Města si připomněla 75. výročí osvobození

Až jako poslední na Moravě byla za 2. světové války osvobozena oblast Valašska. Vojákům Rudé armády totiž stála v cestě nejen dobře připravená obrana, ale i hornatý terén, takže se náš region podařilo vyrvat ze spárů nacistů až v posledních dnech okupace.

Na Vsetínsko mířila od východu 18. armáda generálplukovníka A. I. Gastiloviče, která bojovala v sestavě 4. ukrajinského frontu. Její součástí byla také 1., 3. a 4. brigáda 1. československého armádního sboru v SSSR pod velením generála Karla Klapálka. Dne 1. května dosáhly tyto tři československé brigády po bojích na horách západního Slovenska levého břehu Váhu od Hričova až k Povážské Bystrici. Jejich další postup měl směřovat na Javorníky – Vsetín – Holešov – Prostějov. Na Rožnovsko zahájil postup směrem od Žiliny 17. gardový střelecký sbor, pod velením generále Nikolaje Vasiljeviče Medveděva. Jižní část regionu měla na starosti 4. rumunská armáda, která byla součástí 2. ukrajinského frontu, pronikajícího na Moravu od jihovýchodu.

Osvobození Slavičína v roce 1945 si vyžádalo životy nejméně 12 rumunských vojáků

V sobotu 2. května si ve Slavičíně připomněli 75. výročí osvobození města na pietním aktu, který se konal ve 13 hodin na místním hřbitově a na dalších místech. Hroby vojáků smáčel silný déšť – zato za půl hodiny ve Slavičíně-Hrádku, kde pietní akt pokračoval, už na věnce svítilo ostré slunce. Starosta města Tomáš Chmela vzpomněl okamžiky, kdy v noci z 1. na 2. května roku 1945 přicházeli první rumunští vojáci do Slavičína a osvobozovali jej. V krátkém projevu našel i paralelu s dneškem, kdy se potýkáme s koronavirovou krizí, která je často přirovnávána k válce. „Svoboda není samozřejmost a právě výročí osvobození nám pomáhá si tuto skutečnost připomenout a uvědomit,“ řekl starosta Chmela na slavičínském hřbitově.

Zúčastnění mohli také vidět novou terracovou desku na hrobě padlého rumunského vojáka, která byla vyměněna v souladu s památkovou hodnotou hrobu. Výměnu provedl minulý týden tým mladých restaurátorů, jež mají kořeny ve Slavičíně – Eva Jančeková a Jan Pawlas.

Ve Slavičíně si připomněli 75. výročí osvobození města

Osvobození Slavičína v roce 1945 si vyžádalo životy nejméně 12 rumunských vojáků, kteří padli v bojích okolo Slavičína, Hrádku, Rudimova a Lipové. Dalších pět místních obyvatel zahynulo těsně před koncem války při zbytečném bombardování 21. dubna. Všechny tyto oběti mají své pomníky na slavičínském hřbitově, kde se uskutečnila stěžejní část pietního aktu. Původní plán na větší oslavu za účasti rumunské ambasády, armády a dalších čestných hostů zhatil koronavirus.

75 let od osvobození si připomněli také ve Valašských Kloboukách

V sobotu 2. května uctili starostka Eliška Olšáková, místostarosta Karel Ptáček a zástupci Československé obce legionářské 75. výročí od osvobození Valašských Klobouk rumonskými vojsky a konce druhé světové války.

Položení věnce a květin ve Valašských Kloboukách. Uctení památky obětí na Vařákových pasekách

V sobotu 2. května tomu bylo 75 let, co město Valašské Klobouky osvobodila rumunská vojska. Starostka Eliška Olšáková, místostarosta Karel Ptáček a zástupci Československé obce legionářské si výročí konce druhé světové války připomněli položením věnce a květin u Památníku československé vzájemnosti na Masarykově náměstí. Poté uctili rovněž památku obětí na Vařákových pasekách.

Ustupující německé oddíly zaminovaly okolí přehrady a hrozilo zaplavení města Luhačovice

Jak se dozvídáme z historických pramenů samotné osvobození města Luhačovice v roce 1945 se naštěstí odehrálo bez prudších bojů a bez většího počtu obětí na životech. Takto poslední dny přiblížil v Pamětní knize obce Luhačovice kronikář A. Kašpar, povoláním odborný učitel.

K Luhačovicím se blížil proud Rusů od Uh. Brodu, od Kladné-Žilína pak postupovali Rumuni. Poslední dubnové dny byly plné napětí, úzkosti a očekávání, neboť v našem údolí se ozývaly rány v okolí čím dále hrozivěji, nad námi se objevovaly letouny, ale od srpnové přestřelky v r. 1944 nad Luhačovicemi nespadla na město ani jedna rána. Když byla zabrána Kladná Žilín, neustupovali Němci Luhačovicemi, jak se předpokládalo, nýbrž k obecnému překvapení hrčely jejich vozy po bojkovské silnici směrem na Biskupice, kam také ustupovalo vojsko z Polichna, takže Luhačovice byly mimo hlavní bojovou čáru. Většina obyvatel přespala noc z 1. na 2. května ve svých úkrytech v očekávání, že tato noc bude kritická. Rány, jež se dosud ozývaly z lesů nad Luhačovicemi směrem od Žilína k 24. hodině úplně ztichly a vidět nebyly ani světelné rakety. Nad ránem za šera se tak do města poměrně hladce dostaly první jednotky osvoboditelů.

Hrozbou však bylo, když ustupující německé oddíly zaminovaly okolí přehrady a hrozilo zaplavení města. „V noci došlo k několika výbuchům a byl zničen mostu u přehrady. Přehrada sama však zůstala nepoškozena,“ konstatoval s úlevou kronikář.

Lidé radující se z osvobození v Luhačovicích v roce 1945. Foto: Muzeum luh. Zálesí

Jak došlo ke šťastné náhodě, že zůstaly Luhačovice nedotčeny se asi už nedovíme. Sám kronikář má více verzí. „Snad prý kdosi z vedení rumunských jednotek znal krásu lázeňských Luhačovic. Mnozí si proto vysvětlují, že Luhačovice nebyly ostřelovány ani bombardovány, poněvadž je chtěl generál uchránit,“ míní kronikář. Důstojníci však podle něj byli jiného mínění a tvrdili, že vojsko se o 12 hodin opozdilo, že mělo být v Luhačovicích již večer 1. května a proto fašisté stihli ustoupit, takže se tu boje neodehrály.

Průběh osvobození severní části Valašska

Navečer 2. května se vojákům 4. brigády československého armádního sboru pod velením plukovníka Mikuláše Markuse podařilo prorazit německou obranu Javorníků v Papajském sedle a průzkumná jednotka ještě večer obsadila železniční stanici Bařiny (Huslenky). Tím českoslovenští vojáci přerušili spojení do Velkých Karlovic a narušili německou obranu Javorníků. Němci byli v důsledku toho nuceni stáhnout své síly z údolí Horní Bečvy směrem na Valašské Meziříčí a Rožnov.

Osvobození Vsetína

Dne 3. května se 4. brigáda 1. československého armádního sboru přiblížila ke Vsetínu, což umožnilo ve městě následující den vyvolat povstání. Jeho aktéry byly odbojová organizace Pro Vlast, skupina Valentina Gáby – Jonáše složená z místních občanů (hlavně studentů), skupina tvořená příslušníky četnictva a vsetínští Sokoli. Organizaci povstání a velení měli na starosti Valentin Gába, Karel Vaňek (Pro Vlast), strážmistr Miroslav Klimek a profesor Josef Sláma, který řídil místní studenty. Povstání vypuklo v 8 hodin ráno. Povstalci, ač špatně vyzbrojeni, odzbrojili část německých vojáků a postupně ovládli většinu Dolního města. V bojích s lépe vyzbrojenou přesilou se dokázali udržet do odpoledních hodin. Němcům mezitím dorazili na pomoc posily, které zajaly na 140 rukojmích z řad místních obyvatel. Ač se následně díky aktivitě strážmistra Bartoše podařilo většině z nich uprchnout, povstalci byli donuceni se z města stáhnout. Zároveň vyslali spojky k československým jednotkám s žádostí o pomoc. V odpoledních hodinách zaútočili vojáci 4. brigády z kopců na město. Po 16. hodině byl již Vsetín svobodný a nadšené obyvatelstvo srdečně vítalo příchozí československé vojáky. Německé jednotky se stáhly přes Bobrky do Hošťálkové, kde se dostaly do střetů s partyzány. Boje s ustupujícími Němci probíhaly i v Semetíně a Ratiboři.

Urputný boj o Rožnov

V severní části okresu zahájili postup sovětští vojáci 17. gardového střeleckého pluku od Bumbálky směrem do údolí Rožnovska. Společně s partyzány nejprve ráno 4. května osvobodili Horní Bečvu. Partyzáni přitom večer zachránili skupinu rukojmích v místní škole. Odpoledne zahájili sověti útok na Rožnov, který byl silně bráněn německými oddíly, včetně dělostřeleckých. Rudoarmějci se pokoušeli proniknout k Rožnovu po cestě z Hutiska, přes Vigantice, Hážovice a Tylovice, zde je ovšem zastavilo německé dělostřelectvo. Sovětští vojáci tak vstoupili do okrajových částí města z jižní strany od Rysové a Uhlisek. Následně zde vypukly urputné boje doslova o každý dům. Silné střety probíhaly až do noci z 5. na 6. května, kdy se Němci stáhli z centra města a následně vyhodili do vzduchu most přes Bečvu. Rožnov utrpěl během bojů značné škody materiální na budovách i ztráty na životech civilistů. Němci jej urputně bránili zejména proto, že potřebovali udržet v provozu nádraží ve Valašském Meziříčí, odkud transportovali své jednotky z oblasti Valašska.

foto: archiv Muzea regionu Valašsko

Osvobozené Valašské Meziříčí

K Valašskému Meziříčí se první sovětské jednotky dostaly směrem od Bystřice a večer 5. května začaly odstřelovat od Brňova a Velké Lhoty přístupové cesty k městu. Samotné boje začaly druhý den ráno útokem pěchoty rudé armády ve dvou proudech od Rožnova a od Vsetína. Kolem poledne Rusové obsadili náměstí a Němci postupně ustupovali směrem k Hranicím. V okrajových částech města se vedly boje až do večera, kdy už byla většina Valašského Meziříčí svobodná. Tím také bylo defacto osvobozeno i celé Valašsko. K dalším větším bojům už nedošlo a lidé si tak mohli odechnout po tíživém období nacistické okupace.

-tz+Pavel Mašláň-