Začátek nemůže být těžší, říká nový hejtman Radim Holiš

Nový hejtman Ing. Radim Holiš se narodil 12. srpna 1975 ve Valašském Meziříčí. Absolvoval Gymnázium Františka Palackého Valašské Meziříčí a následně vystudoval obor pozemní stavby na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně. Po absolutoriu začal pracovat jako projektant s autorizací na pozemní stavby, od r. 2012 se věnoval i realizaci staveb. Roku 2014 se stal členem hnutí ANO 2011. Od roku 2014 je již druhé volební starostou Rožnova pod Radhoštěm, kde s rodinou žije. Je ženatý, má dceru a syna. V rozhovoru pro krajský Magazín 21 sdělil něco o sobě i o tom, na co se chce ve funkci hejtmana především zaměřit.

Pane hejtmane, při ustavujícím zasedání zastupitelstva jste mluvil o jednotlivých částech Zlínského kraje: Valašsku, Slovácku a Hané s téměř citovým zabarvením. Údajně jste vášnivý cyklista, do jaké míry máte kraj projetý na kole?

Citové zabarvení, které vzpomínáte, je spojené hlavně s pestrou povahou a nastavením lidí. Co okres to originál. Máme to složené hodně rozmanitě. A jestli je 150km na kole v tomto roce důvod pro označení vášnivý? Ještě raději běhám a jezdím na běžkách. Ale určitě nemám ještě všechny kouty našeho kraje projeté. Máme rezervy ve spojení jednotlivých míst. Náš kraj má obrovský potenciál pro další rozvoj a podporu cyklodopravy. Velkým vzorem jsou pro mě Dánové. V nastavení, přístupu, ohleduplnosti, vnímání cyklistů, ale hlavně ve vztahu k vlastní osobě máme bohužel ztrátu od Dánů minimálně 60 let. Tady nás čeká hodně trpělivé práce. Teď hlavně v přípravě krajských dopravních projektů na to musíme začít pamatovat a být lídrem této myšlenky.

Vzal jste si za svou hlavní kompetenci krizové řízení, což je v době nouzového stavu a COVID 19 pochopitelné a nutné. Myslíte si, že vás tato oblast bude plně zaměstnávat i potom, až tato pandemie, doufejme, pomine? Všichni bychom si určitě přáli, abychom krizové řízení pokud možno nepotřebovali…

Krizové řízení je u hejtmana zákonná povinnost, takže není o čem diskutovat. Jako hejtman zodpovídám za celou Radu Zlínského kraje a s tou pak skládám účty v zastupitelstvu.  V době krize nejde řízení rozvolňovat, právě naopak. Musím pracovat s několika týmy najednou. Ať je to Rada nebo nový Krizový štáb Zlínského kraje.  A jestli mě bude plně zaměstnávat jen krizové řízení? To bude záležet na vývoji situace. Ze své pozice se nedostanu k detailní přípravě, má role je jasně koordinační a pak rozhodovací. Bez pečlivé přípravy a výkonu celého týmu se to však dělat nedá. Ale pomáhá nám, že opatření zabrala a situace v kraji se zklidňuje. Musíme to vydržet a pak to společně dáme. COVID nám jasně ukázal, že ačkoliv jsme měli za sebou povodně, pandemii jsme neuměli – ani stát, ani kraj. Nebyl jsem spokojený s přístupem kraje, který v území nebyl tím jasným parťákem v boji proti pandemii. Zákonné nastavení ve vztahu k jednotkám IZS, hygieně, zdravotnickým zařízením, obvodním lékařům a ostatním složkám bude nutné upravit. Jen hygienické stanice se přes noc a bez vybavení, bez zkušeného personálu, staly velkou součástí krizového řízení státu. Ty udělaly obrovský pokrok v operativnosti. Nese to sebou nápor na celý systém a ten teď včetně zdravotnictví zažívá těžké časy. Obrovský dík všem zdravotníkům. Ale je třeba se podívat, co bude následovat. Velké téma bude zdravotnictví a další nápor s odloženými plánovanými zákroky. Teď velmi sledujeme, jak se situace vyvine v domech pro seniory. Co bude v kraji s hotely, restauracemi, službami, které byly vyřazeny z činnosti. Jak se vyvine situace ve školství.  Toto budou nejbližší výzvy.

Kam byste chtěl Zlínský kraj posunout, jaký čin nebo zásluhu byste si přál, aby lidé za čtyři roky spojili s Vaším jménem?

Začátek nemůže být těžší. Krizový stav v mnoha sektorech, výpadek v příjmech kraje, žádné volné 4 miliardy korun, které sliboval můj předchůdce, zdravotnictví velmi těžce zkoušené bez nové koncepce, špatně – chce se mi říci lajdácky – připravená doprava kraje včetně integrované jízdenky, to jsou jen ty největší problémy, které budeme hned řešit. Chci s kolegy z rady zvednout ten prapor a vyřešit tyto problémy. Velká výzva je uvědomění lidí, co pro ně vlastně kraj dělá. Zavést systém investic. Dostat kraj blíž k lidem. Půjdeme za starosty, vedení obcí. Kraj má být tou správnou servisní organizací a může tak samosprávám pomoci. A dále plnit program, který jsme ve volbách všichni z Rady nabízeli. Je to velká, životní výzva a budu potřebovat pomoc od každého. Pokud se to podaří, nemám vůbec obavu, s čím si to lidé spojí. Budu vědět, že jsem tomu dal maximum. A budu připraven kraj předat v lepší kondici, než jaké jsme ji teď převzali.

Denně dojíždíte z Rožnova pod Radhoštěm, kde ještě stále starostujete. Nevadí Vám čas strávený na cestě? Stěhování do Zlína není na pořadu dne?

Mám výhodu, že jezdím tou krásnou krajinou Valašska, tak je na co se dívat. Teď nejsou společenské akce, tak se to dá, být ještě v rozumný čas doma. Navíc řada schůzek jde řešit dálkově, což před COVIDEM nebylo vůbec zvykem. Stěhování tedy neplánuji. Časem pak budu řešit pronájem pro náhodné přespání.

V jednom rozhovoru jste vyjádřil, že politika je pro vás koníček. V čem je vás tak zajímá?

Koníček proto, že koníček děláte rádi. Já pro lidi dělám rád. Baví mě to. Mám největší radost z toho, že kde to bylo v jednání zablokované 15 let a vy to rozhýbete, nebo vám řeknou, že s tím daným člověkem se nedomluvíte, a vy se s ním domluvíte, a tím třeba odblokujete veřejnou stavbu, která ovlivní život tisícům lidí. Nebo když spojíte lidi, kteří si navzájem můžou hodně pomoci. Radost je moje největší odměna.  A věřte, že mám velké štěstí v tom, že mi můj otec dal jedinou radu, a to tu, že od lidí vděk nemám čekat. Ano děkovat a veřejně si vážit lidí, co jedou fér a podle pravidel, se nenosí. A s tím musíme taky něco udělat.

Blíží se Vánoce. Máte nějaké rodinné tradice vážící se k těmto svátkům?

Vánoce jsou rodina a známí. Letos spíše rodina. Těším se na ně, Vánoce mám rád. Tradice je kapr ve vaně aspoň jednu noc a vlastní uzené ryby a něco z pašíka. Vyrábím taky paštiku. Je to taková správná terapie a pak ji dávám s uzeným jako dárek nejbližším. Vždycky byli do toho i sousedi a setkání s nimi, uvidíme, jak to bude letos. Ale užijeme si je i tak a hlavně doufám, že si trochu odpočineme. Potřebujeme to všichni. A přeji to také všem občanům.

Za rozhovor poděkovala Helena Mráčková

ZDROJ: Magazín 21, prosinec 2020