Vítězný únor v Janovéj

V prvéj chvíli to vypadalo na čaji o pátéj tak, jak sa to aj menovalo – recesistický. Byli pozvaní dělníci, rolníci aj pracující inteligencija. No jak sa ve dveřách zjavili hutník a rolnica z najkrajšéj socialistickéj stokoruny, tož všecko bylo ináč.

Ludé začali mrčať, že po třiceti rokoch cesty do kapitalizma zme sa ocitli v ešče větších patvaroch, než z kerých zme utékli. Ludé připomínali, že skořéj třeba platilo Ani zrno nazmar a včíl to vypadá, že Ani gram hovězího nazmar, aj gdyž trocha pohnitého. Skořéj zme rozfrkávali hnůj po poloch, gde dneskaj stojíja cuzí fabriky vedla tých kdysik našich, a z gdejakého hnoja nám naši najlepší únijní kámoši vyrábjajú všelijaké pochúťky. A my jak trúby, zblblí slovem sleva, kupujeme blafy, nad kerýma aj potkani u popelnic ohrnujú rypáky. Zkuste si dneskaj nechať zkyščať mléko!!! Za socializma vám tam ostalo pět centimetrů vody a zbytek býl kyška. A z plnotučného ste mohli ešče smetanu zbírať. Dneskaj vám ostane pět centimetrů jakéjsi smradlavéj bílej nepoživatelnéj hmoty a zbytek je voda.

No gdyby nezačal hráť fajný muzikant Mira Trebula, tož gdovíjak by to s tyma našima bruselskýma poklonkářama v Parlamentě ešče dopadlo. Šak sa na to všecko možete mrknúť kliknutím do keréjsi fotky v textě, kerú vám redaktor označí.

Vítězný únor v Janovéj, foto: Radomír Dolanský, fotogalerie ZDE

Roby od krav přivítaly dělníky, rolníky aj pracujúcí inteligenciju a mohla začať recesistická zábava. Mávalo sa sovětskýma vlaječkama, že by z teho americkému turistovi (po anglicky trampovi) vystřelily ty nastřelené vlasy ze střelenéj lebeně jak rakety s dlúhú dráhú letu, gdyby to zmerčil. Po parketě sa hrdo promenovala roba v plášti staréj dobréj vsetínskéj zbrojovky, vedla dojičky ucucávala vínečka specialistka na úpravu podlahových krytin, po našem uklízečka, a v druhém rohu si pod vedením zkušenéj svazačky nacvičovaly pozdravy pro papaláše nezkušené pionýrky. Dostavila sa aj postava kovohryzky, teda obrábjačky kovů v trampkách, keré zme za komanča kupovali za pár korun a dneskaj jich máme z Ameriky za patnácť stovek. Enem pracujúcej inteligencije přišlo slaviť málo, lebo na Valašsku sa předevšeckým zarábjalo paprčama.

Mezi všeckú tú socialistickú recesijú došlo aj na záslužnú činnosť, na kerú pamatovaly národní výbory při setkávání s občanama. Tož jedna občanka byla odměněná za životní jubileum živým králíkem, pugétem a lúbancama od chlapů kolem. A aby sa z teho celá neponemravila, tož ju pro každý případ posadili na takú speciální socialistickú vychytávku – kakáčovú židlu. Neco jak přenosnú kadibudku. Navrch ju ešče mečem Dartha Vadera, temného pána ze Sithu, roby pořadatelky pasovaly na zaslúžilú seniorku.

Dalším vyznamenaným a pasovaným byl najlepší tanečník a lev salónů. Sice dneskaj vypadal spěšéj jak Jožin z Bažin, no tančit fakt dovede, to sa mosí nechať.

Vítězný únor v Janovéj, foto: Radomír Dolanský, fotogalerie ZDE

Poslední vyznamenanú byla pravidelná náštěvnica z Ústí, kerá byla pasovaná za najvětší výherkyňu dárečkú, co si ludé na čaji o páté sami sobě darujú. Donedávna ju vozila dcera autem, no gdyž si potřetí mosela měniť zničené tlumiče, kolik toho mama dycky vyhrála, tož už si na odvoz objednává skříňovú Aviu.

Potem, samosebú, přišel na řadu zaséj tanec a následovala klasická súťaž o dárečky. A zaséj kopa tanca. Recesistický čaj o pátéj měl úspěch a jestli pořádajúcí turisty za recesiju a politickú satiru nezavřú do arešta v téjto zemi prej svobodných názorů, tož sa sejdú s ostatníma nadšenacama 26. dubna 2019 v kavárni v Janovéj na súsedském čaji o pátéj. A ešče hádanka na závěr: Víte, jak sa pozná, že končí svoboda? Gdyž sa roby ptajú, jestli to s tú sovětskú vlaječkú nebude průser!

Radomír Dolanský