V nejtěžším cyklo závodu Evropy dojel Klobučan Michal Láník druhý

Vzdálenost 2600 kilometrů, 40 tisíc metrů převýšení. Pár hodin spánku denně. Ultracyklistický závod Race across France je nejtěžším cyklistickým závodem v Evropě. Neprofesionální cyklista Michal Láník z Valašských Klobouk ho nejen úspěšně dokončil, ale v kategorii s doprovodným vozem dojel na druhém místě a vytvořil tak nejlepší český čas a výsledek na této trase.

Ultracyklistický závod Race across France odstartoval 14. srpna 2020 v Mandelieu-La Napoule v Provance. Limit na dokončení závodu, jehož trasa vede dále napříč celou Francií od Středozemního moře, přes Alpy až na pobřeží Atlantiku, byl jedenáct dnů. Michal Láník trasu zvládl ujet za 6 dní, 2 hodiny a 31 minut. Nejrychlejší jezdec francouzský profesionální cyklista Jean-Luc Perez závod zdolal za necelých pět dnů.

Během závodu se třiačtyřicetiletý Michal Láník potýkal s únavou, ale i zdravotními problémy. „Spal jsem v průměru 2 až 3 hodiny denně. Kromě toho mě potkaly i střevní obtíže, bolest kolene a chodidel otlačených od pedálů. Nicméně i tohle jsem s pomocí mého doprovodného týmu překonal,“ popisuje Láník. Na trase závodu ho směla doprovázet čtyřčlenná asistenční posádka, která se starala o potřeby závodníka. Denně Michal Láník ujel v průměru 400 až 500 kilometrů. Nejnáročnější byly podle něj především noci, kdy na trase nepotkal jediného člověka, jen tmavé vesnice.

Během závodu museli účastníci překonat téměř čtyřicetikilometrové převýšení především při přejezdu přes Alpy. „Alpy miluji a tak to byla pro mě výzva. Myslím, že jsem je přejel se ctí, i když byly i okamžiky na konci dne, kde jsem šlapal do pedálů rychlostí, za kterou bych se za normálních okolností styděl,“ vzpomíná Láník, který pracuje jako ředitel Domu dětí a mládeže ve Valašských Kloboukách a cyklistika je jeho velkým koníčkem.

Michal Láník na závodě Race across France

Závodit začínal na horských kolech. Vyhrál mistrovství ČR ve 24 hodinovém i 12 hodinovém závodě. V roce 2018 skončil celkově 6. a 1. mezi amatéry v Austrálii na extrémním etapovém závodě Crocodile Trophy. Po tomto závodě přesedlal na silniční kolo a v roce 2019 vybojoval 4. místo na MS v ultramaratonu Glocknerman v Rakousku. Tímto umístěním si vybojoval kvalifikaci na RAAM – Race across America, nejtěžší závod planety napříč USA. Skvělým výsledkem na francouzském závodě kvalifikaci potvrdil a věří, že i tuto americkou výzvu zdolá. „RAAM je v tuto chvíli sen, velmi nákladná záležitost. Chce to najít silného partnera, zlepšit technické vybavení a důkladně naplánovat samotný průběh závodu. Ale věřím, že se na start postavím,“ uzavírá Michal Láník.

Michala Láníka jsme vyzpovídali ještě trochu víc

Tak jaké byly první dojmy z druhého místa? S jakým cílem jsi do Francie odjížděl?

První dojmy byly spíše úleva, že jsem v cíli. Měl jsem poměrně komfortní náskok na třetího v pořadí, tak bylo prvořadé dokončit ve závod ve zdraví.

Do Francie jsem odjížděl s cílem jet si vlastní závod a na soupeře se moc neohlížet. Pořadí bylo pro mě samozřejmě taky důležité, vyhrát chce přeci každý J

Jak dlouho ses na závody ve Francii připravoval a jak příprava vypadala?

Připravuji se průběžně, trénuji 4 hodiny denně. Nic jsem v přípravě neměnil, mám už zkušenosti z předchozích zahraničních závodů. Trénink je důležitý, ale především je potřeba mít v hlavě vše srovnáno.

V jaké konkurenci cyklistů ses na závodech ocitl?

Jsem už zvyklý potkávat se jak s profesionály, tak s amatéry. Soupeřit s profesionály je pro mě velká výzva a motivace. Ne jinak tomu bylo tady.

Co vás všechno během závodu potkalo? Muselo toho být spoustu. Na co určitě nikdy nezapomeneš?

Že závod bude dřinou, jsem věděl, stejně tak, že přijdou krize. Taktéž ale vím, že se to všechno dá překonat, jen musíte jet dál a ukrajovat další kilometry. Kromě toho mě potkaly i střevní obtíže, bolest kolene a chodidel otlačených od pedálů. Nicméně i tohle jsem s pomocí přátel překonal.

Nezapomenu na krásné scenérie v Alpách a velký dojem na mě udělala pláž v Normandii, kde se vylodili spojenci během II. světové války.

Co bylo během závodu nejtěžší, a přišla nějaká opravdová krize?

Lehké nebylo vůbec nic, a když už se vidíte v cíli, tak vám začne pár kilometrů před cílem foukat silný protivítr, že se sotva držíte na kole. Deprimující byly především noci, kdy nepotkáte člověka, jen tmavé vesnice.

Ta největší krize přišla 4. den – pálení žáhy a následně střevní obtíže. Najednou člověk cítil úplně všechno. Ale jak jsem se již zmínil, přátelé mě v tom nenechali a díky nim jsem jel dál a krizi překonal. Že bych to vzdal, jsem si nepřipouštěl.

Čím ses během závodu motivoval? Co tě hnalo dopředu?

Motivace byla zajet dobrý výsledek a odvděčit se tak všem, kteří mi pomohli.

S jakým převýšením jsi bojoval? Jak ti vyšel přejezd Alp a tisícová nadmořská výška?

Alpy miluji a tak převýšení 40 kilometrů byla výzva. Myslím, že jsem je přejel se ctí, i když byly i okamžiky na konci dne, kde jsem šlapal do pedálů rychlostí, za kterou bych se za normálních okolností styděl J

Získal jsi také kvalifikaci na RAAM – nejtěžší závod planety napříč USA. Už víš, co musíš do těchto závodů zlepšit, na čem zapracovat?

Kvalifikaci jsem si vyjel na 2 roky již 4. místem v loňském roce na MS v ultramaratonu Glocknerman 2019 v Rakousku.

RAAM je sen, velmi nákladná záležitost. Chce to najít silného partnera, zlepšit technické vybavení a důkladně naplánovat samotný průběh závodu. I když plány jsou jedna věc a samotná realita pak může vše obrátit vzhůru nohama.

Jak vy ses vlastně k takto extrémním závodům dostal?

Závodit jsem začínal na horských kolech. Vyhrál jsem mistrovství ČR ve 24 hod. i 12 hod. závodě. V roce 2018 jsem skončil celkově 6. a 1. mezi amatéry v Austrálii na extrémním etapovém závodě Crocodile Trophy.

Po tomto závodě už jsem potřeboval nový impuls, kdy jsem si vzpomněl na svoji vytrvalostní minulost a přesedlal jsem na silnici v již zmiňovaném závodě Glocknerman. Umístění i čas jsme dosáhli nejlepší z Čechů a závod napříč Francií byl zase posun dopředu. Nyní vzhlížíme k RAAM, vše ostatní je cesta zpět.

-red-