Hasiči ze Stanovnice slavili 90 let existence sboru

Ti, kdo znají nebo si přečtou historii dobrovolnického sboru hasičského ve Stanovnici, vědí, že těch devadesát let bylo v sevřeném údolí k hasičům víceméně nevlídných. Přesto generace místních dobrovolných parťáků překonala rány osudu a nesou prapor sboru od otců zakladatelů dodnes hrdě se vztyčenou hlavou. Navzdory osudu se ve Stanovnici děkovalo Bohu, svatému Floriánovi, předkům a všem lidem dobré vůle. Po devadesáti letech hasiči zapomněli na vše zlé a slavili svoji tvrdohlavou valašskou neústupnost vůči těm, kteří nepřejí dobru.

Osud stanovnické hasiče nenechal vydechnout ani několik hodin před započetím oslav. Vše bylo nachystáno a připraveno na nadcházející oslavy, ale počasí rozhodlo jinak. V podvečer přišla zatěžkávací zkouška. O proudy vody ani tak nešlo. Možná ani o bouřku, která se blesky do údolí trefovala jako do klece Michaela Faradaye až vytvářela malá zemětřesení. Nejvíce škody napáchal vítr, který si hrál se stany a deštníky jako s párátky. Takže místo toho, aby si hasiči před oslavou leštili knoflíky na slavnostních uniformách, vstali po čtvrté hodině ranní a šli uklízet napáchanou spoušť. Jsou to ale hasiči a záchranáři a nějaké přitroublé počasí jim přece oslavy nemohlo narušit. Před desátou čekal vymydlený areál i hasiči na slavnostní den. Kdo chce vidět, jak probíhaly úžasné oslavy ve Stanovnici, nechť zhlédne přebohatou fotogalerii, která je součástí článku.

Hasiči ze Stanovnice slavili 90 let existence sboru. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Jako první přijel požehnat narozeninám sboru otec Dušan z farnosti v Novém Hrozenkově i se svými asistenty Pavlem, Václavem a Miguelem, který na Valašsko přijel sloužit Bohu až z předaleké Angoly. Určitě zde nesměl chybět kostelník Jan Vítek. Na svatou mši se takřka zaplnila celá zbrojnice a řada místních se jí účastnila i ve stanu před zbrojnicí. Perfektní ozvučení zajišťovala dvojice zvukařů Josef Orság a Jiří Buček. Mše samozřejmě nemohla pojednávat o nikom jiném než o svatém Floriánovi, patronu hasičů. Díky schopnosti přiblížit mši všemu lidu otec Dušan zaujal svým vyprávěním. Ale také několika humornými připodobněními dokázal, aby se lidé i v tomto improvizovaném chrámu Páně cítili příjemně.

Následovala slavnostní schůze, tedy světské zhodnocení celých devadesáti let práce dobrovolných hasičů pro občany údolí nad Karolinkou. Hle, těm, kdo žijí nahoře, vždy vládli ti z obcí dole! O historii sboru seznámila přítomné sestra Romana Vítková. A nebylo to místy veselé čtení. Stanovnice mohla děkovati vzniku sboru hasičského špatné dopravní obslužnosti s Karolininou Hutí (dnes Karolinkou), která tehdy patřila pod Nový Hrozenkov, a docela velké hustotě obyvatel v údolí. Ustavující schůze se konala 11. února 1934. Úplně prvním starostou byl zvolen Josef Ohryzek. Ihned založili sbírku ve prospěch sboru, aby mohla být postavena zbrojnice. Dárci se stali majitelé lesů, velkostatkáři, obce, ale i běžný lid. Podobně pak hasiči ze Stanovnice získávali od okolních obcí výzbroj a výstroj.

Hasiči ze Stanovnice slavili 90 let existence sboru. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Po roce 1948 se rozhodlo o stavbě nové důstojné zbrojnice. Nikdo netušil, že se záměr stane téměř pohádkovým snem, jehož naplnění bude trvat celých 24 let. Hasičský dům byl dostaven v roce 1972. Již v té době se mluvilo o vzniku vodní nádrže na pitnou vodu. V roce 1975 bylo definitivně rozhodnuto o stavbě vodní nádrže a takřka nová hasičská zbrojnice byla určena k zániku. Byla to obrovská rána pro hasiče, ale i pro občany Stanovnice, pro které byla hasičská zbrojnice jediným kulturním stánkem v obci. Co bolelo kromě srdcí, byly upracované ruce, které si takřka svépomocí stánek postavily. Následující roky připomínalo střetávání hasičů nebo uschovávání výzbroje, výstroje a techniky spíše podzemní partyzánské hnutí. Ale lidé vydrželi a pořád chtěli nezištně pomáhat svým bližním. S obrovskými prodlevami hasiči získávali drobty pomoci státu pro svoji činnost. Teprve v roce 1985 mohli postavit kůlnu pro garážování Tatry 805. Za další tři roky získali mobilní buňku. V roce 1990 získali stanovničtí požární vozidlo A31 a stále hlasitěji volali po nové zbrojnici. Ta se začala stavit teprve v polovině roku 1997, takže ani změna režimu urychlení nijak nepomohla. Naštěstí hasiči ve Stanovnici zůstali svému poslání pořád stejně věrní a neutekli poznávat svět, jako mnohde jinde. Vždyť jen 587 brigádnických hodin za půl roku vypovídá vše o srdcařině hasičů. A to v době, kdy už jen slovní spojení „brigádnické hodiny“ znělo některým novodobým politrukům až moc socialisticky a práce zdarma jako urážka „nové doby“. O dárcích dřeva z řad občanů už ani nemluvě. Dne 30. září 1998 byl sboru předán do užívání nový hasičský dům. Je to trochu protimluv, že hasičům bylo předáno něco, co si takřka sami postavili, ale taková je politika.

Hasiči ze Stanovnice slavili 90 let existence sboru. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Činnost opět začala nabírat na obrátkách, místní hasiči se probojovávali na přední místa v hasičských soutěžích a SDH Stanovnice začal být pojmem mezi pořadateli soutěží pro děti i dospělé. Ale zase se po letech našli lidé, kterým tato malá, ale nesmírně aktivní hasičská základna začala bezdůvodně překážet. Politické a lidské podrazy se stupňovaly a tentokrát hrozila možná až likvidace sboru zvenčí. A zase se prokázalo, že ve Stanovnici jsou opravdoví srdcaři, kteří si jen tak nenechají vzít svoji lásku. ONI udělali takřka nemožné za těch 90 let. Zbytek záleží na vůli politiků, jak moc dovedou skloubit politiku s lidskostí.

Že má i tak malý sbor opravdu věrné členy dokázaly řady vyznamenaných za věrnost, aktivní činnost, za příkladnou práci, za zásluhy… Jmenujme alespoň ty, kdož jsou dnes našimi vzory. Ty, z nichž někteří ještě jako děti pamatují samotné otce zakladatele a jejichž maminky a tety již také stály po bok mužům v hasičských mundúrech. Vždyť například Miloslav Orság je členem sboru neuvěřitelných 71 let! OSH Vsetín udělilo Záslužnou medaili II. stupně za dlouholetou aktivní činnost ve Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska Evženu Pavelkovi. Medaili k 160. výročí dobrovolných hasičů převzali Miloslav Orság, Josef Koňařík a Evžen Pavelka. Za příkladnou práci Kristýně Orságové. A dalším ženám: čestná uznání Daně Maliňákové, Romaně Vítkové. Za padesátiletou činnost Zdence Pavelkové, Jiřině Orságové. A řadě dalším opravdovým hasičům a hasičkám ze Stanovnice. Někteří věrní si přišli převzít vyznamenání či uznání v pracovním, protože připravovali pochoutky pro slávu. I ti mladší borci hasiči přebírali ocenění s dojetím a děkovali, tleskali svým bratrům a sestrám. Opravdu krásné chvíle být mezi takovými lidmi.

Hasiči ze Stanovnice slavili 90 let existence sboru. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

A přátelé sboru? Je až neuvěřitelné, že tak nevelký sbor má tak velké přátele. Možná proto, že hasiči ze Stanovnice jsou opravdu vzácným druhem nezmarů, kteří se nechtějí vzdát boje za dobro a sounáležitost s blízkými. Gratulantem z nejvyšších pater politiky byl senátor a starosta Vsetína Jiří Čunek. Dlouholetí kamarádi přijeli vinšovat ze slovenského Papradna i se starostou obce Romanem Španihelem. Samozřejmě nemohl chybět za zřizovatele samotný starosta obce Karolinka Libor Ptáček, na němž a jeho kolezích zastupitelech bude z velké části záležet, jak se bude dál vyvíjet bezprostřední historie sboru skrytého v údolí, zda bue mít nakročeno vstříc stovce. Dalším vzácným gratulantem byl Vlastimil Břicháček člen dlouholetého družebního sboru SDH Brno – Obřany. Přijel gratulovat i velitel SDH Rudimov Petr Šála nebo zástupci SDH Staré Město (obec poblíž Frýdku – Místku). Není možné, aby takové zástupy gratulantů a přátel nepohnuly kolo osudu konečně směrem k dobrým letům.

Zatímco se na slavnostní schůzi probírala historie, vzpomnělo se na všechny, kteří již opustili navždy řady hasičů i lidstva, oslavovali se aktivní hasiči, skládal se mnohý hold za dosažené úspěchy a vytrvalost, ve venkovní kuchyni se měli co otáčet výrobci pochoutek, především guláše. Poctivý vývar z vepřových kolen čekal na gulášový základ, aby přeskočil z kotle do kotle, mistři kuchaři vše dochutili a vzápětí se u pultu vytvořily fronty a hloučky nedočkavců, aby se mohli přesvědčit, že tvrzení jejich přátel o kvalitě guláše je pravdivé. A zkoušeli opravdu nadšeně, zářili a děkovali kuchtíkům a slibovali řády zlaté vařečky.

Hasiči ze Stanovnice slavili 90 let existence sboru. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Na druhé straně zbrojnice se zase tvořila fronta u skákacího hradu. Jediné, čím skotačiví nenasytové museli platit, byla trpělivost, protože do minihradu mohlo jen pět dětí najednou. Tahle atrakce se prostě za celý den neomrzela.

Sotva se hladoví pořadatelé a hosté nasytili mírně pikantním a přesto hlaďoučkým gulášem, nastoupila na scénu dvojka, která až do podvečerní hodiny pusy nezavřela. Naštěstí! Přišli virtuózové mluveného slova Veronika Urbanová ze Stanovnice a Lubomír Oravec z Nového Hrozenkova. Od samotného počátku připomínali Toma a Jerryho, když se navzájem štengrovali, kdo přijde s lepším fórem. I když se často jednalo o vtípky, které by se v televizi mohly vysílat asi až po půlnoci, je štěstím v neštěstí, že děti tak málo čtou, že jsou rády, když rozumí mluvenému slovu a ne tak ještě dvojsmyslu. Ale dospělí se řehtali, hýkali, až se za břicha popadali. Jsme přešťastný národ, že ještě nepatříme mezi rozvinuté západní země, kde by naši moderátoři za nekorektní vtípky a genderovou nevyrovnanost platili miliony dolarů. Nicméně, hosté se dozvídali rovněž mnoho informací o hasičských sportech nebo o požární technice. Veronika jako bývalá přebornice TFA z dob Vsacké ligy a Luboš zase jako odborník na techniku chrlili jednu zajímavost za druhou. Představte si Silvestr s Lubošem a Veronikou, to by tedy stálo za to. Kam se hrabou rádoby televizní hvězdy.

Hasiči ze Stanovnice slavili 90 let existence sboru. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Jako první ukázkový program nastoupili mladí hasiči, aby předvedli soutěž TFA mladých hasičů. Pro přítomné hosty to byla ukázka, pro děti soutěž, kde jako vždy nechaly úplně všechno. Veronika přemlouvala přihlížející, aby hulákáním podpořili sportovce, ale ti po obědě sotva funěli a nechápali, jak se někdo může tak rychle pohybovat, když zlatá hvězda nikoliv na čele, ale na obloze, tak přitápí. Probrali se teprve, když si na zkoušku chtěl zaběhnout nezmar oslav. Do mikrofonu přiznal, že se tak těšil na oslavy, že začal už den předem, tak by teď rád něco vypotil. Za všeobecného aplausu vyběhl do akce. Po zapojení hadic do mašiny běžel vstříc osudu a hadice nechal ležet u mašiny. Otočka a znovu s hadicemi. Kanystry s vodou chvíli vlály, chvíli vlál sportsman. U tahání figuríny si většina diváků pomyslela, že než se takovým způsobem nechat zachránit, to raději uhoří. U poslední disciplíny hammerboxu s kladivem měl fanoušek hasičů líce už jako balóny a vše zakončil šipkou do kádě. To tedy nečekal nikdo, ale jedno je jisté – borec mohl opět pokračovat v oslavách. Poté, co starosta sboru David Řepka odměnil nejlepší mladé hasiče, pokračoval program dále.

Napřed nastoupili veteráni z Nového Hrozenkova, kteří se rozhodli předvést požární útok. Protože se jednalo o veterány, museli se před startem posilnit a řádně si valašským mazáním promazat klouby – takzvaná vnitřní masáž. Po veteránech útok předvedli i mladí muži z Karolinky – Sklárny, které sice klouby nebolely, ale trnkovou masáž neodmítli. Za mohutného povzbuzování obě družstva proudem vody shodila plechovky a zvítězila.

Hasiči ze Stanovnice slavili 90 let existence sboru. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

To však již v bílých pracovních kombinézách nastupovala do akce historická parta hasičů ze Zděchova s ruční stříkačkou, která byla zakoupena pro potřeby sboru hasičského ze Zděchova na počátku minulého století. Zazněla trubka signálka tím známým: „Hóóřříí!“, a hasiči se vrhli do akce. Opodál se nacházel objekt v plamenech, nebyl čas na zbytečnosti. Ale starost o zdraví hasičů je na prvním místě, proto muselo celé družstvo absolvovat terapii čirými kapkami s nádechem modré vůně, teprve pak se mohli vrhnout do akce. Že mezitím shořelo další patro, nikdo moc neřešil. Velitel chytil proudnici a vrhl se proti plamenům. Zbytek družstva začal makat u madel a za chvíli značný proud vody zničil plameny a zavdal tak příčinu k dalším oslavám.

A k dalším oslavám všechny pozvala i kapela Valašští ogaři, která se opřela, spíše tedy natáhla, do nástrojů – harmonik a napnula k plnému výkonu hlasivky promasírované úplně stejnými kapkami, které provázely celé oslavy. Báječný program úžasné party hasičů, která dlouhá léta v několika generacích musí bojovat o to, aby jako dobrovolníci přežili, aby mohli ochraňovat majetky a své spoluobčany, aby pro ně mohli pořádat slavnosti a společenské akce. Program končil, a oslavenci si mohli sednout mezi své blízké a připít si na snad již veselejší budoucnost. A nezapomeňte! Hasič má všude bratra!

text a foto: Radomír Dolanský