ARGEMA – Jak se z nadšení stala hudební legenda. Rozhovor s Josefem Pavkou

Argema je už více než 40 let na scéně: „Fanoušci s námi dorůstají,“ říká pro RegionValassko.cz charismatický kapelník Josef Pavka

Skupina Argema patří mezi nejznámější české rockové kapely, které si dokázaly udržet věrné fanoušky napříč generacemi. Od svého vzniku v roce 1982 prošla různými obdobími, změnami v sestavě i hudebním vývojem, ale stále si drží svůj charakteristický zvuk. Nejen hity jako „Jarošovský pivovar“, „Tohle je ráj“ nebo „Modrý pondělí“ se staly neodmyslitelnou součástí tuzemské hudební scény.

O prvních koncertech, inspiracích i dlouhověkosti kapely jsme si povídali s Josefem Pavkou, zakládajícím členem a bubeníkem Argemy.

Pane Pavko, Argema vznikla v roce 1982 a Vy jste byl u toho. Jak tehdy vypadal váš první koncert? Můžete popsat tehdejší dobu?

V té době musely kapely dokazovat před povolovací komisí, že vůbec mohou hrát. Takže i my jsme tohle museli podstoupit. Říkalo se tomu přehrávky. Ale absolvovali jsme je v pohodě a první koncert jsme měli v mém rodišti, v Čejkovicích, už na jaře 1983. Jelikož jsme byli takříkajíc doma, sešlo se hodně fanoušků, a tím jsme naši cestu na koncertní pódia vlastně hezky odstartovali. Už tehdy jsme měli spoustu autorských písniček, což pro nás byla výhoda a fanoušci to ocenili. Díky tomu jsme se brzy dostali do podvědomí celého okolí a koncerty byly celkem slušně navštěvované. Tak to vlastně začalo a pokračuje to dodnes.

Když jste s Argemou začínali, věřili jste, že se udržíte na scéně tak dlouho?

To nás tehdy určitě nikoho nenapadlo. Dělali jsme muziku jako koníček, ale samozřejmě jsme tajně doufali, že se objevíme i na větších pódiích a že jednou vydáme album. Trvalo to dlouho, ale nakonec se vše podařilo a dnes koncertujeme po celé naší republice a občas i na Slovensku. Můžu říct, že je to celkem fajn. (úsměv)

Jaké kapely nebo hudebníci vás tehdy nejvíce ovlivnili?

V té době to byly hlavně kapely Sweet, Slade, Iron Maiden, Sex Pistols, Ramones a další podobného ražení. Byli jsme jimi úplně uchvácení a v repertoáru jsme měli i některé covery od těchto kapel. Byla to skvělá, i když jiná doba… a skvělé kapely. Hltali jsme tu zahraniční muziku naplno a snažili se ji napodobit, i když v rámci našich možností. Užívali jsme si to naplno.

Argema si udržuje věrné fanoušky napříč generacemi. V čem vidíte kouzlo vaší hudby?

Je pravda, že fanoušci s námi dorůstají. Spousta z nich nám zachovala přízeň po celou tu dobu a někteří na koncerty chodí dodnes. Ale hlavně – přicházejí i jejich děti, a dokonce už i jejich vnoučata. To je prostě skvělé, že je dokážeme oslovit. Nevím, čím to je, ale my píšeme písničky hlavně ze života, a to je možná ten recept na dlouhověkost kapely.

Kdy jste si poprvé uvědomili, že jste opravdu známí a populární? Pocítili jste to nějak?

Bylo to tuším někdy v roce 1987, kdy jsme koncertovali s tématickým programem Velká Morava. Díky tomu jsme se dostali na spoustu míst, kde jsme ještě nehráli, a rozšířili si tak naše fanouškovské zázemí. Největší zlom ale přišel v roce 1993 po vydání prvního alba Jarošovský pivovar. Myslím si, že to bylo rozhodující.

Složení kapely se v průběhu let měnilo. Na které období v rámci kapely nejraději vzpomínáte?

Určitě na začátky, kdy to bylo plné mladistvého nadšení a vlastně se nic neřešilo – jen to, že jsme moc chtěli hrát. No a samozřejmě mám moc rád nynější sestavu, která drží pohromadě už dlouho. Jsme teď skvělá parta, a i když na některé věci máme rozdílné názory, vždycky se dokážeme nějakým způsobem domluvit. A to je dobrý základ pro to, aby kapela fungovala dobře a dlouho.

Zakládající člen a bubeník kapely Argema Josef Pavka

Kapela si prošla různými obdobími. Byly chvíle, kdy jste zvažoval, jestli má Argema pokračovat?

To se mi nikdy nestalo. Vždycky jsem Argemě věřil, že má fanouškům co dát, a i když přišla horší období, o to víc mě to nakoplo. Vždycky jsme se z toho nějak poučili a pomohlo to k dobru věci.

Jak vznikaly vaše největší hity, jako „Tohle je ráj“ nebo „Modrý pondělí“?

Těžko říct. Šlo to tak nějak samo. Skládáme nové písničky tak, že někdo přinese nástřel muziky, někdo text a aranže děláme společně. Takhle to máme nastavené od začátku. Buď se nám konečný výsledek líbí a hrajeme skladbu, nebo ji prostě založíme do šuplíku. U těchto dvou jsme ale nemuseli nic řešit – tam to byla jasná volba. To jsou takové ty jasně „Argemácké“. (úsměv)

Co s vámi dělá, když slyšíte tyhle písně od začínajících kapel, které je hrají na zábavách?

To nás samozřejmě moc těší. Jsme za to rádi, protože tím pádem je vidět, že některé naše písničky už zlidověly.

Jaký je váš pohled na to, že zábav a malých „vesnických koncertů“ už není zdaleka tolik jako dřív?

Bohužel, taková je dnes doba. My to v tomhle měli jednodušší. Víc jsme komunikovali s okolím. Dnes je fenomén sociálních sítí, kde si člověk sice může cokoliv pustit, ale to osobní setkávání komunity, jak jsme ho prožívali my, tam prostě chybí.

Máte nějaké oblíbené kapely, které sledujete?

Poslouchám velkou spoustu kapel a nemám jednoznačného favorita. Jak u těch nových, tak i u těch starších. Mám rád veškerou melodickou rockovou muziku, takže těžko vypíchnout nějakou top kapelu. Prostě mě písnička musí oslovit a neřeším, kdo ji hraje. Ale kdybych měl někoho zmínit, tak ze starších by to byli Nazareth, Scorpions, Sweet a z těch novějších Green Day, Gotthard, Daughtry a jim podobné kapely.

Co vás čeká v nejbližší době? Na co se mohou fanoušci těšit?

Právě připravujeme nový koncertní program, se kterým vyjedeme v dubnu na turné 2025. Teď ale ještě v březnu odehrajeme poslední dva koncerty z Tour Kudy z nudy – 28. 3. v Pardubicích a 29. 3. v Táboře. Moc se na to těšíme, protože nám už fanoušci chybí – a taky nás už pálí prsty.

Co byste poradil mladším muzikantům, kteří by chtěli mít stejně dlouhou kariéru jako vy?

Aby je, pokud možno, neopouštěla víra v to, co dělají. A aby je třeba i nějaký počáteční neúspěch neodradil. Je potřeba nepolevit a z každého nezdaru se poučit. Je to někdy běh na dlouhou trať, ale když se to povede, tak to stojí za to!

-dř-