Další krok k orwellovské diktatuře EU

Doslova fanatická propagandistická kampaň médií a politiků za protikuřácký zákon. Mnozí lidé se jen shovívavě usmívají, když láteří kuřák Jaroslav Kubera, ale málokdo poslouchá, o čem vlastně mluví. O svobodě a demokracii.

Prosím vás, kdo by takové kraviny, jako je zákaz kouření, považoval za kroky k diktatuře? Vždyť diktatura, to jsou komunisté. Stačí si dát pozor na ně a máme se jak na zámku. Tvrdí to skoro všichni naši volení zástupci, jak báječnou zde máme demokracii, svobodu snad všeho, na co si vzpomeneme. Až na jednu maličkost; v minulosti platila základní poučka, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda člověka druhého. To je dnes věta, kterou bychom mohli úspěšně použít nanejvýš v science – fiction.

Samozřejmě, že protikuřáckého zákona se chytili i takoví pokrytci jako Michael Kocáb. Samozvaný bijec za svobodu a demokracii prohlásil snad nejpokrytečtější výplod své mysli za poslední léta. On, podle svého vyjádření, takový nepřítel všech omezení, jako pamětník socialistických časů, si myslí, že zrovna zde bychom mohli v omezování udělat výjimku. Tímto Kocáb potvrdil, že se od tolik kritizovaného období socialismu moc neliší.

Začneme regulováním práv podnikatelů pod rouškou omezování skupiny občanů. Ale omezíme tím druhou skupinu. Svoboda a demokracie v tomto konkrétním případě hovoří jednoduchou řečí: nechť jsou zcela odděleny stravovací prostory, tedy žádné lítačky, shrnovačky, ale zvláštní obslužný vchod. A v soukromých hospodách nechť se majitel rozhodne sám, zda a jaké služby bude poskytovat. Důležité upozornění – autor blogu je nekuřák!

Jak dlouho bude občanům nejen České republiky, ale dnes celé Evropské únie trvat, než řeknou rázně dost? Nadějí byl brexit, ale místo toho, aby bruselští neokomunisti, diktátoři kryjící se za žvásty o svobodě a demokracii, začali být naopak ještě horší. Například ta úžasná demokracie, a zrovna ta francouzská, pyšnící se republikou založenou na řekách krve vlastních povražděných občanů, měla připravený plán, jak znemožnit vládnutí v případě demokraticky zvolené Marine Le Pen!

Ilustrační foto

Kolikrát v historii diktátoři, stejně jako dnes, drželi lid na uzdě stále platícím – chléb a hry – a dnes ještě neustále dokola omílanou svobodou cestování? Ale ono už ani to cestování není svobodné.

Jste sledováni. Před nasednutím do letadla o vás ví Velký bratr všechno, pokud se mu zachce kliknout na vaše jméno. Dokonce už ani televize, která vás sleduje, není Orwellovou autorskou vizí, ale skutečností. Sleduje vás internet a váš internet je sledován stále více. Teroristé se stali nejlepšími přáteli novodobých diktátorů, poněvadž veškerá omezení a regulace hodí na jejich hřbety a sami politici pořád vypadají jako úžasní bojovníci za naše svobody a bezpečnost. Zatímco pomalu přidávají další a další mříže na klec, v níž žijeme. Možná mnohým připadá zlatá, ale není zlato všechno, co se třpytí.

Masovým pomocníkem domnělé orwellovské svobody a demokracie jsou mainstreamová média. Nikoliv nějaký Babiš, o kterém všichni víme, která média mu patří. Naopak, média, která nejvíce papouškují lži o svobodách všech druhů. Jen v orwellovské diktatuře může probíhat v Bruselu jednání o riziku zneužívání médií v České republice. Evropský parlament bude jednat o DOMNĚLÉ ZÁLEŽITOSTI, jejíž samotnou existenci nikdo nepotvrdil. Brusel bude kritizovat něco, co právně, ale ani v reále prozatím neexistuje! Právě Evropská únie velmi rychle mění vizi Orwellova románu 1984 ve skutečnost. Svoboda není vaše cesta k moři! Svoboda je dnes mít třeba svůj samostatný stát, kterému nebudou diktovat z Bruselu, koho máme u nás nechat žít.

Autor: Radomír Dolanský

Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.