Mladí hasiči složili hold svým vedoucím

Po několikaleté přestávce byla v Janové obnovena činnost s hasičskou mládeží. Tohoto nelehkého a časově náročného úkolu se ujali manželé Richard a Jana Machalcovi s dnes již neodmyslitelným pomocníkem z řad janovských hasičů Alešem Čablou.

Letos vstupují dvě družstva mladších a starších hasičů již do třetí sezony. Přestože někteří z prvních členů již odešli mezi dospělé členy SDH Janová, přestože docházelo k přirozenému úbytku, drží si kroužek mladých hasičů víceméně stejný stav členské základny. Což je chválou především dětí, které odolaly možnosti trávit tréninkové dny a řadu soutěžních víkendů mnohem pohodlněji než dřinou na soutěžním poli.

foto Radomír Dolanský

Vidět soutěže malých hasičů je opravdu nezapomenutelným zážitkem. Divák, který se dostane na hasičské soutěže mládeže neplánovaně, divák laik, který neví, co všechno musí malé šestileté děti, které se ještě pořadně nenaučily číst, zvládat, musí jedině smeknout. Takovou dřinu si zvolit jako svého oblíbeného koníčka, to by vzdal i mnohý dospělý.

Janovští mladí hasiči nejen, že to nevzdávají a rvou se o každou vteřinu, o každé lepší umístění, ale nezapomínají ani na ty, kdo je neustále nutí k překonání sama sebe. Mladí hasiči z Janové s pomocí maminky jednoho z členů kroužku složili rýmovanou poklonu svým vedoucím, která měla například velký úspěch na výroční valné hromadě SDH Janová. I kdyby měla dát činnost hasičského kroužku dětem dát „jen" schopnost poděkovat a vážit si nelehké práce druhých, stojí za to ji všemožně podporovat. Posuďte sami.

Každý týden před zbrojnicí scházíme se společně,
pod vedením Ríši, Janči a Aleše, daří se nám výtečně.
Na tréninku každou středu za každého počasí,
mladší, starší trénujeme své útoky na časy.
Daří se nám vážně skvěle, všechno nám jde od ruky,
o vteřiny zlepšujeme štafety a útoky.
Škoda, že přes tuto snahu v soutěžích jsme neuspěli,
i když jsme se snažili a vyhrát hodně chtěli.
Zásadně však při závodech a ne doma při nácviku,
všechno, co má držet spolu, rozpojí se v okamžiku.
Někdy se hold nepodaří spojit všechno dokonale,
takže jinde než z proudnice voda stříká ve finále.
A když vodu nenasajem nebo selže mašina,
tak rázem do nedohledna mizí výhry vidina.
Za chyby co provedli jsme, druhý už by nadával,
Ríša jenom hlavou kroutil a v dlaních ji schovával.
A protože dobře věděl, že to takto nejde dál,
pro zlepšení našich časů mašinu nám poskládal.
Jana v naší společnosti vždycky je moc ráda,
na soutěžích obětavě pozor na nás dává.
Ze srdce a celou duší štěstí vždycky přeje nám,
na útoky z nervozity raděj se však nedívá.
I když se nám nedaří, tak nás stejně pochválí,
co bychom si bez Janči, Aleše a bez Ríši počali?
Jménem mladých hasičů, děkujem vám pěkně,
slibujem, že pro vás jednou budeme stát na bedně.
Možná…

Radomír Dolanský