ by vám řekli, že stejně zemřeli na covid, ale jen se to nevědělo. Jasně. Bla, bla, bla.     K září 2020 žilo v ČR 10 707 839 lidí. Navíc tedy zemřelo 0, 16% populace. S pozitivním testem pak pouhých 0, 11% populace. Čtete správně. 0, 11% populace v průměrné věku 78 let.     Když to přepočteme na 1000 obyvatel, zemřelo JEN 12, 7 lidí. Je to neuvěřitelné číslo, které ani omylem neospravedlní to, co se děje. V roce 1980 byla tato míra úmrtnosti dokonce 13,1 v roce 1990 12,4. V letech 1994 a 1995 pak 11, 4 – dva roky po sobě. Byla tehdy nějaká šílená opatření? Zahodila se budoucnost všech ve jménu ochrany naprosté, ale naprosté menšiny obyvatel? Těžko.     A nikdo mi prosím nepište bludy o tom, jak pomohla opatření. Ta vaše slavná opatření totiž pomáhají a nepomáhají jen podle toho, jak se to zrovna hodí do krámu. Když chcete trestat a šikanovat, nefungují, když chcete zastírat pravdu o mrtvých, fungují. Bla, bla a bla. Na lži nemám náladu.     Zničili jste život můj, mnoha dalších a většiny dětí naprosto, ale naprosto zbytečně. Doteď nemáme cost benefit analýzu (asi se jí bojíte jak čert kříže), ale i bez ní je jasné, že ti, kdo zemřeli, byli jen třešničkou na dortu ve vztahu k těm, kteří budou mít obrovské problémy nebo dokonce zemřou kvůli opatřením.   Vendula a David Zahumenští

Přijetí „pandemického zákona“ je jednou velkou temnou noční můrou pro občany, kteří ještě jsou schopni přemýšlet a uvědomovat si důsledky něčeho takového, jako je uzákonění koronavirového běsnění. Nikdo, kdo je ještě aspoň trochu při smyslech, nemůže na přijetí podobné normy trvat. Vláda se o uzákonění současného stavu snaží samozřejmě urputně od jara, ať už skrze samostatný předpis nebo novely zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.   Aktualizovaný návrh „pandemického zákona“ (správně o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 ) si můžete přečíst zde.   Dovolte mi na tomto místě popsat aspoň pár záludností, které se v materiálu stále nacházejí.   Mimořádná opatření vydává ministerstvo zdravotnictví (se souhlasem vlády – haha, to je panečku kontrolní mechanismus). V tom je celá věc z hlediska pravomoci podobná zákonu o ochraně veřejného zdraví, který se také má tzv. subsidiárně použít. Opatření mají mít celostátní působnost a jejich obsah je v mnohém ještě tvrdší než u nouzového stavu. Posuďte sami, co vše lze zakázat, omezit nebo regulovat:   • činnosti obchodní nebo výrobní provozovny nebo provozu obchodního centra nebo stanovení podmínek pro jejich provoz, • omezení provozování holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry nebo solária, poskytování kosmetických, masérských, regeneračních nebo rekondičních služeb nebo provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže, nebo stanovení podmínek jejich provozování nebo poskytování, • omezení provozování přírodního nebo umělého koupaliště nebo sauny nebo stanovení podmínek pro jejich provoz, • zákaz nebo omezení konání veřejných nebo soukromých akcí, při nichž dochází ke kumulaci osob na jednom místě, nebo stanovení podmínek jejich konání snižujících riziko přenosu onemocnění COVID-19, včetně stanovení maximálního počtu fyzických osob, které se jich mohou účastnit; zákaz nelze vztáhnout na schůze, zasedání a podobné akce ústavních orgánů, orgánů veřejné moci, soudů a jiných veřejných nebo soukromých osob, které se konají na základě zákona, a shromáždění podle zákona o právu shromažďovacím, • omezení výuky nebo jiného provozu vysoké školy nebo stanovení podmínek pro výuku nebo jiný provoz vysoké školy, • příkaz poskytovatelům zdravotních služeb vyčlenit věcné, technické nebo personální kapacity ve zdravotnických zařízeních, • zákaz nebo omezení návštěv ve zdravotnických zařízeních, zařízeních sociálních služeb nebo ve věznicích, • příkaz používat ochranné, mycí, čistící nebo dezinfekční prostředky a další protiepidemická opatření, • příkaz poskytovatelům zdravotních služeb nebo poskytovatelům sociálních služeb v týdenním stacionáři, domově pro osoby se zdravotním postižením, domově pro seniory nebo domově se zvláštním režimem poskytnout ministerstvu informace z jejich činnosti za účelem nastavení protiepidemických opatření. Vedle těchto mimořádných opatření může ministerstvo stále vydávat ta podle § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví (která se s těmi dle navrhovaného pandemického zákona v některých bodech překrývají, ale k jejich vydání není potřeba souhlas vlády a nemohou být vydána pro celou republiku).   K realizaci mimořádných opatření může být ministerstvu nápomocna jak policie, tak armáda (to už je značně děsivé, neboť v tomto světě člověk netuší, co přesně to znamená a jak moc ho to může poškodit).   Za porušení mimořádných opatření hrozí, stejně jako u zákona o ochraně veřejného zdraví, tvrdé pokuty.   Jediným pozitivem na celé věci je, že mimořádná opatření mají mít formu opatření obecné povahy, tj. jsou přezkoumatelná správním soudem na základě návrhu fyzické nebo právnické osoby, které se týkají. Soud musí rozhodnout do 3 měsíců.   Jestli si hejtmani nebo opozice představují, že řešením je předání absolutní moci ve státě a nad všemi občany vládnoucí straně, aniž by tato musela aspoň každý měsíc žádat o souhlas s prodloužením nebo vyhlášením nouzového stavu Sněmovnu, pak bychom se měli my všichni zamyslet nad tím, koho jsme si to zvolili za své zástupce.   David Zahumenský

Kroky firmy Pfizer/BioNTech a nově i AstraZeneca se stále reálněji podobají vyděračskému nátlaku. Svoje přidala opětovná neschopnost rychlé reakce EU. Přesto s prapory revoluce, očkujeme stále méně s Únií ruku v ruce.   Dnes již i zkorumpovaný hlavní mediální proud přichází s realitou, že problémem EU byly pozdní objednávky. Problém, který tzv. hoaxy a fake news přinesly již před drahnou dobou. Ano, ty informace, které politici a různí dobře placení neziskovčíci tak rádi označují jako šíření nepravdivých informací. Kampaň proti různým, třeba i mylným nebo zkreslujícím, názorům se již směle může rovnat komunistické cenzuře 70. let minulého století. Ba možná ji už v době, kdy místo soudů vynáší rozsudky sociální sítě a webové portály mainstreamu mazáním všeho, co je v rozporu s hlásanou politikou chlebodárců, komunistickou cenzuru i předčí. Jestliže se mažou výroky a zastavují TV přenosy prezidenta jedné ze světových velmocí, ať jsou komukoliv jeho názory jakkoliv proti srsti, ať mnohým může připadat jako pomatenec, nemá to s velkohubě vytrubovanou demokracií a svobodou slova vůbec nic společného. Další bláznivé zprávy - Pfizer chce proplatit šestou dávku, kterou sám bez donucení a bez smlouvy do lahviček plnil. EU zase uvažuje o zákazu vývozu vakcíny u firem, které podle ní neplní závazky. Kam se hrabe socialistický tábor v čele se Sovětským svazem?   Přestože je od Parlamentu a Senátu, přes ministerstva, úřady až po obecní zastupitele u moci převážná většina těch, kteří na vlastní kůži jako dospělí zažili diktát a cenzuru v ČSSR, jakoby odmítali vidět současný návrat ke komunistickým praktikám nejen u nás, ale i v EU a v podstatě v celé tzv. západní společnosti. Naopak vehementně od roku 1989, jako poškozené CD nebo poškrábaný vinyl, pořád dokola straší právě před komunisty, přičemž jim něco mnohem horšího po vzoru Velkého bratra uniká. A ve stylu komunistické propagandy, si vytvořili v současné II. studené válce nového nepřítele pouze tím, že z jedné strany barikády přelezli na druhou a štěkají pořád stejně, jen na opačnou světovou stranu.   I když jdou veškeré skvělé očkovací plány do kopru a velebení úžasné společné vakcinační politiky EU taktéž, ministr Blatný rezolutně odmítl obrátit se na Rusko s žádostí o nákup vakcíny Sputnik V bez schválení Evropskou lékovou agenturou. Taková vlezlá podřízenost naprosto degraduje české odborníky ze SÚKLu na obyčejné kontrolory acylpyrinů. Mainstreamu společně s fanatickými internetovými hatery se povedlo oblbnout alespoň tu část lidí, kteří „žerou“ zpravodajství České televize, donekonečna se opakujícím, hrůzu nahánějícím upozorňováním, že přece Sputnik V neprošel 3. fází testování. Ale nikomu z kritiků nevadí, že nikdo na světě nezná dlouhodobé účinky, ať už pozitivní či negativní, vakcín, kterými se momentálně očkuje i u nás. Pokud je tedy opravdu přírodního původu. Najednou nikomu nevadí, že někde zmizelo těch 8 – 10 let testování vakcín, jak bylo doposud ve světě běžné!   Zatímco Britové, kteří tak tvrdě napadali Rusko kvůli novičoku, chtějí s ruskými vědci vytvořit společnou vakcínu, zatímco Maďarsko a Srbsko vakcínou již očkuje, zatímco Německo s Ruskem o možnostech nákupu vakcíny jedná, v ČR vakcínu považuje za velmi kvalitní nejen Roman Prymula (POZOR! ať je jakýkoliv, v tomto oboru je uznávaná kapacita), tak Jan Blatný ruskou vakcínu rezolutně odmítá.   Je to u ministra tak obrovsky podlézavá závislost na Evropské únii, že bez její lékové agentury si ani nepšoukneme nebo do zdravotnictví cpe politiku, tedy u některých tak vítanou zášť vůči všemu ruskému? Ať tak či onak, každý z těchto důvodů brání tomu, co nám páni politici vštěpují do hlavy již od minulého roku, že nás zachrání jedině vakcinace. Nikdo nemluvil o tom, jestli má být vakcína americká, americko-německá nebo ruská. Zatímco jinde se dělají urychlené kroky nezávislé na dosavadních dodavatelích vakcín, hloupí Češi odmítají pro svou tak výborně propagandisticky vytvořenou zášť akční řešení a podle Andreje Babiše budeme pozorovat, budeme se ptát, konzultovat ve spřátelených zemích, kde se Sputnikem očkuje, budeme nekonečně mudrovat, a na druhé straně škrtit a omezovat život v republice nad únosnou míru nebo pořád dokola řešit, kdo kde chlastal přes zákaz.   Co to v České republice rozhoduje za lúzry, kteří dávají přednost politickým postojům před záchranou životů, které mají plnou ... ústa?   Radomír Dolanský   Radomír Dolanský – Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.   [totalpoll id="94102"]