Graffiti rozhodně není vandalismus, pro mě je v tom mnohem víc, říká Michal
Michal Filák alias ProroK je umělec, který pochází z krásné Francovy Lhoty. Jak může lehce napovědět titulek, jeho vášní je kreslení, a to i to, které je často společností odmítáno. Na jeho Facebookové stránce jeho díla s neskrývaným obdivem sleduje více než 6 500 fanoušků. Jak se k tomu vlastně dostal? Dá se v dnešní době uměním uživit? Nejen na tyhle otázky nám poskytl odpověď.
Jaké byly tvé začátky?
Začátky jsou vždycky těžký, ale asi nejdůležitější je, uvědomit si, zda to chceš mít jen jako koníček, anebo něco víc. Protože ty peníze a čas který do toho investuješ, už ti nikdo nikdy nevrátí. Já si do teď nějak nepřipouštím že mám talent. (smích) Člověk se učí a vyvíjí celý život, já jsem sám podle sebe stále teprve v začátcích i přes to, že u sebe za tu dobu samozřejmě vidím velký posun. Bude to i tím, že jsem byl k malování/kreslení vedený od malička. Studoval jsem Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti – obor užitá malba.
Co na to rodiče?
Rodiče mě v tom podporovali od malička, ale musím říct, že mě k tomu vedl hlavně otec, který ve mě nejspíše viděl určitý potenciál. Pamatuju si, když mi několikrát řekl, že mám něco nakreslit a ať to mám hotové, než se vrátí z obchodu. Vzal jsem průhledný papír a hezky jsem to obkreslil. (smích) Bylo to skvělé, ale moc přesné, takže jsem to samozřejmě musel kreslit znovu, otec stál nade mnou a radil mi. Občas mi ukápla i slza, a to především, když se mi třeba zrovna nedařilo nakreslit oko a otec mě nutil nakreslit to zase a zase, dokud jsem sám nebyl spokojený. (smích) Každopádně jsem jim za to určitě vděčný, protože v té době si nikdo ještě nedokázal představit, že by mě to jednou mohlo i živit. Popravdě byl to spíše jen takový můj tajný sen, kterému se většinou každý jen lehce zasmál.
Byl nějaký zlom, kdy jsi se rozhodoval co dělat?
Samozřejmě, zlom nastal po střední, kdy člověk vklouzne do reality, přestane být závislý na rodičích a zjistí, že život není úplně jednoduchý, ale jaký si to uděláš, takový to máš. Já totiž na střední fakt nad ničím moc nepřemýšlel a po absolvování střední školy, jsem si byl jistý, že chci začít tetovat. Udělal jsem si i kurz, ale pak jsem zpětně objevil kouzlo sprejů a bylo mi jasné, kam chci směřovat. Ohledně Graffiti/streetartu je celkem těžké se prosadit na takovou úroveň, aby tě to dokázalo živit. Hlavně u nás v ČR, kde je to zatím stále z velké většiny lidí bráno pouze jako vandalismus.
Považuješ graffiti za vandalismus? Využíváš jenom oficiální místa pro tvorbu?
Určitě nepovažuji. Pro mě je v tom mnohem víc, než si většina lidí myslí. Ale tak myslím, že každý si na to udělá svůj obrázek. Jsou věci, o kterých bych určitě neřekl že je to umění a občas nechápu, jak někdo můžu pomalovat třeba nějakou památku. Samozřejmě jsem pomaloval i místa bez oficiálního povolení, ale určitě bych to zbytečně nerozebíral. (smích) Tím, že se nyní snažím soustředit na to, aby mě malování mohlo živit na plno, jsou to vždy oficiální místa s povolením od majitele.
Dá se uměním uživit?
Jasně. Myslím, že v dnešní době se dá uživit čímkoliv, neboť možností je opravdu spoustu. Spíš asi záleží na člověku, jak dokáže svoji tvorbu prodat, pokud ji teda prodat chce. Rozhodně je to ale dlouhá cesta plná úspěchů i neúspěchů, ať už se jedná o cokoliv. Kolikrát jsem si říkal, že se na to vykašlu a přestanu malovat, nešlo to.
Kdo jsou tvoji zákazníci?
Zákazníků je spoustu, ani nevím, jestli se to takhle dá nějak rozdělit. Když se najde zakázka, o které vím, že mě bude bavit, tak ji udělám. Občas je třeba udělat kompromis, ale jsem rád, že jsem se až na pár výjimek skoro vždycky domluvil. V poslední době mi spousta zákazníků nechává „volnou ruku“, za což jsem velmi rád. Spíš už se mi většina lidí ozývá s tím, že sem jim líbí můj styl a chtějí v něm malbu na stěnu, obraz nebo nějaký návrh. Mrzí mě, že se občas najdou lidé, kteří mají problém se zaplacením, aniž by si uvědomili, kolik času jsem nad tím strávil.
Jaká byla zkušenost s účastí v pořadu Mise nový domov, kde si tě televize Nova pozvala?
Jedním slovem skvělá! Musím říct, že mě překvapila velká ochota a starost abych měl vše potřebné i přes to, že sami měli práce opravdu až nad hlavu. Celý den jsem si tam opravdu užil.
Jakým stylům se momentálně věnuješ? Co tě baví nejvíc tvořit?
Momentálně se věnuji komiksovému stylu. Měl jsem období, kdy mě strašně bavil fotorealismus, jenže postupem času mi začalo vadit, že se nikam neposouvám. Je samozřejmě skvělé, když obraz vypadá jako fotka, ale začal mi tam chybět můj rukopis. Mám rád, když vidím nějakou malbu a poznám umělce podle rukopisu. Nejvíc mě asi baví malovat portréty žen. Ani nevím proč, ale prostě mě to baví. Hlavně tím nic nepokazíš, můžeš si to dát kam chceš a vždy se na to rád podíváš. Já vždycky říkám že maluju převážně ženy, protože když si chceš obraz někam pověsit, žena se na ženu podívá ráda a chlap, o to víc, ale pokud si pověsíš někam obraz cizího chlapa, samozřejmě žena se zase ráda podívá, ale myslím že chlap se na chlapa dívat opravdu nebude. (smích) Každopádně když dělám zakázky, jde často spíš o to, jaký motiv po mně zákazník chce. V poslední době se také hodně věnuji návrhům na oblečení, ať už mikiny, trika a podobně.
[envira-gallery id=“36194″]
Další Michalovu krásnou práci můžete obdivovat na jeho FB profilu ZDE. Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších úspěchů!
-red-