Letošní ročník Dakaru se jel v Argentině a Chile se startem a cílem v Buenos Aires. Bezmála deset tisíc kilometrů v pouštích a skalách absolvovali Janeček s Chytkou v sériovém voze Toyota LC 120. Mnohokrát si při tom sáhli na samé dno svých sil, přesto se nevzdali a i přes únavu, vedro, prach a řadu technických potíží, které je potkaly na trati, dokázali, na rozdíl od řady zkušenějších posádek, dojet do cíle. Oba si tak splnili svůj sen. „Teď, s odstupem času a úsměvem říkám, že nejtěžší a nejhorší část Dakaru byla cesta tam a zpět letadlem," vtipkoval Viktor Chytka. Přiznává však, že soutěž byla velmi fyzicky i psychicky náročná. „Pořádně jsme nevěděli, do čeho jdeme, šli jsme ale do toho s tím, že chceme dojet co nejdál," pokračuje vsetínský jezdec.

foto Eva Stejskalová

Oba závodníci se shodují, že jim tato soutěž přinesla obrovskou životní zkušenost. „Dívám se na svět malinko jinak. Když si sáhnete na dno svých sil a několikrát se octnete těsně nad propastí a moc neschází, abyste se zřítili dolů, trochu přehodnotíte žebříček hodnot. Tamní obyvatelé také přispěli k tomu, abych změnil i pohled na lidi. Oni nás rádi viděli, vítali nás, fandili. Takovou soutěž zorganizovat u nás, tak by se určitě nesetkala s takovým pochopením a nadšením jako v Argentině a Chile," říká Janeček.

Dvojice Viktor Chytka – Jiří Janeček se však ukončením letošního Dakaru nerozcházejí. Naopak, ještě o ní mnohokrát uslyšíme. Například už koncem března se chystá na závod evropského poháru v cross country Baja Italia. „Plánujeme i další vybrané evropské závody a pokud všechno vyjde a seženeme partnery, objevíme se i na startu dalšího ročníku Dakaru," představují členové posádky své vyhlídky na nejbližší rok.

Eva Stejskalová