Jižní Valašsko a Vsetínsko
PARTNEŘI WEBU
PRÁVNÍ PORADNA
REKLAMA
TOP LIST OD 1.1.2007
Expedice ze Študlova zdolala Dufourspitze
| Po neočekávaně velkém zájmu sportovně turistické veřejnosti o mé úspěšné výstupy na nejvyšší horu Evropy Mont Blanc, nejvyšší horu Rakouska Grossglockner, Gran Paradiso ( Itálie Grajské Alpy ) jsem se rozhodl napsat několik řádků o mém dalším úspěšném pokusu zdolat druhou nejvyšší horu Evropy Dufourspitze 4634 m.n.m., nacházející se v nádherném masivu Monte Rosa ( velká růže) na hranicích mezi Švýcarskem a Itálií.
Příprava na tento náročný výstup mi zabrala půl roku . Součástí přípravy bylo detailní naplánování výstupové trasy a celková fyzická příprava. 1.července jsem konečně vyrazil se svými kamarády autem směr Švýcarsko – Zermatt. Až do Zermattu žádné auto na benzin či naftu nesmí ( jezdí zde pouze auta na elektřinu ) a tak jsme zaparkovali auto v Taschu. Odtud již pěšky s plnou výbavou ( batohy, stany,spacáky, lana, cepíny,mačky, jídlo a ostatní potřebný materiál ) směr Zermatt a dále na Monte Rosu. Zajímavé je že většina návštěvníků v tomto Alpském centru horské turistiky jsou postarší Japonci. Pro našince je tento turistický ráj finančně naprosto nedostupný ( rohlík zde stojí 50 Kč ). Ještě že jsme měli vše potřebné v batozích na zádech. |
 |
|
Jaroslav Lukáš ze Študlova na vrcholu Dufourspitze |
| První přespání jsme udělali u Rotenboden ve výšce 2815 m a to jenom ve spacácích. Druhý den jsme přešli ledovec Grenzgletscher a pak dál kolem nejmodernější horské chaty v Alpách Monte Rosahutte 2795 m až do výšky 3200 m. zde jsme postavili stany a bedlivě sledovali předpověď počasí na další dny. Vypadalo to velmi dobře, tlak šel nahoru a to sebou nese dobré počasí. Hory jsou vždy o počasí a dobrém zdravotním stavu. V noci mrzlo a trochu posněžilo ale jinak pohoda. Žádný ostrý vítr. S pokorou a mírným optimismem jsme se ráno ve 2 hodiny vydali k vrcholu. Cesta nebyla jednoduchá, velmi opatrně jsme obcházeli ledovcové trhliny, přelezli jsme několik ostrých hřebínků až jsme v pravé poledne stanuli na samotném vrcholu Dufourspitze ve výšce 4634 m. Povedlo se! Na obzoru v dáli jsem uviděl nejvyšší horu Evropy Mt. Blanc z jehož vrcholu jsem v loňském roce vzhlížel právě k Monte Rose, k místu kde nyní stojím. Slovy nelze vyjádřit ten pocit štěstí…Pode mnou se majestátně tyčily další alpští velikáni přesahující svou výškou 4000m.( Liskamm,Castor,Pollus,Breithorn ) a samozřejmě nejkrásnější hora světa- Matterhorn se svou tmavou jižní stěnou. Jsou to skutečně nádherné pohledy. Čas ale běží a my musíme dolů do základního tábora. Ve spodní části sestupové trasy jsem si neplánovaně vyzkoušel záchranu z ledovcové trhliny ale všechno dobře dopadlo a do večera jsme byli ve stanech. Večerní dunění padajících lavin nám připomnělo že příroda zde je mocná a nezná slitování. Mezi horolezci se říká ,,Hora má vždy pravdu". Další den jsme sestoupili do údolí a těšili se tentokrát na nejkrásnější horu světa ,,Matterhorn" |
| Jeden den odpočinku a šli jsme znovu na to. Já často říkám ,,je to pokus o výstup" protože nikdy člověk neví jak to dopadne. Ano, všichni kdo se o to pokoušíme chceme dosáhnout vrcholu ale výstupové podmínky či zdravotní stav každého z nás určí zda se to podaří či nepodaří. Matterhorn je všeobecně považován za velmi náročnou horu a postupná výšková aklimatizace je velmi důležitá. To by nám problémy dělat nemělo vzhledem k předcházejícímu výstupu. Náš tým plánovaně rozšířili 2 horolezci jeden ze Švýcarska a druhý z Rakouska. Jsme tedy kompletní a jdeme pěšky znovu do Zermattu, dále pak nahoru na Schwarzsee a až do výšky 3260 m k chatě Hornlihutte. Počasí je velmi nevlídné, padá sníh, déšť, ledové kroupy a tak rychle postavit stany, uvařit čaj, polévku, pravidelný brifing a šup do spacáků. Brzy ráno jsme mrknuli na předpověď a podle všeho by to mohlo vyjít-dopoledne má být slunečné. Vyrážíme. Čeká nás ale první překvapení. V noci napadl čerstvý sníh a jak stoupáme je ho víc a víc. Jsme za druhým kuloárem a podmínky našeho výstupu se prudce zhoršují. Švýcarští horští vůdci to najednou nad námi otočili a prohnali se kolem nás dolů jako divoká řeka. Jsme ve výšce 3800 m a k samotném vrcholu nám chybí 680 výškových metrů! Padlo rozhodnutí. Musíme dolů! Z respektem jsem naposledy pohlédl na bílou severní stěnu Matterhornu. Zlověstné mraky nevěstily nic dobrého a proto rychle dolů. Samé jištění a slaňování. Naše dá se říct mezinárodní výstupová skupina spolupracovala velmi obětavě a tak jsme v odpoledních hodinách bezpečně dorazili ke stanům. Právě včas. Zvedl se vítr a z nebe začaly padat ledové kroupy.
Předpověď počasí nám tedy nevyšla. Nemělo žádný smysl zůstávat ve stanech a čekat. Sbalili jsme se tedy a sestoupili do údolí. Znovu se potvrdilo ,, Hora má vždy pravdu". Dostat se za podmínek které tam panovaly až do výšky 3800 m je zcela jistě úspěch. Děkuji Pánu BOHU že se nikomu z naší expedice nic zlého nestalo. Děkuji také svému kamarádovi ,,Božovi" z Brna, který nás na této náročné expedici bezpečně vedl. Poděkování patří také všem kteří mě v této sportovní činnosti podporují. Účastníci expedice Monte Rosa: Boža , Jarek, Aleš, Libor Z celé expedice existuje ještě další video |
[wpdevart_facebook_comment
order_type="social" title_text="Komentáře" title_text_color="#000000"
title_text_font_size="15" title_text_font_famely="Arial" title_text_position="left"
width="100%" bg_color="#d4d4d4" animation_effect="random" count_of_comments="7" ]
TIPY NA AKCE
Z PRVNÍ RUKY
INZERCE, NABÍDKY
TOP REKLAMA
