V Janovéj na koště glgali slivovicu
Už pošestéj Džejmsovci, partyja srandystú z Janovéj, dala dokupy fajné zásoby valašského zlatého poklada, aby ludé mohli okoštovať, jak je to s kvalitú.
V temto roce sa dalo pyšniť dohromady 34 vzorků, z teho 29 tých najsvětějších trnkových slivovic, potem dvě jabka, dvě hrušky a jedna třešňa. Džejmsovci chytro posunuli start oproti loňsku o hodinu pozdějc. Zaprvéj je to zkúška na opravdické posunování času a zadruhéj koštéři vjecéj pamatujú směrem do hlubokéj noci. Jak to všecko probíhalo sa možete kuknúť ve fotogalérii, na kerú najdete odkaz pod fotkú v článku.
Koštérů sa v temto roce zlézlo dvaadvacet. Ze začátku to ale v kavárni ZZJM vypadalo na školení batolat. Roby obtúlaly z láskú svoje haranty, kerým dovčilška koštoval enem ten najvzácnější lektvar celéj sací živočišnéj říše – mléko od mamy. A tatovja jim včil dávali ňuchať k valašskéj živéj vodě, kerá Valachom od nepaměti léčí předevšeckým dušu, ale aj všecky ty trubky a kostry, co máme v sebje naskládané.
Dalo by sa řécť, že to byly takové valašské křtiny, pasování děcek za Valachy a Valašky. Je sice možné, že gdyby to viděl doktor Nešpor, tož by sa z primářa Psychiatrickéj nemocnice Bohnice stal v ten moment pacient a aj jeho knížka Léčivá moc smíchu by sa dala brečať a všeci koštéři by skončili v odmašťovni. Ale Pražák nigdy nepochopí svátosti valašské. Lebo aspoň většina z nich, česť výjimkám.
Na svoje by si v Janovéj určitě přišli aj zloději děcek z norského Barnevernetu, jak by to valašské přijímání zmerčili. Možná aj dajaká česká trúba, kerá má v lebeni enem paragrafy a ani kúšček ludskosti.
Košt slivovice v Janové fotogalerie |
No jestli to bude s tyma únyjníma trdlama pokračovať tak aj nadaléj, mohlo by to skončiť aj takto: Rok 2097. Dnešní haranti spomínajú před svojima vnukama. „Tož čújte, děcka. Vtedy partyja blboňú v Bruseli hrála hru Blbější vyhrává a zakazovali všecko krásné, ludové, naše. Všecko bylo šedé a nigdo nesměl vyčnívať. Moja stařenka spomínala, že skořéj už neco podobného existovalo a říkalo sa temu socialismus. No bruselská knuta byla ešče horší. Co sa nestalo, ti blboni zakázali páliť aj slivovicu. A to byl konec Únyje. Valaši sa najedovali, spomněli svojich předků, slavných Portášů, keří aj Turka hnali (jak byzme jich aj dneska potřebovali – 2017). Ogaři vzali valašky a dali sa napravovať ty pomýlené lebeně. A čújte, děcka! Od téj doby sa v celéj Evropě vícú prezidenti slivovicú a chlebem, ludé možú piť rum z kobzolí, chleba si mazať pomazánkovým máslem a přikusovať oharky křivé jak paragraf či si pochutnávať na dva dni proleženém guláši. Tož buďte dycky hrdé na Valašsko!"
Sál sa zapĺňal, koštovali chlapi aj roby bez rozdílu. Včíl bylo viděť, jaké máme v tem našem najkrajším kútě republiky odborníky a odbornice. Nechať si naléť na silu malíčka nekerého z lektvarů, zavříť očiska a jemno poňuchať vúňu tak, aby pohladila aj tu poslední mozkovú buňku. Potem dať okoštovať jazýčisku, poválať v papuli, polknúť a sledovať cestu trubkama až sa rozleje fajné teplo v bachoroch. Zajesť škvarkama či chlebem natřeným domácím sádlem. To je ta pravá valašská koštovačka.
Košt slivovice v Janové fotogalerie |
Okolo desátej už roby od Džejmsovcú počítaly až sa jim z lebení kúřilo. V sále bylo plno, šak košt v Janovéj už je vyhlášený a aj vsetíňáci rok co rok poctija dědinu návštěvú. Na rozeznání koštéra od hosta nemusel byť člověk génius, lebo v očiskách bylo fest nablikané, jak gdyby byl v Janovéj kurz svařováňá acetylénem. No přišel čas odměniť tých najlepších. První sa odměňovali ti, keří si poznali svoju vlastní slivovicu. Byl to Jarek Zbranek, kerý poznal svoju trnkovicu 2016. Daléj Marek Zich, kerý nezaváhal u svojí trnkovice 2013. Jaroslav Makyča poznal dokonca dvě gořalky. Jabko 2016 a třešňu 2014. Hneď všeckým prozradil ohromné tajemství, jak na to přišel. „Hrušky byly dvě, tož to bylo padesát na padesát a třešňa enem jedna, tož nebylo co řešiť", a hihňal sa na celé kolo. Ale reklamu janovskéj pálenici udělal fajnú.
Súboj o najlepší slivovicu vyhrál už ponekolikátéj Pepa Měrka z Janovéj. Druhú příčku obsadil takéj opakovaně dekorovaný Milan Grygara z Janovéj a třetí místo si odvezl do Lužnéj Rosťa Polách. Tož tak to všecko bylo. A aby teho málo nebylo, všeckým k tanci a téj najfajnější náladě zahrál do hlubokéj noci DJ (pro starší ročníky dýdžej a pro ešče starší gdysik púšťač vinylových desek na diskotékách – pozn. aut.) Mirek Zabloudil.
text a foto: Radomír Dolanský