ČsOL vzpomenula na Antonína Böhma a Aloise Haboně

V předvečer Dne válečných veteránů, 10. listopadu 2023, se členové ČsOL z Valašských Klobouk spolu se skauty ze Slavičína sešli na místním hřbitově, kde se uskutečnila pietní vzpomínka.

„Československá obec legionářská uspořádala v minulých dnech národní pouť do Francie, kde si připomenula 105. výročí bojů u Teronu a Vouziers. Naše jednota se národní pouti zúčastnila a vzpomněla tak na poručíka Antonína Böhma (francouzského legionáře, příslušníka 22. československého střeleckého pluku), který v bitvě u Vouziers padnul,” uvedl Miroslav Maňas z Československá obce legionářské, Jednoty Valašské Klobouky.

Národní pouť do Francie. Foto: ČsOL  Valašské Klobouky

Antonín Böhm se narodil 6. června 1894 v Uherském Brodě. Po vychození obecné školy studoval českou reálku a v letech 1912-1913 prodělal abiturientský kurz v Brně. Den po svém jmenování učitelem nastoupil na své první pracoviště do Valašských Klobouk. V červnu 1915 byl povolán do uniformy a odešel na východní frontu. Jako příslušníka 25. domobraneckého pluku v červnu 1916 do ruského zajetí. Koncem srpna 1917 se v Borispole přidal do čs. vojska a následně posílil řady 6. čs. střel. pluku. Po absolvování důstojnického kurzu byl vyslán do Francie. V Cognacu jej zařadili do 33. francouzského pěšího pluku. Při povýšení na poručíka odešel Böhm na další důstojnický kurz již jako člen 21. čs. střel. pluku. Po návratu z kurzu se stal velitelem 1. čety, 9. roty, 22. čs. střel. pluku. V červnu 1918 odjel se svým plukem do bojového pásma v oblasti Chestres. Antonín Böhm padl 24. října 1918 v bitvě u Vouziers. Jeho tělo bylo nalezeno 8. listopadu a pohřbeno na hřbitově v Chestres.

Pietní vzpomínka u hrobu Aloise Haboně z Tichova

V předvečer Dne válečných veteránů, 10. listopadu 2023, se členové Československé obce legionářské z Valašských Klobouk spolu se skauty ze Slavičína sešli na místním hřbitově, kde se uskutečnila pietní vzpomínka. U hrobu italského legionáře Aloise Haboně z Tichova, který místní jednota ČsOL před časem adoptovala, proběhla symbolická pieta za padlé vojáky z první světové války. Legionáři v historických uniformách, společně se skauty, starostou města Josefem Bělaškou a veřejností vzpomněli na legionáře z Valašskokloboucka, kteří spí v dalekých zemích. Hrob Aloise Haboně byl označen plaketou „Památce legionáře“ a opraveno bylo též písmo na náhrobku. Předseda jednoty Maňas hovořil o životě a legionářské službě br. Haboně (viz. níže) a představil další padlé. Našim záměrem je celý hrob v následujících měsících opravit a vrátit mu důstojnost. Zároveň chceme na nový náhrobek přidat jména padlých legionářů z valašskokloboucké farnosti, kteří jsou pohřbeni na vzdálených bojištích a hřbitovech. Lidé tak můžou na naše hrdiny vzpomenout na centrálním místě. Jednalo by se o Františka Adámka z Poteče, Antonína Böhma z Val. Klobouk, Josefa Číže ze Študlova, Eduarda Garaju z Val. Klobouk, Aloise Trčku z Lipiny a Aloise Zvonka z Lačnova. Pietní vzpomínka pokračovala po hřbitově, i přes deštivé počasí, kde u hrobů dalších legionářů byla uctěna jejich památka. Poslední kroky vedly k místnímu kostelu, kde je umístěna pamětní deska s desítkami padlých občanů Valašských Klobouk sloužících v rakousko-uherském vojsku. Tam vzpomínkový večer skončil.

Pietní vzpomínka u hrobu Aloise Haboně. Foto: ČsOL Valašské Klobouky

Kdo je Alois Haboň?

Narodil se 8. listopadu 1898 v Tichově do rolnické rodiny Janovi a Anně Haboňovým. Po vychození obecné školy se živil jako rolník. Vojenskou službu nastoupil v Brně 14. dubna 1916 u 8. pěšího pluku. V řadách 3. pěšího pluku z Kroměříže odešel na italskou frontu, kde upadl do zajetí 19. srpna 1917 u Sela ve Slovinsku. Více než půl roku trávil v zajateckém táboře Padula v Itálii, kde se také přihlásil do československého vojska. Stalo se tak 24. dubna 1918. Posílil řady 7. roty 32. čs. střel. pluku. Za měsíc byl přeřazen ze 7. roty do štábu II. praporu k vrhačům plamene – plamenometům. Haboň odjel na asi dvoutýdenní kurz vrhání plamene. Po jeho návratu, v polovině června 1918, co by příslušník štábu II. praporu na území válečného pásma v Itálii. K 7. rotě se opět vrátil až v listopadu. Do vlasti se vrátil 40. vlakovým transportem 25. prosince 1918. Válka však pro Aloise Haboně neskončila. Spolu s 32. plukem odjel bojovat na Slovensko proti Maďarům. V listopadu 1919 byl zproštěn vojenské služby s platností do března 1920. Dá se předpokládat, že se vrátil domů, neboť z demobilizačního záznamu je uváděn již jako ženatý. Demobilizován byl 14. března 1921. O jeho osobním životě další informace chybí. Víme jen, že působil v Uherském Ostrohu jako berní zřízenec. Zemřel 4. října 1962.

-tz-