Pálení čarodějnic v Janové jako všelidová pouť

Z prehistorických časů, kdy se parta kamarádů respektive manželských dvojic stmelila pod názvem Džejmsovci a udělali si, jak se říká, poblíž Mikušového ohýnek, kde společně s pozvanými a tehdy ještě vybranými přáteli upálili vyschlou a přestárlou čarodějnici, se akce rozrostla až do letošních, takřka obludných, rozměrů.

Z upalování hrůzovládkyň v uzavřené společnosti se stalo posléze setkání dobrých lidí, kterých se vždycky vejde, a pak již nastal čas open festivalů pro všechny, kdy rok od roku stoupal k nebi stále černější mastný dým z ďábelských duší pochytaných v Janové a okolí.

Letošní setkání vypadalo spíše už jako technopárty. Na hosty zde nečekaly jen hrůzostrašné a vzteky a hrůzou ječící čarodějnice i s mladými kusy, jejichž odchyt kvůli přemnožení stát konečně povolil (jako obvykle pozdě, ale přece). Byl zde i stánek s typicky valašsky znějícím názvem Coffe/ Food truck Piaggio Aleše Novosada a jeho kolegyně Marcely, kde se před vrcholem programu netvořila fronta, protože ona tam byla od začátku do konce. Prostě vznikla a existovala jako velký vesmírný třesk. Vše doprovázel ze svého studia čarodějnými skladbami dýdžej Karlos (pro mladší ročníky v překladu DJ Carlos).

Pálení čarodějnic v Janové. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Nechyběl ani rezavý mok s bílou načechranou čepicí prosvěcovaný ještě ne moc teplými paprsky slunce, které nahradily lijavec předešlého dne. Co samozřejmě nemohlo chybět, bylo ohniště pro špekáčky, tuny špekáčků, v jejichž prskajících, sádlo pouštějících tvarech mnozí viděli škvařící se kusy čarodějnic. Celou show můžete vidět ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku.

Možná to byl i psychologický záměr, jak dovést na hranici připravené čarodějnice, hned vedle těchto opékacích výjevů, k šílenství. Nemusí být experti na mučení jen na Guantanámu, není-liž pravda? Právě v tomto umění se Džejmsovci zdokonalují, protože se proslýchá, že díky stále věhlasnějším úspěchům odlovu čarodějných zlo-žen na Valašsku možná získají divokou kartu k účasti lovu v doupěti čarodějnic, kde sídlí i samotná čarodějnice – Matka. Ano, jde o stejné město, které si vybrali jako své sídlo i různé podivné existence z celé EÚ, takže mnohdy člověk ztrácí přehled, kdo je kdo. Na čarodějnici – Matku si Džejmsovci netroufají, ale pokud by se jim podařilo ulovit zástupkyni čarodějnic České čarodějné únie, kterou všichni znají díky fialové srsti na lebce, byl by to velký mezinárodní úspěch.

Dle slibu z koštu slivovice, obcházel Džejms přítomný lid a rozléval tehdejší zbylé vzorky, aby společně s jarní mízou rozproudil krev v tělech přítomných diváků. Takové povzbuzení opravdu fungovalo. Co naopak nefungovalo, byly dopravní značky. Přestože byly po dobu akce na obou stranách cyklotrasy (v těchto místech opravdu jen cyklotrasy, tzn. vozovky, kde, mimo jiné, nemá cyklista přednost) značky Cyklisto, sesedni z kola, asi zrovna projížděli jedinci, kteří se účastnili setkání analfabetů, protože z kola sesedl málokdo.

Pálení čarodějnic v Janové. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Protože letošní pálení čarodějnic v Janové průběžně navštívily opravdu a doslova stovky příznivců, bylo protentokrát zrušeno společné fotografování. Proto se davy začaly pomalu shromažďovat před hranicí, aby si podobně jako jejich předchůdci nedaleko ve Velkých Losinách, užili představení, když zrovna nebylo nic pořádného v televizi. A v té době opravdu nebylo, takže akci inkvizitor Boblig zopakoval asi stokrát.

Letošní hranici se čtyřmi starými čarodějnicemi a dvěmi mláďaty se jal zapálit místostarosta obce a starosta hasičů, kteří zde mimochodem dbali na bezpečnost požáru založeného svým vlastním šéfem, Richard Machalec. Hranice se rozhořívala pomalu, ale mládež byla natolik rozhajcovaná, že popoháněla plameny silou společné vůle, aby udusily skřek hrůzovládkyň. A už to začalo! Na jedné straně poslední děsivé zvuky stvůr, na straně druhé oslavné hulákání, potlesk a hold plamenům. Když po akci msty zůstaly jen z plamenů trčící zuhelnatělé kříže, mnohým možná přeběhl mráz po zádech, jak svojí živou skutečností připomínaly hrůzy člověčí, ať už bývalé, současné, ale i ty budoucí.

Radomír Dolanský