Beskydoš v Janové odemkl hory a studánky
Všude kolem byly krásné, doslova jarní dny, před akcí i po akci, jen turisté z Janové si vybrali ten nejškaredší a jako náhradní druhý nejškaredší den. Což o to, Beskydošovi je to jedno, příroda je jeho domov, ale lidé přírodu již dávno opustili a začali být ve své většině zhýčkanými.
Jaksi se stalo zvykem, že Beskydoš, příbuzný Krakonoše, na jaře navštěvuje z celého lidstva žijícího v podbeskydí pouze janovské turisty a jejich věrné přátele. Proč? Protože za dlouhá léta mnohokrát Beskydošovi právě tato parta dokázala, že umí s úctou a pokorou užívat jeho hvozdy, louky, toky i stále vzácnější prameny nejchutnější vody na světě, které všemu živému daruje po miliardy let nádherná Gaia, později jako Terra, nám dobře známá matička Země. I když všichni dobře víme, co nám Matka dává, mnohdy se k ní chováme hůře než k největšímu nepříteli. A stačí tak málo. Prostě jen žít s rozumem, bez jakéhokoliv fanatismu zakomplexovaných jedinců, kteří si hrdinně zahulákají (za dotace státu) u uhelné elektrárny, za rohem nastoupí do osobního auta, každý do vlastního, jedno jestli na fosilní paliva či elektriku, uhlíková stopa srovnatelná, doma rozsvítí ve všech pokojích, po žranici vyhodí pytel zbytků jídla a usnou u televize přes celou stěnu.
I když v okolních regionech již svítilo slunce, nad Janovou se stále držela nízká oblačnost a teplota se blížila k pouhým 7°C. Přesto se dostavila parta nejvěrnějších včetně řady dětí a mladých rodin. Někteří se později přidali cestou nebo dorazili až k cíli cesty. Na místě srazu, před obecním úřadem, přivítala přítomné Vesna, přinášející jaro v té nejkrásnější podobě, ve svěží zeleni a mnohobarevném světě květů. Děti mezitím obcházela doopravdická mladinká víla Písnička s košíkem plným sladkých dobrot a věštila jim příjemnou návštěvu u zubaře, pokud zvítězí v nové soutěži země české – Najdi svého zubaře. Kdo by chtěl prožít úžasné setkání s Beskydošem, nechť si otevře fotogalerii, která je součástí tohoto článku.
Vesna předala slovo starostovi obce Jaroslavu Tomancovi s žádostí, aby on, pozemský zástupce lidu na území janovském, požádal samotného Beskydoše o možnost užívat přes sezónu jeho luhy a háje. A také aby odemkl hory, lesy a studánky vůkol. Starosta popřál janovským turistům i jejich příznivcům odkudkoliv, co nejvíce kilometrů nachozených po Valašsku, Česku i zahraničí a vyzval je, aby hlasem sytým a hlasitým povolali k příchodu vládce beskydských hor.
Po několika úpěnlivých žádostech turistů, kdy cyklisté, hledící na přicházející procesí naráželi čelně do zdí, do značek a do plotů, sjížděli do Bečvy, oči vyvalené na ten zázrak, kdy hostům v nedaleké kavárně kýpalo pivo na břicho skrze koutky úst a život v centru Janové jakoby se na chvíli zastavil – objevil se a najednou zde byl Beskydoš se svou suitou krásných víl a samozřejmě s vodnicí, které stékaly sliny po bradě, když viděla tolik potencionálních dušiček a poklička jejího hrníčku začala hladově klapat. Lid obyčejný poklonil se vládci hor, dokonce sám starosta s pokorou sklonil hlavu na chvíli. Poté však jal se přednésti Beskydošovi žádost janovských turistů a lidu hřibařského, tak početného v této obci i okolí, aby povolil jim vstup do svých hor beztoho, že by na ně posílal rozzuřené bachyně, vlky, ať už si kdo chce, jak chce, tvrdí, že vlka dřív dostanete, než uvidíte, nebo dokonce nevrlé medvědy lákal k výpravě v doubravě.
Beskydoš se přísně zahleděl každému jednotlivému človíčkovi hluboko do očí. Pak se mírně pousmál, slavnostně rozvinul svitek březové kúry a přečetl dohodu s lidem janovským a turisty zvláště, že budou moci pro tuto sezónu opět užívat jeho hor a toků. Jako výraz dobré vůle vzal do rukou klíč Beskydošova panství a odemkl hory do všech světových stran. Lid aplaudoval a s radostí nabral do plic zhluboka horský vzduch i s novou nadějí.
Taková dohoda se musela zpečetit tím nejvzácnějším, co Valaši mají – trnkovicí, která vždy obměkčí i samotného Beskydoše. Víla Krasněnka vykouzlila tři velké poháry a víla Pálenka je naplnila kouzelným lektvarem lidu valašského. Po jednom dostali Beskydoš, starosta a Vesna. Lid obecný si rovněž rychle naléval náprstky slivovice, aby společně s pánem hor stvrdil dohodu. Pak následovalo výskání, potlesk a nakonec se celé procesí vypravilo ke studánce Na Žlébku.
Cestou se lidé kráčející podél průvodu klaněli Beskydošovi, děti výskaly nad krásou víl, a když dostali sladkost od víly Písničky, výskaly o to více. Pokud turisté procházeli dvory obyvatel, byli vítáni místo chleba a soli třenou bábovkou a na místě u studánky zase vítaly průvod děti a praděti majitelů pozemku. Všichni se rozestavili dokola kolem studánky a s napětím čekali na Beskydoše, až odemkne valašské studánky. I stalo se! Jako každý rok našel ve studánce Beskydoš malou pozornost od turistů z Janové, láhev tekutiny zcela čiré a přesto modře vonící. Studánku ihned obsadila vodnice (žena od vodníka nikoliv zelenina) a nabízela vodu ze studánky a podstrkovala každému dohodu o věčném ponoření do pramenité tekutiny a péči o duši nešťastníka.
Ještě dlouho se všichni veselili kolem studánky a později i u dalšího Beskydošova oblíbeného moku u pípy. Tož, a vzhůru do hor.
Radomír Dolanský