A hurá na medvěda

Valašsko po delší době opět plní titulní stránky deníků a hlavních zpráv sdělovacích prostředků. Není to tentokrát díky novému rekordu v počtu naměřených promile zvlášť odolného jedince ani zakázaným koncertem. Pochoduje nám tady medvěd. Začalo to asi před čtrnácti dny roztomilými obrázky médi, který třese trnkou, o pár dní později pokračovalo převrácenými včelíny s překousnutými královnami vejpůl, poté následovaly záběry zmasakrovaných zakrvácených ovcí, v posledním kole můžeme očekávat rozsápaný dětský kočárek s rozžvýkanými krvavými cáry dupaček batolete a zhroucenou podrápanou matku, která prohrála nerovný boj o své dítě s huňatou bestií. Palebná příprava již evidentně probíhá, kdy se několik vyděšených matek v televizi vyjádřilo že: „Medveďa viděli na konci dědiny u kehosi v zahradě a jasně, o děcka sa bójíme, šak može aj zabiť…" No, o tom celkem nepochybuji, zvláště pak poté, co se na něj ze zatáčky na cyklostezce taková matka vyřítí na in-line bruslích s kočárkem.

Ilustrační foto

Naši předci to vzali z gruntu a posledního medvěda odflákli na území Čech v 19. století. Od těch dob se k nám nějaký medvěd zatoulá sem tam ze sousedního Slovenska. Sotva někdo objeví stopu, tak se nám odevšad dostanou informace o jeho výskytu a nedej bože, aby takový méďa nějak uškodil. Víte, ona ta mediální popularita související s lidskou stádovitostí a masovostí přináší také nadlimitní množství hlouposti. Lidské hlouposti. Zvířata totiž hloupě nejednají. Jednají instinktivně, pudově a hlavně neriskují, a proto se jim celkem dobře daří přežívat na této planetě. Medvěd je veliký, tak automaticky dělá velké problémy. Rovnice jak víno. Nakažených klíšťovou encefalitidou za loňský rok bylo téměř 700, výdaje spojené s léčbou jdou do desítek milionů. Bohužel, klece na klíšťata nikdo nevyrábí a boj s nimi popularitu jaksi nepřináší.

Předpokladem soužití lidí a medvědů je hlavně odpovídající ochrana hospodářských zvířat. Jak taková příkladná ochrana vypadá v praxi na Valašsku, ukázal vzorek poškozených agrochovatelů stojících před kamerou. Stačilo se soustředit na zveřejněné záběry jejich ekofarem a okolí. Valašsko má jisté nadnárodní specifikum, kdy slovem „mrdník" můžeme nazvat pomalu každou usedlost takového zemědělského typu. Nekorunovaným králem těchto hospodářů byl strýček Příhoda z Nového Hrozenkova, kterému ale, bohužel, jeho království, tuším v roce 2014 shořelo.

Král valašských statkářů strýček Příhoda                              foto: Jaroslav Staněk

Každé takové stavení má povětšinou viditelně a nejlépe přímo pod okny pořádnou hromadu hnoje, to aby udrželi při životě firmy zabývající se výrobou mucholapek a insekticidů proti létajícímu hmyzu. S tímto neodmyslitelně souvisí extrémně zvýšené množství hlodavců, a to hlavně krys v nejbližším okolí objektu. Polorozpadlé ohrady povětšinou stlučené z tzv. „odkorů", protože jsou nejlevnější, do neuvěřitelných úhlů nakloněné shnilé stodoly a přístřešky držící opravdu jen a jen silou vůle se střechami „jak když hóníš hada" a všude možně na pozemku zaparkovaná totálně zrezivělá zemědělská technika prorůstající náletovými dřevinami a trávou. Mezi tím vším ploužící se stádo patřičně „dotovaných" zalískaných špinavých ovcí s chuchvalci slepené vlny výkaly a blátem. Milosrdná smrt tlapou medvěda je spíše jejich vysvobozením. Samotný gazda bývá povětšinu vychrtlý, vodnatých vypitých očí, ve flanelové košili s pověstnými „zrcátky" od soplu na koncích rukávů a s typickým valašským dialektem. Lebku se zamaštěným temenem zdobí poctivá rádiovka případně reklamní klobouk Mountfield typ dederák. Na nohách zásadně gumáky od blata, na léto stejná obuv ovšem pro lepší hygienu končetin uřezaná ve výši kotníků. Při vyjádření těchto kolchozníků na kameru máte jasno během prvních třech vět. Intelektová úroveň v pásmu mentální subnormy a nižší, výkonová kapacita pod úrovní populačního průměru a egocentrismus s agresivitou jako převažující faktor chování.

Případné ztráty na domácím zvířectvu nebo včelstvech a všechny další škody jsou sice hrazeny státem, a to podle zákona O poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy (115/2000 Sb.), leč medvěda je třeba zabiť, v lepším případě odchytit, jináč to prostě nejde.

Jako první začal konat starosta jedné z vesnic navštívené chlupáčem a poslal si do zahraničí pro údajně profesionální odchytovou klec. Dvakrát jsem si musel protřít oči u televize, když to slavnostně uprostřed návsi skládali. Rezavá půltunová bedna svařená ze zbytků všeho, co dům, respektive zkrachovalá fabrika tamního regionu dala. Abstraktní obrazce stěn od kanálových deklů, pancéřových plátů pravděpodobně z tanku až po jekle silné jako dětská noha. Salvátor Dalí by sám lépe takovou plastiku neukul. Stačí udělat odpovídající podezdívku, nechat stát na rynku a dědina bude slavná jenom tímto uměleckým dílem.

Samozřejmě ta údajná odchytová klec nebyla jaksi funkční, ale místní fachmani tento nedostatek během dne a z obecního materiálu promptně odstranili. Zbývá drobnost. A to, aby jim do ní ten medvěd vlezl. Další, kdo se do celé akce zapojil, byli „odborníci" z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Beskydy, Hnutí Duha, ČSOP, Krajský odbor životního prostředí….. neuvěřitelné, kolik tady máme organizací, které jediný medvěd dokáže momentálně uživit. Po počáteční sveřepé obhajobě zvířete, že do přírody prostě patří a sem tam něco povalí či spořádá, postupně tito ochránci měkli a měkli… a hlavně se honu na medvěda podílejí i všichni místní myslivci. To jsou ti fešáci v zelených kamizolách, znalci hor, co tvrdí, že jejich práci živá zvířata v lese „ničí", ale ta samá zvířata se po své smrti stávají jejich majetkem.

Jestli medvěda chytí, nastane Nerudovské Kam s ním? No, máme tady rodinu Berousků, která je ve výcviku medvědů celkem zběhlá a mohli by ho naučit na kole nebo koloběžce. Bylo by to hezké, kdyby jezdil jako atrakce na naší, tak těžce budované cyklostezce Bečva – Vlára – Váh a zároveň vzorový příklad integrace nebezpečné šelmy do naší společnosti. Samozřejmě všechno něco stojí, takže je potřeba popřemýšlet a případně odhlasovat v nově zvolených zastupitelstvech dotčených obcí (Klobůčky nevyjímaje) nějakou dotaci Berouskům na tento nelehký výcvik. 

Jen tak mimochodem, podobný lov jsme už na Valašsku zažili a to v roce 2000. Tento jedinec, který údajně nejevil přirozenou plachost vůči lidem, byl „odborníky" odchycen do klece a převezen do ZOO. Odtud později uprchnul a byl nakonec zastřelen. Samozřejmě jak jinak než na útěku. Tak uvidíme, kdo si tentokrát tu kožešinu s vypreparovanou hlavou pohodí před krb. Že by pan hejtman?

Darek Slavík

Doslov: Občas si něco přečtu, a když se mi to líbí, tak to použiju, většinou ale zapomenu, kde jsem to četl, takže zdroje jsou. Mohu vás svými články vykolejit a připravit o sny a to zcela bez náhrady. Nikomu netvrdím, že můj exkrement je cítit míň, než ten váš a nikoho nenutím to, co napíšu číst. Pokud najdete v mých textech zásadní rozpor se skutečností, nic vám nebrání se k tomu vyjádřit. Prosím ale, udělejte to bez emocí. Jsme dospělí a na emocích je založen život tříletých dětí a psů. Víte, co taky ještě dělají tříletá děcka a psi? Serou na koberec.