Kladnou snahu čeští politici nepodporují

Asi velmi podobně jako média raději zvolí na titulku zprávu, že narkoman okradl babičku, tak stát raději podporuje spolky, které mu škodí. Těch, které reprezentují, si takřka nevšímá.

Všichni velmi dobře známe rádoby ochranáře přírody, jejichž jediným koníčkem je vymýšlet jednu kravinu za druhou, jenom aby mohli pozdržet výstavbu nutné dopravní sítě. Člověku se mnohdy zdá, jako by tyto zakomplexované nicky prožívaly až orgastickou radost, pokud díky jejich sabotování výstavby umírají na nevyhovujících silnicích další a další lidé, pokud si více a více občanů vesnic zahlcených kamionovou dopravou vyslechne diagnózu – rakovina.

A stát tento humus ještě finančně podporuje a to ne jenom nějakými páru korunami, ale desítkami milionů pro všechny, kteří státu a jeho občanům vesměs škodí. Někdy to přijde, že snad musí vyšilovat i soudcům, když nadřadí nad život člověka tlupu křečků. A zatímco si nicky mnou ruce, státu, tedy všem ostatním občanům, dokonce i těm pomatencům, mizí další stovky milionů z kapes.

Pak se například v městečku o cirka pěti tisících hlavách objeví jedna slečna, která miluje tanec a jen tak ji napadne založit taneční skupinu. Jak už to bývá, dá se dohromady pár nadšenkyň a v roce 2010 vznikne taneční kroužek. V roce 2018 má taneční skupina ELES z Valašských Klobouk přibližně 150 členů od capartů po dospěláky. Jak sami uvádějí na svých stránkách tseles.cz od 3 do 53 let. Sbírají medaile, poháry, ocenění a neskutečné decibely potlesku, uznání a za sebou zanechávají nadšení a pocit radosti, zážitky z krásy pohybu.

Sto padesát vesměs dětí, které nechlastají a nehulí trávu a dělají přesně to, o čem pořád dokola melou tlučhubové ve Sněmovní ulici, že by děti dělat měly. Stovky hodin náročných tréninků, víkendy na soutěžích, vystoupení na desítkách akcí… Ministerstvo školství by mělo plesat nadšením, posílat do Valašských Klobouk média a – především to, kvůli čemu možná tento taneční kolos zanikne – finanční podporu.

Lucie Sovadinová, zakladatelka a vedoucí kroužku, totiž tuto činnost dělá při zaměstnání. A učit stále více zájemkyň, přitom vychovávat nové trenérky, poněvadž ty, které v kroužku vyrostly a dospěly, odcházejí do svých životů, a ještě chodit do zaměstnání, to i při nesmírném nadšení vyčerpá. Vyčerpá o to více, když není vidět podpora od těch, kteří by Lucii Sovadinovou měli na rukou nosit – od politiků respektive státu.

A nyní si představte, že takových nadšenců a nadšenkyň jsou v republice stovky a jejich snaha není nijak extra státem podporována. Ale zato stát podporuje neziskovky, které třeba navádí imigranty, jak podat trestní oznámení na český stát, protože byli deportováni.

To už je tupost v České republice tak silně zakořeněná, že si …… do vlastního hnízda? To vážně chtějí politici mermomocí přesvědčit lid, že snad za socialismu byla podpora mládeže lepší? Protože to, co dnes předvádějí, spěje přesně tím směrem. Dvě svěřenkyně Lucie Sovadinové (šest a sedm let) v roce 2017 získaly na mistroství světa bronzové medaile. Co ještě budou muset takové spolky dokázat, aby porazily blbost a dočkaly se odpovídajícího zacházení od regionu přes kraj až po samotné vůdce, kteří nám věčně hustí do hlavy, podporujeme činnost s mládeží? Jo? A kde? V Africe? To by jim bylo podobné.

Autor: Radomír Dolanský

Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.